* pátek, 16. prosince 2016 *
V noci jsem se probudil v půl čtvrtý a už nemohl zabrat… Jo, jó, to znám…, to se mi naposled stávalo, když jsem byl nezaměstnanej, (a přespalej?). Tak jsem vstal a dolepil si jeden den do deníčku 😛 Znovu jsem si zalezl do pelechu asi v půl šestý a setrval v něm hnedle do vpravýho vpoledne.
.
„Pivní pozdrav z Ruska“:
.
Když jsem vstal a provedl obvyklé hygienické rituály, vylovil jsem z kastlíku dopis – pohled od „kolegy“ básníka Zbyňka Ulčáka. Což je jeden z vyučujících na brněnské Masařce, (Masarykova Universita), na kterou chodí má dcera veganka, (Veganka na Masařce – hle, he!). Dostal jsem od Marti, před časem, knihu jeho básní, takových krátkých rozverných, rýmovaných říkanek, které se mi líbily. A tenhle jeho dopis byla reakce na to, že mu Marťa věnovala mou knihu.
.
„Vřelá slova kolegova“:
.
A večer jsme pak s Jošem vyrazili do Práglu. Na poštu s dopisem do kanclu mého bývalého zaměstnavatele, ve kterém mu posílám zpátky vlastnoručně podepsanou výpověď. A také s dopisem obsahujícím DVD pro polského kamaráda Miroslawa. Na které jsem mu nahrál, (pšššt!), seriál Pustina a taky seriál Kosmo. Pustinu proto, že mi přijde fakt dobrá, (a on se o českou kulturu zajímá), a seriálek Kosmo tedy spíš, jako kuriózní ukázku toho, co je to „czeski serial“, či přesněji „czeski sitcom“, když už mají v Polsku termín „czeski film“. A pak je tam také ta „vtipná“ pasáž se čtyřmi polskými kosmonauty a psem.
.
„Pohled a jeho čestné místo na nástěnce“:
.
Původně jsem uvažoval i o tom, že zaskáknu do Alzy reklamovat tu reklamaci. Ale pak se zlenivěle rozhodl, že to si nechám na jindy. Na tý poště jsem nečekal tak dlouho, jak jsem se obával, (čtvrthodinku?), za kterou jsem si tak akorát stihl prohlédnout vitrínky s nabídkou toho, co se na poště prodává, (nebylo to tak strašný).
.
„Ta poštovní jistota“:
.
Nejvíc mě tu pobavil plakát lákající k práci na České poště, na kterém byla uvedena, jako jedna z hlavních deviz – „Jistota pravidelné mzdy“. No jo no, bohužel je to tak. To že vám pravidelně a včas za vaší práci zaplatí je bonus, který v jiných prekariátních povoláních, žádnou jistotou není. To, to ten proletariát v našem prvobytně pospolném kapitalismu dopracoval 😦 Leckterý novodobý otrok, zaměstnaný ve „švarc systému“, by o tom mohl vyprávět neveselé historky, že Járo?
.
„Z poštovního merčánu – vlevo poštu podporuje tenista Tomáš Bedřych, nebo naopak? Vpravo pak sortiment, kterému se nadá vytknout ani vroubek“:
.
Z pošty jsme zamířili do Unijazzu na „Tradiční vánoční unijazzí večírek“. Ten byl tentokrát poměrně komorní a bez tradiční „vánoční diskotéky“, ve které si příchozí přinesli tři písně, které svátečně přehráli ostatním. Je fakt, že já sám jsem na tuto tradici zrezignoval už před lety. V počátcích jsem si párkrát i tři songy na nějakých nosičích přinesl, ale vždy byla tak dlouhá fronta „dýdžejů“, zapsaných na seznamu přede mnou, že už se na mě nikdy nedostalo. Protože jsem přišel na řadu až v okamžiku, kdy už se sepnul můj ASS („Automatický Sebezáchranný Systém“), a dopravil mě do bezpečí domova. Teď už se mi to dlouho nestalo, neboť jsem se už dlouho nepřivedl do stavu větší opilosti, ale dříve jsem to tak mívával, že mé tělo najednou samo o sobě, při dosažení určitého stavu opilosti, (eventuelně zkouřenosti), se bez ohledu na mou vůli, samo zvedlo a vyrazilo k domovu. A já se pak překvapeně probral v tramvaji s myšlenkou: „kde to jsem?, co tu dělám?“. A když jsem zjistil, že jsem v tramvaji a jedu domů, tak jsem musel svému ASS přiznat, že je to to nejrozumnější, co jsem mohl udělat.
.
„Petice za farmářský Jiřák ve vánočním Uni“:
.
Hned ve dveřích jsem tu narazil na Leňuchu-Jarboe, která sem přišla s peticí „za Jiřák“, (tedy s peticí za zachování stávajícího provozovatele Farmářských trhů na náměstí Jiřího z Poděbrad). Ta tedy přehodnotila svůj původní plán, jen se tu otočit a pokecla se mnou u jednoho piva. Nejen o vývoji situace kolem trhů na Jiřáku a našem nedávném večírku u Romana.
.
„Markéta, Denisa a „vánoční EET“ výzdoba za (nad) barem“:
.
Za barem byly Markéta s Denisou se kterými jsem také prohodil pár vlídně vánočních slov. Když Jarboe-Leňucha odkvačila s peticí na další štaci do nějaké čajovny, tak jsem pak u baru pokračoval v konverzaci s Janou Black. S tou jsem probral mimo jiné to, že ta tradice „vánočních poslechovek příchozích“, v posledních letech spíš přinášela zmatky a stresy a tak se rozhodli jí zrušit, že takto bude větší klid a pohoda. Což tedy byla, bylo tu ale i méně tradičních postav. Chyběli například Jarmil, Láďa Baxič, Prochor, Kuře, Petr Slabý a jim podobní. Dál třeba, kdysi tradiční účastníci unijazzích vánočních večírků: Zuzanka, Jana Prochajda s Karlem. S těmi jsem se tu už vůbec dlouho neviděl.
.
„František a jeho světácká vánoční konverzace s Markétou“:
.
Zato se tu objevil Petr genetický rozsévač, nejen s Tačvůdem, ale i s kočičkou. Tu se opatrné pokoušel spřátelit s Jošem, což se vcelku i povedlo. Ale přeci jen, přátelit se bez dozoru, bych je raději nenechával. Později dorazila i Anežka s malou Živou a je fakt, že teď, coby „madona s dítětem“, jen září. Když se u baru zahustilo a Jošovi který se mi složil k nohám, hrozilo pošlapání, tak jsem si přisedl ke stolu k Daně Lišce a Pafkovi. S těmi jsem probral staré, respektive starší unijazzí časy a s Pavkou jeho cestování po Skotsku, z jehož krajiny a venkovských hospod, byl tak nadšen, že už ho pak města ani nelákala. Dorazila nakonec i Nevja a přinesla mi dokonce dva dárečky: zeleninové bujóny a kafe. Ale je teď nemailovní i nemobilní, takže je dost složitý jí nějak kontaktovat. Sakra, teď když nad tím tak přemýšlím, nedomluvili jsme se „per huba“ na něčem, na co už jsem zapomněl?
.
.
.
Funny foto na dobrou moč –
„Nejlepší je se na veškerý vánoční shon vy… …ležet 😀 „:
krkulden2 