* pátek, 13. května 2016 *
Dnes tedy můj „Narozeninový den“ – haj hou…, ale já tohle datum moc neprožívám. Aspoň se tedy snažím to moc neprožívat. I když každý rok mi to chvíli trvá, než se smířím s tím, že mi číslíčko věku zase o jednu cifru poskočilo směrem k rakvi :-(, é teda chci říct směrem k reinkarnaci, trvalému pobytu v nebi, obcování s pannami, věčné zhulenosti, či tak něčemu 😛 Opravdu upřímně radostně jsem narozeniny slavil naposledy v 18-ti 😀 Dosažení toho věku mělo své hmatatelné výhody. I když pravda, ta nečekaná oslava padesátin, ta taky nebyla marná…
.
![00 - Titulka](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/00-titulka1.jpg?w=676)
.
Sváteční den jsem zahájil zcela nesvátečně prozaicky, tím, že jsem se postavil do fronty před kompostovací toitoiky. Fronta byla poněkud delší, protože ze čtyř kadibudek, už tři měly vyčerpanou kapacitu. Ale uvnitř mě čekalo příjemné překvapení. Sice i ta poslední použitelná už se blížila svému zaplnění, ale uvnitř bylo útulno a příjemně to tam vonělo pilinami!?! No totox! To se s klasickejma „chemickejma“ tojkama vůbec nedá srovnávat… Jako „splachovač“ je tu zásobník s pilinama a funguje skvěle!
.
![DSC_0050](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0050.jpg?w=676)
.
Od kompostovacích záchodků jsem se vypravil ve směru šipky „Showers“ a došel ke stanu, před kterým byla cedulka: „All gendedrs welcome“. To zní lákavě. Vstoupil jsem tedy dovnitř a tam mě očekávaly čtyři mladé hezké nahé dívenky – tak to je opravdu hezký narozeninový dáreček, pro má voyerská oka, takový jsem ani nečekal. A dívenky, zřejmě odkojené plážemi FKK, se nijak neupejpaly a pod sprchama vesele švitořily a občas koketně hodily očky, jestli se kochám a já je většinou nezklamal… A ta co se sprchovala přímo naproti mě, tak ta tedy dost rázně vyvracela předsudek o tom, že Němky nejsou půvabné ženy. Bylo to kotě krásy srovnatelné s Claudií Schiffer. Taková ranní sprcha je velice osvěžující záležitost, i duchovně! Jo, a žádná z nich nebyla úplně vyholená…
.
![DSC_0065](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0065.jpg?w=676)
.
Hned ráno, jak jsem vylezl ze stanu, potkal jsem nejmenovaného Petra s Bobešem, kteří zrovna pílili na akční trénink na nějakou dnešní akci. To jsem se k nim ale nemohl přidat, neb jsem měl na programu jiné neodkladné záležitosti – viz výše. A když jsem teď bloumal programem akcí u Infostanu, kde zmizel ten akční trénink v deset hodin, na který jsem původně plánoval jít, a byly tam už jen nějaké podvečerní na zítra, začal jsem trochu propadat malověrnosti. Jestli se mi vůbec podaří nějaký absolvovat. A už se pomalu začal smiřovat s tím, že se mi možná povede zúčastnit leda tak zítřejší „legální demonstrace“.
.
![DSC_0070](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0070.jpg?w=676)
.
Když v tom jsem najednou potkal spásného anděla (A)Netku, která mě oslovila s tím, že shání „buddyho“, (tedy parťáka), do jedné české affinitky, (spolupracující skupiny), na dnešní akci. „A(Netko)!, už jsem ti říkal, že ti to dneska strašně sluší?!? No jasně, že chci bejt tvůj „buddy“!! Takže jsem si honem nadšeně běžel vyfasovat bílý overal, respirátor, plexisklový ochranný štítek na oči a štrozok se slámou. Na oběd už jsem rezignoval. Do akce je lepší jít s prázdným žaludkem, (kvůli průstřelu). Jinak celé připojení naší affinitky do akce asi bylo dost „na punk“, neb například nikdo nevěděl, pod jaký „barevný prst“ patříme. Velké akční oddíly byly barevně rozlišeny. A tak jsem navrhl odhlasovat, že se připojíme pod „red finger“, (k tomu obvyklá kuriozitka mého jazykového hluchu – já jsem celou dobu místo slova finger, slyšel slovo singer a přišlo mi to velice originální).
.
![DSC_0118](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0118.jpg?w=676)
.
Ještě jsem si taky do „Legálního“, (rozuměj právnického) stanu došel vyplnit formulář, který by se použil v případě mého zadržení policii. Vyplnil jsem ve formuláři svou přezdívku, kontaktní osobu tady v kempu, koho by měli v případě mého zadržení informovat, osobu mimo kemp, kterou by měli kontaktovat po uplynutí x-času, kdy bych nebyl propuštěn a další užitečné kolonky. Občanku jsem se rozhodl do „Legal“ stanu neuložit, ale dát si jí normálně do stanu svého, to mi přišlo jednodušší, nebudu pak muset řešit případnou frontu při jejich vracení. Pečlivě jsem si uložil číslo na právníka do svého mobilu, (ten si sebou vezmu, abych mohl z akce udělat aspoň nějakou fotečku), a formulář odevzdal. A po návratu ke své affinitce mi najednou blesklo hlavou: „já blbec!!!“, nikam jsem si nezapsal, ani nezapamatoval číslo toho formuláře, pod kterým bych se měl v případě zadržení přihlásit… To sem ale vůl. No vracet už se tam nebudu, abych tam ze sebe dělal úplnýho blbce. Mezitím se tam odevzdalo mraky dalších formulářů a nebylo by snadný ten můj najít…
.
![DSC_0139](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0139.jpg?w=676)
.
Plac mezi stany, kolem trampolíny, se začal plnit pulsujícím, předstartovně vzrušeným davem a pak už se ozvalo: „Green fingers go!“, a v zápětí: „Red fingers go!“ A dav v bílých i pomalovaných overalech za všeobecného jásotu vyrazil. Ti co zůstali v táboře nás vyprovázeli potleskem, jak gladiátory do boje 😛 Jó, jasně, cejtil jsem se při tom trochu stydně. Tempo několikaset hlavého průvodu bylo docela svižné. Občas se ozývaly výkřiky pojmenování affinitek, jak se členové snažili udržet pohromadě. Zaslechli jsme v éteru i jméno další české affinity, pojmenované po jedné husitské vesnici u Sezimova Ústí, ( 😛 ), No jo, sakra!, vždyť my jsme si nedali žádný jméno, honem jsme z několika návrhů, (navrhoval jsem: tadipicho), vybrali: „Tofu“.
.
![DSC_0160](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0160.jpg?w=676)
.
Chvíli jsme šli po silnici, pak po cyklostezce a nakonec zabočili do lesa. Ve kterém každou chvíli odběhla nějaká postavička přidřepnout do křoví, nebo přistoupit ke stromu. Jestli cestou tolik chlastali, nebo to bylo z nervozity…, každopádně mě se čurat nechtělo. S tušenou blízkostí cíle, občas docházelo, k takovým „panickým pnutím“ v davu, kdy se najednou poklusem rozeběhl, aby se pak zase zastavil a affinitky se svolávaly dohromady: „Tábor, tady“, „Tofu hýr!“. Snažil jsem se držet své buddy a dařilo se nám navzájem neztratit. V jednu chvíli jsme se ale s celou afčou z „červeného prstu“, dostali do „zeleného“, (tedy pod zelený prapor). Ale pak se zase vrátili k „našim“.
.
![DSC_0176](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0176.jpg?w=676)
.
A pak už se před námi otevřel nekonečný kráter hnědouhelného dolu. Trochu ten pohled bral dech. Jáma po vyrabované krajině se táhla od obzoru k obzoru. Tohle kdyby Němci zatopili, tak budou mít druhý moře. Dole pod námi jsme zahlédli auto ochranky a taky dvě čtyřkolky. Ale když se naše bílé hady začaly po okraji dolu valit na jeho dno, tak se nás vůbec nepokoušeli zastavit a jen nás z povzdálí sledovali.
.
![DSC_0186](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0186.jpg?w=676)
.
A záhy jsme také zjistili, že jak dopravníky, tak i rypadla jsou zastavená. Vattenfal zřejmě zvolil taktiku, co nejmenšího rozruchu kolem blokády a vyklidil pole. Nerušeně jsme tak mohli dojít k obřím dopravním pásům. Posadili jsme se do jejich stínu, někteří si i vylezli na ně a svolalo se „plénum“ na kterém se dohadovalo co dál. Vyslali jsme tam z naší affinitky delegáta a zatím se kochali okolní měsíční krajinou. Tady by si v pohodě mohli natočit přistání na Měsíci i Rusové. Občas zadul poryv větru a zvedl prach, bylo to jak písečná bouře na poušti. Respirátory a štítky přišly vhod. Pobyt v takové krajině je určitě pozoruhodný zážitek, jen z něj trochu mrazí v zádech.
.
![DSC_0266](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0266.jpg?w=676)
.
Rozhodlo se, že se vydáme podél dopravního pásu k rypadlu na obzoru a tam se spojíme s další skupinou, (fingerem). Bylo to docela daleko a brodit se v tom uhelným prachu bylo dost náročné. Nedovedu si představit, kdyby tu bylo bahno… Někteří šli nahoře po dopravníku, vypadalo to efektně, ale asi to taky nebylo nic moc. U rypadla někteří z nás dopravník přelezli a jiní podlezli. Přidal jsem se k podlézavcům. Na druhé straně jsme stanuli pod obřím kolosem rypadla. Je to neskutečný monstrum. Dvě věže na obřích tankových pásech spojené železným mostem. Na jednu stranu trčí dlouhatánská ruka s ozubeným kolem chřtánu rypadla a z druhé věže pak ocas, který kadí vyrubané uhlí, (nebo hlušinu), do pásu. Takhle naživo je to opravdu ohromující. Z technického pohledu je to kráska, z praktického, bestie požírající tuto planetu. Každopádně stát pod ní je vzrušující.
.
![DSC_0289](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0289.jpg?w=676)
.
Někteří se začali drápat na pásy, který jsou oproti těm u tanku asi tak desetkrát větší. Všiml jsem si, že na boku je opřený žebřík a tak jsem pro něj došel. To čumíte co? Kdo umí ten umí… A pak jsem ho také použil. Chvíli jsem se kochal pohledem z pásu. Na bílé mravenečky, kteří začali oblejzat kolos. Vypadalo to jako ilustrace z Gullivera. Navíc vedle mě seděly dvě hezký dívenky, na ty taky nebyl ošklivej pohled. Pak jsem slezl dolů a vydal se k jedné z gigantických věží, že se taky vyšplhám nahoru. Je to jeden obří labyrint schodů, žebříků a lávek. Tak na takhle velký prolejzačce jsem ještě nikdy nebyl. Skvělej zážiteček – tomu říkám parádní narozeninovej mejdan.
.
![DSC_0332](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0332.jpg?w=676)
.
Potkal jsem nahoře nejmenované parťáky z té české affinitky pojmenované po husitské díře. A udělali jsme si navzájem památeční fotečky. Já tedy narozeninovou. Chvíli jsem i uvažoval o tom, že vylezu úplně na horu na vrchol rypadlové věže, která je možná vysoká, jak Petřínská rozhledna, ale v tom vedru jsem podlehl lenoře. Vo tolik úchvatnější pohled by nahoře nebyl.
.
![DSC_0406](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0406.jpg?w=676)
.
Když jsme se někteří vyblbli na rypadle a jiní vyodpočali v jeho stínu, rozhodlo se, že se ještě vyrazí k místu, kde „oranžový finger“, blokuje koleje do elektrárny. Tam kdo bude chtít je může podpořit tím, že se k blokádě přidá, a ti co už toho pro dnešek mají dostatečně plné kecky, se už vydají zpět do kempu. No byla to docela výživná procházka, nějakých dvacet kilometrů a z toho část v náročném terénu hnědouhelného dolu, takže já jsem se už přidal k „plnokeckařům“.
.
![DSC_0485](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0485.jpg?w=676)
.
Větší část ale ještě vyrazila podpořit „kolejáře“. Do kempu nás vyrazila skupinka tak 40-ti lidí. Bylo to ještě prý tak 4-5km, ale už jsem se skoro viděl, jak si dávám sprchošku, pak večeři a poté si narozeninově otevřu některou z těch petek, který jsem si za tímto účelem přivezl. Liboval jsem si, jak se mi ta „narozeninová párty“, ale opravdu parádně vydařila. Ale ukázalo se, že to bylo trošku chválení dne před večerem.
.
![DSC_0578](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0578.jpg?w=676)
.
Náš „návratový útvar“ šel po jedné půlce silnice a nejednou se proti nám vynořila nejprve jedna policejní dodávka a za ní další. Byla mezi náma i skupinka mladejch polskejch, (sic!), anarchistů a ty nenapadlo nic chytřejšího, než že asi v pěti lidech udělali řetěz a postavili se policejním autům, na veřejné cestě, do cesty. Fakt inteligentní nápad!?! Policejní dodávka zastavila, chvilku se nic nedělo. Asi jim dávali šanci, jestli si tu kravinu sami nerozmyslej. Ale pak se otevřely dveře a z dodávky vyskákali těžkooděnci. „Řetěz“ se rázem rozprchl, ale jeden anarchodredař po policajtech ještě hodil flašku. Byla to tedy jen petka, ale plná. Chvilku to vypadalo, že to fízlové nechaj bejt, ale jestli pak hodil ještě něco, co jsem neviděl nevím, ale najednou se začali kolem nás rojit a snažili se ho zuřivě chytit. Týpek zaběhl doprostřed nás a my jsme ho obklopili a pochytali se v podpaží, abychom kolem něj udělali neproniknutelný kordon. Měl jsem při tom takový rozporuplný pocit. Jasně, na jednu stranu – solidárně chráníme jednoho z nás, ale na druhou stranu jsem na něj byl naštvanej, že hozením flašky na policajta porušil nenásilný charakter naší akce. Byl jsem na okraji a jeden z policajtů mě začal hajzl docela silně štípat do paže. Bolelo to fest, ale nepovolil sem. Sakra, tahle prasárna je v Německu povolenej „donucovací prostředek“? I když, zase fakt, že to bylo lepší, než pepřákem do oka. (MMCH: poučka pro takovéto přímé akce občanské neposlušnosti, kde hrozí zásah policie – nebrat si na ně kontaktní čočky! Při zasažení pepřákem z toho prej může bejt dost velkej zdravotní průser).
.
![DSC_0590](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0590.jpg?w=676)
.
Chvíli se nás snažili roztrhnout a pak do nás najednou policajti dost silně zezadu vrazili a začali jsme padat. Kácel jsem se na jednu starší dívenku a tak jsem se snažil vyhnout, aby na ní váha mého sportovního, (težkoatletického), těla, (né zas tak daleko od metrického centu), nedopadla. V tom se někdo, když už sem byl na zemi, skácel na mě. A dopadl na mě zboku tak šikovně, že mi ulomil nožičku brýlí. Do prčic!
Povedlo se mi brýle chytit a vyplazit se z té chaotické hromady mezi nohama policajtů pryč. Naštěstí se ta nožička jen čistě odlomila od obruby a mělo by to snad jít sletovat. Naštěstí jsem neměl ty svoje oblíbený letitý červený brejle. Ty už by se asi úplně rozpadly. Ale vzal jsem si ty, co nosím na kolo, nebo na řízení auta, či do kina na titulky. Mám v nich trochu silnější skla. No, ale policajti pak útočit najednou přestali, možná když viděli, že srazili na zem starší dámu a staříkovi rozbili brejle, tak jim ten jejich zákrok přišel přehnanej? Takže jsme toho blbce uchránili. Já to tedy odnesl, krom ulomené nožičky brýlí, ještě modřinu na paži, od toho štípfízla, a odřenou pravou holení o asfalt, jak nás fízlové srazili k zemi. Ale no tak, ještě to celkem dobře dopadlo, řekněme – hrdinné šrámy z boje. Akorát, že to bylo úplně zbytečný, kvůli imbecilitě nějakýho magora. On byl asi vůbec, ten polskej áčkař, fakt buď něčím sjetej, nebo úplně vydalbanej, protože když jsme po pár stech metrech odbočovali přes železniční přejezd, na kterým byla zrovna ta silnice přes koleje rozebraná a byly tam kovové zábrany, aby na něj nemohly vjet auta. Tak najednou, za tím rozebraným přejezdem, přes kterej by projel leda tank, začal k těm zábranám tahat z lesa větve, jakože na „barikádu“, aby za náma nemohli projet fízlové. Ciwe?!? Magor kikot, úplně(k)! Naštěstí ho od toho jeho kolegové odradili.
.
![DSC_0595](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0595.jpg?w=676)
.
A do toho všeho se ještě rozpršelo… a já byl jen na lehko v tričku a kraťasech. Jednorázový overal jsem si už před tím sundal a smotal do tašky. Ale ten nemělo smysl vytahovat, ten by mi proti dešti byl platnej, jak…, jak Kalouskovi zápisníček dobrejch skutků. Ale naštěstí nepršelo dlouho a než jsme dorazili do kempu zase vyšlo slunce.
.
Ve sprše jsem se tentokrát potkal jen s jednou dívenkou. Respektive se dvěma, ale ta jedna byla oblečená a jen si tam přišla opláchnout mejkap, nebo možná okouknout hezká chlapská těla. To ale dorazila pozdě, to měla přijít tak před dvaceti lety, tenkrát jsem měl období, kdy jsem i chodil do posilovny 😛 Když jsem s tou nahou pak osaměl, tak se ta držitelka nejen bobra, ale i houštin v podpaží, se mnou dokonce pustila do rozverného hovoru. V němčině. Zachytil jsem jen kalte a vasr, trochu se u toho pohihňávala a tak nevím jestli říkala: „mrkni, jak se mi z tý studený vody ztopořily bradavky“, a nebo: „to je sranda, jak se ti v tý studený vodě smrsknul pinďour“. Každopádně jsem se nezmohl na vtipnější odpověď než: „sorry, ych fršte nycht“.
.
![DSC_0053](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/dsc_0053.jpg?w=676)
.
Vylovil jsem pak z batohu ve stanu pulitrovku toho polskýho šňapsu, co přivezl Miroslaw, dolitou o to, co jsme z ní upili, levným českým koňakem, (slušné couvé). Obešel jsem s ní své „spolubojovníky“ s přípitkem na to, že jsme ve zdraví přežili pátek třináctého! Ale, že jsem ode dneška zase o rok starší, tím jsem se jim raději ani nechlubil. V IT stanu, kam jsem si šel dobít mobil, jsem pak narazil na Vrabčáka a společně s ním tu petku dochrupl. Oplátkou jsem od něj dostal, své první německé pivo. Lahváč tu prodávaj za jůro pade, (including Vorschuss 25 C, za flašku) a chuťově nebyl marnej. Když jsem si později dal ještě jednu zbylou plechovku Arguse, tak jsem, po narozeninovém dni plném zážitků, dost brzy slastně vytuhl.
.
Ještě, než jsem zalezl do spacáku, potkal jsem Petra, který mě poinformoval, že Marťule nakonec přeci jen dneska večer přijede, společně se Zdeničkou autem. Skvělý!
.
Velmi obsáhlý fotoreportík z mé „Narozeninové párty na rypadle“ je k vidění – zde.
.
.
.
Funny foto na dobrou moč –
„Za 3 minuty 12! Je čas to típnout – dost bylo spálenýho uhlí“:
![13043555_509953409191892_5267066347307588630_n](https://krkulden2.wordpress.com/wp-content/uploads/2016/05/13043555_509953409191892_5267066347307588630_n.jpg?w=676)