O fotosessionu mlejnských zvířátek, jen tak tak stihlém hokeji v Bažině, karbanících a Snowdenově tajemství.

 * pátek, 6. května 2016  *

.

Cestou z háku jsem si udělal nákupní zastávku v Lidlumilu, hlavně pro plechový pivo na zítřejší Million Marihuana March a řádně zatížil svůj nosičový box i batůžek. Takže jsem domu přijel poněkud orosen.

.

„Tentokrát jízda kolem řeky bez lepého zadečku, ale taky pěkný“:

.

Opět jsem vzal Yossariana na malou projíždku-proběhku, po ní dal koupačku v potoce. U noťasu uspávací pivko a následně slastný dospánek.

.

„Na polnačce mezi Statenicema a Velpřílepama“:

.

Julie mi vrátila půjčený foťák a na kartě zůstaly fotky „mlejnské zvířeny“, co pofotily.  Tak jsem se na ně mrknul, docela slušně se jim povedly, nejvíc se mi líbila ta, na které drží Julča husáka pod krkem.  Na fotkách tedy byly koně, husy a koza. Ostatní mlejnská zvířena, (pávy, psi, kočky, slepice, děti, bobři), se před jejich, (můj), objektiv nenominovala.  Zapomněl jsem se zeptat, co s těma fotkama vlastně budou dělat? Kalendář pro rodiče? Nějakou reklamu na net, či co?

.

„Julie a zviřátka“:

.

Joše jsem nechal zévlovat na volno venku kolem maringotky  a poctivě se potloukal jen po okolí. Akorát, když jsem se chystal večer vyrazit do Bažiny na hokej a Joše vzít pochopitelně sebou, tak jsem najednou zjistil, že je fuč… Jo aha, ona ho vzala Petra sebou na projížďku s koněm. No to je skvělý…, akorát ten tajming…

.

A zrovna, když jsem se přeprogramoval na to, že se tedy minimálně na první třetinu budu dívat v noťasu a do Bažiny přesprintujem o přestávce, tak se žokejka Petra, s Jošem v patách, (respektive za kopyty), objevila. Asi dvě minuty před úvodním buly. Tak pojď Joši, ani se nezastavuj a frčíme. Jen jsem ho nechal napít v potoce a hned ho zase hnal pro změnu za svým ořem. Napálil jsem to jak Sagan a tak jsme na:

.

 

MS v hokeji: Česko – Rusko 3:0

…dorazili asi v šestý minutě. Stále za stavu 0:0. A očekávaný drtivý tlak Rusů se ani moc nekonal. Taky proto, že jsme hráli dvě přesilovky. Sice bez využití, ale těsně po skončení té druhé Kunda-drátek ruského brankáře prostřelil a vedli jsme 1:0. Paráda.

.

Na začátku druhé třetiny jsme dohrávali další přesilovku, z první třetiny a využil jí „Prasečí mor“ Červenka – no paráda. Rusové se pak začali snažit, hrálo se nahoru-dolu, ale do šancí jsme se spíš dostávali my. V závěru třetiny sice Rusové měli pasáž, kdy nás dost drtili, ale gól nedali.

.

„Hokej v bažině“:

.

Třetí třetinu začali Rusové náporem, dvakrát jsme hráli v oslabení, pár vteřin dokonce ve třech, ale ubránili jsme se. A čas do konce utkání rychle utíkal…  Necelý dvě minuty před koncem Rusové odvolali brankáře a zkoušeli power-play v šesti, ale naši se dostali k puku a Birner se z dálky do prázdné branky trefil – 3:0. Tak to je nečekaně slibné vykročení do turnaje.

.,

Na hokej se v Bažině koukalo příjemně. Akorát, že se v půlce hokeje k mému stolu přesunuli místní karbaníci, kteří mastili sedmu dva proti dvoum. Což o to, viděl jsem přes ně dobře, ale bylo to trošku demotivující, vidět, že jsou chlapi, pro který je karban zajímavější, než hokej. Ta nesnesitelná přitažlivost hazardu. Hráli tedy  korunovej karban, takže na konci večera bude prohra/výhra odhaduji tak o stovce, max dvouch.

.

„Karbaníci z Bažiny“:

.

Po hokeji jsem tedy už vyrazil pro kolo zamčené u sloupu před rozcestím. Ten úsek od Bažiny na křižovatku je blbej, skoro žádná krajnice a tak se mi ho nechce absolvovat s Jošem na vodítku a ještě kolem. U sloupu ve mě hrklo, protože kolem něj bylo prázdno, ale nechal jsem kolo, až u toho druhýho 😛

.

Když jsme dorazili na mlejn, koukám, že na dvoře je rozdělanej oheň a někdo u něj. A tak jsem se šel s plechovkou piva přidružit. U ohně jsem ale zjistil, že to není nikdo z mlejnskejch, ale nějaký dva mlaďasové na návštěvě.

.

„Bažina ve tmě“:

.

Chvíli jsem s nimi poklábosil a podělil se o pivo a na oplátku dostal dva šluky. A pak se zase vrátil do maringotky. Tam jsem ještě nakopnul noťas  a na Facebooku chvíli pochatoval s Honzou „Dřívkem na zátop“. Na závěr mě pobavil, když mi napsal:

„čtu ty povídky, jak píšeš. suprový. občas nemůžu, ani dejchat. jak se směju. 🙂 :-)“.¨

Chvilku jsem na to nechápavě koukal a pak mi to došlo, jo on myslí (Krkul)deníček. Tak to je skvělý, že to někdo považuje za povídky – můj život je samá zábavná povídka… 😛

.

