O prosvištění brodem, nečekaném a drahém probuzení Pepé optika. Poetickém večírku v Unijazzu a blbým pivu v blbý hospodě na periferii Prahy.

* čtvrtek, 21. července 2016  *

Tentokrát jsem to z háku vzal domu statečně bez zastávky v Lidlu! Zato jsem si ve Statenicích mohl vybrat free boty. Sice neměli moje číslo, ale tento způsob recyklace je mi sympatičtější, než ty nedobytné kontejnery charity.

.

„Nepotřebujete boty?“:

.

Při obligátním cyklopovenčení jsem v brodu objevil odvodňovací kanál. Zřejmě ho tu někdo vybudoval, aby byl brod průjezdnější. A tak jsem to hned vyzkoušel. No projet se, i na kole, brod vcelku bezpečně dá, ale chce to dát si lehčí převod, neb na dně jsou místy větší šutry, o které se vám kolo přibrzdí.

.

„Kanál La Brode“:

.

Po dospávce jsem se opět vypravil do Práglu. Naštěstí ale tentokrát né do háku.  Takže společně s Jošem busmo.

.

„Kupředu!, vody se nelekejme, na cákance nechleďme!“:

.

Dneska mi poslední den platí kupón do druhého pásma. A tak jsme nejprve zamířili na Dejvický k „doprapodnikovému“ okénku, kde jsem si jeho platnost za dvanáct stoveček o tři měsíce prodloužil. Ovšem musel jsem si nejdřív před tím jít dát kafe vedle k Ječmínkovi, neb v okýnku byla „bezpečnostní přestávka!, (sic!). Zřejmě Karvinští vědci zjistili, že největší počet přepadení prodejních okýnek MHD se koná od čtyř, do půl pátý.

.

„Danger time“:

.

No a pak do žižkovské optiky vyzvednout konečně opravené brýle. To jsem zapomněl do deníčku sdělit, jak jsem byl ochoten se vsadit, že optik Pepé, už se mi už neozve, tak bych býval prohrál 😛 Nakonec se tedy, po skoro dvaceti dnech, esemeskou ozval, že zakázka je hotova. A jak jsem tomu již malověrně nevěřil, tak byla. A dokonce buď našel tu původní brýlovou nožičku, nebo sehnal úplně stejnou. No paráda! Akorát tedy, že si za přiletování nožičky brýlí řekl o 380,- kč!, (původně mluvil od 180,- KaČenkách 😦 ). Tohle by mi tak přišlo, jako adekvátní cena za celé nové brýle. Ale dnes cena levnějších obrouček začíná, tak od dvou tisíc vejš 😦 Existuje vůbec předraženější sortiment, než brýlové obruby? Kolik tak může být výrobní cena obrouček? Kus ohnutýho drátu,  (o plastových ani nemluvě!), a pár šroubečků, kterých nějaký automat vychrlí za hodinu tisíce… Ostatně značkový Ray Bany si prej můžete z Číny objednat za 12,- dolarů i s poštovným.

.

„Každý má svého Radovana. V Srbsku jsou prý zdi popsány nápisy Радован Крејчир„:

.

Z optiky jsme to vzali na veterinu Panda, kde jsem Yossarianovi pořídil tentokrát „tříměsíční“ tabletu proti blechám i klíšťatům. Sice jsem mu v kožichu žádnou štípavku nenašel, ba už delší dobu ani klíště. Ale sichr je sichr. Na mlejně je furt nějaká příležitost ke kontaktu s těmito milými (po)tvůrky.

.
„Kosovo je Kosovo. Srbsko je Kokotovo… Fuckt nato vem jed“:

.

A když už jsem byl v tom hýření, pořídil jsem si ještě, v tom halal obchůdku v Bořivojce, pastu tahini a dvě plechovky cizrny, že se tedy pokusím vyrobit humus, který by se aspoň přiblížil tomu Markovu.

.

„Taková to bývala paluša“:

.
Cestou jsem minul hospodu U Kurelů, což bývala taková klasická žižkovská čtyřka. Do které jsem chodíval na černou sladkou Krušovice desítku a ve čtvrtek pak na obsluhu „nahoře bez“. Teď má najednou novou fasádu a celkově  vypadá dost hipstersky. Možná tam místo knedlíků budou mít gnocchi a raw spaghetti z cukety.

.

„Úplnej hipster bar“:

.

A poté jsme pokračovali do Unijazzu, kam jsem šel odevzdat ten lístek na vlak z Boskovic. Hned mi Jana Black taky proplatila 167,- kč, což mi v mé současné fiskální situaci dost bodlo.

.

„Přebásníkované Uni“:

.

V Uni je dnes kVítkem Kremličkou pořádaný poetický večírek. Takže tu byl zvýšený výskyt hipsterských exotů.

.

„Kvítek Remlička zahajující poetický večírek“:

.

Mezi kterými jsem překvapivě narazil i na boskovickou „tělocvičnovou kolegyni“ Anežku, které to slušelo a přečetla tu své překlady nějaké německé básnířky, jejíž jméno jsem si nezafixoval.

.

„Poetická překladatelka Anežka s publikem a Tačvůdou u nohou“:

.

Ujal jsem se na baru, krom sklenice piva, i dveřního ovladače a vpouštěl zvoniče nahoru. A u toho si pokecl s Denisou, která se tu taky objevila. Povyprávěla mi veselou  historku o poslední návštěvě Zámotka-Moreho, když tu zapíjel žal z rozchodu s přítelkyní. Nejprve rozverně hrál na baru na ukulele, ale pak ho depka z tíhy života přemohla a ukulele rozmlátil o stůl a vysklil sklo ve dveřích do kuřáckého skleníku. Mám mu prý ale po Facebooku vyřídit, aby se necítil přehnaně provinile, že takový události jsou v Uni celkem běžné.

.

„Pán brány“:

.

Akorát, že Roman Odji se musel odvláčet, (společně s Morem), ke sklenářovi s celými dveřmi, protože opačný postup, tedy že by se sklenář odvláčel do Uni ke dveřím, by byl třikrát dražší. Inu, nejde-li Moha, ani med k hoře… A taky mi Denisa sdělila, že s Viktorem a Ušákem, (a možná i s Morem), prý přijedou do Vlčkovic. Tak to budeme muset být s Jošem víc ve střehu, hu, hu, hu…. 😀

.

„Sousedka má větší kozy“:

.

Bylo mi tu na hipstersko-poetickém večírku velmi příjemně, ale byl jsem dnes ještě domluvený na „chlapském setkání“ s Járou, Luďkem a spol. Sice jsem se je pokoušel nalákat do Unijazzu, ale marně. Po složitějším dohadování, jsme se nakonec domluvili do jedné hospy na Bílé horě, že prý tam mají velký výběr levných piv. Když jsem tam jako první(!) dorazil, shledal jsem hospodu né moc sympatickou, navíc s podstatně méně sympatickým osazenstvem, než v Unijazzu. Už když jsem se v lokálu rozhlížel po ostatních, tak do mě začal štengrovat nějaký místní prudič, že prej jestli se u nás při příchodu do hospody nezdraví. Pozdravil jsem samozřejmě při vstupu do hospody u pípy. Né, u nás se opravdu neobchází celá hospoda a nezdraví se extra, každej nesympatickej kokot, co tam kde sedí. Piva tu na výběr měli jen tři, (jedno horší, než třetí), a v cenách na periferii Prahy obvyklých.

.

„Vstup do metra Petřiny“:

.

Naštěstí po chvíli dorazil Luděk a po něm i Jára, Ejmls a Michal se kterými jsme probrali cvrkot života. A při tom jsem ještě jukal na televizi s fotbalem. Slávia šťastně vyhrála 2:0, a po venkovní prohře 1:3, nakonec přeci jen postoupila, přes neznámé poloamatéry, (Levadia Tallinn), do xtého předkola Evropské ligy.  S Járou jsme mimo jiné probrali jeho dovolenkovou cestu do Itálie, s holčičkama a ex Bárou. To mi přijde jako odvážný model. Tož si to brachu užij. A Luděk, který při minulé návštěvě v maringotce zaregistroval, že ho na svém oři nemám, mi přinesl starší cyklocomputer, který se mu doma povaloval. Paráda, už jsem si odvykl jezdit pod bičem číslíček na tachometru, třeba teď budu rychlejší.

.

„Z mínus prvního do mínus třetího, a sedací pičtogram“:

.

Hospu jsem opustil společně s Járou, který mě přesvědčil, že lepší to budu mít, jít s ním od tramvaje z Vypichu na Petřiny na metro. Tam jsem byl překvapen tím, že ve vstupu do metra nebyly žádný schody, ale jen výtah s možnostmi -1. a -3. patro?!?,(na peron to bylo to -3.). Ještě tam byl taky piktogram u kterýho mi docela dlouho trvalo, než mi došlo, že znamená, že si nemáte sedat na kraj sedačky.

.

„Přijatelný interiér“:

.

Zato mě příjemně překvapil interiér stanice. Z těch nových mi tedy rozhodně připadá, že patří k těm hezčím. Dokonce jsem si tu v „ponorkovém“ okně udělal selfíčko na dobrou noc.

.

„Fičácké selfíčko s krásným parožím brouka Pytlíka“:

.

Po nastoupení do soupravy, ještě né tak pozdě v noci, (cca v půl jedenáctý), mě překvapilo, že ve vagonu jedeme jenom dva lidi a jeden pes a vedlejší vagon vypadá úplně prázdný. Vkrádá se tedy otázka jestli nebylo lepší, než do Motola, vést prodloužení metra raději konečně na to letiště.

.

„Večerní nával“:

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Stínohra freudovské fantazie“:

O „guerilla nákupu“ ovoce přímo ze stromu a o tom, že policie vždy postupuje správně!

* středa, 20. července 2016   *

Cestou z háku jsem váhal,  zda se vůbec v Ludmilovi zastavovat. Ale pak, jsem přeci jen  zastavil, (když ona je to tak lákavá zastávka), …a nakonec jsem tam, nenasnídanej, nechal tři kilča. Mimo jiné, ale i za silikonový  olej ve spreji, který je vhodný na mazání  řetězu kola. A také Galila meloun, který tu měli jen za dvacku!

.

„Old school stroj s old school samolepkou“:

.

Na parkovišti před Lídlumilem tentokrát parkoval kolega ekologický řidič. Jeho stroj byl skvěle „old school“, jednak měl pozoruhodný představec, (to je ten bazmek ve kterém jsou uchycena řidítka), jaký jsem ještě nikdy neviděl. A pak měl  na rámu, překvapivě zachovalou, samolepku  ČSSRnobyl, což je slogan hodně letitého ekologického (od)boje, kampaně Greenpeace, proti dostavbě Jaderné Elektrárny Temelín.

.

„Takovej představec jsem si teda ještě nepředstavoval“:

.

Když jsem s nákupem vyšplhal Statenický kopec, tak mě na polní cestě přivítal strom obsypaný již zralými špendlíky, (slivoň špendlík žlutý). 

.

„Špendlíková stezka“:

.

Tak jsem si jich hned trochu naškubal. A k tomu přihodil i pár mladých kukuřic. Je to tedy sice krmná kukuřice, ale když jsou její klasy ještě malé, tak jsou velmi chutné.

.

„Obsypáno plody“:

.

Joše jsem pak vzal na obvyklou cyklovenčící projížďku k mobilhausu za viaduktem a složil se k výtuhu. Když jsem se probral pustil jsem se do obměny a vyprání lůžkovin, abych měl dobrý pocit, že jsem za celej den něco užitečnýho udělal. Protože už jsem zase za chvíli musel vyrazit do háku.

.

„Mladé kukuřičky jsou také lákavou lahůdkou“:

.

Kde mě ve zprávách nečekal žádný další atentát, ani vojenský převrat. Aférou dnešního dne, byl muž z Ostravy, který postřelil do nohy exekutora se svědkyní, načež byl zastřelen policajty. Podle některých informací jeho zbraní byl prý dokonce samopal a také to měl být policista. Což je taky divoká historka, ale přeci jen né tak, jako masakr náklaďákem v Nice, nebo vojenský převrat v Turecku. Jen mi podivný přišel ten postup policie. Exekutor si vyžádal její doprovod z obavy z napadení. A oni je tam potom poslali do bytu dlužníka první, jako živý terč? Ale samozřejmě, že stejně jako GIBS nepochybuju o tom, že jejich postup byl naprosto v pořádku! Podobně jako při masakru šíleného střelce v Uherském Brodě, kdy statečná policejní hlídka, víc než půl druhé hodiny čekala na příjezd speciální zásahové jednotky. Bohužel sedm nezodpovědných obětí, ve snaze poškodit pověst policie, stihlo mezitím vykrvácet. 😦

.

„Ostravský palpost“:

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Kdo ví, co se děje za oponou?“:

O tom, že jak se do novin nasype, tak se z nich ozývá. A o tom, že zkušeného politicky rétorického hada do holé ruky nechytíš.

* úterý, 19. července 2016   *

V háku jsem si vyrobil čelenku z jednoho z těch  ručníků, které jsem sem přinesl, protože jsem ručníky různě „podědil“ a mám jich doma plný barel. Hned se mi nazpátek jelo snadněji, když jsem si nemusel z čela odhazovat krůpěje potu.

.

Ve várce ranních novin jsem zaregistroval v Babiš Dnes frontální útok nezávislých novinářů, pod nezištným velením agenta Bureše, na prominenty ČSSD. Tak o tom žádná, že archetypální podrazáci z „Bratrstva černé pracky“ – Michal „na žádné schůzce u Zemana jsem nebyl“ Hašek, spolu se „sturmbannführerem“  Milánkem Chovancem, jsou ti, co jednou možná definitivně potopí Bohouškovi Sobotkovi „sociálně demokratický Titanik“ pod nohama, ale přeci jen to trochu dost zní jako když megazloděj volá: „chyťte zlodějíčky“.

.

„Andrej dává…“:

.

V obálce už na mě čekala kešová část výplaty a tak jsem se cestou k maringotce zastavil na nákup v Ludmilovi. Ale krotil jsem se,  krom základních požravin, jsem přihodil do vozíku jen větší pytel kafe. Po cestě jsem pak před Noutonicema, na silnici mezi poli, potkal zajíce, který nestihl přeběhnout. No vidíš to, kdybys nosil přilbu, tak možná…

.

„Nestihl… 😦 „:

.

Vedle na Akimově příbytku na kolech mě zaujaly na slunce vystavené flašky s podivným obsahem a některé ukryté v ponožkách. Co to tu vyrábí za podivné lektvary?

.

„Slunírna“:

.

Doma jsem absolvoval obvyklý trojboj: povenč, deníček, dospávka a pak večer, zase do háku.

.

„Ciwe, ale bude z toho co?!?“:

.

Kde jsem se krom jiných pracovních povinností, pustil i do boje s jednou „nepoviností“. Totiž do boje s páchnoucím záchodem, který najednou začal nelibě smellit, bez viditelné, ale cítitelné příčiny. Což ho ovšem nepřešlo, ani po jeho zevrubném vydrhnutí. Kolega to ráno glosoval: „no to tady občas v Bubenči smrděj odpady a kanály“. A je fakt, že když jsem druhý den kolem jednoho na kole projížděl, tak to byl podobný puch.

.

„Řečník – obratník“:

.

Jinak tedy v háku obvyklý klid a mír. Krom obligátního deníčkování jsem v bedně věnoval pozornost i rozhovoru s Honzou Zašprajcnulem. Se kterým hovořili z Ameriky z republikánského nominačního sjezdu. Česká škůdcovská strana (ODS), má s tou americkou škůdcovskou (RP), zjevně družbu.   Ovšem musím uznat, že Jéňa IngZa je velice zdatný a obratný televizní tlachal – to smekám proletářskou čapku! To by mě zajímalo,  jestli k tomuto umu, za ta léta dospěl sám. A nebo jestli absolvoval nějaké speciální „rétoricky mlžící a kamuflážní kurzy“. Naprosto zkušeně se vykroutil z moderátorské otázky, podsouvající mu, jestli si nemyslí, že Donágl Trump je kokot, či dokonce jestli jeho některé myšlenky nejsou levičácké, (sic!?!).

.

„Hillary a její trumpoty“:

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Dilema Stanislawa Lema“:

A jízdě „na holou“, vzpomínce na fotbalové Euro a televizním filmu – blbém jak „česká detektivka“.

* pondělí, 18. července 2016   *

To ztracené a znovunalezené víko boxu na nosiči už je trochu vyčvachtaný a tak mi, na drncavějších úsecích cesty, vypadávalo. Opatřil jsem ho tedy drátěnými panty, ty se ale zcela neosvědčily. A tak jsem je nahradil provázky, ty by mohly fungovat lépe.

.

„Panty z provázků – Bastling forever!“:

.

Po této praktické fyzické činnosti jsem se pustil do té „virtuální“. Tedy do dalšího dohánění (Krkul)deníčku, které připomíná ono honění vlastního stínu, či putování osla za zavěšenou mrkví :- Po návratu z Boskovic zela mezera už hrozivých, víc než 20 dnů. Usilovné vysedávání nad noťasem jsem jen přerušil tím, že jsem vzal Yossariana vyvenčit na recyklační projížďku ke kontejnerům na tříděný odpad u vietkrámku. Kam jsem odvezl dvě igelitky vytříděného odpadu.

.

„Cyklovyjížďka se separovaným odpadem na řidítkách“:

.

A večer jsem pak vyrazil na kole do háku. Při pachtění se do kopce v lese, jsem si furt říkal, že mám z té jízdy dnes nějaký divný „jiný“ pocit. Že by to bylo tím novým uchycením víka boxu na nosiči? Ááááá, sakra! Vždyť já jsem si nevzal přilbu… No už se nebudu vracet a risknu to na „holou“, (hlavu!). Takže cestou jsem pak bojoval s pověrčivými myšlenkami, o „zákonu schválnosti“. Jednou jedinkrát si jí nevezmeš a zrovna… !

.

Navíc tedy problém byl také v tom, že nejenom že jsem si zapomněl vzít přilbu, ale také čelenku, kterou pod ní nosím. A jak jsem velký potič, tak jsem si teď neustále musel otírat pot z čela rukavicí, aby mi kapky potu nesjížděly na brejle.  Ale zvládl jsem to, naštěstí bez jakékoliv kolize, či toho, že by mi spadla cestou třeba větev na hlavu.

.

.

Jinak se dnes nic moc napínavýho neudálo, (a to ani na pracovišti – naštěstí), a tak se vrátím k fotbalovému fenomenu – Euru. Tedy Mistrovství Evropy, kterému jsem se v Krkuldeníčku často věnoval a pak, (pro shon na festivalu Boskovice), vynechal závěrečnou pointu. Ostatně i ta historka s vytuhlou Terkou na žíněnce, během její směny v tělocvičně, má souvislost s fotbalem. Totiž, opili jí v nějakém baru, kde se byla dívat na semifinále Německo – Francie 0:2. Takže k tomu přidávám: Euro vyhráli Portugalci! Ve finále porazili domácí Francouze 1:0 gólem až v prodloužení. Kdybych se býval díval, tak bych fandil Frantíkům. Ovšem, jak mi někdo ten fotbal líčil, (nebyl to dokonce brůdr?), tak už v 7. minutě úmyslným likvidačním faulem, „kolenem na koleno“, sestřelil francouzský hráč Payet, největší hvězdu Portugalců nagelovaného manekýna Christiana Ronalda–Kenalda. Kapitán portugalského týmu se s tím ještě pokoušel bojovat, dvakrát se po ošetření vrátil na trávník, ale nešlo to a tak přeci jen musel vystřídat. Taková zákeřnost naštve a znechutí fanouškovství. Tomu rozumím, jednou jsem takto dokonce v hokeji začal fandit Rusům (!?), proti Kanadě. A když na minulé Euro postoupil český tým, zásluhou nasimulované penalty, tak jsem mu pak nedokázal fandit.

