O tom jak se potok prošel lesem, cestou i loukou a o jednom filmu o cestě do lesa.

* úterý, 31. května 2016   *

Když jsem ráno v šest šel na ambasádě pro noviny do schránky, snášel se na mě lehký krápot, který se ovšem mezitím, co jsem tisk lustroval na záchodě, změnil na vytrvalý chcanec… :-/.

.

„Još z louže pijící – housata do potoka prchající“:

.

Ale naštěstí v osm, kdy jsem vyrážel kolmo směrem na mlejn, tak pršet přestalo. Zastavil jsem se v Ludmilovi a udělal tam docela „heavy“ nákupec. Mimo jiné tu měli v akci slušně vypadající rohožku. Ta levná, co jsem jí koupil, ani né před rokem v Obi, už se mi poněkud rozpadá.

.

„Deštíček při pohledu v suchu z maringotky“:

.

S Jošem jsem po příjezdu k maringotce udělal ještě venčící projížďku za viadukt. A pak v maringotce lehce poškádlil deníček a zalehl k dospávce.

.

„Cesta byla suchá – místy bažina“:

.

Když jsem se odpoledne probral, zjevně se schylovalo k bouřce. Honem jsem uklidil prádlo ze sušáku a vyrazil s Jošem na „přednoční“ venčení. Říkal jsem si, že pro jistotu, aby nás bouřka nechytla, dojedem jen k mostku u brodu. Ale když jsme byli u něj, tak jsem si řekl, že to dáme ještě aspoň k Novýmu mlýnu, aby ten proběh neměl Još tak krátkej… Už i k tomu brodu to bylo moc na to, abysme to stihli nazpátek suchý.  Bouřka přišla rychle a prudce, takže jsme schytali dost slušnej slejvec.

.

„Lehce propláchnutá louka“:

.

Jeli jsme v dešti tak dvě minuty, max tři, ale byl tak vydatný, že jsem přijel domu úplně durch a v závěru se k dešti jako z konve přidaly ještě i kroupy.

.

„Tudy si „Nový potok“ odskočil z cesty na louku“:

.

Jak jsem u maringotky ve spěchu rychle seskakoval z kola, tak jsem si ukopl ten box na nosiči 😦 Honem jsem ještě vystartoval uklidit mou jedinou kytičku, aby jí nepobily kroupy. V květináči už asi tři měla, ale zásah naštěstí ještě nedostala.

.

„Cesta (vody) z lesa…, do potoka“:

.

Uvnitř z maringotky, už se na ten „deštíček“ koukalo příjemněji. Pustil jsem si k tomu to nové Solo-vé album Jardy Svobody, který jsem si před tím koupil a stáhl v empétrojkách. Protože bylo za férovou cenu jedné stovky, (respektive 99,-) a fair trade je třeba podporovat! S bicíma krup bušících do střechy to znělo skvěle.

.

„Čistě opláchnutá trubka – po zasypání sutí ani památky“:

.

V bouřce naštěstí nepřestal fungovat internet a tak jsem se na něm mohl probírat „mediální hitovkou“, kterou dnes bylo, že Topolův lobbistický korupční zmrd Mr.Dalík si má jít přeci jen sednout. Takže nakonec měl Topolánek pravdu: “Es kommt der tag…“, kdy i na „pana nedotknutelného“ dopadne ramínko spravedlnosti. I když, dost by mě překvapilo, kdyby už neměl zabukovaný letenky a koupený sídlo kousek od Koženýho 😦

.

„Na Okoř je cesta…, opláchnutá, jako žádná ze sta“:

.

Bouřka byla prudká ale krátká, a když už byl zase čas vyrazit do háku na další noční, tak se udělalo dokonce tak krásně slunečno, že jsem i uvažoval o tom, že bych jel na kole. Ale předpověď byla, že ještě nějaké bouřtičky býti mohou a tak jsem vyrazil raději na autobus.

.

„Zde les krátce navštívil potok“:

.

A už na cestě ze mlejna se ukázalo, že jsem udělal dobře, bylo tam tolik bahna, že bych tam s kolem asi projel jen těžko. Měl jsem vůbec problém to pěšky nějak obejít.

.

„Cesta v lese vymletá až na břidlicové podloží“:

.

Slušně vypláchnutá byla i cesta v lese. A loukou pod lesem se zjevně prohnal slušný potok.Ten se vylil z lesa a trochu podemlel i příjezdovou cestu na mlejn.

.

„Ještě tu ten potok trochu teče“:

.

Z maringotky to ani tak „hustě“ nevypadalo, ten deštíček. Jak je přes cestu k Novému mlýnu trubka, skrz kterou teče taková malá stružka a nedávno jí někdo obsypal sutí, aby to při přejezdu přes ní tolik nedrncalo, tak ta je zase kompletně opláchnutá 😛 Cestou z kopce se zjevně valil slušný potok, který odnášel i dost velký balvany. Kdyby ta bouřtička přišla o cca 2 hodiny později, tak bych se asi ani na autobus nedostal,

.

„Houpy, houpy, ještě tu zůstaly neroztátý kroupy“:

.

Na zastávce jsem potkal hipsta hipíka Romana, který nějaký čas na mlejně pobýval. Byl to takovej ten typ, jak z kapely Kolemjdoucí. Měl sebou obří bágl a ještě dvě tašky do ruky.  Viděl jsem jak ho před víc než půl hodinou odvážel Sandy autem. Vezl ho s tím nákladem na zastávku, ale nějak blbě se podíval, kdy ten bus jede, takže tu teď přes půl hodiny čeká. Pomohl jsem mu s tím aspoň do autobusu a na Kulaťáku i na tramvaj.  Cestou jsme si příjemně pokecali.

.

V háku jsem si v bedně zopakoval příjemný filmeček:

.

   .  

* Cesta do lesa * /f – ČR, 2012 / r.: Tomáš Vorel

.

Tenhle film „sklepáckýho ptakopyska“ Tomáše Vorla se mi líbí ještě víc než Cesta z města, která po  velkém zklamání s Kamenným mostem, už byla slušným příslibem. Příběh střetu „alternativců“ uprchlých z města, se světem venkovských domorodců, má sice slabší místečka, ale celkově  má příjemně ekologicko, sociálně, antiprohibiční vyznění. Herectví mladýho Vorla je sice někdy trošku rozpačitý, ale možná právě to jeho postavě přidává na autenticitě. Podobně jako herectví Báry Schlesinger,  (někdejší Vorlovi /st.!/ životní partnerky), kde hereckou neprofesionalitu totálně přebije její okouzlující lidský půvab.  A vedle mladýho Vorla, coby jeho filmová partnerka, podobně září okouzlující zrzečka Anna Linhartová, (někdejší pokušitelka Olinka z Hřebejkova filmu Nevinnost). Prostě půvabné pokoukání 😀 .

.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Jízda…“:

O hranicích demokracie, aneb: Může vám policajt při zadržení, po spáchání přestupku, udělat „anální sondu“? A o tom, že „druhák“ je „druhák“, ať už jde o kafe, víno, nebo film. A také o legendární „Linekerově pravdě“.

* pondělí, 30. května 2016   *

Po páteční noční a nedělním časném ranním vstávání na denní jsem si dnes konečně dopřál pořádnou  vyspávku. Z pelíšku jsme se s Jošem vyhrabali až skoro v deset.

.

„Hlídací povaleč.., aneb jaký pes, takový…“:

 .

Po ranních rituálech jsem se pustil do vytváření fotoreportíčku z Refu festu.

.

A na Xichtníku jsem si přečetl články, dvou zadržených aktivistek z Kliniky – Jany Němcové a Zuzany Hajné, o tom jak musely nahé dřepovat ve vykachličkované místnosti s kamerou nade dveřmi (?!?), na fízlárně. (viz třeba – zde). To mi tedy fakt pochybně smrdí. Jaký takováto šikana mohla mít legální smysl? Pokaždé to na nich požadovala jedna a ta samá fízlačka. Přitom jiné zadržené dívky se takto potupně svlékat nemusely. Připadá mi, že ta policajtka je buď úchylná lesba, a nebo to dělala pro pobavení svých kolegů ve vedlejší místnosti,  kteří se tam u monitoru ukájeli. Kam až takováto „policejní pravomoc“ sahá? Mohla jim třeba i strkat prsty dovnitř? Jestli tam něco neskrývají?

.

„Klinika žije – boj pokračuje!“:

.

No a pak ještě povenčit Yossariana a už mě zase čekala kolmá cesta do háku, tentokrát za krásně slunečného počasí.

.

„Još je takovej kliďas, že to očkování snad ani nepotřebuje, kdy sme to ale byli naposled?“:

 .

V háku jako obvykle pohoda-klid neodolal jsem pokušení a v bedně se podíval na:

 .

   .  

* Dědictví, aneb: Kurva se neříká * /f – ČR, 2014/ r.: Robert Sedláček

Tak samozřejmě, že jsem očekával, že „Kurvahoši guten tag 2“ bude výrazně slabší, než „jednička“ režisérky Věry Chytilové, kterou kdysi filmová kritika krutě ztrhala. Přesto se z ní (zaslouženě!), stala česká komediální klasika. Toto její pokračování je takové prázdně sladkobolné a ufňukané. A pokud to měla být komedie, tak jí něco podstatného chybí, totiž místa, na kterých by se dalo zasmát. Natož, aby tu byla tak skvostná scéna, jako Polívkův a Chýlkové „dialog o víře“ z filmu režisérky Chytilové.  Proč se do takovéhoto, předem marného, projektu Robert Sedláček pouštěl to je mi záhadou.

.

„Chist(us)ian Ronaldo“:

.

Ještě jsem si pak v noci dopřál opáčko:

Finále fotbalové Ligy Mistrů: Real Madrid – Atletico Madrid 1:1 a shlédl jsem vítězství „královských“ na pentle. Fotbal to zas tak úžasnej nebyl. Každopádně Atletům se oplatit porážku městskému rivalovi, z předloňského finále o stejných účastnících, nepovedlo. Rozhodující pentli v rozstřelu proměnil sebevědomý manekýn „bílého baletu“ – Christian Ronaldo.  A Gery Lineker  by asi po shlédnutí tohoto finále řekl: „Fotbal je hra, kterou hraje dvaadvacet lidí a nakonec se vždycky směje Ronaldo“.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Díra do nebe…“:

O pracovním residenčním poklidu a surf-gondoliérovi na Vltavě.

* neděle, 29. května 2016   *

Ráno jsem Joše zavřel do výběhu s opravenou brankou, vskočil na kolo a vyrazil háku vstříc.

.

„Opravená branka útěkářova výběhu“:

Do háku na denní na residenci jsem vyrazil, také na kole. O víkendu by to neměl být problém. Kolo zaparkuju na ambasádě, ošplouchnu se, převléknu do „montérek“ a přeběhnu na residenci.