.

Poslední myšlenka, která se mi před usnutím vynořila, byla ta, že jedním z ústředních motivů mé oblíbené  knihy Josepha Hellera – Hlava 22 je „Snowdenovo tajemství“, tak to byla od Joea jasnozřivá analogie se současným případem prozrazeného tajemství Edwarda Snowdena. Inu, to se dobrým spisovatelům občas stává, že se jejich vize v budoucnu naplní. I když tedy v Hlavě 22 bylo Snowdenovo tajemství, které nakonec taky prozradil, o něčem trochu jiném… Ale protiválečným vyzněním si jejich tajemství podobné jsou.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Kupředu levá“:

Jaxem se neohlédl a nesjel do řeky a jak mě ani popichování jehlou nepřimělo k hledání trvalého vztahu s inteligentní, sympatickou, citově založenou… Na rozdíl od Silvia 69.

* čtvrtek, 5. května 2016  *

Cestou na kole z háku, varianta Stromovkou. Vlastně můžu ze Stromovky vyjet tím výjezdem u Slamníku a odsud, už se to dá k ambině v pohodě dojet po chodníku a těm dopravně frekventovaným a hrubodlažkovým pasážím se elegantně vyhnout 😀

.

„Jeřábi netáhnou, jeřáby trčí u řeky…“:

.

A jízda po stezce podél řeky je po ránu balzám na duši a když před vámi běží dívenka v obtaženejch legínách, (Šutra by řekla „usáklejch“), tak i na oči. Ani jsem při předjíždění nezaznamenal na oblé křivce jejího zadečku, nějaký lem kalhotek. Tak si raději ani nekladu otázku, jestli je to tím, že běhá v hluboce zařízlých tangách a nebo dokonce na vostro! Nejsem až tak technicky suverénní cyklista, že by při ohlížení nehrozilo sjetí do řeky 😛  Kór kdyby se ukázalo, že…

.

„Předjet běženku bez viditelného lemu je riskantní“:

.

Doma jsem, popadl Yossariana, jel se s ním ještě vyvenčit a pak zalehnul k dospávce. Po probuzení, už to tak bylo akorát na další povenčení a vyrazit zase kolmo do háku. Celý den bylo hezky, takže cesty pěkně vyschly, ale tu „bahení“ zkratku jsem přesto raději nezkusil 😛

.

„Poříční stezkou“:

.

Den mezi dvěma nočníma je dost krátký na to, aby se v něm něco zajímavého přihodilo. A tak sem přihodím jednu kuriozitku, na kterou jsem tuším zapomněl…

.

„Cyklista na jehle… 😛 „:

.

Když jsem začal jezdit do háku na kole, přišil jsem si na batůžek utrženou přezku – takovou tu jistící přeshrudní, aby mi při prudké jízdě nepadal. No a pak jsem asi tři cesty absolvoval s tímto „injekčním dopingem“, než jsem si toho všimnul 😛

.

„Výměnný seznamovací inzerát „na ženu u které bych chtěl bydlet“, na zastávce v Přílepech“:

.

A ještě přihodím zajímavý inzerát, který jsem si vyfotil onehdá v Přilepencích u autobusové zastávky. Je to takový dojemný vzkaz (ženskému) světu. Vida ho Silvia, jak ještě v 69-ti touží po trvalém vztahu s inteligentní, sympatickou, citově založenou ženou… Působí to tak upřímně, i s tou nabídkou pobytů u moře 😀

.

„V detailu – který stojí za přečtení“:

.

To já bych takhle upřímný inzerát na autobusovou zastávku vyvěsit nedokázal.  Ostatně, kdyby měl být upřímný, tak by můj inzerát asi musel znít nějak takto:

„Postarší, citově okoralý, zlenivělý tlouštík – hledá inteligentní, sympatickou, citově založenou mladší dívku, s gerontofilními sklony, k příležitostnému přátelsky nezávaznému sexu. Zn.: Pozdější trvalý vztah založený na toleranci a porozumění, na Facebooku(!), možný.“

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Svůj k svému“:

Cesta byla suchá, místy bahnitá…

* středa, 4. května 2016  *

Ráno jsem se probudil docela brzy… Respektive né tak úplně sám od sebe, ještě bych v horizontální poloze vydržel, ale vyhnal mě sfinkter. Cestou na mlejn jsem se mohl pokochat pohledem na páva na cirkulárce, což je pohled ze kterého by se člověk snadno smíchy…, tak já přidám do kroku!

.
„Čekáš tu, až z tebe někdo nadělá řízky?“:

.

Po dokončení ranní hygieny v potoce jsem dokoukl oba ty závěry druhého a třetího dílu Batesova motelu a hned mi byla situace jasnější! Jo voni našli tu holku!

.

„Jošův nový antiparadesantní obojek“:

 .

