* pátek, 29. dubna 2016 *
Po „včerejším výletu“ po okolí jsme se dnes s Miroslawem a Yossarianem vydali na „výlet“ do Prahy. Ten děl, že už v Praze párkrát byl a „turistické hity“ typu Pražský hrad, Karlův most, „hřadování poštolek“ na Staromáku, (tedy kolotoč apoštolů na orloji), ap. již viděl. Jediné profláklé místo kde nebyl, je prý Židovský hřbitov. Jinak by spíše stál o netradičnější turistickou procházku.
.
„Jako poslední zůstal na zastávce Nový zákon“:
.
Vystoupili jsme tedy z metra na Staroměstské a dovedl jsem ho k té díře ve dveřích, kterými se dá na Židovský hřbitov juknout a varoval ho, že výše vstupného na hřbitov, (už to že se vybírá vstupné na „místo posledního odpočinku“ zní docela hrozně, ale v Egyptě se vstupné do pyramid, a v Brně do katakomb, taky vybírá, né?), je…, jak to říci korektně?, inu, poněkud „nekřesťanská“.
.
„Homer Simpson v kabrioletu a jeho řidička“:
.
Když jsem se tam, (ne)byl podívat naposled, tak to bylo asi 250,- kč. Obešli jsme tedy hřbitov dokola k hlavnímu vchodu a tam z cedulky na bráně zjistili, že je dnes nějaký „šábes“ a hřbitov je uzavřen. Čímž se Miroslawově peněžence dost ulevilo. Vstupné je totiž 480,- kč! On je to tedy „vázaný prodej“ i se vstupem do nějakých dalších objektů, ale stejně…
.
„Pohled na židovský hřbitov darmowy“:
.
A tak jsme „nejdražší třídou Prahy“, jejíž jméno by rodilé „bebé de Paris“ vyslovilo asi jako: „Pažšišá…prsk, prsk!“. A bratři Poláci, jako „Bulwar Paryźa“. Ale je fakt, že kdyby vás párkrát zatočili po Evropě a pak vám rozvázali voči v týhle ulici, tak byste asi jen dost těžko poznali, že jste v Česku.
.
„Dva M a pařížská holka“:
.
Skrz turisty již hojně zaplevelený Staromák jsme se prodrali k Rottovi, kde jsem Jošovi koupil nový kroužek na obojek a pak se vydali po „drodze Krolewskie“, kolem kubistického domu u „matky Čenstochovské“, (tedy černé), k secesnímu Obecňáku a kolem „Masaříkova dworzce“, na Florenc.
.
„Rozverná pařížanka na kapotě“:
.
Kde jsem Mirkowi ukázal pamětihodnost, kterou určitě viděl jen málokterý turista. Plexisklovou pamětní desku na památku 9 lidí a 2 psů, kteří uhořeli v opuštěné budově Českých drah, která stávala nedaleko a zasquatovali jí anarchisti, společně s bezdomovci. Policie nikdy nevyšetřila, jestli šlo o nešťastnou nehodu, či žhářský zločin.
.
„Na paměť 9 a 2“:
.
A pak jsme se přes Karlín vydali, též turisticky méně frekventovanou pozoruhodností – tunelem pro pěší, který vede do kopce na Žižkov. Po cyklostezce jsme dorazili k Vyšvihlému Voku, ale ještě příliš brzy, (to otvírá asi až od půl páté). Miroslaw se tu potkal s dvěma krajany z Lublina. Krajanka byla natolik půvabná, že jsem měl chuť jí říct: „Lubie kobiety z Lublina“, ale vrozená introverze, a přítomnost jejího partnera, mi v tom zabránila.
.
„Karlínská igelitová hospoda“:
.
Po té vydatné pěší procházce už nám vyhládlo. Miroslaw má v chytrém telefonu aplikaci, která měří kroky, už jsme jich tou dobou měli pár tisíc v podrážkách a další ještě přibudou. Dali jsme si dnes po Praze převážně pěší tůru, až jsem si položil otázku jestli zakoupení celodenního lístku pro Miroslawa nebylo neuváženým „sponzorským darem“ Dopr. Podniku. Ale pak jsem spočítal, že za celý den jsme hromadnou dopravu pětkrát použili. Sice jen na samé kratší cesty, takže by mu stačil malý lístek á 24,- kč. Ale celodenní lístek stojí 110,- kč, takže se to o deset korun vyplatilo! A hlavně se nemusel furt hlídat, aby si ho nezapomněl cvaknout.
.
„Socha v Voka“:
.
Když je VyVoko ještě zavřené rozhodli jsme se dát někde v již otevřené hospodě obídek a Miroslaw, když už je v tom „Pepičklandu“, projevil přání poobědvat něco s knedlíkem. Nemusí to bejt přímo knedlo-zelo-vepřo, ale klidně i typický český „maďarský guláš“.
.
„U Mariánského obrazu“:
.
Jenže ouha!, ukázalo se, že to na Žižkově není tak snadné. Na Koněvce je spousta vietnamských a čínských restaurací, pizzerie, kebabárny, hamburgrárny, dokonce i jedna veganská (!) restaurace, ale na klasickou českou hospodu s guláškem a knedlíkama jsme nenarazili 😦 Když už něco vypadalo jako česká hospoda, tak tam měli místo knedlíků gnocchi (?!?).
.
„Pohled do chodby bývalého „našeho“ baráku“:
.
A tak jsme nakonec odfrčeli tramvají, (když má Miroslaw ten celodenní lístek a já openačku), na Olšanské náměstí, s tím, že dojdeme do Akropole. Což je taky „turistická pamětihodnost“, která stojí za vidění. Doufám, že tam pořád ještě je ten interiér od Franty Skály. U pípy jsem se pro jistotu zeptal jestli můžem dovnitř se psem a milá dívenka mě ujistila, že samozřejmě, ale na další můj dotaz: „a máte knedlíky?“, bohužel odpověděla: „tak to nemáme…, ale naproti budou mít, tam vařej staročeskou kuchyni“.
.
„Táboritská č. 6, de fakto byvalá, de jure stávající žižkovská adresa“:
.
A naproti u Mariánského obrazu opravdu konečně knedlíky měli. Takže Miroslaw si konečně mohl dát gulášek s knedlíkem a já, protože veganského neměli pochopitelně nic, jsem vegansky zhřešil tím, že jsem si dal sýr obalený v bramboráku, se zeleninovou oblohou a k tomu přílohové brambory navíc. Když jsem bramborák rozkrojil a ochutnal „sýr“ uvnitř, uklidnilo mě, že to mé protiveganské zhřešení je jen malé, protože podle chuti ten „sýr“, kolem mléka jen z dálky prošel. Což mi samozřejmě nevadilo, škoda že ty hospodské náhražky sýra nedělají čistě rostlinné.
.
„Žádná Čína!“:
.
.
Každopádně jsem se docela dost přecpal a tak mi další pěší procházka přes Parukářku na Kliniku přišla víc než vhod. Na Paruce jsme samozřejmě neminuli tamnější stále ještě, (navzdory již několik let vydanému nezrušitelnému demoličnímu výměru), nezbouranou hospůdku. A dali si tu jeden kelímek. Na Klinice byla kavárna ještě zavřená a tak jsme si tu absolvovali jen malou exkurzívní prohlídku a pokračovali do Vystřelenýho Voka, které už bylo otevřeno.
.
„P jako Parukářka – Ž jako Žižkov“:
.
Zaparkovali jsme se před pípu s akváriem a já se usadil dokonce na štamgastské místo Míry Waneka, které mu Martin Velíšek opatřil rezervační cedulkou.
.
„U pípy s akvárkem“:
.
Dali jsme v té „nejkultovnější“ žižkovské hospodě dva kousky a pokračovali po cyklostezce, pod „žižkovskými hradbami“ do Unijazzu. Cestou jsme potkali Freda, který vláčel propriety na přednášku ministra Pelikána v ROHu.
.
„Štamgastská posedávka od MV pro MW“:
.
A v Unijazzu byl překvapivě za barem Vrabčák a před barem „dredatá Marie“. Usedli jsme ke stolu a vedle nás byly dvě dívenky, každá s otevřeným mininotebookem. Zřejmě spolu komunikovaly po síti. 😀
.
„Hipstersky novověká komunikace“:
.
Po čase jsme se přesunuli do skleníku-kuřárny na cigárko a už jsme tam zůstali. A postupně se dávali do hovoru s kuřáky, kteří se tu střídali.
.
„M + M v kuřárně“:
.
Až v závěru jsme se přesunuli na bar na šláftruňkové pivo typu IPA. A Vrabčák nám k tomu pustil na plátno, z You tube, nejprve Koru a Maanam a pak i Siekieru. Paráda. Počítám, že obé možná znělo v Unijazzu poprvé.
.
„Kora v Uni“:
.
Ty IPY nám tak zachutnaly, že jsme si dali ještě druhou a nakonec došlo ještě i na panáčky ojíněné vodky…
.
„Finále s IPAma a vodkama“:
.
No a cestu zpátky si už ani moc nevybavuju. Ale autobus jsme stihli a do maringotky v pořádku dojeli. Jen jsem Miroslawovi zapomněl říct, ať ukáže řidiči ten celodenní lístek, že by to měl mít o nějakou kačku levnější. Fakt si to jak sme jeli zpátky už moc nepamatuju. Asi si Miroslaw dobře zapamatoval zpáteční cestu a dovedl mě… 😛
.
„Siekiera v Uni, na rozloučenou…“:
.
.
.
Funny foto na dobrou moč –
„The Coloured or colourass?“:
krkulden2 