.

„Poloha Kenaldovy nohy nevypadá moc zdravě… 😦 „:

.

Jinak tedy k naší účasti. Dá se spekulovat o tom, že jsme hráli nejhorší fotbal na Euru, ale úplně nejhorším týmem jsme nebyli. Naši získali ve skupině ze třech zápasu 1 bod, při celkovém skóre 2:5. Ještě horší byli Ukrajinci, kteří nezískali ani bod, se skóre 0:5. A horší byli i Rusové, kteří při zisku jednoho bodu měli ještě horší skóre, než my 2:6.

.

.

Takže jsme byli až třetí nejhorší tým. Mimo jiné jsme byli také třetí nejstarší tým, čímž netvrdím, že to má přímou souvislost. A rozhodně bych „nás starší hráče“ neposílal do starého kovu.

.

.

V háku jsem se pak v bedně podíval na českou detektivku:

.

* Domina * / Tv film – ČR, 2010 / r.: Jiří Svoboda

Skoukl jsem to, spíš jen proto, abych se přesvědčil, jestli současná vlna českých detektivek je tak hrozná, jak o ní někteří tvrdí. Tak rozhodně Domina jim dává za pravdu.  Režisér Jiří Svoboda, po listopadu krátce dokonce předseda KSČ(M)!, (byť roku 1963 byl komouši vyloučen z DAMU, pro spoluautorství dopisu kritizujícího nedostatek svobody slova a pak pracoval jako řidič a skladník OPBH), zde rozhodně o svém umu nepřesvědčil. Byť na kontě pár dobrých filmů má, (např. Zánik samoty Berhof). Ale je otázka, co se dá udělat s tak trapně klišeovitým scénářem. Ctihodný politik s dlouhými prsty, chodící se nechat do S/M klubu ovládat dominou, ale doma mlátící svou ženu, do které je platonicky zamilovaný hlavní vyšetřovatel nadporučík Falta, (ciwe ?!?).

.

.

A tak nejzajímavější na filmu je, že to byla zřejmě úplně poslední filmová role Vladimíra Dlouhého, (52), který tu hraje společně se svým bratrem Michalem dvojici vyšetřovatelů. A pravda, nevypadá tu už úplně zdravě… R.I.P.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Před zrcadlem“:

.

O šichtě v ajnclíku na rezidenci a čárání na lepší časy.

* neděle, 17. července 2016  *

 

Ráno jsem vyrazil do háku po delší době busem. Po cestě jsem zjistil, že mi odcházej sluchátka, už hraje jen jedno ucho 😦 Sakra, fix! Kdybych měl aspoň pájku, že bych tam zkusil přiletovat nový dráty. Kossátka je škoda vyhodit, (i když to nejsou ty s doživotní zárukou).

.

„Jošova ranní pastva“:

.

V „ajnclíku“ na réze už není ani rychlovarka, ani hajzlpapír,  se z toho po… Jo to vlastně nemůžu. Ještě že tu zůstala aspoň mikrovlnka. Jinak krom usilovné fachy na deníčku, („mezírku“ jsem stáhnul o 5 dní!), jsem se také pustil do poúklidu zdejšího záchodu a umyvadla. Který byly už fakt dost zahumusený. Aspoň mi ta šichta rychle utekla.  A pracovalo se i za plotem, kde pracovníci správy silnic malovaly parkovací čáry. A na můj dotaz mě potěšili informací, že časem mají v plánu je udělat i za rohem před ambasádou. No sláva, sláva!

.

„Još vyhlíží světlo na konci tunelu“:

 

.

A odpoledne se mi povedlo odchytnout valčíkového kuchaře a vyloudit z něj roli hajzláče. To bych i ten umytej záchod mohl už i vyzkoušet.

.

„Čárání na lepší časy“:

.

A donesla se ke mě radostná zpráva, že prej zejtra, už budou prachy :-D. A tak jsem se cestou domu zastavil v Albim, pro lahváč. Už jsem měl dva v košíku, když jsem zjistil, že tam mají zrovna „akčně“ 1,5 litrové petky Bráníčku dvanáctky za 21,90 kč! No nekup to za ty prachy! Taxem si vzal rovnou dvě.

.

„Hrozný kovový květináče před Městským Úřadem obrostlý vypadaj líp“:

.

Povenčení Joše jsem provedl obvyklou okružní cykloprojížďkou. Při které jsem si všiml, že na Novým mlýně maj na oplotě zrcadlo nasměrovaný do nebe.  Tak to mě nenapadá k čemu by to mohlo bejt dobrý…

.

„K čemu může bejt to zrcadlo na plotě?“:

.

A večer jsem si nad petkou „plzínky chudých“, tedy Bráníčkem, poskajpoval s mamkou.

.

„Ale tak zkusím si  v něm aspoň udělat selfíčko, jestli se trefím…“:

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Když vám Facebook zablokuje bradovku…“:

O cyklonávštěvě v maringotce a o kontemplacích o slastech a strastech partnerského a otcovského života. Aneb: „Jakej byl ten mejdan?“.

* sobota, 16. července 2016  *

Když jsem šel ráno vybrat na ambasádě schránku zjistil jsem, že nedorazili noviny…, žeby to bylo tím Tureckem?

.

„V Hapkovském (prý) podhradí se pilně buduje“:

.

Cestou jsem se zastavil v Lidlumilu, ale jen pro chleba… A hele oni maj v akci malej práškovej hasičák! O tom si už delší čas říkám, že by nebylo marný ho v maringotce mít. Tak to už si k tomu vezmu i nějaký lahváče. A tak pětikilo z karty fuč.

.

„Kdo by se nechtěl vyfotit na skále s nápisem: „Nelezte na skály!“?“:

.

