O větším než malém nákupu a reminiscenci na elektrikářskou profesi.

* úterý, 19. dubna 2016  *

Ráno když jsem se vyšplhal po chodníku do suchdolského kopce, tak před křižovatkou, kde se zase vracím na silnici, se kolem mě prohnalo velkou rychlostí auto. Vzápětí se ozvalo kvílení gum a z asfaltu se zvedl dým ze spálených gum a auto smykem zastavilo uprostřed křižovatky. V první chvíli jsem si myslel, že tomuto, po hlavní silnici jedoucímu autu, někdo z vedlejší nedal přednost a proto na to tak brutálně dupnul. Ale ukázalo se, že se zřejmě buď jen včas nerozhodl, že bude odbočovat do leva, nebo je to zfetovanej úplnej magor. Nebo všechno z toho.  S divokým zatůrováním motoru vypálil z křižovatky do leva, ještě jsem se ohlédl, jestli se za ním nepřiřítí smečka policejních aut, která ho honí, ale nepřiřítila.  Každopádně, kdybych byl o pár metrů rychlejší a takhle vedle mě zaflokoval uprostřed té křižovatky, tak bych asi utrousil, nejen neslušná slova… No jo no, stačí se jen potkat s totálním kreténem v nevhodný okamžik na nevhodném místě a je vymalováno.  Na začátku Suchodla je upozornění, že tato městská část je monitorována kamerovým systémem, tak třeba u těch monitorů policajti nespali a už po něm startujou. V rámci pudu sebezáchovy lidstva, by bylo záhodno takovéto šílence odstranit ze silnic.

.

„Sytý hladovému nevěří – hladový málo nenakoupí“:

.

Zastavil jsem se v Ludmilovi na nákup a jak jsem byl „po vejplatě“, tak jsem se trochu rozšoupl. Až tak, že mi u pokladny došlo, že se mi to všechno do boxu na nosič a do batůžku nevejde. Koupil jsem si tedy ještě igelitku a do tý jsem dal lehký věci, jako je „instantní veganská večeře“, (čti: brambůrky), ap. a tu igelitku jsem si ještě připnul na nacpaný batůžek. Tak pobral jsem to sice všechno, ale když jsem dojel pod kopec ze Statenic, tak mi trochu došla pára i humor. No jo, mimo jiné jsem si koupil  4 lahváče a lahévku kalifornského vínečka a to společně s ostatním vytvořilo slušnou zátěž. Vyfuněl jsem to nahoru jen tak tak.

.

„Lehká brigádička“:

.

Porovnal jsem na mapě trasu do Statenic přes Přílepy, a přes Lichoceves a vyšlo mi, že je to přesně „na piču“, tedy že to má přesně kosočtvercový tvar a tak by měly být obě trasy stejné. Ale ta přes Lichoceves by mohla být víc po rovině. A vzhledem k tomu, jak jsem byl dnes obtížen, tak jsem se rozhodl vzít to přes tu vesnici lichotníků. Ale úplně mě ta trasa nenadchla.

.

„Hlídači příjezdové cesty“:

.

Z liché vsi to pak bylo do Noutonic táhle do kopce a s tím nákladem to sakra neodsýpalo. Celkově mi nepřišlo, že by to bylo rovinatější, než když sjedu polňačkou do Přílepenců a pak krátké stoupání a potom už po rovině do Noutonic.

.

„Minibrigádička“:

.

Joše jsem povenčil házením míčku a po tradičním čekání na ospalost nad noťasem jsem se svalil do postele. Odpoledne jsem si dal malou minibrigádičku, kdy jsem opět pořezal trochu prken z hromady u cirkulárky a navozil je do kotelny, ale asi jen čtyři kolečka.

.

„Ne Joši, do toho krpálu nepojedu“:

.

A pak jsme vyrazili s Jošem na venčící cyklojízdu. Tentokrát od „cyklokřižovatky“, k tomu objektu za železničním podjezdem a potokem. Vypadá to jako nějaká bejvalá hospoda s velkou verandou, ale bohužel zjevně už nefungující. To by byl ideální cíl našich cykloprojížděk.

.

„Bejvalá hospoda?“:

.

Z chatky vedle, u které byl štěkající pes, vylezl nějaký maník. Tak jsem se ho zeptal jestli to tu bývala hospoda. Prej ne, a jinak se netvářil moc sdílně, a tak už jsem se dál nevyptával a otočili jsme to.

.

„Nebo nějaká „táborová“ jídelna?“:

.

Ale byla tu i boudička, co vypadala jako veřejný záchodky, nebo sprchy, tak to asi musel být kdysi nějaký rekreační objekt, či co?

.

„(Ne)Veřejné záchodky?“:

.

Na příjezdové cestě k mlejnu nás opět očekávala Husákova rodinka blokerů. Starej Gusta se na mě  odvážně rozsyčel. Povedlo se mi ho při tom útoku i mobilem vyfotit.

.

„Blokeři stále poctivě hlídají“:

.

A chvíli po nás se blokeři statečně postavili přijíždějícímu autu. Vidíš to Joši, to jsou hlídači, kam se na ně hrabeš.

.

„Odvážný útočník“:

.

Při příjezdu jsem si vzpomněl, že vlastně mám v mrazáku pizzu z ranního „velkého nákupu“ a začal jsem se na ní těšit. Leč když jsem vstoupil do maringotky a otočil knoflíkem trouby, aby se předehřála, tak nic… Co to? Nerozsvítilo se ani světlo.

.

„Blokeři cyklistů i aut“:

.

A tak jsem se vydal honem pátrat, než padne tma. Přívod nikde vytaženej nebyl, ani vyhozený jističe. Cirkulárka běžela, takže až k ní proud jde. Podezíral jsem rozvodnou krabici ve stodole. Po chvilce pátrání se mi povedlo najít mou zbastlenou vadasku ze dvou do série zapojených doutnavek. Tu jsem si kdysi vyrobil, když mi mou regulérní vadasku někdo ukradl. Ještě když jsem býval elektrikář. Zjistil jsem s její pomocí, že fáze do krabice jdou, ale není tam „nula“. Rozebral jsem tedy krabici a objevil, že nula chybí už na přívodu. A jelikož u cirkulárky ještě je, tak to musí být přerušený v tom kabelu, který vede od ní. Ze dvou možností, kterou koncovku rozebrat jako první, jsem si, a tomu nebudete věřit!, (mě to tedy hodně zaskočilo), vybral tu správnou. Když jsem jí rozšrouboval, tak hle, „nulo-zem“ byla od kolíku ulomená. Samotná oprava mi pak zabrala 6 minut, ale než jsem to našel, to mi trvalo skoro hodinu.

.

„Ulomenej nuláček“:

.

Honem jsem tedy nahodil troubu a do ní tu pizzu. Když se mi konečně upekla a já do ní dvakrát kousnul, tak se po Skype ozvala mamka a tentokrát jí bylo dokonce slyšet. Včera totiž zasunula sluchátka do vstupu pro mikrofon 😛 a tak naše snahy o pohovor byly marné. Tentokrát to tedy šlo, a tak jsme pokecali. Já jí sdělil radostnou novinu, že v květnu do Jíliště přivezu Joše na hlídání, abych mohl jet na „ekoteroristickou“ akci do Německa. Byla z toho nadšená. Ještě jsem jí poslal nějaký fotky. Nejvíc se jí libila ta, jak na mě na kole, útočí Husák.

.

„Znovu budiž světlo!“:

.

Pizzu jsem si tedy snědl pak studenou, ale když je hlad, tak i frigidní pizza, člověka uspokojí. Pak se po Skype ozval i brácha a probrali jsme spolu, že hned po návratu z Německa, si společně užijeme koncert Coco Rosie. Když to tedy všechno klapne a vrátím se včas.

.

A na dobrou noc jsem si pustil film:

   .  

* Americká noc (La nuit américaine/Day for Night) * /f – Francie/Itálie, 1973/ r.: Francois Truffaut

 

Ke shlédnutí toho to filmu mě poňoukla poznámka Jana Buriana na Facebooku, že Zelenkův film „Ztraceni v Mnichově“ je „česká Americká noc“. Uvědomil jsem si, že jsem tohodle oscarového Trifáče, vlastně neviděl.

.

.

Je to klasickej „film o filmu“, jeho hlavní půvab spočívá v odhalování toho, jak to chodí při natáčení filmu. To ukazuje opravdu dobře. Třeba opakování scén, natáčení z jeřábu ap. Akorát, že to musí skvěle fungovat, na diváky, kteří s natáčením nemají žádnou zkušenost. Na mě, který jsem u filmu dělal, to zas takový dojem nedělalo.

.

 .

Režiséra ve filmu hraje sám Francois Truffaut a to výborně.  Hlavního hereckého hrdinu mladičký hezounek Jean-Pierre Leaúd, (který hrál například v Le Havre – Akiho Kaurismäkiho, nebo v Bertolucciho Snílcích). A pak tu také hraje  Jacqueline Bisset, což je tedy fakt hezká ženská. Takže na film se dobře kouká, ale že bych z něj byl až zas tak moc uchvácenej, to ne. Ale pro diváky, kteří „svět za kamerou“ neznají, musí být ten film mnohem atraktivnější.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Don´t worry – Be kuleváloš…“:

.