O tom, že přirozený porod může být dlouhý, o sociálně síťové zkáze novinařiny, mailu od „kolegy“, a o filmu o osudové písni.

* pondělí, 29. února 2016 *

Když jsem se ráno vydal za hygienickými rituály na mlejn. Našel jsem na koupelně ceduli: „Nerušit rodíme“. Ciwe?!? ještě furt? Ta Nono si to ale „užívá“…, kdyby rodila v nemocnici, tak už by jí asi dávno píchli nějakou „vyvolávačku“. Musel jsem tedy seběhnout dolu ke koňoholkám do přízemí.

.

„Srnčí stádo na horizontu pole“:

.

Při zatápění jsem poslouchal na Radiokurválu rozhovor Lucie Výbordelné s novinářem a expolitikem Lubošem Dobrovským. O (vše)obecném úpadku novinařiny a starý pán z toho vinil zejména sociální sítě, jejich informační nekompetentnost, nezodpovědnost a povrchnost.  Říkal jsem si: nojo holt mu ty novoty už nejedou. Starého psa…

.

„To nejdůležitější z Oscarů“:

.

A pak jsem otevřel svůj mailový portál, (mail je vlastně taky sociální síť, že?), a z něho na mě vyjukly informace o včerejším předávání Oscarů… No tak něco na tom jeho názoru je…

.

A když mi tedy portál Atlas.cz tu nepodstatnou informaci jestli Leo di Caprio toho Oscara dostal, nebo ne, tak jsem jí pohledal jinde.

.

„A Oscara za roli největšího ekologického bojovníka získává…“:

.

….a zjistil, že tedy to oscarové těžítko-těšítko dostal a ještě ke všemu při předávání měl místo poděkování Bohu a mamince, ekologickej projev!!! No vida ho – Greenpeaceáka!?!

.

Jak jsem napsal naštvanej mail odesákovi Belluovi a v kopii i topkařce Hujový, jako reakci, na to, že Bellu zákeřně vyzýval letákem vhazovaným do schránek, aby mu lidi z okolí Kliniky napsali negativní zkušenosti s Klinikou, tak ti mi oba pochopitelně vůbec neodpověděli. Ale když jsem později napsal i UZSVM, (Úřad Pro Zastupování Státu ve Věcech Majetkových), který Kliniku spravuje  a taky Babišovi, (který je jako Ministr Financí, defakto nadřízeným UZSVM).  Tak mi nejprve přišlo od Burešova úřadu potvrzení, že můj podnětný názor byl… „převzat a evidován“. I s jednacím a evidenčním číslem. Takže ho na tý „lampárně“ někdo jednou bude moct i najít 😛

.

„Byl převzat a je evidován…“:

.

.

A pak světe div se!  Překvapivě jsem dostal odpověď od samotného „Velkého Andreje“. A dokonce se tváří, jako kdyby jí pravdu psal on sám! A ještě ke všemu mě v něm nazval „kolegou“. Hmmm…

 

„Mail od kolegy“:

 

Pane kolego to ze klinika tam mohla byt v najmu je moje zasluha takze by se patrilo podekovat ted je bohuzel na stole poruseni zakona a uzsvm musi podle neho postupovat a starostka prahy 3 ma s klinikou zasadni problem
Pekny den

Andrej Babiš

 

Tak to mě tedy překvapil, na rozdíl od informace, že kalousko-starostka cHujová jde po Klinice jak slepice po flusu.

.

A na dobrou noc jsem si pustil jeden z filmů, co jsem si pořídil ve výprodeji na Hlaváku.

.

   .  

* Lili Marleen * / f – NSR, 1980 / r.: Rainer Werner Fassbinder

Filmový příběh na motivy autobiografie šansoniérky Lale Andersen, (Hanna Schygulla) která zpívala největší hitovku druhé světové války – píseň o „Lili Marleen“. Její autor jí napsal za první světové války, ale největší popularitu získala během té druhé. A to jak mezi německými vojáky, (byť byla nakonec nacistickým režimem zakázána pro svou k boji málo burcující pochmurnost), ale neméně i mezi spojeneckými vojáky. Klasickému, až melodramaticky natočenému příběhu situace, když se umění osudově proplete, až zamotá s politikou, dodávají na přesvědčivosti výborné herecké výkony a dobře zachycená dobová atmosféra plíživého zla, které přestává být plíživé. A pro mě ten film byl i zdrojem poučení, neb já ignorant jsem si myslel, že Lili Marleen je píseň Marlene Dietrich. Ta jí ale nazpívala až později, pro americké vojáky.

.

.