Po krátkém povenčení jsem honem hodil lehkou dospávku, neb po obědě očekávám cyklonávštěvu Luďka. Poslal jsem mu důkladný popis cesty, ale vlastně dneska, v době chytrých telefonů s navigacema, to asi ani nebude potřebovat.

.

„Kdo nefotí…, jakoby nebyl“:

.

Zaklepal na dveře maringotky, akorát chvíli po té, co mi zazvonil budík a já si řekl: „dám ještě šest minut a vstanu“… Dali jsme pokec nad  lahváčem. O tom, jak se žije v marigotce a o tom, jak se žije s dcerama poté, co se manželka odstěhuje k jejímu šéfovi. Luděk a Ivou byli jedni z posledních nerozpadlých manželství, co ve svém okolí mezi kamarády znám. Je vlastně někdo v mém okolí šťastně celoživotně ženat/vdán? Leda brácha mě napadl… Jinak si na nikoho nemůžu vzpomenout.

.

„To jak holky koukaj „do ptáčka“ a chlapi někam bokem, bude na Facebooku vypadat zajímavě“:

.

A pak jsme na kolech, s Jošem v zádech, vyrazili na Okoř do Dělové bašty na jedno. Teď v létě nevadí, že dovnitř do restaurace nesmí psi. To posezení na zahrádce v podhradí, respektive v podzřícení je velice příjemné. Vedle nás byla rozverná partička se selfie tyčí. Měli takovou vytuněnou, jakoby pneumaticky výsuvnou. To je taky fenomén tenhel werk…! Neodolal jsem a tu partičku si u toho kolektivního narcisování vyfotil. Luďku neuděláme si taky selfíčko? Jo, my nemáme selfie tyč…

.

„Tak hlavně, že je to baví….“:

.

Taky jsme poklábosili o nápadnících našich dcer. Že je dobrý, že se s nima dá občas příjemně pokalit… A pak Luděk přihodil veselou historku o tom jak, né on!, ale jeden jeho známý řekl své dceři: „Hele já jdu na jeden mejdan a aby to tam nebyla nuda, ubal mi sebou jednoho džointa“, což poslušná dcera učinila, jen mu zapomněla říct, že to ubalila čistý a nepřimíchala do toho vůbec žádnej tabák… A když se ho pak druhý den ptala: „Jaký to bylo na tom mejdanu?“, nezbývalo mu, než jí odpovědět: „jóó, to kdybych věděl, ale někdo mě přikryl spacákem“.

.

„Když už jsem sem tedy dojel, tak si tu Okoř taky vyfotím, řekl Luděk a jak řekl, tak…“:

.

Když došlo na placení, tak Luděk nedal jinak, než že mě zve. Protože má zejtra narozky. Mě teda ten „českej zvyk“, že když má někdo narozeniny, tak musí „za trest“ koupit ostatním drink, přijde úplně pitomej… No ale co už. A když se naše cyklo cesty rozdělovaly, tak vytáhl ještě placatku se slivovicí. Byla výborná. „No tak na tvoje zdraví, vole!“. A hlavně teda ve zdraví dojeď 😛

.

„Luďkův úlovek“:

.

No a doma jsem zjistil, že jsem akorát tak zralý, dát si do zpráv ještě malý došlofíček. Na zprávy jsem se teda probral. Armádní puče v Turecku mají sice slušnou tradici, ale tentokrát se vojákům nepovedl… A mě už se nic kloudného taky nepovedlo, než zbytek večera tak nějak prozévlovat. Vypadá to, že kolem týpíčka budě najěký šamanský šrumec. Ale mě se při šamanských zpěvech skvěle usíná…

.

„A možná přijde i zpěv…“:

O jednom filmu, který se mohl stát cyklistickou „kultovkou“, ale stal se lacinou proticyklistickou agitkou, mixnutou s Ordinací v Růžové zahradě.

* pátek, 15. července 2016  *

.

Tentokrát mě ráno cestou z práce předjela hezká mladá dívenka. A tak jsem přišlápl, abych se za ní pověsil do háku, neb jet za hezkým dívčím zadečkem je příjemný a povolený doping. Leč, ač se to dle frekvence šlapání nezdálo, jela příliš rychle na to, aby držet se za ní v závěsu bylo pohodlný, (asi jela ňákej těžší převod), a tak jsem to po pár stech metrech vzdal. Dojel jsem jí až v Suchdolským kopci. Né proto, že bych byl lepší „vrchař“, ale protože zastavila, aby si svlékla bundu. Sakra, teď ale jede ona za mnou v závěsu… Abych nevypadal, jako úplnej mátoha, tak mi má mužská ješitnost nedala,  a zařadil jsem svižnější tempo. Tak předjet mě nepředjela… Teda až nahoře na kopci, když jsem zastavil, protože jsem měl pocit, že ve škarpě se válí celta, která by se mi mohla hodit, (bylo to poblíž místa, kde jsem včera „vydumpsteroval“ ty gumicuky).   Když jsem ale slezl z kola a šel jí prozkoumat, tak se ukázalo, že je to obyčejnej igelit 😦

.

„Vrbový záhon“:

.

Joše jsem pak vzal jen na pěší povenčení k mostku přes brod. Ten tedy tím vrbovím proutím pěkně obrostl. Na to, že to vysazovali na začátku léta. Škoda že ta vrba tak blbě hoří, to by si člověk mohl vypěstovat dříví na zimu na pár akrech. Jak je to vlastně s tím rychlerostoucím „Japonským topolem“, co se používá na pěstování „kateřinojacquomasy“? Za jak dlouho a na kolika m2 se vypěstuje kubík dřeva? Na netu jsem našel, že při pěstování na štěpku se vejde až 10 000 topolů na hektar. Při pěstování na dřevo, („sklizeň“ za 5-6 let), je to prý 5 – 7 tisíc stromů a na kubík je potřeba 20-25 topolů. To je baj šilhavý voko – 266,666666 kubíků dřeva. Sušný!

.

„Most do vrbové džungle“:

.

Yossarian se z potoka napil a je zajímavý ho při tom pozorovat. Kdykoliv to jde, tak při pití vleze do toho potoka celej a nepije z jednoho místa, ale tu vodu „loví“ na více místech.

.

„Još vodu pijící – lovící…“:

.

Celej den potom chcalo a chcalo, ale večer déšť přestal a tak jsem do háku vyrazil zase kolmo. A zase až na osmou :-P. Budiž kolegovo „polobezdomovectví“ pochváleno 😀

.

V háku jsem se v bedně mrkl na film:

.

* Posel * / f – ČR, 2012 / r.: Vladimír Michálek

.

Sakra škoda, tohle mohl být od mého režisérského oblíbence, (Amerika, Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala, O rodičích a dětech), Vladimíra Michálka, další z řady jeho dost dobrejch filmů. Kdyby ovšem scenárista Marek Epstein, ve snaze o co největší efektnost, nepřeplácal scénář příběhu tolika seriálovými klišé, (hanebně opuštěný kamarád na vozíku, do kterého se zamiluje hrdinova přítelkyně, která ho původně děsně nesnášela. Hlavní hrdina se pak pro změnu zamiluje do nemocné dívenky, které pomáhá překonávat její komplexy z nemoci, přičemž ho nespravedlivě vyhodí z práce šéfová, kterou nechtěl přefiknout. Au!).

A také mi tedy přišlo krajně oportunistický, v naší „autofašitický“ zemi, („Plech über alles!“, „Nic než mé auto!“, „Moje auto – můj palác“,“Raději druhé auto, než druhé dítě!“), kde jsou motorizovanou většinou cyklisti vnímáni, coby podobné teroristické zlo, jako syrští uprchlíci před válkou, – natočit film, ve kterém jsou cyklisti vykreslení, jako pro dopravu ve městě, totálně nebezpeční, vypatlaní debilové. Navíc já, když ve filmu vidím přehnaný automobilový honičky, (takový ty, jak se v nich vybuchující auta ve vzduchu srážej s hořícíma helikoptérama), tak se mi chce blejt. U tohoto filmu jsem zjistil, že to docela platí i pro ty cyklistické honičky.

.

.

Přitom to mohl být skvělý film o cyklonadšencích, (bývalých závodních reprezentantech), pro které je ježdění na kole smyslem života, ba téměř náboženstvím.  Důležitějším než honěním se za společenskou kariérou. A jakých je v naší zemi docela dost. Navíc se sympaticky neokoukaným hereckým obsazením. S vyjímkou hlavního hrdiny Petra, (Matěj Hádek). A odehrávající se navíc v též filmově neokoukaném Brně! Kdyby je ovšem Michálek s Epsteinem lacině nevykreslili, jako naprostý debily. Nedokážu si v reálném životě představit cyklonadšence tělem i duší, který by se živil tím, že krade kola (!?!). Plechovkářům tím do řitě nevlezli, (protože ti se na podobné filmy nedívají, ale dávají přednost těm s automobilovejma honičkama), a všechny milovníky cyklistiky tím museli totálně nas… …nadě, že roztrpčit.

.

.

Ale svý světlejší chvilky film má. I ve scénáři. „Počkej, hned se vrátím, já jsem si zapomněl vzít sedlo“. A upřímně mě pobavil například laciný vtip ve scéně, kdy hlavní hrdina líže svou nemocnou přítelkyni a ta se křečovitě rozevzdychá…

„Co se děje?“

„No, já to měla…“.

„Co, záchvat?“

„Né, orgasmus…“

Jinak to ale byl film bez mého diváckého orgasmu, i když to byla docela atraktivní podívaná na hezké holky a krásná kola. Nebo naopak?

.

A z nočních zpráv se na mě pak vyhrnuly, pro změnu informace o vojenském puči v Turecku…! Se začínám bát, co se stane zítra. Padne vláda a Babiš vytvoří novou s Kalouskem, ODS, a komoušema?

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„A teď si děti zahrajem na překřikovanou“:

O magoriádě magorů na Tour de France a co si o tom myslí „experti“ v televizním studiu.

* čtvrtek, 14. července 2016  *

.

Dopoledne  jsem se usilovně, jak jinak, věnoval fotkárně a fotkování. Tedy výrobě boskovických fotoreportíků. Jde mi to pomalu, zabere to spoustu, spoustu času… Ale když mě to tak baví… Inu, lidové jsou různí, někdo si fotí vlaky, jinej lepí eiffelovky ze sirek, někdo sbírá dámský kalhotky a jinej si dělá fotoreportíky. Ti homouši, (sapiens), jsou tak pozoruhodně rozmanití…

.

„Cyklisto-pejskařův (nočněmůrní) sen“:

.

Z usilovné práce jsem se „vyrušil“ jen povenčením Joše cestou do vietkrámku pro tekutý „chléb a hry“ lidu. A pak jsem u dalšího oprašování a zastřihování fotek sledoval v televizi na netu Tour de Franta. Na které došlo k závěru ke kuriózní situaci. Ve stoupání na proslulý Mont Ventoux, kde už byla na silnici jen uzoučká ulička mezi diváky, byla na čele skupinka uprchlíků a za ní, z balíku s nejlepšími v celkovém pořadí, /ze kterého v závěru bohužel odpadl Roman Kreuziger 😦 /, odskočila trojice Richie Porte, Bauke Mollema a vedoucí závodník Tour, jedoucí ve žlutém trikotu, Chris Froome.  Když najednou kamery, už asi jen kilometr před cílem, přinesly záběry nejprve na Porteho, jak si na kolo nasazuje řetěz a pak na běžícího Frooma s kolem v ruce!?! Co se to stalo?!? Vzápětí se na obrazovce ukázal záběr na kterém Richie Porte vráží do motorky s televizní kamerou a do něj pak i druzí dva jezdci. V tu chvíli se „experti“, (bývalý profi cyklisti), ve studiu rozblábolili o tom, že to byla Porteho jezdecká chyba, pramenící z fyzické únavy a vypětí v závěru?!? Přitom bylo evidentní, že chyba byla hlavně v tom, že diváků vbíhajících do silnice bylo tolik, že jí prakticky zatarasili. Vůbec nechápu proč vedení TdF toleruje v horských etapách pobíhání polonahých magorů těsně vedle jezdců. Paradoxně den před tím dostal Froome pokutu za to, že se ohnal po jednom z příliš dotěrných fanoušků!?!  Po chvíli se k běžícímu Froomovi špalírem diváků prodral neutrální mechanický vůz a podal mu kolo, ovšem vzápětí se ukázalo, že mu nejdou zacvaknout cyklotretry do zámků…? (sic!?!, už i nabíječky do mobilů se nakonec sjednotily a cyklistické „nášlapy“ jsou různý?!?). Takže po chvíli marných pokusů jet z nezacvaknutejma nohama do pedálů to vzdal a kolo zase odhodil. Konečně se k němu prodral mechanický vůz z jeho stáje. Chris dostal správné kolo a dojel ten kousek do cíle. Ovšem s takovou ztrátou, že přišel o žlutý trikot. Postupně vycházelo najevo, co se tedy vlastně před tím cílem stalo. Diváci se natolik nahrnuli na silnici před motorku, že jí zablokovali a řidič na to musel hamtnout. Následně do něj narazili všichni tři cyklisti, co jeli za ní, a poroučeli se k zemi, (tedy dle „expertů“ ze studia –  tři jezdecké chyby v jeden okamžik, to je ale náhodička!). A navíc ještě další motorka jedoucí za nima, přejela Froomovi kolo a zdemolovala ho, (hle!, další jezdecká chyba!). Naštěstí se nikomu z nich nestala žádná fyzická újma. Froome se zdemolovaným kolem na tom byl nejhůř. Porteho jen zdrželo nasazení řetězu a nejlépe na tom byl Bauke Mollema, který jen zvedl kolo a pokračoval.  V rovinatých dojezdech etap platí před cílem „ochranné tříkilometrové pásmo“, ve kterém, když někdo spadne ve spurtu, tak dostane stejný čas jako celý peleton, nebo skupina ve které jel. Ovšem v horských dojezdech toto neplatí. Nakonec ale „jury“, (tedy rozhodčí), na TdF rozhodla, že se jednalo o zásah „vyšší moci“ a všem třem jezdcům dala stejný čas, v jakém dojel ten nejméně pádem postižený z nich. To v televizi kritizoval další „expert“ český cyklistický rozhodčí s tím, že neukáznění fanoušci holt k cyklistice patří. Tuto demenci opravdu nechápu. To je jako kdyby při fotbale běhali po hřišti mezi hráči fanoušci s tím, že to „k fotbalu patří“. Možná by podobný přístup mohli zavést i do Formule 1 😛

.

„Hromadná jezdecká chyba“:

.

Jinak ty bláboly, těch „cyklistů-expertů“ ve studiu, jsou obecně ještě horší, než bývají u těch expertů fotbalových, nebo hokejových. Nic zajímavýho z nich většinou nevypadne, (mě by třeba zajímalo, jak fungujou ty elektronický přehazovačky, nebo „dopingový“ elektro motorky), jen zasvěceně mluví o tom, jaký ti cyklisti na trati „jedou řemeslo“. Což je asi tak stejně příjemný slyšet, jako když muzikanti mluví o tom, jak místo koncertu odehráli „kšeft“ :-(.

.

„Chris Froome ležící – běžící…“:

.

Večer jsem pak tedy vyrazil opět do háku na kole. Naštěstí jsem po cestě neudělal žádnou „jezdeckou chybu“ a žádná motorka, ani jiná plechovka, mě nesestřelily.  A ještě se mi cestou povedlo „vydumpsterovat“ gumicuky, (pružné lanové úchyty s háčky), které jsem našel spadlé na silnici. Paráda!, zrovna jsem si říkal, že si nějaký budu muset koupit.

.

„Playboy and Playboys“:

.

Kolega Pussyn mi zavolal, že se v práci zdrží a tak můžu klidně dorazit, až na osmou. Ale ať mu cestou koupím gulášovou polívku z pytlíku, (nebo kdyby nebyla, tak bramborovou).  Koupil jsem bramboračku a k ní ještě i pár brambor, cibulí a mrkve a uvařil jsem pro nás oba luxusní večeři 😀 Takže jsem si pak v háku blaženě užíval pracovní pohodu do té doby, než se v televizi objevily hrůzné zprávy o atentátu v Nice (!?!). Kde s náklaďákem na plážové promenádě řádil fanatický magor terorista, proti kterému byla Olga Hepnarová úplná břídilka.  😦 😦

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Krása vodních sportů“:

O nalezených pantofláčích a městsky policejním spolujezdci.

* středa, 13. července 2016  *

Po ránu jsem na cyklostezce u řeky vydumpsteroval pár zachovalých vietnamských crocsů.  Těch jsem si všiml už včera cestou do práce. A když jsem je tam potkal i dnes, usoudil jsem, že ten co si je tam nechal a šel se koupat, už se pro ně z Hamburku nevrátí… 😛 Byl u toho „ruský“ dopis. Naštěstí to nebyl „dopis na rozloučenou“, ani né psaný azbukou, (krom jedné internetové adresy). ale s ruskou, nebo respektive sovětskou tématikou.

.
„Dopis na nerozloučenou“:

.

A na rubu pak byl poznamenán Ingmarův film „Fanny a Alexander“. Jo ten je dobrej. Pamatuju si, že když jsem ho kdysi dávno ještě za komančů viděl, tak mě zasáhl, přestože jsem na film „o despotické výchově nějakých děcek“, šel s krajní nedůvěrou.

.

.

Když jsem pak jel do Suchdolského kopce, tak najednou koukám, že vedle mě společně supí Městský fízl, taky na kole, (sic!). Na policejním kole mě jen pomalu předjížděl. Tedy já jel po chodníku a on po silnici. Až ve mně hrklo, aby mi třeba nechtěl dát pokutu za „ilegální“, (byť podle zdravého rozumu), jízdu po chodníku.

.

„Městský paralelní spolujezdec na silnici“:

.

Ale jen slušně pozdravil a konverzačně prohodil něco o tom, že to je ale „dobrej krpál“ a pak dokonce sám přejel taky na chodník.

.

„A městský sériový předjezdec taky na chodníku“:

.

Jinak ty „pracovně všední“ pofestivalové deníkové zápisky jsou takové, rozsahově i obsahově, chudší pochopitelně a tak mi nezbývá, než sem zase „přetisknout“ další zásadní kontemplativní essay z Festivalových novin.

.

 

Střepy a nálezy 2:

O významu hudby jistě není třeba na Boskovickém festivalu nikoho přesvědčovat. Ale důležité je též slovo a obraz. Ostatně na počátku bylo slovo. Alespoň se to píše v jedné tlusté knize. Ovšem názory na to, které slovo to bylo, se různí. Někteří „američtí vědci“ se domnívají, že to byl eufemismus dosahující hranice citoslovce, podobného tomu, jaký užijete, když vám spadne cihla na nohu, v sandálu bez ponožky. V  angličtině tedy toto slovo začíná na F.  Co se obrazu týče, ten byl na počátku taky, alespoň v  knize zmiňované vis major, se tvrdí, že jsme byli stvoření k obrazu jeho. Ať už se on jmenoval jakkoliv. Ale vraťme se ke slovu. Na údernosti slova záleží!  Tady v Boskovicích jsme s Jošem narazili na slovo:  Hýčkárna.  Dá se toto slovo vůbec přečíst jinak, než jako: Hýýýýčkááárna 😀 ? Nápad nazvat takto svůj „podnikatelský záměr“ je geniální. Mně toto slovo evokuje naprosto libé pocity. Nakonec se ukázalo, že to není nová kavárna, čajovna, ani hospůdka, ale alternativní masáže. Ty pro festivalové pracovní vytížení nemáme s Jošem čas navštívit, ale už jen polaskat se s tím slůvkem na jazyku – „Hýýýčkáááárna! Aááách!“. Doporučuji všem.

A ještě se vraťme k obrazu. V parčíku vedle školy se do mého zorného pole dostal nechvalně známý artefakt psího původu.  A přestože míra jeho fosilizace svědčila o tom, že to nemohl být pozůstatek, žádného festivalového psa – uklidil jsem ho do šitpytlíku, které vždy nosím v kapse. Nález mi totiž připomněl, že jsem v Praze na Žižkově založil „neziskově aktivistickou guerillu“ pojmenovanou: „NESE… …ME NATO PYTLÍK“, (k nalezení i na Facebooku), o síle zatím jediného muže :-(, která si dala sisyfovský úkol čistit pozůstatky po cizích psech, alespoň na těch nejkřiklavějších místech. Né, snad proboha, že bych vás vyzýval, abyste se připojili k tomuto podvratnému „ekoteroristovi“. Ale alespoň tady na festivalu, pokud vás, nebo vašeho vícenohého přítele opustí něco, o čem můžete důvodně předpokládat, že pohled na to, (a jsme zpět u toho obrazu!), by někomu jinému nemusel udělat dobře, neřkuli přímý kontakt s tímto, ukliďte to prosím 😀 Zřejmě to tak bohužel nemá každý, ale „takový ten pocit“, že jste přispěli k tomu, aby se naše, na mnoha místech stále ještě krásná, planeta neutopila v plastových pytlících a sračkách, je pro mě velice povznášející. Dopřejte si tu satisfakci zažít i vy 🙂  Užívejte si trvale udržitelného života, i trvale udržitelného tohoto festivalu.

• m6k & Yossarian, řečený Još –

.

.

Večer jsem si při hraní si s fotkama vzpomněl na to CD se Ztracenými písněmi skupiny Květovaný kůň, které jsem v Boskovicích dostal od Michala Kajmana a vsunul ho do přehrnovače. A následně s ním strávil příjemný večer. Velice mě ty písně, které jsem slyšel už na vernisáži a na koncertu v synagoze, okouzlily i z plastové placky. Otočil jsem je dokola třikrát. Díky Kajmane, to jsi mi fakt udělal radost. Máš u mě šest piv!

.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Ani ránu bez mejkapu!“:

O návratu do pofestivalové všednodennosti a o „plodech ústřic házených do koryt ve vepřínech“, čili o festivalových filozofických esejích.

* úterý, 12. července 2016  *

Když jsem se ráno…, no tedy spíše řekněme dopoledne, respektive před polednem, konečně probral, pustil jsem se do usilovné výroby fotoreportíčků z Boskovic. Naprášil jsem tam těch fotek pěkných pár stoveček, né-li tisícovečku.

.

„Líc lístku z Boskovic“:

.

A taky jsem ofotil ten náš společný vlakový lístek Boskovice – Praha a poslal jsem ho mailem do Unijazzu. Spolu se seznamem spolujedoucích spoludobrovolníků-organizátorů. Protože se tam hned tak asi osobně nedostanu. Tak aby měly unipokladní nějaký podklad, kdyby si pro proplacení někdo dorazil.

.

„A prubnul jsem vyfotit i rub“:

.

Jinak to, že tentokrát zveřejnění mých textů ve Festivalových novinách nevyvolalo žádné negativní reakce, taky může znamenat, že je prostě nikdo nečetl. A protože jde o zásadní filozofické essaye, tak je uveřejním ještě zde, kde snad také nebudou mít žádný/negativní* ohlas, (* – nehodící se škrtněte). Dnes tedy Střepy a nálezy 1:

.

„Festivalové filozofické listy“:

.

Střepy a nálezy 1:

Nalezli jsme střep dobré zprávy nejen pro všechny ty, které ve středu večer ve 23:06 vyděsilo již zavřené „hladové okénko spásy“, v uličce vedoucí z Freedom náměstí. Dnes jsme na tomtéž místě vznesli investigativní dotaz u sličné slečny okénkářky a ta nás ujistila, že v pátek a v sobotu bude provoz určitě nonstop! A vyvrátila tak hoax, včerejšího posla špatných poplašných zpráv, (korektně nebudeme Štěpána jmenovat, ani pochybovat o jeho kladném vztahu k noční gastronomii), který nám tvrdil, že od letos nonstop prodej v Boskovicích údajně zakazuje městská vyhláška.  

„No a jak dneska, to zatím nevím, nemluvila jsem ještě s šéfem, ale asi po mně bude chtít, abych tu vzhledem k festivalu, byla taky až do rána“, což dodala dosti smířeným tónem, který našim uším zněl libě a nadějně. Krom této pozitivní zprávy vězte, že zdejší „smažák v housce“ je opravdu olbřímí velikosti XXXL.

Jinak do většiny zdejších žaludečních občerstvoven, ještě pravdoláskařská gastronomická vlna nedorazila. Takže vegetariánům nabízí pouze českou národní specialitu: „smažáko-hranolko-tatarko“. O sektě veganů pak povětšinou ještě ani neslyšeli. Ovšem s jednou osvícenou výjimkou, a tou je vegetariánská jídelna Klásek, (ve vzdálenosti jen coby jarmulkou dohodil od synagogy), která za 75,- kč nabízí nebeskou veganskou manu, respektive menu. Bohužel však pouze v čase snídaňovém od 10:30 do 14:00. Však jste-li ranními skokany ornitology, neváhejte. Navíc speciálně kvůli vám jejich výkrmná doba v sobotu a v neděli expanduje od 10:00 do 16:00!, (ale znáte to výrazně české přísloví: „kdo pozdě chodí – tomu všechno sežerou!“).

V každém případě nezapomeňte na to, že láska prochází žaludkem a to i ta k hudbě a ostatnímu umění. Stejně tak žaludkem prochází tekutiny, než zamíří do jater a do ledvin. Tedy běžte, milujte se, pijte a žerte si! A pokud to jde, tak nejezte a nemudrujte blbě!

 – m6k & Još –

.

.

A večer jsem pak vyrazil na noční do háku na kole. A v háku dosmolil komentáře do prvního Boskovického fotoreportíku.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Jak pejsek a kočička poslali Ikee dort“: