O tom, jak si sám pod sebou namazat schody olejem… Nebo-li o jedné „facebookové divadelní frašce“.

* čtvrtek, 15. prosince 2016  *

.

Dopoledne opět „totál zévling“ obvyklá to náplň práce nezaměstnaného :-P.

.

„Naolejované schody“:

.

Až v podvečer jsem se vykopal k natíračce schodů a krytů toho zaizolování spodku maringotky. Tedy těch krytů z OSB desek. Obé jsem natřel převodovkovým olejem, (když tedy nemám vhodnou barvu). Za účelem zvýšení jejich odolnosti proti povětrnostním vlivům. V případě těch schodů to ale pochopitelně bylo poněkud riskantní, něco jako příslovečné „namydlit někomu schody“. V tomto případě tedy sám sobě, takže něco jako „podřezávat pod sebou sám sobě větev“.

.

„Naolejované boční kryty“:

.

Dokončil jsem to skoro už za tmy a vyrazili jsme se s Jošem povenčit. Po návratu jsme u maringotky našli Noutonického Vencu, který mě poinformoval, že už si na těch schodech málem rozbil tlamu.  Venca tu něco na mlejně brigádničil a tak se, před odchodem domů, stavil na krátkou srdečnou návštěvu.

.

„Výroky o Milesovi – aneb jak se ta mladá jazzová generace vzácně shoduje“:

.

Po jeho odchodu jsem si poskajpoval s mamkou a pak se ponořil do oblíbené prokrastinace ve virtuálním světě. Při ranní meditaci jsem si četl v tentokrát „monotématickém“ Kulturním magazínu Uni, které je věnovaném Milesi Davisovi a při tom jsem tam narazil na zcela shodnou citaci o vlivu Milese u Štěpánky Balcarové i Davida Dorůžky. Zjevně nějaký editační kixík. Napadlo mě tedy vložit to jakoby, (rádoby), vtipný komentář na FcB stránky KultUni.

.

„Jiří Imlauf“:

.

Co čert nechtěl, tak jsem tam narazil na recenzi nového alba skupiny Houpací koně. Jejichž docela dobrou hudební tvorbu v mých uších trochu, (dost?), kazí skvrnka v podobě spolupráce jejich frontmana Jiřího Imlaufa s STB. Připomnělo mi to ten paradox, že jeho chování často omlouvají ti samí lidé, kteří dští síru na „spolupráci“ s STB v případě Jaromíra Nohavici. Přitom Imlauf za svou spolupráci dokonce vzal od STB i peníze a konkrétním spolužákům na škole svými bonzy hodně zavařil. Přitom ty spisy „Nohavicovy spolupráce“, jejichž kopie jsem já viděl, byly akorát o tom, že když se vrátil z Vídně, kam ho tedy v létě 1989 komouši milostivě pustili a kde se setkal s disidenty, tak si ho estébáci zavolali na kobereček k výslechu. A on tedy neudělal toho filmového hrdinu, neroztrhl si košili na prsou a nevykřikl: „ze mě nic nedostanete!“. Ale při tom estébáckém vyzvídání jim tedy ta setkání popsal. Aniž by to tedy mohlo někomu z těch emigrantů, v demokratickém bezpečí za hranicemi, nějak reálně uškodit. Jedinej, kdo by mohl být na Nohavicu naštvanej byl Karel Kryl, o němž jim řekl něco v tom duchu, že se v emigraci cítí být zneuznanej a zapšklej.  A jak se později ukázalo, tak když se během „sametové revoluce“ Karel Kryl vrátil slavně do Prahy, tak ho sice nechali na balkoně zabrnkat z balkónu, jeho legendárně odbojné písně, ale pak ho odsunuli do pozadí, (ani to poslanecké křesílko, jako jiní zpěváci a herci, nedostal), a to se teprve začal cítit pořádně zneuznanej a byl opravdu zapšklej. Ale za to Nohavica určitě nemohl, jinak nevím o žádném konkrétním případu, kdy by ta jeho výpověď někomu ublížila. Sice jsem četl i nějaké  výpady proti Nohavicovi, ve kterých se tvrdí, že prý nabonzoval estébákům nějaké dva lidi, kteří za ním přišli s peticí, (tuším, že za propuštění Václava Havla), ale o tom jsem žádné důkazy neviděl. Kdo ví, jak to bylo, taky to třeba mohlo být tím, že je pokládal za provokatéry? Ale nechci Nohavicu nijak omlouvat, stejně jako nechci Imlaufa nijak soudit. Protože to prostě byla zkurvená, hnusná doba, kdy byla většina lidí z estébáků posraná až za ušima, (včetně mě), a kdo ví, jak bych(om) se zachoval(i) na jejich místě.

.

„Jarek N.“:

.

Ale mě ten „dvojí metr“ prostě přijde nefér. Protože jsem  v komančských dobách navštívil pár Nohavicových koncertů a vždy to byla taková posilující oáza, ve které se sešli podobně smýšlející lidé. A odcházel jsem z jeho koncertů s pocitem, že uprostřed té mlčící většiny, která mě obklopovala v běžném životě, jsou lidi jako já a že proti tý totalitě „vlády jedné strany“, má smysl bojovat. A posílilo mě to v tom, že jsem pak našel odvahu jít na ty „nepovolený“ disidentský demonstrace, typu 28. říjen, nebo „Palachův týden“. I když samozřejmě, že ve chvíli, kdy se vyrojili pendrekové oddíly a vodní děla, tak jsem si taky neroztrhl košili a nešel s odhalenou hrudí proti vodnímu dělu, ale zdrhal jsem, co jsem mohl, abych se nedostal do průseru. Tak jako většina lidí kolem mě, ale  byli jsme (malá) většina lidí, kteří aspoň měli odvahu na ty demonstrace vůbec přijít a ukázat tak komančům, že tu nějaký odpor proti nim je. Na rozdíl od (velké) většiny, co seděla doma a nějaká svoboda projevu a demokracie jim byla šumák a na „lidově-socialistickém zřízení pod vedením KSČ“ jim vadil jen materiální nedostatek některého sortimentu. V tomhle smyslu udělal Jarek Nohavica v protikomunistickém odboji docela hodně. A riskoval a chodil se svou kůží na trh. Takže mi přijde fakt nefér a sráčské, že mu teď někdo jeho drobný poklesek a nehrdinství vyčítá. A přitom možná ani, ten dnešní vyčítač, tenkrát neměl odvahu chodit, ani na ty demonstrace. Takový výčitky by mi přišly snesitelný, leda tak od lidí, který přímo zmlátil starej Grebeníček.

.

„Mě se zdrhnout povedlo…“:

.

Takže jsem teda pod tu recenzi připsal tento koment:

.
„Na Houpáčích mě fascinuje, jak často je vynáší do nebes, ti samí lidé, kteří zatracují Nohavicu, za jeho „spolupráci“ s STB“.

Pravda, nebyl to „poctivý trolling“, ale bylo to možná trochu napsané s „mesiášským komplexem“, se záměrem, aby se nad sebou ti „hříšníci“ zamysleli a napravili se… Takže: dobře mi tak!. Neobjevil se pod mým komentem ani jeden souhlasný, jen sprcha hejtů, které potvrzovaly má slova o „dvojím metru“ měrou vrchovatou. 😛 /

.

No a jelikož se jinak nic moc  „kulturně“ zajímavýho, už tento den neudálo, tak já to sem přepíšu,  jako takové malé divadelní „společenské drama – morálního neklidu“. Abyste se pobavili…

.

„Omluv se srabe!!!“

– Divadelní jednoaktovka o dvou dějstvích, (dávno minulém a současném).

.
/Všechny osoby a postavy jsou smyšlené! /

 

Mirek Šestka Na Houpáčích mě fascinuje, jak často je vynáší do nebes, ti samí lidé, kteří zatracují Nohavicu, za jeho „spolupráci“ s STB… 😛

„Potvrzovatel“ mých slov č.1 (muzikant): On je dost podstatnej rozdíl v tom, jak dotyční svou tehdejší spolupráci dnes reflektují

Mirek Šestka Tak to je no, Imlauf se tváří jako by nic, že se vlastně skoro nic nestalo, přitom za to bral i peníze a kvůli jeho bonzu vyletěl člověk ze školy*. Zatímco Nohavica už si párkrát hlavu posypal, a o tom, že by kvůli jeho bonzu, někdo konkrétní utrpěl ujmu, nevím…

(* – tady se musím přiznat, že jsem v „zápalu facebookového argumentačního boje“, asi trochu přeháněl, toho člověka myslím, jen podmínečně vyloučili).

„Potvrzovatel“ č. 2 (muzikant a hudební publicista): Pokud si Nohavica nekdy „posypal hlavu“ rad bych videl kde. Ja jsem zatim videl jen to, ze naopak pořád i dnes dokola tvrdí, že se nic nestalo. Ačkoli to nejslavnější udání bylo přímo na Karla Kryla, který ho pozval a hostil. Ale co je pro me mnohem dulezitejsi, ze především přes deset let, když se ho na to někdo zeptal, nebot leccos prosakovalo, opakovaně tvrdil, že žádné kontakty s StB neměl – než Respekt vytáhl jasné důkazy, že je měl a že vzešly víceméně od něj.
Já mám osobni zkusenost, ze jsem s nim delal rozhovor a dopredu jsem byl pratelsky upozornovan, abych se na tuto tematiku neptal, jinak, ze hrozi, ze rozhovor ukonci predcasne…
Imlauf naopak byl jen jeden ze stovek lidí, který byl k podpisu donucen, a po letech sám, aniž by ho k tomu někdo přemlouval přiznal, že prostě selhal. Uplne to same pokud vim probehlo s Hoskem z Plexis nebo s Pepou Streichlem nebo s Markem Simonem od Cimrmanu. Taky jsem nikde nevidel, ze by Imlauf na nikoho svaloval vinu nebo tvrdil, ze se nic nestalo – naopak se v tom rozhovoru, který sám od sebe poskytl – veřejně omluvil všem, a to i těm, kterým způsobil problémy aniz by o nich zatim vedel. Zajimavy taky je, ze se ruzni hrdinove, ktery presne vedi, jak to s nim bylo, objevuji zahadne az po tom rozhovoru – predtim nejak byli nekde zalezli…
Jinak resit, jestli mel nekdo kvuli vyslechum jinych vetsi ci mensi problemy a tvarit se, ze za ty problemy mohl ten, kdo neco rekl (a ne ty estebaci) se mi pak jevi jako smutne. A svym zpusobem jako neco, z ceho ty estebaci muzou mit radost, protoze je to fakticky omlouva…

/K tomu tvrzení: „Imlauf naopak byl jen jeden ze stovek lidí, který byl k podpisu donucen, a po letech sám, aniž by ho k tomu někdo přemlouval přiznal, že prostě selhal.“, bych na vyjasnění dodal toto: V tom rozhovoru, (který byl údajně první, ve kterém se k tomuto vyjadřuje), co jsem já četl, tak k tomu ho dokopal jeho kamarád, (až poté co se Imlaufovo jméno objevilo v tzv. Cibulkových seznamech). A  Imlauf  se tam tedy spíš než kaje, docela pěkně vykrucuje. Když mu kamarád dává příklady jeho konkrétních bonzů, tak je to samé: „Vůbec si to nevybavuju. Přísahám, že si to nepamatuju.“ a „K tomu nemůžu říct vůbec nic, protože si to nepamatuju. Promiň, Bedřichu“. Ostatně ten rozhovor je možné si přečíst – zde. /.

.

„Tři kamarádi…“:

.

Potvrzovatel č. 3, (kterého neznám): Přidávám se k Tondovi, hluboce jsem se tím zabýval, a extrémně mě zajímá, kde? Samozřejmě kromě toho vyjádření: Sešel jsem se s kurvou v kavárně, ale na pokoj jsem s ní nešel, nebo tak nějak. Děkuju

„Potvrzovatel“ č. 2  Ale možná jsem to mohl říct daleko kratším způsobem – Pro mě není důležité, k čemu byli Imlauf nebo Nohavica (nebo jiní) okolnostmi dohnáni před rokem 1989. Dokonce i toho Jima Čerta považuju především za oběť té doby.
Ale co je důležité, je to, jak se dotyční k tomu staví dnes. A sorry, to i ten Čert, natož pak Imlauf toho Nohavicu nechávají daleko za sebou.

/Já tedy na žádné Jim Čertovo vyjádření k jeho spolupráci s STB nenarazil, ale to bude asi tím, že nechodím do těch správných hospod a nečtu ty správné tiskoviny/.

.
„Zdeněk Ondráček – současný poslanec parlamentu za KSČM, který s obuškem zasahoval, (i proti ženě!), 17. listopadu na Národní…, se může smát… Nohavicovi i Imlaufovi“:

.

„Potvrzovatel“ mých slov č.3: Naprosto přesně, podepisuji (jak spolupráci:-)

„Potvrzovatel“ mých slov č.1: Brzy publikujeme na portálu Paměť národa vzpomínky Jiřího Imlaufa. K věci se postavil celkem dost otevřeně a hlavně byl svolný o tom mluvit. U těšínského barda jsme bohužel nepochodili

.

„Kámoši jako hrom“:

.

Mirek Šestka: Dík, sem nečekal tak mohutné potvrzení svých slov .

„Potvrzovatel“ č. 2: No,,, ty slova nikdo nepotvrdil. Ono se dost dobře ani nedá potvrdit nesmyslné spojování tvorby jakékoli kapely s morálkou jejich tvůrců. Nohavicova tvorba ostatně také nesouvisí s tím, co prasklo na jejího tvůrce, a nijak ji to nesnižuje – Divné století bez debaty zůstává jednou z nejlepších desek devadesátých let.

Mimochodem tu recenzi psal Alex Švamberk, u kterého třeba já vůbec netuším, jaký vztah má k Nohavicovi a ani z té recenze není nijak patrné, že by HK „vynášel do nebes“…

Mirek Šestka Ta slova: „Na Houpáčích mě fascinuje, jak často je vynáší do nebes, ti samí lidé, kteří zatracují Nohavicu, za jeho „spolupráci“ s STB..“ jsou myslím vašimi komentáři potvrzena maximálně.  A vůbec se netýkají té Švamberkovy recenze. (To Švamberkovi sorry, to mě nenapadlo, že to bude někdo s tím spojovat)…

„Potvrzovatel“ č. 2:  Opakovat se nemá smysl. NIKDO ty tvoje slova nepotvrdil a a ani v mém, ani v ostatních příspěvcích nikde nevidím žádný dvojí metr. (Ani by to nešlo, celou dobu je tu řeč o tom, že mezi těma dvěma je dost zásadní rozdíl. A to bohužel v neprospěch pana Nohavici. A ne že bych z toho měl radost.)

Mirek Šestka Zásadní rozdíl je hlavně v tom metru, (pokud tedy nemyslíš ten rozdíl, že Nohavica, pokud je mi známo, za svě informace NIKDY žádný peníze od STB nedostal), a né že bych z toho měl radost…, ale myslím, že nemá nadále smysl v této debatě pokračovat. Byla by to jen ztráta času, ani jeden z nás své zákopy neopustí.

„Potvrzovatel“ mých slov č.3:  No, ono to není tak jednoduché s tím nespojováním tvorby a života. My tady na Nohavicovi vyrůstali, na jeho písních, postojích, byl to náš guru, jezdili jsme za ním po republice. A fakt nejde o to, že donášel, ostatně i tyhle věci nejednoznačné a nehrdinské v té jeho tvorbě byly, ale to, že se k tomu neuměl ani trochu postavit jako chlap, i když by mu to všichni rádi odpustili, to je ten klíč. Musel to mít strašně těžké, guru kdekoho, určitě si do něj spousta lidí musela promítat svou vlastní slabost. Já bych asi taky podlehl, ale o to tu nejde. Jde o to, že bychom mut o všichni rádi „odpustili“, ale chtělo by to říct: sorry, děcka, taková byla doba. Rádi bychom mu to odpustili, jen kdyby nám dal trochu šance.

.

Aha, takže to z těchto slov vypadá, jakože Nohavicova hlavní vina je v tom, že se neomluvil. Že nevystoupil třeba v televizi a neřekl:

„Já, který jsem s těma komančema fakt válčil a měl s nima fakt problémy, nejmíň tak velký, jako s chlastem, se teda vám všem moc omlouvám, za svou drobnou nedokonalost, která nikomu neublížila. Vám všem, i těm, co proti komančům, neudělali nikdy nic, než že polohlasně zareptali ve frontě na banány a jinak v brigádách socialistické práce usilovně budovali naší komunistickou budoucnost, tak já se i vám VŠEM, moc a moc poníženě omlouvám!“

Mě tedy takovýto požadavek přijde dost chucpe.

.

„Zatím jen ilustrační foto, ale jednou možná…“:

.

U toho „Potvrzovatele mých slov č. 2“ je to vůbec zvláštní situace. To je člověk, který na mě má zjevně dost silnou alergii. Pokud někdy komentoval nějaký můj příspěvek na Xichtníku, tak to z jeho strany byl vždy hejt. Přitom já ho mám docela rád. Každopádně jeho hudební vkus a dramaturgie mi pomohla rozšířit obzory o několik kapel, či interpretů, které jsem si později velmi oblíbil. Ale ten člověk mě holt zjevně rád nemá. Přitom si nevybavuju, že bych k tomu zavdal někdy nějakou konkrétní příčinu. Jakože bych třeba jeho manželku poplácal po zadku, nebo tak něco. Dokonce ta dnešní přestřelka skončila jeho výhrůžkou, že mi jednou rozbije hubu, teda respektive někdo mi jednou rozbije hubu, (abych nezveličoval a nepřeháněl, jak mám ve zvyku).

„Potvrzovatel“ č. 2: Ale to, že vždycky někde něco plácneš, a samozřejmě pak nemáš koule to přiznat, že to bylo úplně mimo, už jsem celkem zvyklý. Vůbec by mě mimochodem nepřekvapilo, kdyby ti jednou někdo, koho se ty tvoje pomlouvačné výroky týkají (fakt to není poprvé, co se někde pohybuješ na hraně lži), vzhledem k tomu, že zásadně ignoruješ fakta a obvykle vycházíš z toho, že „někde, někdo něco povídal, tak to musí být pravda“, rozbil hubu.

        – THE END –

.

Tož tak. Taková „veselá dialogická historka“: O tom, jak se snaha napravovat lidi s „dvojím metrem“ nevyplácí…

.

.

.

Funny foto na dobrou noc –

„Facka lébn – držka šklébn“: