O vyřešení dopravy na Povaleč, přesto že psy do Povalečského busu neberou a o příjemném posezení v zahradě dejvické Klubovny.

* pátek, 29. července 2016  *

Ráno se spustil docela slušnej déšť, ale do osmé naštěstí ustal. A tak jsem mohl chutě vskočit do sedla. Když jsem vyfuněl suchdolský kopec, naskytl se mi pohled na povalenou dopravní ceduli. A když teď už nemám tolik příležitostí čistit planetu od cizích psích hovínek, tak jsem uvítal alespoň tuto příležitost udělat dobrý skutek.

.

„Povalená cedule“:

.

Vzal jsem to tentokrát bez zastávky v Ludmilu. Povenčil jsem obvyklým okruhem Joše a dost rychle vytuhl.

.

„Napravená cedule“:

.

Po probuzení jsem na facebookových stránkách Festivalu Povaleč, našel od organizátorů odpověď na podruhé opakovaný dotaz, zda Povalečbus: Praha – Valeč přepravuje i psy. Ta byla bohužel záporná. Tak už se večer v Klubovně nemusím ptát. Ovšem vzápětí se mi povedlo po stejné sociální síti domluvit se s Mlhošem, že tedy přijedu ve středu k němu do Hromnic a pak ve čtvrtek pojedeme na Povaleč společně jeho autem. A cestou se stavíme v Mladoticích omrknout Santiniho kostelík. Paráda! Problém je, že kdybych jel na Povaleč vlakem, tak se pak musí jít asi 7 km pěšky po silnici, což se mi tedy s těžkým báglem a Jošem na vodítku moc nechtělo.

.

„Jó v Noutonicích, tam to žije…“:

.

Vzpomněl jsem si, že v lednici mám květák, který by to už chtělo zpracovat a tak jsem ho honem ještě osmahl „na přírodno“. Rejži už jsem do mikrovlnky strčil na odchodnou…

.

„Táto ná, vem si to, ať tě to tam neofoukne“:

.

Cestou od metra jsem na zadní straně Ministerstva obrany objevil na fasádě krásné sousoší Břetislava Bendy ženy s vojákem. Žena, která má v ruce knihu, (Bibli nebo sebrané spisy V.I.L.?), vojákovi podává plynovou masku, jako by to byl džbán, to mi přijde jako zvláštní motiv. Těsně kolem jsme šli s Pavlem Karousem, při jeho procházce za uměleckými artefakty ve veřejném prostoru, ale u této sochy zastávka nebyla.

.

„Mám rád muže stejných tváří…, a proto velím: Plyn!“:

.

Do Klubovny jsme dorazili přesně v domluvený čas a byl jsem tam prga. Ale Jára, i se ségrou Ivou přišli vzápětí. Nad pivem jsme si příjemně pokecali o životě, muzice a festivalech. Ukázalo se, že Iva je také nadšenou fanynkou Živých kvetů. A taky o tom, jak teď v létě jsou skoro všechny piva „vodové“ dešťovky.

.

„Klubovna pro punkáče“:

.

Zahrada kolem Klubovny je opravdu velmi příjemné prostředí. Ale podobně jako hospůdka na Parukářce je v ohrožení. Už pár let se mluví o tom, že bude muset ustoupit rychlodráze na letiště. Ale podobně jako v případě Parukářky, zatím stále stojí. Potkal jsem se tu také s Úholičskými známými. A Još se tu potkal s několika chlupatými kamarády, kteří vypadali tak v poho, že jsem ho k nim pustil chvíli i na volno.

.

„Jára během večera předvedl i nosorožce“:

.

Původně jsem tedy uvažoval o tom, že domů pojedu už v půl desátý, když ráno musím vstávat brzy do práce, no ale znáte to jak to chodí… Tak příjemně jsme se rozkecali, že se mi pak nechtělo a vyrazil jsem až na autobus, který jede na mlejn z Dejvický v jedenáct. Když jsme odcházeli, všiml jsem si, že se Jára s Ivou vedou za ruce… Ciwe! To já se se ségrou vedl za ruce asi naposledy, když jsem jí vedl do školky 😛

.

„Čímž Ivu trochu šokoval!“:

.

Ještě jsem si před tím stihl koupit ve foyeru metra v pizza okýnku kafe za dvacku. To je příjemná cena i kvalita.

.

„Přijemná zahrádka“:

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Není nad to – uzmejt si nohy“: