* úterý, 10. ledna 2017 *
.
Ráno při hygieně na mlejně mě odchytla Týnka, jestli prej budu dneska doma, že potřebuje něco přestěhovat, už je domluvená s Tomášem, tak jestli se taky můžu přidat. Jasně, do Práglu se chystám až večer. Do toho mi ale zavolal Vrabčák, jestli bych si nechtěl dneska dát brigádičku, roznosit po centru Prahy nové číslo magazínu Uni. Na deset míst, všechny jsou prý blízko, za tři kilča. No stejně se dneska do Prahy chystám, tak jo!
.
„Kam asi tak vedou ty dveře z přízemní kotelny?“:
.
Vyrazil jsem tedy na to stěhování pro Týnku dřív. Akorát zrovna dorazil Venca a tak se k nám přidal. Bylo to jen pár věcí, tak jsme to měli za chvilku. Jestli jsem to tedy dobře pochopil, tak nastávající matka Týnka se stěhuje do většího pokoje nahoru do patra. Termín má na začátku února a plánuje pochopitelně rodit doma – na mlejně. Jedna skříň se snášela z půdy. Tu tedy snesli Tomáš s Vencou, ale já využil této příležitosti, abych se na půdu konečně podíval. Ještě jsem tam nikdy nebyl. Totiž schody na půdu mají na mlýně zvláštní dispozici. Schodiště na půdu vede ze sklepa! No dobře, abych nepřeháněl, sklep mlýn nemá. Nebo o něm aspoň nevím, ale samostatné schodiště na půdu vede z kotelny, která je v přízemí. Nahoře je to takové to klasické půdní skladiště-odkladiště. Zároveň to tu může sloužit, i jako příležitostné nocležiště.
.
„No na půdu, kam by vedly jinam“, řekl Tomáš stěhující odtamtud skříň?“:
.
Do Práglu jsme s Jošem vyrazili busem v 14:31. Cestou nás nebe slušně zasněžilo. Na Dejvický jsem nejprve zamířil ke kontejneru na „elektroodpad“, kde jsem pietně pohřbil rychlovarnou konvici, která už dosloužila. Nejprve nebožce a pak, když jsem se jí, již nechtěné ujal, tak i mě v maringotce. Budiž recyklační lince užitečná. Když jsem za ní zaklapl víko elektroodpadního katafalku, všiml jsem si na zemi baterie. V kontejneru je otvor i pro ně. Sehnul jsem se, že baterii seberu a do patřičné díry vhodím a jak jsem byl sehnutej, tak do mě nějaký blbec šťouchá klackem. Je blbej, nebo sle…., aha, pardon! On ten klacek byl bílej.
.
„R.I.P.“:
.
Ještě před kolpoltérskou brigádičkou jsem v Práglu vyrazil pořídit nějaké „tajné“ nákupy. Totiž jak jsme se s Marťou domluvili, že Vánoční pohodu si nebudem kazit konzumním shonem a dárečky si dáme až po Vánocích, tak jsem vyrazil na jejich nákup. (Marťa to tedy nakonec nedodržela a dala mi sebou dárečky pro mě, už do Jíloví, což uznávám, byl skvělý nápad). Mě tedy tentokrát, (podobně jako jindy), nic originálního nenapadlo, ale povedlo se mi z Marťule vymámit nějaké tipy, pod pohrůžkou, že jí koupím knihu Jaromír Jágr – Všechny ženy, které prošly mou postelí. A tak jsem nejprve vyrazil do jednoho nejmenovaného obchůdku na Vinohradech, vyzvednout si z internetového obchodu objednaný artefakt. Po cestě jsem si uvědomil, že jsem se sice podíval do mapy kde to je, ale zapomněl jsem tu ulici. Belgická? Ale tak pamatuju si přibližně, kam z Míráku jít… Hele, Budečská! Jo, Budečská to byla!
.
„Na půdě“:
.
Ještě jsem si na Francouzský v obchůdku Modrý slon koupil 50 gr. čínského černého čaje Yunnan, za 50,- kč . Vzhledem k tomu, že na větší hrnek čaje mi stačí tak 2 gr., a čaj je to vícenálevový, tak je to slušná cena. Hrnek za korunu, v čajovně by chtěli tak 50 x víc :-P. Ještě jsem pak zaběhl do dalšího „tajného“ krámku, kde jsem také pořídil. V podchodu do metra jsem si u jedné prodejkyně prolistoval ten „nový“ Nový Prostor. No není to sice úplně, jako Maxim, ale je to dost o ničem, že bych si v tom početl, to asi těžko. A tak jsem prodejkyni dal 25,- kč, „za prolistování“ a číslo jí vrátil, ať ho prodá někomu, komu se po tom skvělém obsahu, který byl ve „starém“ Novém prostoru, tolik nestýská. Bylo to ke vzájemné spokojenosti nás obou. Já sem ušetřil, a přesto prodejkyni podpořil, a ona když to číslo prodá, tak na něm vydělá dvakrát.
.
„Nahoře to vypadá na nějaké spací patro“:
.
Plánoval jsem, že do Uni dorazím tak ve čtyři. A do šesti, kdy tu mám sraz s Járou na jedno a na pokec o životě, to v pohodě stihnu roznést. Ale do Uni jsem dorazil až v půl pátý a než jsem si naplánoval trasu, která se ukázala být trochu širší, než mi to Vrabčák maloval, tak jsem vyrážel skoro v pět. Roznos byl v rozsahu Korunní na Vinohradech a Újezd na Smíchově. Potrvá v Dejvicích je tedy ještě dál, ale tam jsem si rovnou řekl, že to hodím zítra, až pojedu na přednášku na Kliniku. Časáků byla cirka padesátka, což je docela tíha. Napadlo mě, že bych tu Joše nechal u jeho největšího kámoše Vrabčáka, aby mi to šlo rychleji. Ale Vrabčák děl, že za chvilku jde domů, ale ať ho tu klidně nechám. To mi přišlo riskantní, kdyby tu byl s Vrabčákem, to by po páníčkovi ani neštěkl, ale bez něj by mohl zdrhnout za mnou. A tak jsem ho raději vzal sebou.
.
První štace, byla hned naproti přes Václavák v knihkupectví Akademia, kde jsem se měl „zbavit“ hned 10 kousků. Uvázal jsem Joše a vzal za kliku… sem nic, tak tam, ale taky nic. Aha, ona je tu cedulka: „Inventura od 7.1. do 11.1.“ sakra! Tak to se s nima ponesu až do konce. Další štací byl CD Bazar v Krakovský, tam jsem tedy konečně první Uni magazíny „udal“. Když jsem vyrazil k Rozhlasu, uvědomil jsem si po cestě, že je to blíž do Radosti u Tyláku a tak jsem zamířil nejprve tam. Do Rozhlasu, kam jsem nesl „propagační“ čísla pro Aleše Opekara, to mělo být zadním vchodem z Římský. Tam se to pro něj nechává v podatelně, ale ta už byla zavřená a sekuriťák ve vrátnici mi řekl, že oni mají striktní zákaz cokoliv přijímat. Leda jestli je pan Opekar v budově a přijde si pro to. Naštěstí byl a přišel si. Akorát že šel z hlavní budovy na Vinohradský, takže mu to chvíli trvalo = další zdrženíčko. Do toho mi zavolal Vrabčák, jestli mám sebou Joše. Nebyl si jistej, jestli jsem ho v Uni přeci jen nenechal a když ho tam nemohl najít, tak jestli za mnou nezdrhl. „Né, mám ho sebou“ uklidnil jsem ho. Još čekal, lehce zasněžen, vzorně před rozhlasem, i když už mi došly pamlsky „za čekání“.
.
„Kaplického chobotnice, kterou Šlohpropiska, Praze šlohnul 😦 „:
.
Od rozhlasu jsme vystartovali na tramvaj do Korunní do Dobré trafiky. Vybavil jsem si, že podnik trafika, je naproti knihovně, kam jsem chodil. V tramvaji jsem narazil na Ejmlse: „Hele já mám dneska sraz s Járou v Uni, tak tam taky doraž“. Na což mi Ejmls odpověděl: „No já vim, Jára mi volal, ale já ještě jedu vyzvednout boty, tak tam dorazím trochu pozdějc“. No jo, to já taky sakra, to už je jasný… Navíc se ukázalo, že ten podnik naproti knihovně je jen Trafika, kdežto Dobrou trafiku jsem o jednu zastávku přejel. Sakra! Když jsem se už vracel tramvají na Karlák, tak mi zavolal Jára, který už dorazil do Uni, jako na potvoru jednou někam přišel včas. Než jsem mu vysvětlil situaci, tak jsem málem přejel zastávku, kde bylo potřeba vystoupit. Na další štaci do knihkupectví Polí pět jsem dorazil pět minut po šesté a modlil se, aby měli do sedmi. To neměli, jen do šesti, ale naštěstí tam prodavač ještě byl a tak jsem mu předat Uni stihl. To byla klika. Cestou na tramvaj na Smíchov jsme to vzali kolem „Tančícího domu“, kde jsem si ve výloze vyfotil model Kaplického knihovny, jejíž stavbu, která mohla být jednou z nemnoha originálních novostaveb v Praze, zařízl „prezident buzna“ 
.
.
Na Újezdě jsem tedy navštívil druhou pobočku Dobré trafiky a otočil to do Archy. V Arše jsem byl lehce po půl sedmý. Jako poslední štace mi zbylo knihkupectví v Celetný, což je sice po cestě do Uni, ale usoudil jsem, že knihkupectví už bude asi zavřený, takže to už nemá cenu se tam ještě vláčet. Do Uni jsem se vrátil chvíli před sedmou a byl jsem docela uhnanej. Ta roznáška mi trvala skoro dvě a půl hodiny a myslím, že to byly poctivě vydělaný prachy. V Uni už naštěstí byl s Járou u stolu Ejmls a tak jsem se k nim vyčerpaně svalil.
.
„S Járou a Ejmlsem v Uni“:
.
První pivo ve mně jenom zahučelo. Probrali jsme tedy život i vesmír. Později dorazil i Petr, kterému jsem předal jednu Zastávku pro nějaká zelmírsko–dobrovolnická dvojčata z Brna. Napsal jsem jim věnování: 6 » 4 » 2´ns. Takže jsem si dneska vydělal celkem čtyři stovky! Paráda, tak to se můžu rozšoupnut. Petr si s nám dal taky jedno pivko a pak odkvačil. Marťa prý asi do Prahy přijede, až ten další víkend. U vedlejšího stolu hráli nějací cizinci Yenga věž. Vzpomněl jsem si, že jsem v rámci „redukce věcí“, při stěhování z žižkovské jeskyňky do maringotky, jednu yenga věž do Uni věnoval. Takže možná hrajou tu mojí. No to si musím vyfotit.
.
„Yenga hráči“:
.
No a pak už mi najednou zazvonil budík, vyzývající mě ke stíhání busu na mlejn. Ještě jsem si stihl v podchodu na Vacláváku zaběhnout do Alberta, koupit chleba a cibuli. Autobus jsme stihli v pohodě a v něm mě dostihla esemeska od Valentýna, že prý se mu dostaly do rukou Boskovické festivalové noviny a přečetl si tam mé glosy. A jestli jsem prý teď nebyl v Albertu na Václaváku. Odpověděl jsem mu, že byl, ale že jsem jím proběhl tak rychle, že bych si ho nevšiml, ani kdyby seděl za kasou, u které jsem platil.
.
„Noci jsou zde chladné…“:
.
V buse s námi jel i Libor a tak jsme cestu od zastávky na mlejn absolvovali společně. Cestou mě při „nočním rozhovoru“ huba nepálila, ale docela „štípaly“ uši. Měl jsem sice kapuci, ale ta k nim úplně nepřiléhá. U maringotky jsem pochopil čím to – teploměr ukazoval skoro -15°C ! V maringotce ale byla teplota na noc tak akorát. Do noťasu jsem nahlédl už jen velmi prudce a svalil se k Jošovi do pelíšku.
.
.
.
Funny foto na dobrou moč –
„J – jako just“:
. 
. 
krkulden2 