.

„No, ohlíží se trochu smutně…“:

.

V ajnclíku na réze jsem si pak užíval božský, či allážský klid. Velkovezír  jen třikrát někam vyjel autem a zase se vrátil. Téměř nic nerušilo v usilovné práci. Protože jsem si včera v noci už nestihl překopírovat na flešku fotky z  REFU Festu, tak jsem se nemohl pustit do tvoření fotoreportíku. Místo toho jsem zapracoval  na dohánění deníčku, kde se mi povedlo propast zúžit o tři dni.

.

„Meteorologická hitovka mého mládí myslím předpovídala počasí stejně úspěšně, jako dnešní satelitně počítačoví předpovídači“:

.

Když jsem jen na kole nazpátek, mohl jsem se pokochat pohledem na odvážného plavce na hladině Vltavy. Takový „Podbabský gondoliér“. Jinak cesta zpět mi utekla docela v pohodě.  A ani žádná bouřka, kterými rákosníci, pardon rosníci a rosničky vyhrožovali mě nedohnala, la, la.

.

„Gondolio-surfér na Vltavě“:

.

Doma jsem ale Joše povenčil už raději pěšky. Mé nohy i hyžďové svalstvo už mělo pro dnešek cyklistiky dost.

.

„Když vidím, co se na našich stadionech děje, tak se taky někdy „lochčim“:

.

Pak už jsem taky jenom lehce pozévlil na netu se třemi pivy a ani jsem neměl chuť na žádný film na dobrou noc, ba dokonce ani na dílec Bejts motelu. Takže jsem do programu už zařadil jen výtuh.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Že bych Jošovi taky něco podobného pořídil?“:

O překvapivém přivítání u maringotky a o Refu festu na Žižkovském Nákladovém Nádraží.

* sobota, 28. května 2016  *

Ráno mě kolega vystřídal už v 7. A tak jsem skočil na kolo a bez zastávky v Ludmilu jsem byl už lehce po osmé doma. Tam mě čekalo překvapení, když mi Još radostně přiběhl v ústrety… Co to, on ho někdo pustil? Odpovědí na mou otázku byly „vytuněný“ vrátka jeho výběhu. No jo, udělal jsem je z tenčích latí, aby byly lehčí a jak se ukázalo, tak se pro Yossariana staly lehčím oříškem. „Tak to s tebou teď lumpe ani nemusím na „venčící“ projížďku, když už jseš vylítanej…“

.

„Jošem upravená vrátka“:

.

Honem jsem poslal mamce gratulační esemesku k narozkám (76), abych na to pak nezapomněl. Když jsem z ní mámil nějaký tip na dáreček, tak z ní nakonec vypadlo originální přání – že prý chce tavnou pistoli na lepení plastovými patronami. No totox!?!

 .

„Nahoře v Noutonicích se u koňského výběhu chystají nějaké stavební úpravy, ale můj oblíbený strom snad zůstane zachován“:

 

.

Z dospávky jsem se probral brzy a tak jsem ještě pustil do opravy té branky výběhu. Přehryzanou laťku jsem posílil o pořádné prkno. No a pak už jsme vyrazili do Práglu na Žižkovské Nákladové Nádraží na Refu Fest.

.

.

Vyrazili jsme busem ve 13:46 a ještě jsme na ŽNN stihli závěr koncertu Štěpána Markoviče a jeho Balkan Family v kolejišti, kde byla hlavní scéna. Vagony už tu vůbec nejsou a kolejiště je vylepšeno o velký prkenný parket.

.

„Parket na kolejích“:

.

Na kterém mi Još najednou začal škubat vodítkem a když jsem začal pátrat, co blbne, tak jsem uviděl na kolejích sedět Vrabčáka s Klinickou buňkou. Krátce jsem s nimi pokecl a pak se vydal pokorzovat po areálu. Tak stánky jednotlivých etnik jsou zde roztříštěnější, část je v kolejišti, část uvnitř hal a některé i před halou. Což je možná trochu nevýhoda, ale hlavní výhodou je, že NNŽ poskytuje i vnitřní prostory, což je výhoda zejména při nepřízni počasí, jak se ukázalo později.

.

„Štěpán Markovič a Balkan Family“:

.

Další kapela Dariel Martinez a LOS CUMBANCHEROS spustila latinskoamerické rytmy, které mnohé z posluchačů a a posluchaček zejména roztančily.  A to už taky dorazili Marťa s Petrem a společně jsme tu potkali i „kolegy vegany“ Sísu s Terkou a jejich psí liškou. Ta se ale s Jošem moc kamarádit nechtěla. Tereza měla úchvatnou vizáž, kdy jí konce vlasů barevně ladily s její modrou blůzkou.

.

„Tereza in blue“:

.

No a pak se venku rozpršelo, takže se koncertní program přesunul dovnitř. To je oproti Kampě, kde se konaly minulé ročníky, značná výhoda. Krom muziky tu bylo také mnoho lákavých exotických pochutin, mezi kterými se našla spousta příležitostí i pro mlsné jazyky veganů. A nakonec jsme si společně užili Terne Čhave při kterých si Marťa s Petrem bujaře potrsali, ale my s Jošem jsme se jako obvykle jen decentně vlnili v bocích.

.

.

Na závěr ještě vystoupila kapela Top Dream Company. Její zpěvák mi připomněl Vala Kilmera z filmu Doors. Ale to už jsme se vydali někam „na jedno“.

