* pátek, 22. července 2016 *
Ráno jsem si dobalil batoh. Nakonec jsem z pod maringotky vytáhl tu svou velkou modro-šedou Gemmu, neb ta se nejlépe nosí na bederch, (nejširší popruhy a bederák). A reálně hrozí, že pár kiláků na zádech s batohem budu muset absolvovat. Komparací tras na Google mapách jsem se přeci jen rozhodl pro cestu na nádraží do Votic. Nádraží je sice kus od samotných Votic, ale přeci jen to na mapě vypadá podstatně blíž (1,5 – 2 km?), než z přestupní stanice Olbramovice, odkud to na mapě vypadá tak na pět kiláků.
.
„Dobře naložený cyklista“:
.
Z Votic bychom ale snad měli stíhat autobus, přímo do Vlčkovic. Jestli tedy nebude zcela narvanej a dostanem se do něj. Jinak by nás čekala další cca 6-7km procházka do Vlčkovic. Pořadatelé sice lákají na stránkách festivalu na možnost dopravy přímo do Vlčkovic busem z Votic, už ale né zcela férově nedodávají, že poslední autobus jede už v 16:30 a pak už nic. A o víkendu, (takže např. pro cestu nazpátek), nejede autobus žádný :-(.
.
„Na Hl.(e)N.u“:
.
Nám ale každopádně jel autobus z Noutonic a jako obvykle jsme na něj museli trochu sprintovat, (s tím batohem na zádech, to byla príma bojovka). Na Hl.eN. jsme ale dorazili víc než včas a ještě jsem si po koupi jízdenky, (na sms jízdenku jsem si tentokrát vzpomněl pozdě), stihl koupit i dvě plechovky piva do vlaku.
.
Když jsem se v prvním kupé zeptal starší dámy, jestli by jí nevadilo spolucestovat se psem, začalo se z ní vypadávat: „no jestli je poslušnej a jestli nemá blechy…“. Naštěstí někdo zrovna potřeboval uličkou projít, tak jsem mohl vycouvat bez toho, abych jí musel říci: „děkuji, ale my se raději zkusíme podívat, jestli tu ve vlaku nebude někdo sympatičtější“. Ve vedlejším kupé bylo úplně volno! Ale záhy se ukázalo, že jsem přehlédl jeden důležitý detail a tím byly rezervace. Ob kupé pak byli dva sympaťáci a tři rezervace, takže tu jedno místo zbývalo volné. A vzhledem k tomu, že na dotaz o přítomnosti psa nenásledovala žádná jestli, tak jsme tam zapluli. A já se chutě začetl do Nového Prostoru. Později přistoupila ještě mladá německá dvojice.
.
„Přestup v Olbramovicích“:
.
Vlak byl plnej omladiny, která jela na festival Mighty Sounds. Mlaďoučký dívenky s potetovanejma nohama a drsní hoši, co vypadali jako fanoušci diskoték a hip hopu. Dělali dost slušnej bugr a téma jejich hlasitých hovorů byly hlavně drogy. Myslím, že to, že se Vlčkovice a Majty termínově překrývají, není pro Vlčkovice žádná divácká ujma. Jsou to evidentně jiný „cílový skupiny“. Později se ukázalo, že ty tři rezervace v našem kupé jsou taky jejich a přišli ty Němce vyhodit, (aniž by si pak na ta místa někdo z nich sedl). Respektive, tedy měli v úmyslu jim ty rezervace prodat, ale nedokázali jim to srozumitelně říct a tak se ten německý pár zvedl a přeparkoval. To mě překvapilo, myslel jsem, že pro mladou generaci je fluently english samozřejmost.
.
„AB Máslo v podchodu“:
.
V Olbramovicích jsme měli na přestup asi čtvrt hodiny a když jsem se v rámci nádražního zévlování poptal pokladní, ze kterýho, že to jede nástupiště, tak se mě pokusila poplašit: „No ale vždyť vám to jede už za minutu!“. Ale byla popletená, jelo to až za 6 minut. Ovšem nástupiště mi řekla dobře.
.
„Nádraží Votice nemá tah“:
.
Nádraží Votice vypadalo nově zrekonstruovaně, (tedy nástupiště, né budova), ale zavřeně a pustě, že by se tu našel zdroj vody, o tom žádná. Ještě pamatuju „staré špatné časy“, kdy na (skoro), každém nádraží byl zdroj pitné vody grátis – inu pokrok nezastavíš! Takže jsem Jošovi musel dát napít trochu bublinkaté Mattonky. A taky se to z nádraží Votice, které se nachází v obci Beztahov, ukázalo býti, v tom vedru, dál, než to na google mapě vypadalo. Ale zase jsme cestou potkali jeden hezkej hasičskej pomník. A času jsme měli dost. Respektive málo na to, abychom chytli bus do Vlčkovic v 15:30, ale dost na ten v 16:30. Takže jsem se ještě zastavil na nakoupení zásob a oběd v Pennys marketu.
.
„Pantáto nejedete do Votic?“:
.
Na autobusáku jsme pak narazili na unijazzího Romana, neklamné znamení, že poslední bus do Vlčkovic ještě pojede. Pár festivalových poutníků se nás tu sešlo, ale vešli jsme se v pohodě. Byl to takovej ten „zájezdní autobus“, kde není žádný místo pro psa, ale Yossarian si zalezl pod sedačky. V buse jsme jeli s mladou partičkou, ve které se hezké dívenky cpaly echt biostravou. Fakt jinej typ festivalovníků, než ti, co jeli na Mighty Sounds.
.
„Votický skvér“:
.
Na statek jsme tedy busem dorazili snadno a včas. Na Facebooku sice byli návštěvníci lákáni ke včasnosti, že pokud dorazí před osmnáctou hodinou, tak dostanou na vstup slevu, ta se však nekonala 😦 a musel jsem vysolit pětikilo. Ach ty zákeřné reklamní triky, kdybych to býval věděl, tak jsem šel pěšky 😛 No vlastně je to můj letošní nejdražší festival. Na Kořen jsem měl předprodejový lupen za 400,-. Na Boskovice grátis a na Povaleč je „koukej navalit dobrovolně vstupný“ – 250,- kč.
.
.
Při stavění našeho dočasného příbytku jsem mezi ostatními stany popatřil na povědomé obytné vozidlo. Není to, to pojízdné čapí hnízdo? Když jsem je šel pozdravit, tak mě ovšem zarazilo jeho jmého Elddis, neříkal Bob, že se jmenuje Elvis? Ale byl to on, jen mu říkají jinak, než co má napsaný na čele.
.
„Man of Blood“:
.
Všechno tu vypadalo známě stejně, jako když jsem tu byl naposled. Jen za ovčínem přibyla chill-outová scéna. Prvním bodem programu byl mladý folkař na malé scéně, který si říká Člověk krve. A nebyl marnej, hrál takový ten bluesový styl folku, který občas připomněl Petra Kalandru a dokonce jsem si při jeho poslechu vzpomněl i na Jaroslava Ježka z dávné kapely Č.P. 8. Ovšem neplést s Jaroslavem Ježkem z Osvobozeného divadla, tak dávná kapela to zase nebyla. Ale je mezi nimi příbuzenský vztah.
.
„Smrt a Orgazmus“:
.
První kapelou na hlavní scéně byla maďarská kapela Death, Orgasm v originále tedy Halál, orgazmus. Nebyl to ale death metal, jak jsem se obával, leč taková zvláštní alternativa. Vysloveně nenadchla, ale rozhodně neurazila.
.
„Vertigální Dan“:
.
Na malé scéně ve stanu před ovčínem poté zahrál další folkař – Dan Vertigo. Ten v trochu rozvernějším stylu ala Baumaxa, či Mňága a žďorp, či chvílema dokonce Záviš. A na chvíli se k němu přidal i excentrický zpěvák Šrája.
.
„Longital“:
.
U ohně jsem se pak potkal s maringotkářským kolegou Hanzem. Ten ale dorazil bez rodinky sám na skládacím kole! (Z Buchova je to ovšem jen asi 11 km). A krom několika vřelých konverzačních slov mě počastoval i několika šluky. Které podpořily mojí, již tak dost velkou žízeň, následkem čehož jsem se opil trochu rychleji, než jsem plánoval. Ale zato jsem si parádně užil koncert Longital. Ti teď, když hrají v triu s bubeníkem, tak je to mnohem víc rock, ba místy až jazzrock a mě to baví náramně.
.
„Dan, altistka a kapela“:
.
A náramný bigbít pak pokračoval i na malé scéně, kde spustil Dan Kotyza s kapelou. Na to jméno jsem už někde narazil, ale ještě jsem je neslyšel. A byl to velice šťavnatý rock s jazzovou příchutí a altkovou saxofonistkou (!), do které bylo těžké se nezamilovat. Já čekal nějakého dalšího folkaře a on to takový nátěr. Velice vydařený koncert.
.
„Monokiny v kině“:
.
To následující Monikino kino v ovčíně, mě už tak neuchvátilo. Petr Marek je mi sympatický a mám ho rád, jako herce i režiséra. Neméně sympatická je v této duo-kapele i jeho parťačka Monika. Ale ta muzika mě prostě tolik nebere.
.
„U ohně“:
.
A tak jsem ještě poseděl s posledním pivem, které bylo bůhví kolikáté, chvíli u ohně a zdáli sledoval promítané grotesky. A pak už jsme se s Jošem vypravili na kutě. A poslední dvě kapely Hi-fi a Kalle už jsem vypustil. Třeba někdy příště, až budou hrát někde před půlnocí.
.
Podrobný festivalový fotoreportík k vidění – zde.
.
.
.
Funny foto na dobrou moč –
„Najdi malý rozdíl“:
krkulden2 