* středa, 11. ledna 2017 *
Ráno už bylo na teploměru na maringotce tepleji: jen -9°C, takže jsem sice bez problémů provedl ranní meditaci i její výsledek spláchnul, ale v koupelně už na mě pak jen kohoutek suše zachrchlal. Áááá, takže nejspíš někde zamrzla voda 😦
.
„Zamrzlá vana“:
.
A zamrzlá byla i „vana“ v potoce. Tentokrát už by na rozbití ledu nestačila násada od smetáku a tak jsem si musel dojít pro železnou palici. Tou se mi povedlo rozmělnit led na kry snadno. Ještě jsem pak kolem sebe ledy pošlapal, poté co jsem vlezl do vany. Tak koupel byla osvěžující trošku víc, než jindy, ale zase tak velký rozdíl, když je teplota vzduchu pár stupňů nad nulou, to není. Ale upaloval jsem po koupeli do teplíčka maringotky svižně, to jo.
.
„A hup do vany“:
.
Hřejivý „koupelnový“ fotoreportíček k vidění – zde.
.
Později jsem zahlédl Akimu, jak cosi kutí pod jeho obytným náklaďákem, že by zapomněl dát do chladiče fridex? Později jsem se ho poptal a dozvěděl se, že ty „provozní kapaliny“ vypouští jen preventivně, protože si není jistej, jakej mráz vydržej.
.
.
Do Práglu jsme tentokrát vyrazili busem v 16:30. Opět to ve sněžení, které bylo ještě hustší než včera, byla dost náročná cesta. Z Dejvický jsem nejprve zamířil do toho krámku, kde jsem si včera koupil suchej zip na bundu, u které mi začal stávkovat ten zip klasický. Dokoupil jsem ještě i černé druky, (takový ty velký patentky). Přeci jen jsem usoudil, že ty mi, při mé šicí šikovnosti, půjdou na bundu nainstalovat snadněji. Z krámku jsme pokračovali do Potrvá, kam jsem zanesl ještě tři kousky časopisu Uni. Dorazili jsme tam bílí, jak sněhuláci.
.
„Klára z metra, co to bere šmahem…“:
.
Na Ohradu jsme dorazili včas a tak jsem ještě před přednáškou zaskákl do tamějšího Lidlu. Pro dvě petky piva, (2L Bráník v akci za 25,-), dvě petky bublinkatý vody a ještě jeden „konzumní“ dáreček pro Marťu.
.
A pak už na Kliniku, kam akorát včas na přednášku Trnkáče – LŽU (Lidová Žižkovská Universita): Jan Trnka – Co se děje s chlebem, který sníme?
/V poslední přednášce z cyklu „Jak fungují naše buňky“ si povíme o tom, co vše se musí stát, aby třeba chleba mohl našim buňkám pomoci fungovat tak, jak mají. Řeknem si o trávení i o základních metabolických procesech v buňkách./.
Jan Trnka je opravdu schopný a zábavný přednášející. Takže mě jeho přednáška o biochemických procesech v trávícím traktu hodně bavila. Přestože od doby, kde jsem měl ve škole chemii, či biologii už uplynulo drahně let, dneska už nerozliším uhlovodany, od sacharidů, takže jsem se v těch termínech orientoval jen částečně. Ale bavilo mě to a nějaké poučení jsem si přeci jen snad odnesl. Například to, že glukóza má 6 (!) molekul uhlíku. A pak třeba to, že jak se mělo za to, že fruktóza je pro lidské tělo prospěšnější, než glukóza, tak současné výzkumy ukazují, že je to lautr stejný, nebo nakonec fruktóza je spíš horší. Taky jsem se dozvěděl něco o tom, jak moc důležitým orgánem pro člověka jsou játra. Dalo by se říci, že pro muže je to de facto druhý nejdůležitější orgán v těle. Možná se spolu s mozkem dělí o druhé a třetí místo. Fakt mě ta přednáška bavila, přestože jsem rozuměl jen cca půlce, na rozdíl od dredařky s piersingem v nose, sedící vedle mne. Její zkušenost s chemií a biologií byla zjevně čerstvější. Jinak nás cíleně na přednášku dorazilo asi tak 4-5. Dalšími účastníky byli vegetující bezdomovci a kroužek pletení, (v něm byl i jeden muž!)
.
„Free sekáč na Klinice“:
.
Na závěr jsem se Honzy zeptal, jak on, coby vědec, vidí tu kruciální otázku jestli je tedy člověk spíše bíložravec, nebo masožravec. Dostalo se mi odpovědi, že z hlediska chemických procesů trávení je rozhodně všežravec, že dokáže strávit všechno. Jak ostatně dokazují na jedné straně Inuité, (mezi českými milovníky sladkých mražených výrobků se jim nesprávně říká Míšaři), kteří se živí téměř výhradně živočišnou stravou, tak na druhé straně třeba čeští vegani. Sice se občas objeví údaje o tom, že Eskymáci se dožívají nižšího věku, ale ty věrohodnější, (AMAP, 1997; UNDP, 2001), uvádějí, že 69,5 roku, což není o mnoho méně, než čeští pivo-cigáro-bůčkaři.
.
„Beletristický Freeshop“:
.
Taky jsem se ještě zeptal, jak je to tedy s tou „energetickou spotřebou“ mozku, jestli lze zhubnout usilovným přemyšlením. Byl jsem nejprve „vědecky“ opraven, že žádná energie se nespotřebovává, jen přeměňuje, (viz. První termodynamický zákon). A že mozek jí sice „přeměňuje“ relativně dost, ale že s usilovným přemýšlením se tato hodnota příliš nezvyšuje, takže intenzivním myšlením člověk nezhubne. To se mi dost ulevilo, protože já jsem na přemýšlení ukrutně línej. Na tělesný pohyb sice taky, ale přeci jen se ještě občas k nějakému usilovnějšímu výdeji, (čti: přeměně), tělesné energie vybičuji. K hraní šachů, už nikoliv.
.
„Za dveřmi Kavárny je útulný chill-out i koncertní sál“:
.
Po přednášce jsme s Jošem měli na autobus ještě čas. A tak jsme ještě chvíli poseděli. Já si dal druhé pivo a Još se nechal rozmazlovat od jednoho z bezdomovců, kteří mají Kliniku, jako „nízkoprahové chill-outové zařízení“. Nejprve od něj dostal kus koňského točeňáku a pak ještě romadur. Obé nadšeně vdechnul. Doufám, že byly někde vydumpsterovaný a že Yossarian „neobral-neožral“, více jídla potřebného.
.
„Na Klinice panuje úplné „Kulturní pozdvižení“…“:
.
U autobusu v 21:30 jsme narazili na rozjařeného Vencu, který se vracel z „Nic než České“ Lípy, kde byl na sociálce a u doktora. Byl docela nalitej, respektive spíš zkouřenej, takže společná cesta s ním byla dost náročná. Vyřvával na celej autobus historky, který já bych neříkal ani potichu. Když je něčím trochu povzbuzenej, tak to není úplně příjemný společník. Cestou přes les, jsem si říkal, že dnes už je dost teplo, ale u maringotky ukazoval teploměr přeci jen – 4 °C. Doma ale bylo + 17 °C, takže už jsem na noc ani nezatápěl. Ještě jsem si poskajpil s mamkou o tom, jak bráchu šeredně „chytly“ zuby.
.
.
.
Funny foto na dobrou moč –
„K – jako Kotoul…“:
krkulden2 