.

„Top dream a její zpěvák, jak Morrison“:

.

Fotoreportík z Refu festu k vidění – zde.

.

Demokraticky jsme s Marťou přehlasovali Petra, který by raději do Aera a vyrazili na Kliniku. Před vchodem jsme narazili na týpka, který na Klinice ještě nikdy nebyl a vzniklý mediální rozruch kolem ní, ho sem přilákal, aby se podíval, o čem to teda je. Ale stejně jako my měl smůlu, dnes totiž byl na Klinice „sanitární den“. A tak jsme tedy nakonec přeci jen vyrazili do toho Aera.

.

Cestou se mi přihodila groteskní situace, kdy jsem zatáčejíc na rohu šlápl na chodníku do dárečku, který tu nechal pes, nějakého nezodpovědného páníčka 😦 Noha mi podjela a lehce jsem hodil tlamu, ale naštěstí né do toho dárečku.

V Aeru jsme s Marťou společně narozeninově zavolali mamce a pak ještě pokecli u dvou pivek. Přišlo mi, že na cestu na bus na mlejn vyrážíme relativně včas, ale tramvaj hned nejela a najednou to bylo „jen tak tak“, a z metra na Dejvický jsme s Jošem museli hodně svižně vysprintovat, ale naštěstí to na chlup vyšlo.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Posezení v náručí“:

O českém způsobu nakládání s odpady a o tentokrát standardním postupu policie při dalším nahlášení bomby na Klinice.

* pátek, 27. května 2016  *

Kolmou cestou z háku jsem přerušil u Ludmila, docela „big nákupem“. Měli tu mimo jiné „japonskou pilku na dřevo“, která by mohla být ideální do lesa na soušky. A pak taky komplet zadního i předního světla na kolo za 199,- kč. No nekup to! Když jsem stejně nákup světla plánoval. Akorát tedy to zadní světlo není blikačka. To je divný, když dneska bliká kde co na milion různých způsobů…

.

„Můj oř zaparkovaný před Ludmilem“:

.

Při odjezdu od Ludmila, jen kousek za kruháčem, jsem ve škarpě narazil na stále hojně používanou „českou metodu“ nakládání s odpady. Inu Česko je zemí ekologii zaslíbenou… 😦

.

„Čecháčkovská odpověď na Nerudovskou otázku…“:

.

S Jošem jsem pak ještě vyrazil na malé cyklopovenčení  a pak obvyklá dospávka. Po proberu kolem třetí odpoledne jsem se pustil do „zatěžkávací zkoušky“ mikrovlnky, když jsem v ní Yossarianovi uvařil kuřecí čtvrtku s rýží. Fachá úplně v pohodě.

,

„Yossarian hlídající kačátka“:

.

Pak jsme s Yossarianem dali jen další, tentokrát pěší povenč  při kterém jsem si na Rádiu Plus poslechl dobrý rozhovor s Janou Němcovou z Kliniky o Klinice. No a pak už jsem zase osedlal kolo a vyrazil do prc. procesu. Těsně před odjezdem do háku mě dostihla další jobovka o další nahlášené bombě na Klinice. Že by ten rozhovor v rádiu svatou trojici „protiklinických křižáckých bojovníků“: Hujová, Bellu, Arajmu, tak roztrpčil, že opět nažhavili bombový mail? Ale tentokrát to proběhlo naprosto v pohodě. Policie se zachovala, tak jak by měla. Tedy že budovu prošel pyrotechnik se psem a když nic nenašli, tak zase odešli. Úplně standardní postup, jako by byla bomba nahlášena kdekoliv jinde.

V háku pohoda a pocyklistický relax. Tentokrát v bedně s filmem:

.

* Místa (Miesta) * / f- ČR, SR, 2014/ r.: Radim Špaček

.

Film zaujme spoustou efektních lokací a dobrou kamerou, ale rozhodně né příběhem. Ten je hodně slabej. Příběh dvou kamarádů a dcery místního bose, bla, bla, bla, slabota. Uvěřitelného téměř nic. Je to takové nepodařené Šeptej 2.  Škoda, promarněná šance. Jo a hraje v tom mladej Polévka, ani mi Bolívkovi nepřišel moc podobnej.

 .

No a když jsem byl v tom relaxačním režimu“, ve kterém jsem se nedokopal k doplňování deníčku, tak jsem si dopřál ještě jeden film z bedny:

.

* Red * / f – USA, 2010 / r.: Robert Schwentke

.

Je to totální akční kravina, ovšem natočená s komediální nadsázkou, takže je to tak blbý, až je to… …příjemně koukatelná zábava. Na to, jak si tuto totální „bum-bum“ blbinu užívají hvězdní holywooďáci:  Brůs Wyliž, Džon Málkovič, kpt. Morgan (černý) Svobodný muž a Helča Mirenová.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Quo vadis?“:

O úspěšném vyzvednutí mikrovlnky z Hipsterova, neúspěšném sprintu s toutéž na bus a o jednom nostalgickém filmu pro pamětníky.

* čtvrtek, 26. května 2016   *

.

Z háku jsem tedy vyrazil do Hipsterova, (rozumněj: Vršovice v okolí Krymské),  pro mikrovlnku k Jítě. Kupodivu mi to strašně rychle jelo a tak mi cesta z Hradčanské do Vršovic trvala jen čtvrt hodiny!

.

„Arnošt a Klinika v Metru“:

.

V metru jsem si vzal stejnojmenné noviny, ve kterých byl rozhovor z jednou z ústředních postav žižkovského Autonomního centra  Klinika – Arnoštem. No vida, už i ten nejmainstreamovitější mainstream se zajímá…

.

„Hipsterov“:

.

Hned po vystoupení z tramvaje jsem potkal týpka v retro sáčku a slamáčku – hipster jaxviň. Jitka naštěstí už nespala, byť tedy ještě byla v županu. Můj červenej(!) župan je hezčí, ale jsem ochoten připustit, že Jítě to v tom jejím sluší víc…  Odmítl jsem nezdvořile nabízený čaj nebo kafe, jen se pokochal jejím výhledem z okna na vinici(!), nad Hasou. Vhodil mikrovlnku do velké „vietnamské“ tašky a vysprintoval zpátky na Prahu 6. Bus na mlejn mi jede z Dejvický za 24 minut, to by mohlo vyjít…

.

„Pouliční umění v ulicích Hipsterova“:

.

No, mohlo…, kdyby mezitím dole někdo nezamknul domovní dveře 😦 Naštěstí mi je ochotně otevřel řemeslník, který něco kutil v bytě v přízemí. A kdybych tak dlouho nečekal na tramvaj na Mírák a kdyby na Míráku nebyly dolů do metra, tak děsně dlouhý schody, po kterejch jsem se s tou velkou taškou nemohl prodírat dolů :-/.

.

„Hele, když jsem tu byl naposled, tak za tou dřevěnou „fasádou“ byl ještě průchod do Cafe V Lese“:

.

Ale tak jsem aspoň měl na Dejvický čas dát si snídani v oblíbeném Ječmínkovi. Protože jsem byl schvácenej a neměl chuť na teplej čaj ani kafe, tak mi nezbylo, než si na žízeň dát plechovku piva. Protože nealko bylo výrazně dražší. U snídaně jsem mohl prosklenou stěnou sledovat „lov“ revizorů nad eskalátory 

.

„A.R.A.B ! (All Revisors Are Bastards)“:

.

S Jošem jsem dal obvyklé cyklopovenčení a po něm zapojil mikrovlnku a zkusmo v ní ohřál misku vody. Jo, zdá se že „peče“. Poté jsem se svalil k dospávce. No a pak už byl opět čas na cyklopovenč. Vzal jsem to s Jošem opět až k vodní nádržce před Kovárama. Tentokrát jsme ale potkali psa, který se kamarádit chtěl. Ale to jsem zase pro změnu nemoh´ nechat Joše, aby se spolu déle vyblbnuli, neb už jsem spěchal do práce. U maringotky jsem se jen otočil, zavřel Joše do výběhu a pokračoval v cyklistice směrem do háku.

.

„Z cyklovenčení v zeleni“:

.

V háku obvyklá pohoda klid. Při které jsem si v bedně dopřál připomenutí filmu:

.

   .  

* Šeptej * / f – ČR, 1996/ r.: David Ondříček

.

I po letech má tenhle film o první posametové generaci zlaté ztracené mládeže, svůj půvab. Ale vlastně mě při jeho sledování zaskočilo, jakej je to „film pro pamětníky“. Hodně věcí v něm dnes působí jako těžký retro. Tak dvacet let je dvacet let… Muzika ve filmu je taky slušně retro, (muziku do filmu dělala skupina Colourfactory,  Jana Muchova, který ve filmu také hraje, společně s dalším muzikantem Janem Čechtickým, který tu hraje toho největšího zhulence a sjetinu). A pamětnická nostalgie se mě zmocňovala při pohledu na mlaďoučkou Vilhelmku, která tu už je herecky velmi výrazná a ještě k tomu tu ukazuje své týnejdžrovské tělíčko, (bylo jí tehdy 17).  A dojemný pohled je i na mlaďoučkého Martina Myšičku, který mě v poslední době okouzlil ve Čtvrté hvězdě, nebo Ztraceni v Mnichově.

.

„Mladinká Táňa“:

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Na chodníku hoši – v chodníku hroši“:

O úspěšné poptávce mikrovlnky, typické české srdečnosti, (aneb: co neni naše, to jsou haranti a čokli) a o ještě typičtějšímu „českému“ postoji poslanců k protikuřáckému zákonu.

* středa, 25. května 2016   *

.

Ráno jsem cestou uz háku na autobus pořešil nákup v Albim. Měli děravý, (= s bublinkama), Mattonky v akci za 9,90! Vzal jsem si rovnou tři, – no nekup to za ty prachy! Ještě jsem pak stihl zaběhnout do krámku elektropotřeb a koupil tam novou zářivku, za tu umřelou. Respektive rovnou dvě! Do foroty. A tu zesnulou jsem jim tam nechal, prý se o její pohřeb důstojně postarají, když jí nechtěli v tom kontejneru na elektrospotřebiče.

.

„Zkrášlení města podle vzoru MU Prahy 6“:

.

Na Kulatyho náměstí jsem se potkal s kamionem, který měl vzadu ještě přilepenou ještěrku, (lidově zvanou: vysokozdvižný vozík), no ciwe!?! Skoro jsem to stihl i vyfotit…

.

„S ještěrkou zakousnutou do zadku“:

.

Po dorazu k maringotce jsem vzal Joše na cyklo povenčení.  A pak jsem na Bazoši pohledal nějakou mikrovlnku. Ale kde nic tu nic 😦  A tak mě napadlo dát na Xichtník dotaz, jestli se doma někomu nepovaluje nějaká nepotřebná. A hle! Ozvala se Jíťa, že ona jednu takovou doma má…  Jupí!