Rozhodně nelituji té investované desetikoruny, za kterou jsem DVD ve výprodeji na Hlavním nádraží pořídil.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Být rudý je sexy“:

O tom, že nejsou vzdechy, jako vzdechy. A o chlapci v práci, čili: Prostřeno, ano šéfe, aneb: jaxem se zapojil do bůmu relací o vaření :-P

* neděle, 28. února 2016 *

Když jsem ráno vyskočil a jako obvykle zamířil vykonat hygienické rituály na mlejn, zarazily mě u koupelny nějaké vzdechy. Že by si tam někdo takhle po ránu užíval sex? Záhy mi došlo, že je to trochu jiný typ vzdechů, takový ten, co přijde na řadu až 9 měsíců, po těch sexuálních vzdeších. Aha…, vlastně nějaký takový datum mi Nono říkala, když jsem se jí ptal kdy má termín… Tak to nebudu rušit.

.

„Myslíš brčko?“:

.

Nedělní denní na ambasádě, probíhala naprosto v pohodě. V tak velké, že se mi nechtělo nic jiného, než sledovat ohlasy na Xichtníku na včerejší demošku pro Kliniku. A jinak se oddávat totální prokrastinaci a zévlingu.

.

„Orgazmus z vaření“:

.

Ráno jsem si cestou do háku v Albim koupil brambory, mrkev a cibuli a tak jsem se v poledne pustil do vaření. Nejprve jsem v mikrovlnce uvařil brambory a po nich i mrkev. Následně lehce zfašizoval, (čti: zhnědnul), cibulku na pánvi a pak na tu pánev vyklopil i brambory a mrkev a vše promísil společně se sojovkou a zbytkem chili omáčky. To by jeden nevěřil, jak se z tak jednoduchých ingrediencí dá vytvořit, tak orgiastická mana.

.

„Pavilon pávů“:

.

Joše jsem večer našel u boudičky zcela v pohodě. Zašel jsem si s ním chvíli zablbnout na louku a pak zatopil a poskajpoval s mamkou, která už je doma zpátky z lázeňského pobytu. No a jak jsem v háku celý den nic nedělal, tak teď na mě padla únava, takže jsem se přesunul do pelíšku s tím, že si pustím první díl seriálu „Dům z karet“ z amerického politického prostředí. Ale jak mám jinak Kevina Prostáčka, (čti: Spacey), rád, tak v tomhle opusu mě moc nezaujal. Je mi to prostředí celkově tak nějak nepříjemný, nechytlo mě to a brzy jsem začal vytuhávat, tak nevím jestli tomu dám ještě šanci.

.

„Kevin Prosťáček, jako politik – drsňáček“:

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„SSS – Sex, Smrt a Surrealismus“:

O demošce na kterou zvala v bedně i Babča. Aneb: „Klinika žije! – Boj pokračuje!

* sobota, 27. února 2016 *

Ráno jsem cestou „domů, do Noutonic, do maringotky…“, nad vchodem do magistrátu Prahy 6 uviděl černou vlajku…  Co se stalo? Umřely naděje? Propadla se Blanka? Zavřeli Kolibříka?

.

„Smutek?“:

.

Doma v maringotce jsem se jen krátce ohřál a vyrazili jsme s Jošem zase do Práglu na demošku pro Kliniku. Ještě než jsme vyrazili tak jsem v bedně zahlédl, jak na demošku na ČT24 zve i Simona Babča(ková). Tak to jsem zvědavej kolik lidí dorazí.

.

Jelikož o víkendu je autobusový provoz Prágl-Mlejn-Prágl řídký, jak pravdivé výroky prezidenta, tak jsme museli jet už o hodinu dřív. Říkal jsem si, že toho využiju k tomu, abych si sjel k Rouskovi na Synkáč pro nové topůrko k sekyrce. Ale když jsme tam dorazili, tak jsem zjistil, že jak jsem si myslel, že u Rouska maj v sobotu otevřeno i odpoledne, tak to jsem si myslel bláhově.

.

.

A tak tedy vzhůru na Kliniku. Když jsme tam dorazili bylo na zahradě lidu už dost, ale po těch upoutávkách v televizi jsem to čekal i optimističtější. Potkal jsem se tu s Romanem a Denisou a Bobem s Franc-Josefkou za krkem. Zatímco Vrabčák poletoval po střeše. I Zelmířany. Povědomých a známých tváří tu bylo víc. To je na účasti na takové demošce to nejpříjemnější, ten pocit, že je tady člověk v dobré společnosti.

.

„Lepší Vrabčák na střeše, než Klinika v plamenech“:

.

Po krátkých úvodních projevech se vyrazilo do žižkovských ulic na pochod směrem k radnici Prahy 3, hnízdu zavilých nepřátel Kliniky starostky /c/Hujové, odesáka Bellu a spol.

.
„Téměř dva tisíce podorovatelů…“:

.

A průvod byl zakončen na náměstí Jiřího z Podebraných brad, kam nás dorazili cca 2000. A po zakončovacím projevu spustila svůj koncert „děvče jako Malina“ raperka Potmě, tentokrát za denního světla.

.

„…neboli: „Méně než…„:

.

