* sobota, 23. července 2016 *
.
Probudili jsme se s Jošem do sladkého rána, poměrně brzy. Taky jsme včera poměrně brzy odpadli, že? Naštěstí na baru v ovčíně už měli kafe. Při pohledu na ten úhor, co mi zbyl v peněžence, jsem z horkého nápojového lístku zvolil „turka“ za 25,-. Ale ten neměli a tak jsem si musel dát presso, (to zase pro změnu neexistuje, (jenom Es!presso). ale já si ho dal a bylo skvělý), ovšem za 35,- Kávu jsem si vzal k občerstvovacímu stanu. Nad plastovým šálkem jsem se pokochal pohledem na vytuhlíka nápadně podobného Dejvovi, jo aha!, on to je Dejv! Ani jsme se včera nepotkali, (a nepotkáme se až do konce festivalu).
.
„Zdar Dejve!“:
.
Po snídani jsme se vydali k rybníku na koupačku. Cestou jsme potkali jednoho maníka s mokrými vlasy, který mi na dotaz: „jaká je voda?“, odpověděl, že perfektní, ale že u hráze je na hladině špína, že to chce rybník obejít, až ke kapličce, a tam doprava je vlez do vody. Tak to každopádně dík za informaci. U betonového mola na hrázi na hladině opravdu plaval nevábný povlak, ale to Yossarianovi nevadilo, aby tam hned neskočil. Měl pak trochu problém vyškrábat se zpátky, ale povedlo se mu to i bez mé pomoci.
.
„No špl hej frajere, špl hej…“:
.
Našli jsme kapličku a na místě jsem zjistil, že je to vlastně pomník obětem jedné bitvy 30-ti leté války, která se tu odehrála v roce 1645 mezi švédskými a císařskými vojáky. Padlo zde na 7000 vojáků a bitva byla pohromou pro celé okolí, které vojáci vyplenili.
.
„Kaplička – pomník bitvě z 30-ti letý války“:
.
U vody jsme potkali dva maníky a dívenku. Plánoval jsem tu free koupel, ale hoši byli v trenkách a tak jsem se slušnácky zeptal, zda by zde někomu vadil nudismus. Dívenka se tvářila, že ne, ale jeden z hochů, který ale stejně už byl na odchodu, si zaprudil, že jemu ano. Tak jsem mu sdělil, že mu rozhodně ani v nejmenším neupírám jeho právo zavřít oči, nebo se dívat někam úplně jinam. Tak doufám, že ani to děvče pohled na statné, leč již trochu ochablé tělo staršího chlápíka moc neznechutí. Sama se koupala nahoře bez, jen v černých krajkových kalhotkách a pohled na její lepou „bustu“, byl velmi povznášející. Navíc její spolukoupající se, byl „kolega“ básník, neb se bavili o tom, že dostal, či má dostat Ortenovu cenu. Na rozdíl ode mne teda 😀 .
.
„Výhled za vodu“:
.
Po koupeli jsem se usadil na hráz na „vyhlídkovou“ lavičku a pustil se do snídaně ze zásob z Pennysmarketu. Mohl bych se u toho býval kochat výhledem na dívenku, která se přišla, též nudisticky, koupat na to místo u kapličky, po nás. Ale to bych musel mít na každém oku, tak o osm dioptrií míň a vzdálenost k jejím vnadám by musela být kratší, než 166 metrů.
.
.
Cestou zpátky jsme se zastavili ve stodole, kde byla výstava vlčkovických plakátů Jardy Svobody. Tu zde dozoroval sám autor a tak jsme se srdečně pozdravili, (protože se zdravíme!) a prohodili pár slov. Většina těch plakátů je opravdu originálních, až vtipných. Jeden z těch, co mě zaujal a nepamatoval jsem si ho, byl ze „Zimních Vlčkovic“ ve Futuru, na kterých jsem byl. No ale koho to překvapuje, že? Mě tedy ne.
.
„Hledej šmudlo…“:
.
Krátce jsem pokoukl na tradiční fotbálkový turnaj. Kde Krtek s několika maníky něco zaujatě hledal za brankou v trávě. Původně jsem si myslel, že hledají zatoulaný míč, ale ukázalo se, že mobil. Nabídl jsem Krtkovi, že ho prozvoním, ten sice děl, že na něm má zapnutý jen vibrace, které asi v té fotbalové vřavě nebudou slyšet, ale ať to tedy zkusím. Když začal mobil vyzvánět, tak ho sice slyšet nebylo, ale asi po šestém zazvonění to někdo vzal… Takže se ukázalo, že již byl nalezen a domluvil sem jeho předání v Chill outu. Kde jsem také pokoukl na Kocourovy obrazy – výstava OKA – Lukáš Brezina – akryl na plátně, které zdobily zdejší zeď. Jeden s mlhavým obrysem postavy se mi fakt líbil. Kdybych byl movitější a měl v maringotce zeď, na kterou bych ho mohl pověsit…
.
„Kocourův obraz“:
.
Před ovčínem jsme se akorát nachomýtli k vítání se Čápovců s guruem české anarcho-levice Ondřejem Sláčou, který dorazil i s celou rodinkou.
.
„Do leva a do Zeleně…“:
.
My jsme to ale otočili zpět do Chill outu, neb mě před tím Kocour mylně informoval, že teď tam bude projekce dokumentu o Filipu Topolovi. Místo toho se ale hrál Vít Klusákův dokument o agentu Burešovi, alias Andreji Babišovi – Matrix AB. Ten jsem sice už viděl, ale tak za zopáknutí stojí, takže už jsme zde s Jošem zůstali.
.
.
Po filmu jsme krátce omrkli cvrkot před ovčínem. Na malé scéně bylo nějaké divadlo pro děti. Znovu jsme ještě hodili okem na vývoj ve fotbálkovém turnaji a vrátili se do Chill-outu. Kde nám Kocour udělal luxusní rezervaci v křesílku a tentokrát tedy opravdu pustil dokument Václava Kučery, (a Romka Hanzlíka) – „Takovej barevnej vocas letící komety“. Na ten jsem se těšil, že mi připomene atmosféru koncertů z dob, kdy jsem na Psí vojáky hojně chodil. V tom mě dokument rozhodně nezklamal, záběrů z koncertů tam bylo hodně. A informačně nový pro mě byl vztah Filipa Topola se sympatickou francouzkou Sylvii, v závěru jeho života. Jinak se v dokumentu mihla i legendární „Topolův předobraz k písni o Marilyn Monroe“ – Monika Kafková. Nevěděl jsem taky o Filipově přátelství s enfantem terrible české kanoistiky Lukášem Pollertem. Celkově to byla příjemně nostalgická vzpomínka na vyjímečného hudebníka i člověka. A mně se při tom vybavilo, jak jsem s ním kdysi dávno dělal rozhovor do samizdatové „Zádvojky“. Začali jsme v nuselském hotelu Orion, kde se k nám přidal i Jára. A závěr skončil divoce, v tenkrát populární vinárně Orlík, na což mám ovšem trochu provinile mlhavé vzpomínky. Vybavuju si to jen matně, ale mám pocit, že jsme se, (neúspěšně), pokusili utéct bez placení a zapomněli jsme na to, že Filip mezitím vytuhnul na stole.
.
„Šrájův off-Brodway koncert“:
.
Po filmu jsem se tu potkal s Anežkou a Petrem, kteří tu pracují jako dobrovolníci! Aha!?! Vlastně jsem zapomněl zmínit, že včera jela Anežka s Tachwoodou s námi tím busem. Petr si pochvaloval, že oproti Boskovicím tu prý dobrovolníci mají lepší podmínky, zejména co se stravy týče. Když jsme vylezli z kina, narazili jsme před chill-outem na divokého songmejkra Šráju a jeho off programové vystoupení. Byl to takový folk punk se zajímavými aktuálními texty, (sociální sítě, reklamy, ap.). Já myslím, že by si Malou scénu zasloužil.
.
„Skladby Waldovy“:
.
Do večerního programu byl ještě nějaký čas a tak jsme si s Jošem šli dát do stanu lehký odpolední výtuh. Probraly nás až alternativní skřeky Sklad by Walda z Malé scény. Walda Valík své hlasivky, kytaru ani krabičky rozhodně nešetřil. Na definitivní probrání je jeho underground punk folk ideální.
.
„Festivalová pohoda“:
.
Dorazila nejprve esemeska od Valentýna, (který se se mnou před tím po Xichtníku domlouval, že dorazí bez stanu a jestli bych mu u nás ve stanu poskytl přístřeší), že už je ve Voticích. Ovšem bláhově si myslel, že dojede busem a teď zjistil, že bude muset po svých. Takže dorazil později a dost zdrchanej. Ukázal jsem mu naší haciendu a posunul si své ležení ke vchodu, protože v noci, se svou prostatou staršího muže, budu určitě vylejzat, tak abych ho nepošlapal.
.
„The Cow back“:
.
Večerní program v ovčíně zahájil Vašek Koubek sólově. A hrál převážně své staré a ještě starší pecky. Které jsem už mockrát slyšel, ale které jsem si znovu rád připomněl.
.
Na Malé scéně jsem si vyposlechl beatnické litanie hipsterského básníka + klávesisty pod názvem Lázně Kobalt.
.
Z obalu od kinder vajíčka jsem ještě vyškrábl poslední zbyteček Honzova biotabáku a ubalil si cígo u ohně. Následně mě děsně začalo bavit fotit si lidi kolem sebe. Ovšem jen do té chvíle, než mi klekla baterka 😦 Sakra, to už nevydrží ani dva dny? No jo, asi bych si měl pořídit druhou náhradní.
.
„Lanugo“:
.
Ještě jsem pak foťákem zkusil vyfotit kapelu Lanugo. Foťák ještě stihl fotku udělat, než se vypnul. Ale už jí nestihl doostřit. Takže jsem holt už mohl fotit jen mobilem. Aspoň, že v tom mi baterka vydržela, přestože jsem si ho zapomněl na noc vypnout. Lanugo s výraznou zpěvačkou hrajou takovej najazzlej popík, kterej mě hodně bavil. Nevím, jestli za jiných okolností, by mi to nepřišlo moc „přeslazený“, ale dnes mě to bavilo.
.
„Kačky opékačky“:
.
Na Malé scéně jsem se pak pokusil vyslechnout si básníka Adama Borziče s „kapelou“ Michael Jackson Pollocks, což byli tři „krabičkáři“, kteří do jeho recitace industriálně hlukařili. Na industriál z krabiček mám averzi, kdyby aspoň poctivě řezali pajcrama do kovadlin a rozbrušovačkama týrali traverzy. A na básnické texty jsem se už nedokázal soustředit. Takže jsem se spíš věnoval sledování opékání špekáčků, buddhisticky potěšený tím, že mě to jako vegana vůbec nepohoršuje. No on taky, na některé z těch opékajících byl příjemný pohled.
.
„Živé kvety“:
.
A pak už hurá zase do ovčína na kapelu, která mě letos tak nadchla na Kořenu – Živé kvety. A tentokrát jsem z nich byl úplně hotovej zas. Je to vlastně průzračněj, jednoduchoučkej, jen trochu složitěji hudebně zaranžovanej, folkovej popík, ale sálá z toho taková upřímnost. A ty texty mi tak mluví z duše… A ta Lucia Piussi, to je tak “krásná baba“, nemyslím modelkovsky krásná, ale jako člověk. Chvilku jsem se pokoušel, jestli si baterky ve foťáku neodpočinuly, že by ještě jednu fotku střihly. Opět foťák sice fotku ještě stihl udělat, ale neostrou. A tak jsem si je jen cvaknul párkrát mobilem, abych měl co dát do deníčku a fotoreportíčku, a pak už jen poslouchal, poslouchal…
.
„Prostě Proste stromy“:
.
Ten vyškrábnutej zbyteček tabáku se ukázal být, nějakej výživnej… A žízeň po něm veliká. Takže už jsem si pak jen užil své kytarově rockerské oblíbence Please The Trees. Kteří se tu opravdu náramně rozparádili a udělali ze svého koncertu velkou show. Dokonce půjčovali kytaru i do publika 😀 . Ale pak už jsem cítil, že po jejich koncertu jsem už úplně odrovnanej. A tak jsem už jen dopil pivo u ohně a pak se vydal do stanu. Navíc na následující Vložte kočku mám alergii. A poslední Edith neznám, ale noční koncerty od dvou v noci, to už není pro mě :-(.
.
„Trampská sekce festivalu“:
.
Ještě jsem zaregistroval, že se slušně rozlilo. A když do stanu dorazil Valentýn a ptal se kam by si mohl dát pórkovou polívku, (sic ?!?), ale netuším v kolik to mohlo bejt. Ten Valentýn je fakt trochu mimoň. Kam by se tak asi ve stanu pro dva, kde spěj dva lidi a pes, mohla nechat dát polívka v plastovém talíři? Když dostanu v noci žravku, dobře koupím si polívku, ale sežeru jí! A né že si jí budu brát do stanu?!? „No tak jí nech v minipředsíňce a já až v noci půjdu odpouštět tlak v prostatě, tak se do ní pokusím nešlápnout…“ :-P. Což je nakonec taková vtipná tečka za tím dnešním večerem 😛 .
.
Obsáhlý Fotoreportíček z Vlčkovické soboty – k vidění zde.
.
.
.
Funny foto na dobrou moč –
„Vzkaz mimozemšťanů Policii ČR“:
krkulden2 