* sobota, 28. května 2016 *
Ráno mě kolega vystřídal už v 7. A tak jsem skočil na kolo a bez zastávky v Ludmilu jsem byl už lehce po osmé doma. Tam mě čekalo překvapení, když mi Još radostně přiběhl v ústrety… Co to, on ho někdo pustil? Odpovědí na mou otázku byly „vytuněný“ vrátka jeho výběhu. No jo, udělal jsem je z tenčích latí, aby byly lehčí a jak se ukázalo, tak se pro Yossariana staly lehčím oříškem. „Tak to s tebou teď lumpe ani nemusím na „venčící“ projížďku, když už jseš vylítanej…“
.
„Jošem upravená vrátka“:
.
Honem jsem poslal mamce gratulační esemesku k narozkám (76), abych na to pak nezapomněl. Když jsem z ní mámil nějaký tip na dáreček, tak z ní nakonec vypadlo originální přání – že prý chce tavnou pistoli na lepení plastovými patronami. No totox!?!
.
„Nahoře v Noutonicích se u koňského výběhu chystají nějaké stavební úpravy, ale můj oblíbený strom snad zůstane zachován“:
.
Z dospávky jsem se probral brzy a tak jsem ještě pustil do opravy té branky výběhu. Přehryzanou laťku jsem posílil o pořádné prkno. No a pak už jsme vyrazili do Práglu na Žižkovské Nákladové Nádraží na Refu Fest.
.
.
Vyrazili jsme busem ve 13:46 a ještě jsme na ŽNN stihli závěr koncertu Štěpána Markoviče a jeho Balkan Family v kolejišti, kde byla hlavní scéna. Vagony už tu vůbec nejsou a kolejiště je vylepšeno o velký prkenný parket.
.
„Parket na kolejích“:
.
Na kterém mi Još najednou začal škubat vodítkem a když jsem začal pátrat, co blbne, tak jsem uviděl na kolejích sedět Vrabčáka s Klinickou buňkou. Krátce jsem s nimi pokecl a pak se vydal pokorzovat po areálu. Tak stánky jednotlivých etnik jsou zde roztříštěnější, část je v kolejišti, část uvnitř hal a některé i před halou. Což je možná trochu nevýhoda, ale hlavní výhodou je, že NNŽ poskytuje i vnitřní prostory, což je výhoda zejména při nepřízni počasí, jak se ukázalo později.
.
„Štěpán Markovič a Balkan Family“:
.
Další kapela Dariel Martinez a LOS CUMBANCHEROS spustila latinskoamerické rytmy, které mnohé z posluchačů a a posluchaček zejména roztančily. A to už taky dorazili Marťa s Petrem a společně jsme tu potkali i „kolegy vegany“ Sísu s Terkou a jejich psí liškou. Ta se ale s Jošem moc kamarádit nechtěla. Tereza měla úchvatnou vizáž, kdy jí konce vlasů barevně ladily s její modrou blůzkou.
.
„Tereza in blue“:
.
No a pak se venku rozpršelo, takže se koncertní program přesunul dovnitř. To je oproti Kampě, kde se konaly minulé ročníky, značná výhoda. Krom muziky tu bylo také mnoho lákavých exotických pochutin, mezi kterými se našla spousta příležitostí i pro mlsné jazyky veganů. A nakonec jsme si společně užili Terne Čhave při kterých si Marťa s Petrem bujaře potrsali, ale my s Jošem jsme se jako obvykle jen decentně vlnili v bocích.
.
.
Na závěr ještě vystoupila kapela Top Dream Company. Její zpěvák mi připomněl Vala Kilmera z filmu Doors. Ale to už jsme se vydali někam „na jedno“.
.
„Top dream a její zpěvák, jak Morrison“:
.
Fotoreportík z Refu festu k vidění – zde.
.
Demokraticky jsme s Marťou přehlasovali Petra, který by raději do Aera a vyrazili na Kliniku. Před vchodem jsme narazili na týpka, který na Klinice ještě nikdy nebyl a vzniklý mediální rozruch kolem ní, ho sem přilákal, aby se podíval, o čem to teda je. Ale stejně jako my měl smůlu, dnes totiž byl na Klinice „sanitární den“. A tak jsme tedy nakonec přeci jen vyrazili do toho Aera.
.
Cestou se mi přihodila groteskní situace, kdy jsem zatáčejíc na rohu šlápl na chodníku do dárečku, který tu nechal pes, nějakého nezodpovědného páníčka 😦 Noha mi podjela a lehce jsem hodil tlamu, ale naštěstí né do toho dárečku.
V Aeru jsme s Marťou společně narozeninově zavolali mamce a pak ještě pokecli u dvou pivek. Přišlo mi, že na cestu na bus na mlejn vyrážíme relativně včas, ale tramvaj hned nejela a najednou to bylo „jen tak tak“, a z metra na Dejvický jsme s Jošem museli hodně svižně vysprintovat, ale naštěstí to na chlup vyšlo.
.
.
.
Funny foto na dobrou moč –
„Posezení v náručí“:
krkulden2 