Na rampě před kostelem sv. Plečnika jsem se potkal i s mlejnskými spolubydlícími Sandym a Orlíkem s Valerií. Znovu jsem se tu taky potkal s Vrabčákem a Romanem. Tomu Vrabčák nabídl nějakou domácí hruškovici, mě však z nabídky ostentativně vynechal. Asi proto, že se v Unijazzu vždy tak urputně bráním jeho panáčkovému poňoukání. Připomněl mi tím ovšem, že už mám docela žízeň i hlad a tak by bylo dobré vyrazit do nějaké občerstvovny a proč né rovnou do Unijazzu?

.

„Za denního světla Potmě“:

.

A tak jsme s Jošem vyrazili pěšmo přes Riegráče, ale cestou se mi to rozleželo, když jsem se podíval, jak mi jedou busy na mlejn. Buď bych mohl teď akorát jeden stihnout a nebo pak jet až za další dvě hodiny. A v Unijazzu by stejně možná ani nebyl nikdo známej. A tak jsem to otočil na metro s tím, že si cestou koupím nějaký lahváč, k jídlu si něco udělám doma a vrhnu se na výrobu fotoreportíku.

.

„Orlík, Valy a Sandy – Neberte nám Kliniku!“:

.

Cestou jsem poslouchal v autobuse rádio, kde byla i zmínka o demonstraci na podporu Kliniky a při té příležitosti jsem si uvědomil, jak velký „informační rozdíl“ je mezi větami: „Kliniku podpořily méně než dva tisíce demonstrantů“ a nebo: „Kliniku podpořily téměř dva tisíce demonstrantů“. Schválně vás nechám hádat kterou formulaci použil Český Rozhlas.

.
„Živloidní anarchistická extremistka“:

.

Jelikož fotek jsem jako obvykle napráskal mraky, tak mi jejich výběr, poladění a okomentování trvalo až dlouho dlouho do noci. Ale holt, když mě to tak baví, tak co už nadělám…

.

Fotoreportík z Demonstrace pro Kliniku – zde.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Pohled státní moci na Kliniku“:

O cestě za šípkovým čajem a nadčasovém taxikářském filmu.

* pátek, 26. února 2016 *

Dopoledne jsem ještě zasvětil „doléčování“, stav struhadla v krku už se přeci jen trochu zlepšil.

.

„Počasíčko na jarní procházku“:

.

Odpoledne jsme s Jošem vyrazili na delší povenčovací procházku na ten kopec kde bydlí Katarina s tou Jošovou oblíbenou fenkou. Cestou jsme u potoka potkali nebezpečně vypadajícího ducha mrtvých stromů.

.

„Duch mrtvých stromů“:

.

K domečku své oblíbené fenky  se  Još kupodivu nehnal a nejevil ani moc zájem o srnčí stádo, které jsme na kopci potkali.

.

„Boudička Jošovi erotické kamarádky“:

.

No ale Jošovy cesty sem by mohly bejt dost nebezpečný, neb tu „šílení myslivci“ mají na stromě „střílnu“ typu „kazatelna“ a hned kousek od ní pak krmelec a zásyp, aby si sem přilákali terče. A takovým terčem by se mohl stát i Još, kterého sem přiláká Kataríny fenka.

.

„Myslivecká „Kazatelna“ – střílna – popravovatelna“:

.

Cestou zpátky jsem narazil na šípkový keř obsypaný plody, které i přes přestálou zimu byly dosti chutné. Krom dutiny ústní jsem si naplnil i kapsu a doma si z nich udělal skvělý vitaminový čaj.

.

„Lákadliště terčů“:

.

 

A cestou zpátky jsme potkali, pod viaduktem Katarínu s fenkou. Jo, prej furt ještě hárá… „Pocem Joši!“. Když tedy nebyla doma tak tím se vysvětluje, že se k jejich domečku Još nehnal.

.

„Štěrkové cestičky skrz kalužo-bahniště, doleva na mlejn, doprava na bus“:

.

Ještě jsem pak u maringotky trošku vylepšil ty štěrkové „antibahenní“ cestičky a pak už jsem zaparkoval Joše k boudičce a vyrazil do háku.

.

Ve kterém jsem na noční, v bedně skoukl i jeden film z rodu kultovních:

.

   .  

.

* Taxikář (The Taxi driver)* /f – USA, 1976 / r.: Martin Scorsese

 

V roli trochu prostoduchého newyorkského taxikáře Travise, který se vrátil z války ve Vietnamu poněkud psychicky rozhozen, tu exceluje Robert de Niro. Který se po neúspěšném rande s tuctově konzumní Betsy z volebního štábu senátora, kdy mu nedojde, že pornokino opravdu není vhodné prostředí na balící rande.

.

.

A po podobně neúspěšné snaze zachránit mladičkou prostitutku Iris, (v jejíž roli je úchvatná, v té době třináctiletá, Jodie Foster), ze spárů pasáka Sportyho, (Harvey Keitel). Se Travis rozhodne vzít spravedlnost, v nespravedlném světě který ho obklopuje, do svých rukou.

.

.

Krom úchvatných hereckých výkonů tu režisér Martin Scorsese dost drze nastavuje nelichotivé zrcadlo americké společnosti. Né však tak laciným způsobem jako mnohé jiné, módně společensky kritické filmy. Je to silný film, jehož výpověď o, (nejen), americké společnosti, nezestárla ani po čtyřiceti letech.

.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Give Peace A Chance“:

O kreativně prokrastinačně léčebném dni. Aneb: Stejně mou genialitu nikdo neocení :-(

* čtvrtek, 25. února 2016 *

Ranní pocit v krku furt nic moc. Možná jsem ten drátěný kartáč neměl jíst. Ale přesto jsem nevynechal ranní koupačku. Jen do dokončovacích prací na Jošově výběhu, (tedy navozit tam na zem hlínu, kterou zahrnu pletivo zahnuté na zem a výrobu vrátek), jsem prozatím odložil.

.

„Z Kulaťáku: Výkladní sklo vandalismu i s podpisem?“:

.

Jedninou práci, kterou jsem si dopřál bylo poštípání trochy dřeva sekerkou vypůjčenou ze mlejna. Fiskárkou, která je sice na štípání třísek trochu velká, ale utvrdila mě v rozhodnutí si její menší verzi, spolu s novým topůrkem, ( 😛 ), pořídit.

.

Jinak mě taky v rámci prokrastinace napadla mineralogická báseň – taková slovní hříčka. Dosáhla, po uveřejnění v Poznámkách na Xichtníku, deseti přečtení a čtyř „lajků“ paradoxně dva z nich byly od mých zahraničních přátel, kteří jen těžko mohli dešifrovat tu českou slovní hříčku 😛 Ale je fakt, že Fin Petri, jako milovník a znalec jazzrocku, (i toho českého), zřejmě jako jediný dešifroval tu (h)aluzi v názvu na legendární jazzrockové album skupiny Modrý Efekt – Svět hledačů. 😀

.

„Vltavín a záhněda“:

 

Hnědý efekt – Svět hledačů 2

 

Vydal se hledat

vltavíny

na záhorčické pláně.

Leč našel jen

záhnědy

na slipů vnitřní straně.

.

„Limity jsme My (i Ty!)“:

.

.

.

A když už jsem byl v tom povalovacím, (léčebném!) povalování, taxem ještě taky, na výzvu zelmířanů, vyrobil v Kreslení (sic! :-P), vhodné logo akce Limity jsme My.

.

„Forests Not Fires (and Deforestation)“:

.

A poté i kongeniální překlad do češtiny sloganu „Forests, Not fires (and Deforestation)“, na český slogan: „Lesy. Ne, plamenů běsy! (Stop spáleništi)“.

.

„Lesy Ne, plamenů běsy! (Stop vypáleništi)“:

.

Večer jsem nám s Jošem naordinoval zdravotní vycházku lesem do vietkrámku pro pár „lékovek“ ječmeno-chmelového moštu.

.

„Noutonický vietshop“:

 .

.

Funny foto na dobrou moč –

„Kam spěje Svět“:

O zlomeném topůrku a nezlomeném nejslavnějším mozku současnosti.

* středa, 24. února 2016 *

.

Přes některé otužovací procesy, (ranní koupel v potoce jsem nevynechal ani dnes!), cítím, že si mě pokouší osedlat nějaký bacil či vir. Takže jsem si naordinoval léčící den spočívající v joxování a česnekování hrdla a horizontální relaxaci. Takže totál válečka.

.

„V minulích, (jakože jarních 😛 nazigrammarové), dnech se dokonce vrátil i led na Noutonický zimák“:

.

Tomáš něco kutil a tak si přišel půjčit sekyrku, za chvíli se s ní zkroušeně vrátil s tím, že se mu podařilo při páčení prkna ulomit topůrko. No, tak stejně jsem si furt v myšlenkách pohrával s tím, že si pořídím „mercedces mezi sekyrkami“ – Fiskárku, (mimo jiné má topůrko, které ulomit prakticky nejde). Takže…, je to vlastně ideální záminka, tedy jsem si od něj nevzal ani tu nabízenou stovku, na nové topůrko. Ale, jak spolehlivě funguje „zákon schválnosti“, tak sotva za hodinku dorazil Leon, jestli by si nemohl půjčit sekyrku… Mohl, ale bez topůrka 😛

.

„Na poli před mlejnem je tenhle divnej patník“:

.

Z léčebného povalování jsem se odkopal až k večeru a vyrazili jsme s Jošem s prázdnými flaškami do noutonického vietkrámku. K němu jsme dorazili pár minut po sedmé a já překvapeně zíral proč má zhasnuto, když otevíračku má do 19:30. Aha, už nemá…, změnili jí na jen do sedmi 😦 No ještě že mi v maringotce ještě dvě pivka zbyly.

.

„Divnej patník s ještě divnější nálepkou, ty celkový náklady v éčkách, (bez DPH), doufám nejsou za tenhle jeden patník…“:

.

Ta poslední dvě pivka jsem si na dobou noc otevřel k filmu:

.

   .  

* Teorie všeho (The Teory of Everything) * / f – Velká Británie, 2014 / r.:James Marsch

Životopisný film o pozoruhodném fenoménu jménem Stephen Howking. Muž, který je pokládán za jednoho z největších žijících mozků, proslulý a slavný astrofyzik, u kterého se ovšem během studií na universitě v Oxfordu, (a později v Cambridgi), projevila nemoc amyotrofická laterální skleróza (dle některých významných neurologů se nejedná o ALS, nýbrž o spinální muskulární atrofii – SMA, Hawkingův případ dodnes není plně objasněn), která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla. Od roku 1968 se Stephen může pohybovat jen za pomoci vozíčku a od roku 1985 s okolním světem komunikuje jen pomocí speciálního počítače. Choroba mu byla diagnostikována v jednadvaceti letech s prognózou, že má před sebou maximálně dva, nebo tři roky života. Dnes je mu 74 let! A je slavnou celebritou, (možná vůbec nejslavnějším vědcem), jeho postava se objevila v seriálu Star trek i Simpsonovi, v seriálech Teorie velkého třesku i Futurama. A jeho syntetizovaný hlas je součástí dvou skladeb skupiny Pink Floyd nazvaných „Talkin´Hawking“, (na albu The Endless River), a „Keep tallking“, (na albu The Division Bell).

.

„Filmový Stephen“:

.

Hawking měl štěstí, že se během studií do něj zamilovala studentka umění Jane Wilde, která ho neopustila, ani po propuknutí nemoci. Mají spolu dokonce tři děti. Byť se později Hawking rozvedl a znovu oženil.

.

„Reálný (How)king“:

.

Film je natočen dost klasicky a je v něm důraz na jeho životní příběh, o jeho vědeckých teoriích se v něm moc nedozvíme, ale ostatně, kdo by jim taky rozuměl, že? Rozhodně je to ale zajímavý film, zejména proto, že Stephen Hawking je prostě naprosto vyjímečně zajímavý člověk.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Reálné vidění světa“:

O rušném návštěvním dni a „odkletém barcelónském“ Messiášovi.

* úterý, 23. února 2016 *

Původně šly zvěsti, interních tamtamů, že by velevyposlanec měl v pondělí večer odfrčet do města, kde maj pod Temžským potokem kuriózní tunel pro pěší, (dlouhej 1217 stop, to jest 70.2 m /po upozornění – viz koment, opravuji: cca 370 metrů!), a ruskýmu kolu, tam neříkaj ruský kolo. A tudíž by mohl být v baráku větší klid. Leč nestalo se tak, ba naopak byl tu asi největší šrumec, co jsem při denní kdy zažil. Jednak měl velkovezír spoustu návštěv. A pak taky sněhopršelo, což mělo za následek, že opět začalo stávkovat otevírání brány. Dvakrát jsem musel rozšroubovat stávkující ovládací rameno 😦

.

„Greenwich foot tunnel“:

.

Tedy jsem se nenudil…, ale nedá se říc, že by mi tím pádem šichta rychleji utíkala. Ale nakonec přeci jen utekla a mohl jsem vyrazit ku mlýnu.

.

„Konec února a už vyhazujou stromeček? Ti Bubenečtí jsou ale divný…“:

.

U maringotky jsem našel Joše v pohodě a radostně jsem s ním vyrazil na malé venčeníčko. Přidal se k nám Takini, který tu volně pobíhal kolem. Toho jsem tedy raději vzal na vodítko, aby náhodou někam nezdrhl.

.

„Pamflet na zastávce busu na mlejn…, přečíst jsem ho nestihl, měl jsem to jen tak tak, tak jsem si ho aspoň vyfotil. To že autor říká: „neusilujeme o roli lídra procesu“, mě naplňuje sympatiemi – majestátní plurál jsem v politice už dlouho neslyšel. Není HOZK pseudonym Klause? „:

.

Pak jsem zatopil v maringotce a jaxem byl dneska docela orvanej, tak už jsem se nezmohl na nic jinýho, než svalit se k fotbalu Arsenal – Barcelona 0:2 Celej den na Radiokurválu dělali tomuhle fotbalu píárko v duchu toho, že Čechýno je jedinej světovej brankář, kterýmu barcelonský kanonýr Messi(áš) nedal gól a přitom už proti němu hrál šestkrát. Takže tím to samozřejmě pro Čechýna zakleli a Messi mu dal tentokrát rovnou dva góly, (jeden z pentle). Ale na koukání to nebyl úplně marnej fotbal, akorát tedy, že ho komentoval Jaromír Chytrák bez bot a zase nabubřele lhal, jako když Kalousek reční… 😦

.

„Messi(áš), právě odčarovává Čechovo kouzlo…, aneb Čechýnovi s láskou“:

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Mezitím ve Vršovicích…“:

O narvaném Unijazzu a neodolatelně neokoukatelných filmech Jana Švankmajera.

* pondělí, 22. února 2016 *

.

Joše jsem našel po návratu z háku u boudičky, jak si tam hoví úplně v pohodě. Možná bych se ani s tím výběhem nemusel dodělávat, když je na řetězu tak spokojenej 😛

.

Dal jsem si s ním malý okruh k brodu, chvíli se pozévlil na netu, kde jsem se u Vrabčáka ujistil, že dneska bude na bidýlku ve IV. patře, a pak jsme se společně svalili do pelíšku k dospávce.

.

„Rudý Linka a John Abercrombie, to je lákavá kytarová dvojka!“:

.

A večer jsme tedy vyrazili za Vrabčákem do Unijazzu, vrátit mu ten dluh, za sekyrku co jsem tam onehdá zatl, když mě poňoukal do panáčků…

.

„Je plno…!“:

 .

Dole u dveří na schodiště do Uni jsme narazili na rozpačitou dvojici, která hleděla na ceduli: „Kapacita naplněna“. No jo, dneska je tam projekce filmů Jana Švankmajera z 16mm filmů. Sakra to ten „guru filmového surrealismu“ stále tak táhne? A když jsem zazvonil na zvonek, tak neproběhla žádná odezva. Naštěstí zrovna odcházel Kuba Malý muž a ten nás nahoru pustil s tím, že plno tam je, ale ještě se tam určitě vejdem.

.

„Tak bylo před plátnem se Švankmajerovými obrázky poměrně zaplněno“:

.

Naštěstí nahoře nebyl žádmný vyhazovač, jako ve filmu Kouř, který by nám nekompromisně řekl: „Říkám: je plnio!“. No narváno za dveřmi bylo to jo, (zejména mladými hipstrerkami! – radost pohledět, když stály frontu na záchod), ale k baru se mi prodrat povedlo, pivo jsem dostal a zaparkoval jsem se do předsíňky ke stolečku, kde jsem si početl v časopisu Tamto.

.

„Přestávka“:

.

O přestávce mě tu našla Nevja a pokecali jsme o všemožném nejen kulturním. Na druhou část švankmajerovské projekce jsem se protlačil před bar a sledoval odtud s druhým pivem filmečky. Zrovna běžela Jáma a kyvadlo. Tak většinu jsem několikrát viděl, ale třeba Možnosti dialogu, tak ty hliněný hlavy jsou tak geniální a nápady sršící, že na ty se dá dívat mockrát, bez toho, aby se okoukaly, (k vidění třeba – zde). A pak byl opuštěn taky filmeček o fotbalu Mužné hry, (část je k vidění – zde), který jsem snad ani neviděl, nebo na něj zapomněl a ten byl taky velmi výbornej. Ten jsem si s chutí pokoukl.

.

„Mužné hry“:

.

No ale pak už mi zazvonil budík v mobilu, já rychle zapravil účet, (2 piva) i dluh, (200,-) a vyrazili jsme s Jošem na bus.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Otesánek jak od Švankmajera“:

O výrobě tapioko-maniokového pudingu a o tom, že „červená knihovna“ mě prostě nebaví, ani když je slušně natočená.

* neděle, 21. února 2016 *

Po včerejším náročném dni proběhla pochopitelně důkladná nedělní vyspávečka.

.

„Já si, sebou vyrobený, tapiokový sliz vyfotit (radši?) zapomněl, tak pro představu koláž z netu“:

.

A po osvěživé potoční koupeli jsem se pustil do výroby veganského tapiokového pudinku. Kteréhož pytlík škrobových kuliček z  kořene manioku, jsem si koupil včera v Levných potravinách a vzal jsem i jeden Marťuli, jako „danajský dar“. Oproti návodu jsem nepoužil kokosové mléko, (kokosové palmy bohužel v okolí maringotky nerostou), jen sušené sojové. Vznikla mi podivná hmota lepivá, ale chuťově to není marný.

.

Pak jsem se pustil nejprve do fotoreportíku ze včerejšího koncertu pro Kliniku a pak i do toho z Karousovy výtvarné vycházky.

.

„Venčení s Cheerem“:

.

No a pak už byl akorát tak čas na povenčení. Tentokrát jsme sebou vzali Číra. Darlinu ne, neb má nějakou „kulhavou“ packu – strženej dráp, či co.

.

„Společné pátrání“:

.

Cestou jsme pod viaduktem potkali Katarínu s její hárající fenkou. Takže jsem musel oba chlapy držet na uzdě, respektive na vodítku. Aby se Još nestal otcem podruhé. Ale v tu středu, kdy zdrhnul na celou noc, tam prý nebyl.

.

„Vidíš to lumpe, kdybys ho včera nepočůral, tak tu s námi ten sněhulák mohl ještě být…“:

.

No a pak už zase do háku na noční. V bedně jsem u zodpovědného plnění svých povinností, házel okem na zřejmě jediný Formanův film, který jsem dosud neviděl:

.

* Valmont / f – Francie, Velká Británie, 1989/ r.: Miloš Forman

No a vcelku jsem si potvrdil, proč jsem na ten film, v době jeho největší slávy, (která ale zas tak velká nebyla, že? Pomineme-li nominaci na Oscara v kategorii Best Costume Design, za hadříky Theo Pištěka), raději nešel. Mě prostě to francouzské šlechtické prostředí přijde naprosto nezajímavé a nudné a nikdy mě nepřitahovalo ani v literatuře, ani ve filmu. A ty červenoknihovní vztahové zápletky, to taky nikdy nebyla moje parketa. Takže mě ten film dosti nebavil, i těch erotických scének v něm bylo poskrovnu a nic moc při nich nebylo vidět. Nejlepší scénou filmu mi přišla ta koupel v bílých koupacích šatech, to byla dobrá perlička, (opravdu je to historicky věrné?), zřejmě za to dostal Theodor tu nominaci za kostýmy.

.

.

Ale jinak, řečeno s klasikem: „nuda, nuda, šeď, šeď…“. I když tedy uznávám, že řemeslně byla ta „červená knihovna“ natočena dobře, to jo. Ale to mi jako divákovi rozhodně nestačí.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Odcházení…“:

O další husté Karousově „vetřelecké“ vycházce s vetřením se do DOXu a o hodně odpodlažním koncertu pro Kliniku v Žižkostele.

* sobota, 20. února 2016 *

Po sobotní dovyspávečce hurá na bus a na Vltavskou. Na další „komentovanou vycházku po umění ve veřejném prostoru“. Když jsme tam s malou zastávečkou v Levných potravinách naproti Knížákově paláci dorazili, tak už Pavel zasvěceně hovořil o „oknu z ponorky“, kterým je stanice Vltavská vyzdobena.

.

.

Bohužel jí pak jasnozřivý ignorant, nechvalně proslulý ředitel DoPr podniku Martin Dvořák, (jo ten s jehož jménem vám vyskočí v mysli Rittig, Kajmanské ostrovy, atd.), nechal z druhé strany zacákat výtvorem sprejerů. Ještě jsme zaskákli dolů do podpalubí ponorky omrknout keramickou mozaiku. Tu pro změnu zakrývá stánek s výprodejem kalendářů, ale tak aspoň, že není zničená, jako mnohé jiné artefakty. Ještě jsme za rohem omrkli obří keramickou plastiku Fauna a Nymfy.

.

.

Poté jsme spletí temných cestiček, nadchodů a podchodů, prošli k tomu dlouholetému domovišti bezdomovců pod Hlávkovým mostem. Kde jsme se pokochali zejména konceptuálními instalacemi pana Václava které vytvořil z nalezených a darovaných hrníčků, džbánků a podobných propriet.

.

.

Bylo docela dost hnusný počasí, větrná zima s dešťovými přeprškami, očekával jsem tedy, že moc lidí tentokrát nedorazí. Ale dav Karousových fanoušků a fanouškyň zejména byl i tentokrát dost početný.

.

.

Z pod mostu jsme zamířili k byvšímu Knížákovu paláci, dnes Fajťáku. Před kterým teď stojí Au Jauvajs-vejův „Čínský zvěrokruh“. Ukázalo se, že Pavel je nadšený Aj Wej-wejův fanoušek. Od Veletržáku jsme odjeli tramvají na Ortenovo náměstí, kde nám u nadvchodových plastik Jiřího Nováka „Jaro, Léto, Podzim, Zima“ Pavel povyprávěl jednu veselou cenzorskou historku.

.

.

Plastiky představují čtyři letní obdobní a postava ženy ztvárňující „Léto“, má hezké sexy tělo, které kryjí odvážné dvoudílné plavky. A k těm se váže ta kuriózní historka. Tehdejším socialistickým kulturtrégrům se plastika jevila příliš erotická a navíc trapně upomínala na to, že tehdy byly dvoudílné plavky nedostatkovým zbožím a tak přikázali, že jí Novák musí předělat a obdařit jí vhodnými decentnějšími plavkami jednodílnými. Střihu vhodného pro pracující socialistickou ženu. Kulišák Novák tak pokorně učinil a domaloval soše decentní jednodílné plavky, ovšem vodou smývatelnou barvou. Ostříží kontrolou soudružské kolaudace plastika zdárně prošla. Ovšem po několika letních přeháňkách, se dívčina záhy vrátila ke svému původnímu erotickému oděvu.

.

.

Od Novákovy sexbomby naše kroky vedly do DOXu, kam nám Karous vyjednal volný vstup, na výstavu „HateFree?“. Což se mu povedlo zřejmě proto, že má na výstavě několik artefaktů. Jednak ten skvělý přívěsný vozík – chatičku, přístřeší pro bezdomovce. A pak taky tu tonfu, „poctu obětem policejního násilí“, která krátce pobyla v parčíku před Klinikou, než jí ukradli ti co obvykle křičívají „chyťte zloděje“. Od Pavla jsem se dozvěděl, že pro výstavu vytvořil repliku.

.

.

Já se tedy konečně dostal do DOXu, kam jsem se už dlouho vypravoval, ale zatím vždy mě odradila výše vstupného – 180,- kč. Yossariana jsem zatím nechal uvázanýho na dvorku, (ale pod střechou). Barák je to hezkej a dost se mi líbila i sama výstava. Okouzlila mě „papírková instalace“ Aleny Foustkové.

.

.

A silně na mě zapůsobily fotky „momentky“ mužů, (které působily trochu jako fotky opačného pohlaví Miroslava Tichého), doplněné autentickými komentáři „pacienta“,který se léčil z homosexuality.

.

.

Důkladný fotoreport z dnešní výtvarné vycházky je k vidění – zde.

.

Ale výstavu jsem proběhl dost rychle. Jednak kvůli Jošovi uvázaném, na dvorku a pak jsem taky chtěl stihnout na „Koncertě pro Kliniku“ skupinu OTK, kterou jsem už strašně dlouho neslyšel. A mám k ní kladný vztah od dávné doby, kde jsem s ní dělal rozhovor do „Zádvojky“, který jsem originálně nadepsal „OTKud kam OdTéKá OTK ?“.

.

.

Vzali jsme to na Žižkov tramvají přes Palmovku a protože jsem se před výstartem z maringotky nestihl naobědvat, tak jsem se zde rozhlížel po nějaké vhodné žaludeční náplasti. U mého kdysi oblíbeného stánku s lángošem, už za něj chtěli nehorázných 40,- kč a tak jsem zamířil do xenofilního občerstvení, kde jsem objevil falafel döner za slušných 60,- kč. A dokonce nejenže pustili dovnitř i Joše, (venku se zase rozpršelo). Ale když jsem si všiml, že tam mají čajovar a požádal o čaj, tak když jsem ho pak chtěl platit, řekli mi že je „free“. Dobře oni!

.

.

Do „Žižkostela“ jsme dorazili jen pár minut po šesté. A u vchodu hned narazili na samotného Arnošta. Při placení dobrovolného vstupného jsem se od něj ovšem dozvěděl, že dřív jak v půl osmý kapely hrát nezačnou. Já nepoučitelný blbec, zase jsem se nechal nachytat. Ještě se tu ani nečepovalo pivo a tak jsme s Jošem vyrazili přes park do vcelku útulné hospůdky, kde měli 11° Svijany. V teplíčku jsem si tu ve foťáku nejprve prohlédl fotky a pak popatřil i na nějakej německej fotbal. Ovšem nic moc ta jejich bundes liga, pokud to teda byla bundes liga.

.

.

Do Žižkostela jsme se vrátili po půl osmý a narazili tu na Romana se kterým jsem setrval v krátkém srdečném, rozhovoru. A taky na Kopretinu, jejíž Honza v OTK hraje Krátce před osmou konečně OTK spustili. Zaparkovali jsme se s Jošem na kruhový „balkon“. Kapela hrála dole, prakticky přímo mezi diváky. OTK tedy hrajou podstatně tvrději, než jak jsem si je pamatoval, ale je to taková ta melodická „měkká“ tvrdost, která mě baví.

.

.

To už se tu taky objevil Vrabčák a taky Marťa s Petrem. Probral jsem s nimi svou účast na její bakalářské promoci v Brně a Marťa se tvářila, že na mé přítomnosti nijak netrvá. A jelikož z akcí tohoto typu mám kopřivku, tak… …si to ještě nechám projít hlavou.

.

.

No a pak už tedy spustili Ravelin 7 a brzy dostali už tak dost předehřáté posluchače do varu. Naživo je tahle energická tvrďárna fakt skvělá. Hard core ale s hodně silnejma melodiema a fakt dobrá muzika. Já tedy nemusím ten hardcoreovej styl zpěvu, (respektive tedy řevu), ale takhle naživo mi nevadil ani ten řev. A byl to fakt hustej nátěr, navíc jak byli přímo mezi divákama. Vrabčák se v kotli tak rozvášnil, že s nima občas i zpíval do mikrofonu. A vyšlo to navíc časově akorát. Než jsme museli vystartovat na bus na mlejn tak jsme stihli i jeden přídavek. Bouřící publikum si pak asi ještě vyhulákalo nějaký další, ale já odcházel vrcholně spokojenej. Na živo jsou ti Ravelini fakt zážitek a vopravdu pořádnej „raknrol“. Tramvaj nám jela brzy a tak jsme bus stíhali v pohodě.

.

.

Fotoreportík z Koncertu pro Kliniku je k vidění zde.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Marnost pinožení“: