* sobota, 20. února 2016 *
Po sobotní dovyspávečce hurá na bus a na Vltavskou. Na další „komentovanou vycházku po umění ve veřejném prostoru“. Když jsme tam s malou zastávečkou v Levných potravinách naproti Knížákově paláci dorazili, tak už Pavel zasvěceně hovořil o „oknu z ponorky“, kterým je stanice Vltavská vyzdobena.
.
.
Bohužel jí pak jasnozřivý ignorant, nechvalně proslulý ředitel DoPr podniku Martin Dvořák, (jo ten s jehož jménem vám vyskočí v mysli Rittig, Kajmanské ostrovy, atd.), nechal z druhé strany zacákat výtvorem sprejerů. Ještě jsme zaskákli dolů do podpalubí ponorky omrknout keramickou mozaiku. Tu pro změnu zakrývá stánek s výprodejem kalendářů, ale tak aspoň, že není zničená, jako mnohé jiné artefakty. Ještě jsme za rohem omrkli obří keramickou plastiku Fauna a Nymfy.
.
.
Poté jsme spletí temných cestiček, nadchodů a podchodů, prošli k tomu dlouholetému domovišti bezdomovců pod Hlávkovým mostem. Kde jsme se pokochali zejména konceptuálními instalacemi pana Václava které vytvořil z nalezených a darovaných hrníčků, džbánků a podobných propriet.
.
.
Bylo docela dost hnusný počasí, větrná zima s dešťovými přeprškami, očekával jsem tedy, že moc lidí tentokrát nedorazí. Ale dav Karousových fanoušků a fanouškyň zejména byl i tentokrát dost početný.
.
.
Z pod mostu jsme zamířili k byvšímu Knížákovu paláci, dnes Fajťáku. Před kterým teď stojí Au Jauvajs-vejův „Čínský zvěrokruh“. Ukázalo se, že Pavel je nadšený Aj Wej-wejův fanoušek. Od Veletržáku jsme odjeli tramvají na Ortenovo náměstí, kde nám u nadvchodových plastik Jiřího Nováka „Jaro, Léto, Podzim, Zima“ Pavel povyprávěl jednu veselou cenzorskou historku.
.
.
Plastiky představují čtyři letní obdobní a postava ženy ztvárňující „Léto“, má hezké sexy tělo, které kryjí odvážné dvoudílné plavky. A k těm se váže ta kuriózní historka. Tehdejším socialistickým kulturtrégrům se plastika jevila příliš erotická a navíc trapně upomínala na to, že tehdy byly dvoudílné plavky nedostatkovým zbožím a tak přikázali, že jí Novák musí předělat a obdařit jí vhodnými decentnějšími plavkami jednodílnými. Střihu vhodného pro pracující socialistickou ženu. Kulišák Novák tak pokorně učinil a domaloval soše decentní jednodílné plavky, ovšem vodou smývatelnou barvou. Ostříží kontrolou soudružské kolaudace plastika zdárně prošla. Ovšem po několika letních přeháňkách, se dívčina záhy vrátila ke svému původnímu erotickému oděvu.
.
.
Od Novákovy sexbomby naše kroky vedly do DOXu, kam nám Karous vyjednal volný vstup, na výstavu „HateFree?“. Což se mu povedlo zřejmě proto, že má na výstavě několik artefaktů. Jednak ten skvělý přívěsný vozík – chatičku, přístřeší pro bezdomovce. A pak taky tu tonfu, „poctu obětem policejního násilí“, která krátce pobyla v parčíku před Klinikou, než jí ukradli ti co obvykle křičívají „chyťte zloděje“. Od Pavla jsem se dozvěděl, že pro výstavu vytvořil repliku.
.
.
Já se tedy konečně dostal do DOXu, kam jsem se už dlouho vypravoval, ale zatím vždy mě odradila výše vstupného – 180,- kč. Yossariana jsem zatím nechal uvázanýho na dvorku, (ale pod střechou). Barák je to hezkej a dost se mi líbila i sama výstava. Okouzlila mě „papírková instalace“ Aleny Foustkové.
.
.
A silně na mě zapůsobily fotky „momentky“ mužů, (které působily trochu jako fotky opačného pohlaví Miroslava Tichého), doplněné autentickými komentáři „pacienta“,který se léčil z homosexuality.
.
.
Důkladný fotoreport z dnešní výtvarné vycházky je k vidění – zde.
.
Ale výstavu jsem proběhl dost rychle. Jednak kvůli Jošovi uvázaném, na dvorku a pak jsem taky chtěl stihnout na „Koncertě pro Kliniku“ skupinu OTK, kterou jsem už strašně dlouho neslyšel. A mám k ní kladný vztah od dávné doby, kde jsem s ní dělal rozhovor do „Zádvojky“, který jsem originálně nadepsal „OTKud kam OdTéKá OTK ?“.
.
.
Vzali jsme to na Žižkov tramvají přes Palmovku a protože jsem se před výstartem z maringotky nestihl naobědvat, tak jsem se zde rozhlížel po nějaké vhodné žaludeční náplasti. U mého kdysi oblíbeného stánku s lángošem, už za něj chtěli nehorázných 40,- kč a tak jsem zamířil do xenofilního občerstvení, kde jsem objevil falafel döner za slušných 60,- kč. A dokonce nejenže pustili dovnitř i Joše, (venku se zase rozpršelo). Ale když jsem si všiml, že tam mají čajovar a požádal o čaj, tak když jsem ho pak chtěl platit, řekli mi že je „free“. Dobře oni!
.
.
Do „Žižkostela“ jsme dorazili jen pár minut po šesté. A u vchodu hned narazili na samotného Arnošta. Při placení dobrovolného vstupného jsem se od něj ovšem dozvěděl, že dřív jak v půl osmý kapely hrát nezačnou. Já nepoučitelný blbec, zase jsem se nechal nachytat. Ještě se tu ani nečepovalo pivo a tak jsme s Jošem vyrazili přes park do vcelku útulné hospůdky, kde měli 11° Svijany. V teplíčku jsem si tu ve foťáku nejprve prohlédl fotky a pak popatřil i na nějakej německej fotbal. Ovšem nic moc ta jejich bundes liga, pokud to teda byla bundes liga.
.
.
Do Žižkostela jsme se vrátili po půl osmý a narazili tu na Romana se kterým jsem setrval v krátkém srdečném, rozhovoru. A taky na Kopretinu, jejíž Honza v OTK hraje Krátce před osmou konečně OTK spustili. Zaparkovali jsme se s Jošem na kruhový „balkon“. Kapela hrála dole, prakticky přímo mezi diváky. OTK tedy hrajou podstatně tvrději, než jak jsem si je pamatoval, ale je to taková ta melodická „měkká“ tvrdost, která mě baví.
.
.
To už se tu taky objevil Vrabčák a taky Marťa s Petrem. Probral jsem s nimi svou účast na její bakalářské promoci v Brně a Marťa se tvářila, že na mé přítomnosti nijak netrvá. A jelikož z akcí tohoto typu mám kopřivku, tak… …si to ještě nechám projít hlavou.
.
.
No a pak už tedy spustili Ravelin 7 a brzy dostali už tak dost předehřáté posluchače do varu. Naživo je tahle energická tvrďárna fakt skvělá. Hard core ale s hodně silnejma melodiema a fakt dobrá muzika. Já tedy nemusím ten hardcoreovej styl zpěvu, (respektive tedy řevu), ale takhle naživo mi nevadil ani ten řev. A byl to fakt hustej nátěr, navíc jak byli přímo mezi divákama. Vrabčák se v kotli tak rozvášnil, že s nima občas i zpíval do mikrofonu. A vyšlo to navíc časově akorát. Než jsme museli vystartovat na bus na mlejn tak jsme stihli i jeden přídavek. Bouřící publikum si pak asi ještě vyhulákalo nějaký další, ale já odcházel vrcholně spokojenej. Na živo jsou ti Ravelini fakt zážitek a vopravdu pořádnej „raknrol“. Tramvaj nám jela brzy a tak jsme bus stíhali v pohodě.
.
.
Fotoreportík z Koncertu pro Kliniku je k vidění zde.
.
Funny foto na dobrou moč –
„Marnost pinožení“:
krkulden2 