* sobota, 14. ledna 2017 *
Včera v Unijazzu mi Vrabčák říkal, že by o víkendu dorazili s Matyldou a Šutrou na návštěvu. Ovšem ráno bylo nevlídno, zamračeno, pošmourno, takže jsem očekával, že návštěvu maringotky a jejího okolí spíše odloží. Poslal jsem Vrabčákovi esemesku, ale ani se mi neobtěžoval odpovědět. To by třeba někoho překvapilo, ale mě ne, já jsem od Járy zvyklej. Nakonec nejen od Járy… Jen mě to přimělo ke krátkému zamyšlení, jestli to takhle mají všichni, že jim lidé často neodpovídají na esemesky a nebo ausgerechnet já mám takové privilegium 😛 Ještě bych to chápal u lidí, kteří své okolí esemeskami bombardujou, ale já píšu v průměru tak…. (no schválně se podívám), letos jsem jich napsal už 9, z toho, ale 4 byly odpovědi na přišlé esemesky, i tak to vychází na cca 0,66 esemesky denně, navíc různým adresátům, to mi nepřijde, jako bombing, který není stíhatelné opětovat. Málokomu napíšu víc, jak dvě esemesky za měsíc. 😛 /Sakra, jen jsem to dopsal, tak mi přišla esemeska!, (tento týden první, ale je teprve úterý), byla to potvrzující zpráva od O2, že jim došla platba za internet – neodpověděl jsem na ní! 😀 /
.
„Kousky větve ze včerejška, které se rovnou nevešly do kamen“:
.
Dopoledne jsem tedy s Jošem dal jen malý venčící okruh a na cirkulárce jsem si pořezal tu padlou větev. Nakonec z ní bylo skoro plný kolečko. Akorát poryv větru jí zřejmě sice zlomil, protože byla suchá, ale nevím jestli dost suchá, na ideální topení.
.
„Nakonec jsem z té větvičky pořezal skoro plné kolečko polínek“:
.
Né zcela počasově vlídný den jsem pak proseděl v teploučku maringotky, ve virtuálním světě. Až večer jsem se rozhodl ten pohybový deficit kompenzovat křupavou procházkou do Svrkyně. Do tamější útulné Bažiny. To jsou asi tak tři kilometry, které jsem absolvoval s audioknihou Dívka ve vlaku v uších.
.
„Podél potoka do Bažiny“:
.
V Bažině bylo opět celkem plno. Vešli jsme se s Jošem ještě ke stolu vedle mladé trojice dva kluci a jedna blondýnečka. V bedně zrovna na Primě začali dávat film: * Druhá žena (The Other woman) * / f – Kanada, 2008 /r.: Jason Priestley.
.
„Druhá žena s „druhou“ manželkou v Bažině“:
.
To byla taková ta hloupoučká a nudná komedie. O manželce pipince, která se snažila skamarádit s milenkou svého manžela. To vše odehrávající se ve vyšší střední společenské vrstvě, tedy prostředí, které je mi dost cizí a přijde mi dost málo zábavné. Takže, nuda, nuda, šeď, šeď. Tedy jsem obrazovku moc nesledoval a věnoval se spíš „akustickému šmíringu“, té mladé trojičky u mého stolu. To taky nebyla úplně povzbudivá zábava. Jejich životní obzor byl… No řekněme, že okruhy jejich zájmů, se s těmi mými příliš neprotínaly. I když „chyba“ je na mé straně, protože jsou to oni, kdo vlastně vyznává „většinové hodnoty“: kdo s kým, hadry, auta, mobily.
.
„Kam se poděla sedmá rota? Je v Bažině v bedně!“:
.
Někdo pak tu televizi přepnul na ČT, kde dávali po stopadesáté šesté film:
* Kam se poděla 7 rota? (Mais Ou Est Donc Passée La 7eme Compagnie?) * / f – Fra, Ita, 1973/ r.: Robert Lamoureux.
Tenhle film je hitovka mého dětství. Většina spolužáků na něm, (i na jeho pokračování Sedmá rota za úplňku), byla v kině několikrát. Nadšeně opak ve škole přehrávali scénky z něj. Mnohokráte byly oba tyto filmy také reprízovány v televizi. Ale mě tohle francouzské švejkovství, nikdy moc nenadchlo. Ovšem takhle v sobotu večer, u piva v Bažině, je to velice příjemná kulisa k degustaci pivního moku. Rozhodně mnohem lepší, než ta blbina před tím. Já si to pak našel ve filmové databázi, abych věděl, co to bylo zač. Překvapilo mě, že tam Druhá žena není vedena v kategorii „blboučká komedie, pro ženy v domácnosti“, ale jako „drama“!?! Ono tam pak, (po přepnutí), došlo k nějaké vraždě, ze které byl obviněn ten nevěrný manžel, a obě ženy svorně pak bojovaly za jeho osvobození. Brrr!!! Ještě, že to Marcelka, nebo Pepa přepli.
.
„Sportovní hvězda v Bažině: Tomáš Verner – mediálně zdatný krasobruslař, kterému jsem na Hase leštil led“:
.
No na to, jak jsem si na začátku večera říkal: „dám si tu dneska možná jen jedno, max. dvě“. A na to, že vzhledem k televiznímu programu jsem se začal těšit, jak si cestou zpátky zase pustím, do sluchátek tu „Dívku ve vlaku“. Tak se mi tu nakonec přeci jen nějak zalíbilo. S tou sedmou rotou… a ty pivka si tu dal nakonec čtyři. Najednou bylo jedenáct hodin…
“Jak dlouhou budete mít cestu, na mlejn?“, zeptala se Marcelka, když jsem platil. „No, tak půlhodina, možná víc“. Tipl jsem to. „To já bych se sama bála, takovou cestu“, povzdechla si. „No to já bych se sám, bez Joše, taky bál“, odpověděl jsem jí na to a statečně vyrazil do tmy.
.
„Zimní Bažina zvenku, připomíná některá zákoutí na mlejně“:
.
I když do tmy…, měsíc svítil a jak byl sníh, tak bylo světla dost. Ani jsem nevyndal čelovku. Cesta nám nakonec trvala třičtvrtě hodiny. Ale s „Dívkou ve vlaku“ v uších mi to uteklo rychle. Sníh pod nohama dost křupal, ale na teploměru na stěně maringotky bylo jen dva až tři stupně mínus. Ovšem doma nás uvnitř přivítalo + 20°C ! Paráda.
.
.
.
Funny foto na dobrou moč –
„N – jako nevím“:
.
krkulden2 