.
„DejHuLe – dá-li Buddha a nebudu-li v háku…“:

.

Ještě před tím, než jsem se svalil k dospávce. Jukl jsem v bedně na dohrávku, včera přerušeného, tenisového utkání Štěpec – Murray. Vzdoroval Radomír statečně, ale nakonec ho favorit Andy přeci jen porazil 😦 A tak ten, kdo vsadil na vítězství Murrayho 100 000,- kč, vyhrál jednu tisícovku a ten kdo vsadil tisícovku na Štěpánka, bohužel 18 000,- nevyhrál

.

„Cyklopovenč s Jošem“:

.

Pak už jen zase rychlé cyklovenčení. Při kterém jsme poctivě dojeli až k „vodnímu dílu“ před Kovárama. Cestou měl Još jednu lehkou rozmíšku se psem, kterého jsme cestou potkali. Já jen nepochopím, proč lidi, kteří vědí, že jejich pes je provocateur rváč, místo toho, aby ho volali k sobě, když je stejně neposlechne, včas nezavolají na mě: „bacha ten náš se pere!“.  Já bych si Joše, (který se s každým psem běží skamarádit), včas zavolal k sobě. Vzájemná mezilidská komunikace je v Česku poněkud složitější. I když ten chlapík byl docela v pohodě, to jeho partnerka – starší dáma, která nás přivítala slovy: „bacha má sebou ňákýho čokla“, byla typicky „česká to žena“ 😦  Něco podobného, jako věta: „Pozor Sebastiánku a Sandřičko, jdou sem, nějaký haranti…“. Tenhle přístup je typická česká srdečnost vůči „cizincům“, která se netýká jen uprchlíků.  Ale psí konflikt to naštěstí byl jen symbolický, jejich „čokl“ po Jošovi vystartoval, Yossarian se po něm ohnal, ale na zavolání ke mně přiběhl. Jen jsem toho chlapíka upozornil, že za chvilku pojedeme zpátky a to už pak měl svého pejsánka na vodíku.

.

„Parkuj, parkuj, vykrůcaj…“:

.

A do háku jsem tedy jel opět busmo a s taškou na mikrovlnku v batůžku, neb jsem se s Jíťou domluvil, že se pro tu její nepotřebnou mikrovlnku stavím ráno cestou z práce. Říkala, že za ní nic nechce, ale tak koupil jsem aspoň plechovku plzínky a jednu plechovku cideru a vyrobil z nich, za pomoci kancelářského papíru, nůžek a lepicí pásky, dvě „kytičky“. Kytička potěší snad každou ženu.

.

„Tolik kár tu není, ani když Spařka hraje Ligu pracháčmistrů“:

.

Cestou do háku mě zarazilo v ambasadní ulici obrovské množství aut, které pod dohledem policajtů parkovaly i na chodnících. Co se to děje sakra?!? Prej na ambasádě Azerů a Bajdžánců je nějaký mechceche. Toho se účastní i náš ambasador. Ale ten přišel pěšky, protože to má jen kousek. A zase tak neekologický, aby jel těch pár metrů autem, není :-D. To je od něj, coby zástupce ropné země, obzvlášť chválihodné.

.

„Když se poslanci perou a tabákový průmysl se směje…“:

.

V háku jsem pak sledoval trapné debaty, o jako vždycky neschváleném, „protikuřáckém, zákonu“. Jako obvykle tomu napomohla, vzácná „spolupráce“ napříč politickým spektrem. Nejprve „nejužitečnější český politik“, odesák Marek Benda navrhl pozměňovací návrh, který schválili, jak poslanci ČSSD, tak i ANO. A poté poslanci ANO „zásadově“ hlasovali proti celkem rozumné verzi protikuřáckého zákona. Neboť se prý z něj stal, tím pozměňovacím návrhem, (který sami pomohli schválit), paskvil, který z morálních protikuřáckých důvodů nemohou podpořit.  „Principiální škodiči“ z ODS byli proti zákonu též, přestože byl před  tím úspěšně pozměněn návrhem jejich vlastního poslance. Ti tak jednali v duchu neoliberálního hesla: „každý má právo svobodně ničit vaše zdraví cigaretovým kouřem a když se vám to nelíbí, máte právo svobodně sedět doma!“. TOPáci byli nejprve pro zákon, ale když Voldemorti viděli, že můžou v něčem efektivně uškodit, (v duchu jejich obvyklého postoje: „kam zlo – tam plášť“), tak nezaváhali a obrátili… „Bot эto  есть демократические чешские политики“, („Vot, éto jesť  čéskaja demokratičéskaja palitýka“.).

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Pomník českých zákonodárců“:

Jak jsem odvlekl mrtvolu mikrovlnky do kojntejneru na malé elektrospotřebiče a o virtuálním sledování „Bitvy o Kliniku“.

* úterý, 24. května 2016   *

Moje zdravotní kondice stále ještě není úplně v pohodě. Ráno jsem se v posteli probudil úplně mokrej, jako kdybych spal v sauně 😦  A tak si ještě ordinuji „domácí klid v blízkosti lůžka“.

.

„Záletný páv v domácím vězení“:

.

Na netu jsem si tedy objednal  v Alze novou minitroubu kombinovanou s vařičem. Nakonec tu stejnou, co jsem měl před tím. Z toho co jsem v nabídce našel, mi tahle vyhovuje nejvíc, (ta kombinace s vařičem, a to že má časovač i na plotýnky!), i když zkušenost s její výdrží, tedy není valná :-(.

.

„Vida, přibyl nám do zvířeny na mlejně i králík!“:

.

Jinak jsem se zmohl akorát na to jít na mlejn hodit prádlo do pračky. A vyfotil jsem si do mobilu též „odešlou“ zářivku, abych věděl, jaký mám shánět typ.

.

.

Ale jel jsem se aspoň trochu projet na kole s Jošem, než jsem vyrazil do háku autobusem. Při tom jsem na Dejvickou, do kontejneru na elektroodpad, odvlekl tu starou mikrovlnku.  Ta se tam vešla jen tak tak. Kontejner je na „malé elektro spotřebiče“, tak nevím, jestli mikrovlnka je dostatečně malý spotřebič. Ale byla to malá mikrovlnka! Vzal jsem sebou i tu zhaslou zářivku, ty ale do tohoto kontejneru nepatří, tak jsem jí zase zaparkoval do batůžku.

.

„I morčatům byla jejich klec přesunuta, od krbu ve mlejnici, na čerstvý vzduch, což Joše velmi zaujalo“:

.

V háku byl poněkud šaching s šichtama,  neb kolegovi Pussynovi začala hnít hnáta a bude s ní marodit. Takže jsme si museli rozebrat jeho šichty. Ale vyšel jsem z toho ještě dobře, jen budu mít čtyři noční za sebou.

.

„Na střeše Kliniky…“:

.

V háku jsem pak na Facebooku vzrušeně, s provinilým pocitem, že nemůžu pomoct,  sledoval opětovnou „bitvu o Kliniku“. Na kterou byla znovu nahlášena bomba. Ale část osazenstva Kliniky, při zkušenosti, že poprvé nahlášení bomby byla jen záminka k jejímu vyklizení, jí tentokrát odmítla opustit. Někteří se připoutali do trubek vedoucích uvnitř sudů s betonem. Později se ukázalo, že dva z nich byli moji kamarádi ze Zelmíru – respekt!  A část vylezla na střechu.  Bomba se samozřejmě opět žádná nenašla. To je ale překvapení!?!

.

„Sudy s betonem, po zásahu „Pomahačů a ochránců“:

.

Zato jí přišlo hledat komando policejních těžkooděnců s pajcry a beranidly, (sic!). Ovšem „pomahači a ochránci“ její hledání, aspoň využili jako záminku, k tomu, aby na Klinice rozmlátili spoustu vybavení, včetně počítače 😦 K těm sudařům se fízlové zachovali docela drsně a vyprostili je pomocí rozbrušovaček a sbíječek. Ale trvalo jim to dlouho, mezitím už padla noc. Nakonec rezignovali, ty ze střechy nesundali a Kliniku opustili. Takže vítězství, ale jistě né na dlouho… A.C.A.B.!

.

„Stay Klinika!“:

,.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Hippies and Anarchists Forever!“:

Jak mi umřel troubovařič a o statečném boji českých tenistů v deštivé Francii.

* pondělí, 23. května 2016  *

Po do sladka vyspalém ránu, už se zdravotně cítím líp. Pilník v krku již zcela zmizel, jen mám rýbu jaxviň a cítím se sláb. A tak jsem si ještě stále pro dnešek naordinoval léčící den.

.

„Koňská idyla na mlejně“:

.

Zprávou dne je, že umřel Adolf…, před 71 lety to byla dobrá zpráva, protože se to týkalo toho s knírkem a patkou. Ale dnes se to bohužel týká malíře Adolfa Borna. Autora mimo jiných i Macha a Šebestové… 😦

.

.

Do malého kelímku zasazené zrníčko z časopisu Legalizace, během mé nepřítomnosti vyrašilo a tak jsem ho přesadil do trochu většího květináče. Tak jsem zvědavej, jak se mi bude mičurinsky dařit. Je to vlastně můj první pěstitelský pokus na mlejně.

.

„Jošovo oblíbené místo mezi auty v „autoparku“:

.
No a pak si tak sedím u noťasu a nejednou zhas! Noťas tedy běžel dál, (na baterku), ale všechno ostatní zhaslo. No totok! Cotok! Kabel nikde vytaženej nebyl, ale jistič spadlej a nahodit nešel, hned zas vypadával a tak postupným pokoušením metodou: „tohle vytáhnu ze zásuvky a zkusím nahodit“ – jsem přišel na to, že to dělá troubovařič. Hmmm, sakra, tan je akorát tak nedlouho po záruce. Tak poté, co mi „odešla“ mikrovlnka, tak teď i vařiče a trouba, tak to vypadá na stravování „raw food“. Poslední ohřevný přístroj co mi zbývá je rychlovarná konvice. Na ohřev na kamnech, už je moc teplo.

.

Abych měl tedy do útrob něco vařenýho, tak jsem si došel s Jošem „venčící procházkou“ do vietkrámku pro pivo.

.

.

A večer jsem pak na netu sledoval rakouské volební drama… Už to vypadalo, že vyhraje kandidát Svobodných, (pravičáckejch xenofobních populistů) Hofer, ale nakonec přeci jen těsně zvítězil „nezávislý“ kandidát, původně ze strany zelených, Van der Bellen. Ale bylo to o pár chlupů…

.

„Trojuhelníčkovej šroubek – ďáblův vynález!“:

.

Jako bývalý elektrikář jsem se pustil do pokusu o opravu té minitrouby. Po náročném rozebrání, (samozřejmě, že to mělo šroubečky i na „trojuhelníček“?!?), kdo má doma „trojuhelníčkovej šroubovák, ať se směje. Ale když jsem se konečně dostal dovnitř, tak jsem žádnou viditelnou závadu, (tedy nějaký šlus), neobjevil. Zkusil jsem tedy odpojit topné spirály do trouby, že bych používal alespoň plotýnky vařičů. Ale vyhazovalo to jistič i tak ?!? A to i když byly obě plotýnky vypnutý. Tak to teda nevim…

.

U pokusu o opravu jsem ještě sledoval tenis na Roland Garros našeho Lukáše  Rosola se Standou Wawřinkou, (obhájcem loňského titulu). Byla to bitva na pět setů, ale nakonec přeci jen Švýcar se slovanským jménem vyhrál.

.

„Laki Roslol“:

.

Konečně taky přišla ta slibovaná bouřka a přívalové deště, ale těch se zas tak moc nepřivalilo… Když se mi nepovedlo opravit troubovařič, tak jsem si aspoň zašil rozpáranej zip na rozkládací matraci.

.

A u toho ještě jeden tenis z francouzského Grand slamu Ráda Štěpec versus Andy Murray.  Po zranění se vracející Štěpec překvapivě vyhrál první dva sety!, (kurz na jeho vítězství byl 18,00, Kurz na Murrayho pak 1,01 /To znamená, že při vsazené stovce na jeho vítězství byste dostali 101,- korun!). Ale pak začal dostávat oblož. Ve třetím setu dostal kanára (0:6) a  nakonec bylo utkání ve čtvrtém setu za stavu 2:4 pro Brita, přerušeno pro tmu a bude se dohrávat zítra.

.

„Ráda Štěpec“:

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Krajina v sevření“:

O pracovně-hokejové neděli. V háku dobrý, na ledě taky, jen těm rozhodčím to někdy moc nešlo.

* neděle, 22. května 2016   *

Neděli jsem si užíval v háku na residenci. Velkovezír tu má na návštěvě dceru, se kterou dvakrát někam autem vyjel, jinak se nedělo nic 😀
.

„Po cestě do háku jsem si mohl dát panáka“:

.

Uvnitř ajnclíku u brány bylo vedro a nuda, takže vítaným zpestřením bylo, že jsem pomohl kuchařům s úklidem stolů ze zahrady, neb včera tu měli nějaké mecheche.

.

„Na Kulaťáku: Věrozvěsti never stop!“:

.

Zřejmě jako dík jsem pak od nich dostal luxusní obídek, Dokonce kuchař pojmenovaný po „valčíkovém tanečníkovi“ nezapomněl na to že jsem vegoš, a tak krmě neobsahovala žádné mrtvolky. DíX!

.

„Oběd od Bašíra“:

.

Drazí kolegové z ajnclíku, jsou tak „altruističtí“, že televizi, co tu jinak mají, před námi víkendovými zamykaj, (údajně jim kdysi jeden ze záskokářů pohejbal s anténou), a tak jsem  hokej Rusko – USA 7:2, mohl sledovat jen ve zpravodajství na Radiokurválu. Ale asi sem o nic nepřišel.

.

„Co bylo za náplň uvnitř té taštičky jsem nedešifroval, ale bylo to dobrý!“:

.

A tak jsem alespoň pilně dohonil tři dny v deníčku, víc sem ani nečekal…

.

„Kdo je Pepa Novák?“:

.

Po cestě z háku jsem v autobuse poslouchal finálový hokej MS: Kanada – Finsko  2:0 v rádiu. Z finále už byl, na rozdíl od utkání o bronz, přímý přenos.

.

„Která?, která?, z které pravda vyvěrá?“:

.

K maringotce jsem dorazil po první třetině za stavu 1:0. Joše jsem rychle vyvenčil jen házením míčku a pak ulehl k bedně s hokejem. Javoři vyrukovali na Saunaře s totálním hokejem a  neuvěřitelným forčekingem. Finy vůbec k ničemu nepustili. Ti měli prakticky jedinou vyloženou šanci. Nezmohli se kvůli neskutečným forčekingu ani na závěrečný nápor. Kanaďani Finy totálně ubruslili. Až v poslední minutě s odvolaným brankářem, se trošku zmohli na nějaký tlak a pokus o vyrovnání, ale nakonec 0,8 sekundy před koncem dostali do prázdný branky na 2:0. Načež následovala dvojitá javorová radovačka. Nadšeně všichni naskákali na led už po tom druhém gólu. Ale rozhodčí je pak ještě vyhnali a ten mikrozbyteček zápasu se dohrál, prakticky už jen vhozením buly a sladká  radost javorového sirupu mohla vytrysknout podruhé. Nakonec asi přeci jen vyhráli zaslouženě.

.

„Javorový mistři“:

.

Celkově to nebylo špatný Mistrovství… I ti naši hráli líp, než jsem čekal. Škoda, že v tom závěru trochu odpadli. Finále bylo spravedlivý, Kanaďani a Finové byli nejlepší. Ale o ten bronz jsme se s Rusama mohli poprat. Nejslabším článkem MS byli rozhodčí. Chtělo by to zavíst to video, aspoň tak jako v NHL. I když proti fotbalu je to furt zlatý.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Kdo neskáče – neni jazz!“: