O pozoruhodné nedělní mši v ovčíně a poutním opouštění Vlčkovic domůůů, do maringotky.

* neděle, 24. července 2016  *

.

Ráno jsem se vykopal ze stanu do deště v půl desátý. Valentýnova pórková polívka v plastovém talíři v předsíňce vydržela vcelku bez úhony, jen dva krajíce chleba vedle ní byly úplně nasáklý vodou.

.

„Deštivé ráno ve Vlčkovicích“:

.

Na kafe jsem si zašel do ovčína a tentokrát pro změnu neměli presso a tak jsem si musel dál rozpustný. A už jsem v ovčíně rovnou zůstal i na „nedělní mši“ Ládi Heryjána, která se sem kvůli dešti přesunula z Malé scény. Tak sbalení stanu v dešti odložím až po mši. Třeba se Láďa pomodlí za to, aby pršet přestalo.

.

„Pod střechou plno“:

.

A mše se nakonec ukázala být nečekaně silným „kulturním“ zážitkem. Na úvod Láďa Heryján zahrál píseň svých oblíbených U-2 „Every Breaking Wave“, což navodilo příjemně uvolněnou atmosféru. Pravda, když se poté začala číst, z „Písma svatého“, zrovna pasáž o Sodomě a Gomoře, přišlo mi, že to není to nejvhodnější téma na fesťák. Ale nakonec z toho vzešlo ponaučení, že má smysl být „spravedlivým“, (tedy „pravdoláskařem“), mezi všemi těmi lakotnými xenofoby a rasisty, bojovně chrastícími konvičkami. I kdyby se nás nakonec nenašlo ani těch deset, podobně jako v biblickém příběhu.

.

„Mše v ovčíně“:

.

Před improvizovaným oltářem v ovčíně četli z Bible i laici. A pak sem také přišli Živé kvety… Tak to bylo pro mě velmi příjemné překvapení. Už jen to vědomí, že VlčkoviceFest není místem, kam kapely přijedou jen odehrát „kšeft“, po kterém hned zmizí na hotel, nebo na další štaci, je hřejivé. Přináší to pocit sounáležitosti, to vědomí, že některé kapely tu jsou součástí celého festivalu. A zůstanou tu i do druhého dne a přijdou zahrát i na mši… Halellujah!

.

„Živé kvety“:

.

Navíc na Živých kvetech, kteří zřejmě coby Slováci, jsou výrazně věřící, bylo vidět, že na mši hrajou  s velkou radostí. A když zahráli píseň o Dunaji, který vypadá ze břehu tak klidně, ale teprve když se dostaneš do jeho proudu, (života) a nemáš se čeho chytit, tak teprve poznáš jeho sílu, tak ta mě teda úplně dojala. Poté nám Láďa předestřel jeho vidění Boha, že to pro něj není nějaký všemocný a spravedlivý soudce na nebesích, který rozhoduje o všem. Ale, že Bůh pro něj znamená hlavně milosrdenství a lásku. Tak v tomhle pojetí, ač de facto ateista, respektive agnostik, to jsem věřící křesťan taky!

.

„Mešní Šrája“:

.

Před oltář pak přišel zahrát i divoch Šrája a jeho píseň o tom, že miluje reklamy, se sem nakonec hodila. Živé kvety se před oltář s písní ještě několikrát vrátili. Mimo jiné zahráli i jednu „krylovku“, a nakonec sebou přivedli zapět i Jardu Svobodu. Fakt ta „mše“ tedy byla nakonec nečekaná kulturní pecka. A přitom to nebyla žádná laciná show, ale regulérní mše, při které došlo i na svaté přijímání. A velká část publika byla zjevně nábožensky zkušená a věděla, kdy povstat a kdy co správně knězi odpovědět.

.

„Kvety s Jardou a Láďou“:

.

Jen pršet tedy úplně nepřestalo a tak mi nezbylo, než sbalit stan v dešti. Ještě jsem si pak vyfotil Vrabčáka, jak s gustem skáče do kaluže a vyrazil na pouť do Votic. Sice bych mohl zkusit obejít zdejší autaře, jestli by některý neměl volné místo, ale přeci jen, s tím velkým batohem a Jošem… A navíc jsem si řekl, že když tedy Ježíšek za naše hříchy trpěl na kříži, tak já bych si taky mohl dát po festivalovém hýření malé poutní pokáníčko.

.

„Lepší Vrabec v kaluži, než hovno na střeše…“:

.

Akorát, že sice pršelo, ale bylo teplo, takže mi v bundě bylo při mašírování docela vedro. Navíc s tím nákladem na hrbu. Taky mi pěkně čvachtalo v sandálech a uvažoval jsem, jestli by nebylo lepší si vzít ponožky, abych si neudělal puchýř. Nakonec jsem to ale neudělal a samozřejmě, že na nádru ve Voticích jsem pak zjistil, že na jednom z prstů puchýřek mám 😛

.

„Votice 3 km“:

.

Naštěstí ale po pár kilometrech, (tedy cca dvou), pršet přestalo. Cestou jsem dal jednu  krátkou přestávečku, kdy jsem se pokochal lákavou nabídkou nápojů na diskotéce Atlanta v Mladé Vožici. A cesta mi i docela utekla, jen když jsem po kilometru usilovné chůze do kopce došel od nadějné cedule „Votice 3km“, k ceduli „Votice 4km“, tak to trochu podlomilo můj optimismus.

.

„To bude v áviích nablito“:

.

Na okraji Votic jsem si udělal nákupní zastávku v Lidlu. V peněžence jsem sice měl už jen pár posledních drobáků, ale zaplatil jsem „oběd“ a nápoje do vlaku kartou. Ještě se pak tedy dohrabat na nádraží, které je dost daleko za městečkem.

.

„Votický pomník blanickým rytířům“:

.

Na nádraží jsem se potkal s povědomou rodinkou, se kterou jsem se už viděl i na mlejně. A bylo ještě dost času si pokecat a poobědvat. A pak už jsme s jedním přeskokem v Benešově dofrčeli zdárně do Prahy.

.

„Votické nádraží je sice daleko, ale zato tam mají zavřebnou čekárnu“:

.

Fotoreportík z „Leaving Vlčkovice“ k vidění – zde.

.

Jen v metru jsem se málem dostal do lehčí kontroverze.  Při nastupování do vagonu mi jedna starší dáma dala regulérní „loket“ do žeber. Potlačil jsem nutkání jí něco šťavnatého opáčit. A když pak o dvě zastávky na poslední chvíli vystupovala, (řekl bych, že úmyslně), a někdo už se jí připletl ve dveřích do cesty, tak mu začala hystericky spílat do čuráků a kreténů. Evidentně hledala záminku si od plic zanadávat 😛 Takže jsem byl rád, že jsem jí na její atak nic neřekl a radost býti terčem její zloby jsem si ušetřil.

.

„Možný je lecos…“:

.

Samozřejmě, že bus na mlejn v 16:35 jsme těsně nestihli, ale naštěstí další jel už za hodinu. A tak jsem se šel juknout na ten Kobzův „dřevěný kotec“ Šesťák, na okraji Kulaťáckého kruháče.  Je tam ale „drahota“, (inu Praha 6, čtvrť bohatých diplomatů, bolševiků, lampasáků a ódesáků), a tak jsem si kafe „s sebou“, dal raději za dvacku v metru.

.

Po dorazu na mlejn jsem se potkal s Jirkou Aviem a tak jsem se s ním hned podělil o to, že se mi na Vlčkovicích dostalo od Hanze informace, že to dal „do kupy“ s Leylou 😀 . Na dvoře mě pak překvapil pohled na naprosto bahenní bazének. To je schválně? Nějaká ozdravná bahenní lázeň? Doma jsem našel v noťasu mail od Marťule. Krom prvních dojmů z Kanady, v něm byl i odkaz na streamovej záznam prvního vítězného zápasu české reprezentace Petra a spol. na MS v intercrossu v Kanadě. Takže jsem si ho skouknul a na vytváření fotorepky z Vlčkovic, už mi nezbylo sil.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Nevěřte slabikáři“: