* středa, 14. prosince 2016 *
.
Vyspávku nezaměstnaného, hovícího si na nadýchaném sociálním polštáři jsem si velkoryse dopřál až skoro do 11. hodiny! No ciwe?!? Přitom jsem včera strávil poklidný domácí večer a nešel a ni zas tak moc dlouho spát.
.
„Mlejnská brána borců“:
.
Po obědě jsem chvíli Tomášovi ve stodole pomáhal s opravou spojky té škodovky, o které jsem si myslel, že už je dead, ale prej ne a na dřevo by byla ještě dobrá. Respektive asistoval jsem při jeho pokusu o návrat převodovky do původní polohy. Byla to taková ta odborná činnost typu „podrž, posviť“. Připomnělo mi to, jak jsem v dětství podobně pomáhal tátovi, při opravách motorky a podobně. Jak mě ta činnost typu „podrž mi šroubovák, podej mi sikovky, ježišmarjá!, ty nevíš, co jsou to sikovky?“, zoufale nebavila a těšil jsem se, až budu propuštěn a budu si moct jít číst, nebo hrát nějaké své hry. K ničemu zajímavějšímu, než k držení kombinaček a podávání klíčů mě táta neopustil, protože jsem měl „vobě ruce levý a volšový“, (dle jeho slov). Veškeré motokutilství mi takto bylo znechuceno.
.
„Česťa projektor dolaďující“:
.
Večer jsme s Jošem vyrazili na Kaštan. Nejprve na Česťovu projekci dokumentu The History of Rock´n´ roll Vol. 4 v Úniku. To je ten sklepní klubík na Kaštanu. Minule tu na projekci prý byl jen Jarmil a Česťa, ale tentokrát je tu celkem plno. Včetně jedné starší dámy, prý místní únikové štamgastky, která si Joše nadšeně adoptovala a vrátila mi podržet vodítko, jen když si musela odskočit na záchod 😛 K projekci byl dokonce, jako pozornost podniku, zdarma horký punč, ale já dal přednost pivu.
.
„Budoucí Vánoční punče“:
.
Tento díl dokumentu byl věnován soulu a rythm´n´blues. A bylo zajímavý si připomenout tu spoustu skvělejch černošskejch hlasů a uvědomit si, jak moc pro černošskou emancipaci udělala právě jejich muzika, která se začala líbit bílejm.
.
„O hlasech černejch, jak rock´n´roll“:
.
Projekce skončila asi čtvrt hodiny po osmé a my s Jošem honem přeběhli nahoru do sálu na:
.
„Klub osamělých srdcí seržanta Písničkáře“:
.
* Vánoční večírek osamělých písničkářů * /klub Kaštan/
.
„Plný pódium“:
.
Pod organizační taktovkou Jana Buriana tu bylo na pódiu hnedle 13! písničkářů. Takže každý zahrál jen jednu skladbu a předal písničkářské žezlo dál. Když jsme dorazili do sálu, právě na pódiu hrála smíšená dvojice, kterou jsem neznal.
.
„Smíšená dvouhra“:
.
Po nich vystoupil, trochu introvertní šumavský bard Jiří Smrž, který je zjevně Burianovým oblíbencem. Protože se o něm ve svých „Kulturních ozdravovnách“ často zmiňuje.
.
„Šumavský houba(ř)“:
.
Po něm se na pódiu objevil další bard s kytarou Jan Jeřábek, který kdysi vystupoval v duu s Františkem Jančem a od té doby si je pletu.
.
„Ten druhej… z dua“:
.
Jméno dalšího písničkáře, který mi byl hodně povědomý, (totiž připomínal mi písničkáře Vondráka z někdejšího tria Vondrák-Bodlák-Polák ), se mi ale už z paměti smazalo. Byl to takovej ten frajersky žertéřský typ.
.
„Mr. No Name“:
.
Jako další se na pódiu představil mladý ústecký, (hle, sudetský krajan!), písničkář Will Eifell. Jehož jméno jsem si zapamatoval, protože jsem si udělal mnemotechnickou pomůcku – jako Eiffelovka.
.
.
Dalším vystupujícím byl enfant terrible hudební i výtvarné, (a nakonec i divadelní!), scény Petr Nikl. Ten ale tentokrát zahrál a zazpíval nezvykle umírněně a velice hudebně. Takhle ho neznám, já dosud znal tu jeho crazy vypjatou polohu, ve které zlatě kadí zlatí hadi.
.
„Niklák“:
.
A aby nebyl všem překvapením konec, tak po něm vystoupil Jiří Konvrzek, který tentokrát zahrál na úplně obvyklou akustickou kytaru. To jsou mi ale věci. Jinak je půroslulý svými dvoukrkými DIY výtvory.
.
„Con Vrz Ek“:
.
Po něm vystoupila další dvojice, navzdory osamělosti v názvu večera a tou byl Michal Bystrov s kamarádem kytaristou a ti spustili velice příjemnou bluesovou variantu písničkářství.
.
„Bystrov and his bluesfriend“:
.
A program před přestávkou pak uzavřel sám „principál osamělých písničkářů“ Jan Burian.
.
„Pan písničkářský principál“:
.
Po pauze pak začali hrát v opačném pořadí, takže Burian sérii zahajoval. A v druhém kole jsem se tedy dočkal i těch, které jsem opožděným příchodem prošvihl. Takže bývalého Burianova písničkářského partnera Jiřího Dědečka. Ten zahrál na pozoruhodnou verzi nějaké arabské kytary. Jméno nástroje jsem nezachytil, respektive neuchoval.
.
„Kouzelný Dědeček s arabskou kytarou“:
.
A nakonec vystoupil frontman mé kdysi velmi oblíbené skupiny Majerovy brzdové tabulky – Petr Linhart. Majerovky už teď nehrajou, jestli definitivně to netuším, ale uvědomil jsem si při Petrově písni, že se mi po nich docela stýská.
.
„Vzpomínka na Majerovky“:
.
Každopádně to ale byl naprosto úžasný folkáčský večírek. Nehrál tu ani jeden interpret, který by se mi nelíbil. Z „Vánočního večírku osamělých písničkářů“ jsem odcházel naprosto nadšený a kulturně saturovaný. Jen mi bylo opět trochu líto, že se mi k návštěvě nepodařilo zlákat ani jednoho kamaráda, či dokonce kamarádku, přestože vstupné bylo free 😦 Ale tak když maj nasráno v uších, nebo jsou líný, co naděláš…?
.
„Nashledanou v příštím roce“:
.
.
.
Funny foto na dobrou moč –
„(y)“:
.
krkulden2 