* čtvrtek, 26. května 2016 *
.
Z háku jsem tedy vyrazil do Hipsterova, (rozumněj: Vršovice v okolí Krymské), pro mikrovlnku k Jítě. Kupodivu mi to strašně rychle jelo a tak mi cesta z Hradčanské do Vršovic trvala jen čtvrt hodiny!
.
„Arnošt a Klinika v Metru“:
.
V metru jsem si vzal stejnojmenné noviny, ve kterých byl rozhovor z jednou z ústředních postav žižkovského Autonomního centra Klinika – Arnoštem. No vida, už i ten nejmainstreamovitější mainstream se zajímá…
.
„Hipsterov“:
.
Hned po vystoupení z tramvaje jsem potkal týpka v retro sáčku a slamáčku – hipster jaxviň. Jitka naštěstí už nespala, byť tedy ještě byla v županu. Můj červenej(!) župan je hezčí, ale jsem ochoten připustit, že Jítě to v tom jejím sluší víc… Odmítl jsem nezdvořile nabízený čaj nebo kafe, jen se pokochal jejím výhledem z okna na vinici(!), nad Hasou. Vhodil mikrovlnku do velké „vietnamské“ tašky a vysprintoval zpátky na Prahu 6. Bus na mlejn mi jede z Dejvický za 24 minut, to by mohlo vyjít…
.
„Pouliční umění v ulicích Hipsterova“:
.
No, mohlo…, kdyby mezitím dole někdo nezamknul domovní dveře 😦 Naštěstí mi je ochotně otevřel řemeslník, který něco kutil v bytě v přízemí. A kdybych tak dlouho nečekal na tramvaj na Mírák a kdyby na Míráku nebyly dolů do metra, tak děsně dlouhý schody, po kterejch jsem se s tou velkou taškou nemohl prodírat dolů :-/.
.
„Hele, když jsem tu byl naposled, tak za tou dřevěnou „fasádou“ byl ještě průchod do Cafe V Lese“:
.
Ale tak jsem aspoň měl na Dejvický čas dát si snídani v oblíbeném Ječmínkovi. Protože jsem byl schvácenej a neměl chuť na teplej čaj ani kafe, tak mi nezbylo, než si na žízeň dát plechovku piva. Protože nealko bylo výrazně dražší. U snídaně jsem mohl prosklenou stěnou sledovat „lov“ revizorů nad eskalátory 
.
„A.R.A.B ! (All Revisors Are Bastards)“:
.
S Jošem jsem dal obvyklé cyklopovenčení a po něm zapojil mikrovlnku a zkusmo v ní ohřál misku vody. Jo, zdá se že „peče“. Poté jsem se svalil k dospávce. No a pak už byl opět čas na cyklopovenč. Vzal jsem to s Jošem opět až k vodní nádržce před Kovárama. Tentokrát jsme ale potkali psa, který se kamarádit chtěl. Ale to jsem zase pro změnu nemoh´ nechat Joše, aby se spolu déle vyblbnuli, neb už jsem spěchal do práce. U maringotky jsem se jen otočil, zavřel Joše do výběhu a pokračoval v cyklistice směrem do háku.
.
„Z cyklovenčení v zeleni“:
.
V háku obvyklá pohoda klid. Při které jsem si v bedně dopřál připomenutí filmu:
.
. 
* Šeptej * / f – ČR, 1996/ r.: David Ondříček
.
I po letech má tenhle film o první posametové generaci zlaté ztracené mládeže, svůj půvab. Ale vlastně mě při jeho sledování zaskočilo, jakej je to „film pro pamětníky“. Hodně věcí v něm dnes působí jako těžký retro. Tak dvacet let je dvacet let… Muzika ve filmu je taky slušně retro, (muziku do filmu dělala skupina Colourfactory, Jana Muchova, který ve filmu také hraje, společně s dalším muzikantem Janem Čechtickým, který tu hraje toho největšího zhulence a sjetinu). A pamětnická nostalgie se mě zmocňovala při pohledu na mlaďoučkou Vilhelmku, která tu už je herecky velmi výrazná a ještě k tomu tu ukazuje své týnejdžrovské tělíčko, (bylo jí tehdy 17). A dojemný pohled je i na mlaďoučkého Martina Myšičku, který mě v poslední době okouzlil ve Čtvrté hvězdě, nebo Ztraceni v Mnichově.
.
„Mladinká Táňa“:
.
.
.
Funny foto na dobrou moč –
„Na chodníku hoši – v chodníku hroši“:
krkulden2 