Vyčkal jsem na přívoz granulí, se kterými mi tentokrát přišel také „antiparašutistický“ obojek, tak doufám, že už na Joše žádní klíšťáci, či blecháči, para výsadek neprovedou. A ještě i  postroj do auta. Né, že bych s Yossarianem tak často jezdil autem, ale občas přeci jen ano a dozvěděl jsem se, že když jede v autě pes bez připnutí do bezpečnostních pásů, tak za to může bejt pokuta až 5 litrů! To je skoro víc, jak za přejetí mateřské školky na přechodu. A tak jsem si postroj raději objednal, když ho ve Spokopesovi nabízeli za necelý dvě stovky. Hned jsem mu také oboje aplikoval. Tedy obojek na furt a postroj jen zkusmo.

.

„Yossarian v antipokutním postroji“:

.

A taky jsem si pověsil na zeď plakát mé oblíbené polské bluesové skupiny DŹEM, který mi přivezl Miroslaw. Aby se mi na stěnu do maringotky vůbec vešel. Musel jsem ho dát „přes roh“. Pod houpavými tóny blues se mi bude určitě dobře spát.

.

„Stěna oblemcaná Džemem“:

.

A před odfrčem na noční jsem vyrazil s Yossarianem na cyklovenčící projížďku. A cestou jsem skoukl ty vrbové štěpy u mostku přes brod.

.

„Vrbové předmostí“:

.

To jsem zvědavej, co z nich vyroste. Když jsou takhle od mala řezaný, tak doufám, že né chuligáni.

.

„Budoucí živý, vrbový plot“:

.

No a pak už jsem tedy zavřel Joše do výběhu a vyrazil kolmo ku Praze. Předchozí dva dny docela vydatně pršelo a tak jsem si položil otázku, zda mé zkratky po polňačkách nebudou příliš bahnité a klouzavé?

.

„Nevstupovat! Do strany! Ani do boku…“:

.

A když ta první mezi Přilepencema a Statenicema byla úplně v pohodě, tak jsem se uchlácholil, že i ta z Červola ke kruháči u Lidlumila, bude cajk. Vypadala přeci tak uježděně a pevně.

.

„Vystřelil jsem tak, až za mnou byla ohnivá čára…, ale postupně jsem zpomaloval a zpomaloval, až za mnou byla bahnivá stopa 😦 „:

.

Ovšem když jsem k ní asfalto-betonovo-štěrkovo-šotolinovou cestou mezi domy vyfuněl, zjistil jsem, že tu její část, co vede mezi poli, pokrývá lepivé blátíčko. A to tak, že lepivé velmi. No vracet už se nebudu. To dám!

.

„Nějak mi začíná drhnout přední brzda“:

.

Ale po pár metrech se mi úplně obalily brzdy blátem a musel jsem sesednout. Nakonec byl problém to kolo i jenom vést. Respektive vláčet. Já blbec!

.

„A o té zadní ani nemluvě….“:

.

Na silnici jsem kolo dovlekl z posledních sil. Tam byla naštěstí kaluž, ve které jsem se pneumatiky, které byly opravdu „balónové“ pokusil trochu omýt a kolo na asfaltu trochu obouchat. Úspěch této snahy byl…, no řekněme skromný 😦  Ale do pohybu se mi kolo přivést povedlo.  Sice zabahněný řetěz „prostřeloval“, ale po chvilce se chytl. Vzadu mám na nosiči box, tak ten fungoval jako blatník dobře, ale od předního kola jsem občas nějaký zásah koupil. A jak ze mě odletovalo bláto na všechny strany, doufal jsem, že nepotkám žádné fízly, který by mi dali pokutu za znečišťování veřejné komunikace.

.

„To jsem si „přezul“ na hezký „balónový“ pláště… 😛 „:

.

Ještě, že v háku byla k dispozici zahradní hadice se stříkací pistolí, kterou jsem kolo pořádně osprchoval. A svoje cyklosvršky si pak přemáchnul v dřezu. Snad ta úrodná ornice neucpe sifon :-D.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Vlasatice“:

.

Na denní na ambasádě a na hokeji v Bažině, (s Vencou).

* úterý, 3. května 2016  *

.

Do háku jsem se vydal na denní raději busem. Šichta na ambině byla vcelku v poho. Jen v půl druhý se objevil jeden opozdilec Kuvajťan, s mizernou angličtinou, který chtěl něco řešit. Přitom kancl pro veřejnost funguje jen od 9 – 12 hod. A po předchozích zkušenostech s jeho ochotou udělat něco přesčas, jsem ho nekompromisně odeslal do pryč, ať si přijde zítra.

.

„Nalezeno na Noutonické zastávce… Venkov žije hardrockem!“:

.

Kolega Pussyn mě přišel vystřídat o hoďku dřív, (aby viděl celej hokej), a tak jsem zasprintoval a chytil o hodinu dřívější bus. A v něm jsem narazil na Noutonického Vencu. Ten mě začal ukecávat, že by se rád podíval do té Bažiny ve Svrkyni,  a že bysme tam dnes mohli zaskáknout na hokej. No sice je Još zavřenej celej den ve výběhu, ale zase jedu o hodinu dřív, tak to dorazím domu po hokeji, jen o hodinu později. Tak dobrá…

.
„Hezký, ale jezdit do práce na kole je zdravější!“:

.

No ale poslední přípravnej hokej před MS: Česko – Kanada 0:3 nebyl nic moc. Naši hráli docela tužku a Javoři je v pohodě přehráli a k ničemu je moc nepustili. Navíc nás přehráli ryze evropským (kdysi) hokejem. Žádnou kanadskou tvrdostí. Prostě líp bruslili a byli lepší „na puku“. Vstupenky do „Nula pod druhou“ arény stály 400 – 1250,- kč. To bylo dost peněz za málo hokeje… 😦

.

.

Když jsem pak šel domů kolem trati, tak po té najednou jel vlak a vypadalo to, že osobní!?! Co to? Když tu maj jezdit jen víkendové cyklovlaky?

.

„Tajemný noční vlak“:

.

Yossariana jsem v kotci našel v poho. Vzal jsem ho povenčit a pak už jsem se po těch třech pivech v Bažině, do žádné „práce“ nepouštěl, (čti: například dohánění deníčku). Jen jsem si na dobrou noc pustil třetí díl Batesova motelu. Ovšem záhy mi z děje došlo, že jsem v závěru druhého dílu musel usnout, neb mi některé příhody unikly. Říkal jsem si, že se k tomu závěru druhého dílu budu muset vrátit. Stejně jako k závěru dílu třetího, neb jsem opět vytuhl před koncem 😛

.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –
„Trochu to připomíná odpověď na sochu před Nejvyšším soudem v Brně – Žena si bere zpátky pračku, kterou jí zabavil exekutor“:

O hledání příjemnějších a bezpečnějších cest a o osazování předmostí.

* pondělí, 2. května 2016  *

.

Ráno jsem se cestou z práce vydal hledat alternativní cyklotrasu přes Stromovku. Bylo by příjemné vyhnout se tomu podjezdu u Bubenečské nádražky a „kočičatohlavém“ úseku kolem Slamníku.  Ráno ve Stromovce je příjemné, spousta běhajících dívenek. Cestou z práce je to v pohodě, ale do práce je závěr krutě do kopce, to budu muset ještě dopátrat.

.

„Na mostku přes zrušenou železniční trať ve Stromovce“:

.

Při venčící vyjíždce jsme u náhonu k Novému mlýnu narazili na hromádku vrbových štěpů. Aha, ona tu pracuje Katka ze mlejna s nějakým štěpařem. A ten má sebou psa. S Jošem se pokámošili, poblbli a poběhali. Myslel jsem si, že je to kámoška, až doma na fotce koukám, že to byl kámoš. Ale zjevně si padli do noty.

.

„Vrbové štěpy a Još u náhonu k Novému mlýnu“:

.

Po vyvenčení jsem si dopřál dospávku a po ní opět malou brigádičku u cirkulárky. Hromada dřeva vedle ní se sice pomalu, ale přeci jen zmenšuje.

.

„Kámoš-ka bez -ka“:

.

Tedy ona už by byla docela malá, kdyby na ní někdo pořád nepřisypával další a další dřevo. No tak ale aspoň v zimě bude na mlejně teploučko.

 

.

Z práce nás vyrušilo dětské procesí které dovnitř neslo „housárium“. Zejména Joše to velmi zajímalo.

.

„Malý špeditéři“:

.

No a večer už jsem si jen  poskajpoval s mamkou. Při čemž jsem jí poukazoval fotky z Pálení čarodějnic a pak už jsem si pustil na dobrou noc druhý díl seriálu: Batesův motel. Je v něm plno evidentních analogii na Hitchcockoco Psycho.

.

„Houf housat, uvnitř i okolo“:

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Nevím, kde mi hlava stojí…“:

O poklidné večerně pracovní neděli se dvěmi velmi rozdílnými fotbaly a s filmem, jehož příběh má místa víc než trapná.

* neděle, 1. května 2016   *

Nedělní vyspávečku jsem si dopřál do devíti. A po koupačce a snídani jsem se pustil do vyrábění fotoreportíku z Pálení čarodějnic na mlejně.

.

„Železniční podjezd na cestě do mlejna“:

.

Samozřejmě, že jsem uvažoval i o účasti v nějakém „provmájovém“ průvodu. Ale nejvíc by mě lákal ten anarchistický, ale ti zase prudí s focením a večer navíc jdu do háku, takže by to do Práglu bylo jen na otočku a tedy jsem svátek práce raději oslavil lenošením.

V rámci venčení jsme se s Yossarianem vyrazili projít do Noutonického vietkrámku a abych se nevracel s prázdnou – pořídil jsem si pár pivíček.

„Okousáno, zabaleno, natřeno?“:

.

Ve výběhu koní mě zaujaly stromy s okousaným kmenem zbarveným do červena. To to holky něčím natřely, nebo se to takhle zbarvilo?

.

„Světlohra v podjezdu“:

.

Po návratu jsem si, na Patočkinův tip na Facebooku, pustil fotbal: Leicester – Manchester United 1:1. Chytil jsem už druhej poločas. Kdyby Leicester vyhrál, tak už má v anglický lize jistej titul. To se mu tedy nakonec nepovedlo, takže si ještě musí počkat. Ale byl to naprosto neskutečně úžasnej fotbal, který se s českou ligou vůbec nedá srovnávat.  Zpětně jsem uvažoval jestli tam vůbec byla nějaká minuta hry, ve které by nebyla žádná střela na branku, nebo výrazná šance… U Manžestráků pořád ještě na hřišti byl výrazně vidět Ovar Rooney, kolik vono mu vlastně už je? (Hmmm, teprve 30).

.

„Vstup do území za podjezdem – jen na vlastní nebezpečí:“

.

Pak už jsem šoupl Yossariana do výběhu a vyrazil kolmo do háku. Tam jsem na netu sledoval ohlasy na nahou cyklojízdu Joštovy domobrany, které se zůčastnila i Marťa. Ohlasy byly vesměs kladné.

.

„Joštova nahotní jízda“:

.

I když jeden komentář se pohoršoval nad tím, že nedostali pokutu za veřejné pohoršení. Ten ovšem skvěle utřela Atomová Barbara, která mu na to odpověděla, že podle městské vyhlášky je obnažení na veřejnosti, do vzdálenosti 50m od kulturního objektu, možno prohlásit za kulturní performanci a tudíž to trestné není. A následně mu vyjmenovala kulturní domy, divadla a galerie, kolem kterých jízda projela, takže vyhlášku neporušila 😛 Bylo to tak přesvědčivé, že i mě zviklala, ale samozřejmě, že si to vycucala z prstu.

.

.

V háku jsem ještě taky v bedně chytil závěr fotbalu Bohemians – Slávie 0:0. Navzdory nulovému skóre to tak špatný fotbal nebyl. Aspoň, že Bohemka uhrála bod, ale s tím anglickým fotbalem to tedy srovnávat nešlo.

.

„Nalezený songlist na „expatskou“ barbecue…, ňák ty expatský kotlíkárny neznám“:

.

Pak na mě padl nějaký útlum, žeby vyčerpání po té cyklodopravě? A tak už jsem jen hodil okem v bedně na film:

.

* Láska je láska * / f – ČR, 2012 / r.: Milan Cieslar

.

Téma opožděné seniorské lásky s vůní marihuany, mezi Petrem Nárožným a Eliškou Balzerovou bylo velice slibné. A oba herci jsou mi sympatičtí. Ovšem film zabily další motivy scénáře. To, že se slepá dívka zamiluje do Roma, který jí zatají, že je Rom. To je hodně nerealistická a trapná zápletka. A dívka se s ním pak musí rozejít, protože jejího rasistického dědečka by to zabilo… A   matka snažící se předělat svého syna gaye, to už snad dneska je taky trochu víc než trapný, né? Celkově z toho pak vylézá slátanina, kterou opravdu autor námětu a scenáře Martin Horský, nemůže přece myslet vážně. To mu prodal někdo nějakou špatnou várku koksu, né?  To už pak film nezachrání ani dobré herecké obsazení… Přitom režisér Milan Cieslar natočil i takové filmy, jako Colette a Der Lebensborn – Pramen života. V tomto případě asi ale poněkud pozbyl soudnosti..
.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Móňa (se) Lísá“:

O rozloučení s jmenovcem a o „Pálení čarodějnic“ na mlejně s popisem jednoho, (psího), zápasu.

* sobota, 30. dubna 2016  *

Ráno jsme s polským jmenovcem vyskočili před devátou. Jak se mi ta levná skládací molitanová matrace z Lidlumila začala rozpadat…, (rupnul jí zip), tak jsem si přes ní na noc dal složenou deku. Tak to jsem včera zase nemohl být tak moc na plech.

.

„Včerejší vzpomínka na Unijazz“:

.

Vyrobil jsem snídani a zatopil v kamnech, ale po chvíli jsem usoudil, že venku se dělá dnes natolik příjemné teplo, že jsem to zase nechal vyhasnout. Miroslaw už se začal pomalu balit, ale měl smůlu na frontu do mlejnské koupelny, kam se mu povedlo proniknout až na potřetí 😛

.

„Ale já bych radši ženskou….“:

.

Pak už odfrčel, neb má cestou nazpátek ještě naplánovány nějaké další česká setkání.  Tak doufám, že se mu tahle návštěva „Prahy-venkov“ líbila, já si jí docela příjemně užil.

.

„Dva veteráni“:

.

No a večer jsem si na mlejně ještě užil „Pálení čarodejnic“. Tradiční to zvyk oslavy příchodu jara. Mě se nikoho z mých kamarádů nalákat nepodařilo, ale sešel se tu obvyklý houf alternativních lidiček. Některé z nich přijeli krásným veteránským Buickem se žraločíma ploutvema.

.

„Osazenstvo se pomalu schází, kolem ohně a pípy. Černý rváč v popředí“:

.

Vládla tu obvyklá pohodička, podpořená ještě kapelou Babsohn Band, kolem Dály Zíty. Akorát někdo dorazil s větším černým psem, (cca stejně velkým jak Još), který měl náhubek. A ten za Yossarianem furt chodil a vrčel na něj a otravoval ho. Ale Još na něj nereagoval a ten pes měl náhubek… No napadlo mě, že by možná bylo lepší jít Joše zavřít do výběhu, ale neudělal jsem to a pak najednou byli v sobě. Tomu černýmu okamžitě náhubek z tlamy spadnul, takže se do sebe docela zahryzli. Ale po chvilce obskakování se nám povedlo chytit je každýho za ocas a odtrhnout je. Ale jestli pak páníček od toho černýho psa povolil, nebo se mu vysmekl. Znova se na Joše vrhnul a ten se mu zahryznul do nohy.

.

„Fotosession“:

.

Když se nám je konečně povedlo definitivně oddělit, zkontroloval jsem ve výběhu Joše a na to jak to vypadalo hrůzostrašně, tak na sobě neměl ani šrámeček. To ten druhej měl ten hryzanec na noze docela do krve. Pak tam sklesle polehával a smutně koukal. A já mu říkal: „Ty si ale trouba viď ty provokatére, měl si to zapotřebí?“

.

„Madona s dítětem“:

.

Chvíli jsem si pak dal relax v maringotce s dojedením k večeři toho rizota, co jsem navařil pro návštěvu. Když jsem se v pak vrátil na mlejn tak se osazenstvo bylo rozděleno na dvě „scény“. Část seděla u ohně na dvoře a část se přesunula k většímu ohni rozdělanému u týpíčka. Kde se rozdivočela Babsohnovská kapela a nakonec došlo i na přeskakování ohně. Snažil jsem se to trochu pofotit, samozřejmě bez blesku, ale jak to ozařoval ten oheň, tak se sem tam některá fotka i docela povedla, že vypadala efektně mysticky.

.

„Přeskoč, přelez, nepodlez…, (u Tee-Pee)“:

.

No ale jako obvykle jsem celkem brzy odpadl. Po té včerejší vyčerpávající procházce po Praze zakončené panákovou smrští v Unijazzu, není až tak divu…

.

„Kolem ohně na mlejnském dvoře“:

.

Fotoreportík z Pálení čarodějnic na mlejně je k vidění – zde.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Safety first!“:

O né zcela tradičním, turistickém výletu za krásami Pragy.

* pátek, 29. dubna 2016  *

Po „včerejším výletu“ po okolí jsme se dnes s Miroslawem a Yossarianem vydali na  „výlet“ do Prahy. Ten děl, že už v Praze párkrát byl a „turistické hity“ typu Pražský hrad, Karlův most, „hřadování poštolek“ na Staromáku, (tedy kolotoč apoštolů na orloji), ap. již viděl. Jediné profláklé místo kde nebyl, je prý Židovský hřbitov. Jinak by spíše stál o netradičnější turistickou procházku.

.

„Jako poslední zůstal na zastávce Nový zákon“:

.

Vystoupili jsme tedy z metra na Staroměstské a dovedl jsem ho k té díře ve dveřích, kterými se dá na Židovský hřbitov juknout a varoval ho, že výše vstupného na hřbitov, (už to že se vybírá vstupné na „místo posledního odpočinku“ zní docela hrozně, ale v Egyptě se vstupné do pyramid, a v Brně do katakomb, taky vybírá, né?), je…, jak to říci korektně?, inu, poněkud „nekřesťanská“.

.

„Homer Simpson v kabrioletu a jeho řidička“:

.

Když jsem se tam, (ne)byl podívat naposled, tak to bylo asi 250,- kč. Obešli jsme tedy hřbitov dokola k hlavnímu vchodu a tam z cedulky na bráně zjistili, že je dnes nějaký „šábes“ a hřbitov je uzavřen. Čímž se Miroslawově peněžence dost ulevilo. Vstupné je totiž 480,- kč! On je to tedy „vázaný prodej“ i se vstupem do nějakých dalších objektů, ale stejně…

.

„Pohled na židovský hřbitov darmowy“:

.

A tak jsme „nejdražší třídou Prahy“, jejíž jméno by rodilé „bebé de Paris“ vyslovilo asi jako: „Pažšišá…prsk, prsk!“. A bratři Poláci, jako „Bulwar Paryźa“. Ale je fakt, že kdyby vás párkrát zatočili po Evropě a pak vám rozvázali voči v týhle ulici, tak byste asi jen dost těžko poznali, že jste v Česku.

.

„Dva M a pařížská holka“:

.

Skrz turisty již hojně zaplevelený Staromák jsme se prodrali k Rottovi, kde jsem Jošovi koupil nový kroužek na obojek a pak se vydali po „drodze Krolewskie“, kolem kubistického domu u „matky Čenstochovské“, (tedy černé), k secesnímu Obecňáku a kolem „Masaříkova dworzce“, na Florenc.

.
„Rozverná pařížanka na kapotě“:

.

Kde jsem Mirkowi ukázal pamětihodnost, kterou určitě viděl jen  málokterý turista. Plexisklovou pamětní desku na památku 9 lidí a 2 psů, kteří uhořeli v opuštěné budově Českých drah, která stávala nedaleko a zasquatovali jí anarchisti, společně s bezdomovci. Policie nikdy nevyšetřila, jestli šlo o nešťastnou nehodu, či žhářský zločin.

.

„Na paměť 9 a 2“:

.

A pak jsme se přes Karlín vydali, též turisticky méně frekventovanou pozoruhodností – tunelem pro pěší, který vede do kopce na Žižkov. Po cyklostezce jsme dorazili k Vyšvihlému Voku, ale ještě příliš brzy, (to otvírá asi až od půl páté). Miroslaw se tu potkal s dvěma krajany z Lublina. Krajanka byla natolik půvabná, že jsem měl chuť jí říct: „Lubie kobiety z Lublina“, ale vrozená introverze, a přítomnost jejího partnera, mi v tom zabránila.

.

„Karlínská igelitová hospoda“:

.

Po té vydatné pěší procházce už nám vyhládlo. Miroslaw má v chytrém telefonu aplikaci, která měří kroky, už jsme jich tou dobou měli pár tisíc v podrážkách a další ještě přibudou. Dali jsme si dnes po Praze převážně pěší tůru, až jsem si položil otázku jestli zakoupení celodenního lístku pro Miroslawa nebylo neuváženým „sponzorským darem“ Dopr. Podniku. Ale pak jsem spočítal, že za celý den jsme hromadnou dopravu pětkrát použili. Sice jen na samé kratší cesty, takže by mu stačil malý lístek á 24,- kč. Ale celodenní lístek stojí 110,- kč, takže se to o deset korun vyplatilo! A hlavně se nemusel furt hlídat, aby si ho nezapomněl cvaknout.

.

„Socha v Voka“:

 .

Když je VyVoko ještě zavřené rozhodli jsme se dát někde v již otevřené hospodě obídek a Miroslaw, když už je v tom „Pepičklandu“, projevil přání poobědvat něco s knedlíkem. Nemusí to bejt přímo knedlo-zelo-vepřo, ale klidně i typický český „maďarský guláš“.

.

„U Mariánského obrazu“:

.

Jenže ouha!, ukázalo se, že to na Žižkově není tak snadné. Na Koněvce je spousta vietnamských a čínských restaurací, pizzerie, kebabárny, hamburgrárny, dokonce i jedna veganská (!) restaurace, ale na klasickou českou hospodu s guláškem a knedlíkama jsme nenarazili 😦 Když už něco vypadalo jako česká hospoda, tak tam měli místo knedlíků gnocchi (?!?).

.

„Pohled do chodby bývalého „našeho“ baráku“:

.

A tak jsme nakonec odfrčeli tramvají, (když má Miroslaw ten celodenní lístek a já openačku), na Olšanské náměstí,  s tím, že dojdeme do Akropole. Což je taky „turistická pamětihodnost“, která stojí za vidění. Doufám, že tam pořád ještě je ten interiér od Franty Skály. U pípy jsem se pro jistotu zeptal jestli můžem dovnitř se psem a milá dívenka mě ujistila, že samozřejmě, ale na další můj dotaz: „a máte knedlíky?“, bohužel odpověděla: „tak to nemáme…, ale naproti budou mít, tam vařej staročeskou kuchyni“.

.

„Táboritská č. 6, de fakto byvalá, de jure stávající žižkovská adresa“:

.

A naproti u Mariánského obrazu opravdu konečně knedlíky měli. Takže Miroslaw si konečně mohl dát gulášek s knedlíkem a já, protože veganského neměli pochopitelně nic, jsem vegansky zhřešil tím, že jsem si dal sýr obalený v bramboráku, se zeleninovou oblohou a k tomu přílohové brambory navíc. Když jsem bramborák rozkrojil a ochutnal „sýr“ uvnitř,  uklidnilo mě, že to mé protiveganské zhřešení je jen malé, protože podle chuti ten „sýr“, kolem mléka jen z dálky prošel. Což mi samozřejmě nevadilo, škoda že ty hospodské náhražky sýra nedělají čistě rostlinné.

.

„Žádná Čína!“:

.

 

.

Každopádně jsem se docela dost přecpal a tak mi další pěší procházka přes Parukářku na Kliniku přišla víc než vhod. Na Paruce jsme samozřejmě neminuli tamnější stále ještě, (navzdory již několik let vydanému nezrušitelnému demoličnímu výměru), nezbouranou hospůdku. A dali si tu jeden kelímek. Na Klinice byla kavárna ještě zavřená a tak jsme si tu absolvovali jen malou exkurzívní prohlídku a pokračovali do Vystřelenýho Voka, které už bylo otevřeno.

.

„P jako Parukářka – Ž jako Žižkov“:

.

Zaparkovali jsme se před pípu s akváriem a já se usadil dokonce na štamgastské místo Míry Waneka, které mu Martin Velíšek opatřil rezervační cedulkou.

.

„U pípy s akvárkem“:

.

Dali jsme v té „nejkultovnější“ žižkovské hospodě dva kousky a pokračovali po cyklostezce, pod „žižkovskými hradbami“ do Unijazzu. Cestou jsme potkali Freda, který vláčel propriety na přednášku ministra Pelikána v ROHu.

.

„Štamgastská posedávka od MV pro MW“:

.

A v Unijazzu byl překvapivě za barem Vrabčák a před barem „dredatá Marie“. Usedli jsme ke stolu a vedle nás byly dvě dívenky, každá s otevřeným mininotebookem. Zřejmě spolu komunikovaly po síti. 😀

.

„Hipstersky novověká komunikace“:

.

Po čase jsme se přesunuli do skleníku-kuřárny na cigárko a už jsme tam zůstali. A postupně se dávali do hovoru s kuřáky, kteří se tu střídali.

.

„M + M v kuřárně“:

.

Až v závěru jsme se přesunuli na bar na šláftruňkové pivo typu IPA. A Vrabčák nám k tomu pustil na plátno, z You tube, nejprve Koru a Maanam a pak i Siekieru. Paráda. Počítám, že obé možná znělo v Unijazzu poprvé.

.

„Kora v Uni“:

.

Ty IPY nám tak zachutnaly, že jsme si dali ještě druhou a nakonec došlo ještě i na panáčky ojíněné vodky…

.

„Finále s IPAma a vodkama“:

.

No a cestu zpátky si už ani moc nevybavuju. Ale autobus jsme stihli a do maringotky v pořádku dojeli. Jen jsem Miroslawovi zapomněl říct, ať ukáže řidiči ten celodenní lístek, že by to měl mít o nějakou kačku levnější. Fakt si to jak sme jeli zpátky už moc nepamatuju.  Asi si Miroslaw dobře zapamatoval zpáteční cestu a dovedl mě… 😛

.

„Siekiera v Uni, na rozloučenou…“:

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„The Coloured or colourass?“:

O nesnadném povykrvácení, protibleší pipetě pro Joše a příjezdu stejnojmenné polské návštěvy.

* čtvrtek, 28. dubna 2016  *

.

Ráno jsem i s Jošem vyrazil pěšmo do Velkých přílep k doktorovi, s ranní močí na odběr krve. S tím odběrem byly tradičně trochu problémy. Respektive trochu větší. Já mám totiž žíly trochu schovaný hlouběji a najít nějakou bývá pro odběratelky složitější. A tentokrát se s tím starší dívenka sestřička trápila opravdu velmi. Zkusila to nejprve, (po mém řádném zacvičení paží), na levé loketní jamce, pak na pravé a nakonec, celé nešťastná, s mnohými omluvami, se jí povedlo odebrat mi kýžený vzorek krve z hřbetu levačky.

.

„Na autobusové zastávce už zbyly jen poslední dvě knížky – Zeman a Novej zákon“:

.

Yossarian uvázaný před ordinací byl zatím zcela vzorný a když jsme odcházeli, všiml jsem si reklamy do lékárny v přízemí, kde inzerovali pipetu pro psy proti klíšťatům a blechám. Tak jsem se na ní zašel mrknout. Lekárna působí velice moderně a paní lékárnice je sympatická pejskařka. A tak jsem se rozhodl tu pipetu na Jošovi vyzkoušet.

.

„Spot-on, protiklíštově-protibleší pipeta pro Joše“:

,

Cestou zpátky jsem se zastavil podívat na ten Noutonický hřbitůvek vedle kostela, kde má hrob Petr Hapka. Hřbitůvek je to opravdu malebný se spoustou pozoruhodných náhrobků. Ten Hapkův rov mě překvapil svou prostou neokázalostí. Zjevně mu k němu jeho fanynky a fanoušové nosí různé talismany.

.

„Malebný noutonický hřbitůvěk – radost pohledět i poležet“:

.

Doma jsem pak ještě honem trochu pouklidil, převlékl povlečení postele a uvařil zeleninovou polévku a zeleninové rizoto s tofu.

.

„Hrob písňového barda“:

.

No a pak už jsme s Jošem čekali na příjezd mého polského „facebookového kamaráda“ jmenovce Miroslawa. Doposavad jsme se znali jen z Xichtníku a tak jsem byl zvědavejm jakej bude v reálu. Když dorazil, tak se ukázalo že je to sympatickej, v pohodě chlapík. Zjevně trpí „szczygielovským syndromem“, tedy ničím nepodloženou náklonností k Čechům 😛 . A jako „slušně vychovaná návštěva“ mi přivezl spoustu dárečků: dývko s filmem Wymyk, plakát skupiny Džem, karton piv Žywiec, lahvinku polského becherovkovitého nápoje a taky dva bochníky, (respektive hranoly), domácího chleba, který upekla jeho žena(!). Ten byl fakt skvělej!

.

„S Miroslawem v Baště“:

.

Po úvodní přivítačce jsme vyrazili na procházku na Okoř, kde jsme si dali dvě pivka v tamější hospodě Dělová bašta. Kde jsme si pokecli o různých polsko-českých záležitostech. Docela jsme si rozuměli. Já jsem se na Miroslawa pokoušel mluvit polsky a Miroslaw se na Miroslava pokoušel mluvit česky.

.

„Cestou do Bažiny…“:

.

Po dvou pivkách jsme se vrátili do maringotky, kde jsme si dali k večeři tu polívku a rizoto a pak vyrazili na další procházku do Svrkyně do Bažiny. Miroslaw děl, že v takový hospodě tedy v česku ještě nebyl…

.

„U mostku přes brod je čerstvá výsadba“:

.

Sice tu opět v televizi běžel ten hrozný pořad „Nejvyšší soud“, ale když pak skončil a místní se rozprchli do svých domovu, tak jsme se s panem hospodským, respektive klubovníkem a paní klubovníkovou docela sdružili.

.

„Pán a Paní z Bažiny“:

.

Miroslaw se s nimi i vyfotil a poukazovali nám artefakty někdejšího zdejšího štamgasta, profesora grafiky na AVU – Ladislava Čepeláka.

.

„Čepelákovy knihy, hi, hi…“:

.

Po zpětné procházce do maringotky, už jsme si jen dali poslední pivko na dobrou noc a zalehli. Host do postele a já si rozhodil rozkládací matraci na zem. Akorát jsem zjistil, že se mi na ní rozpáral zip, ale můj slastný a hluboký spánek to neohrozilo.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Moonol – lék na vaší prostatu“:

Opohodě v práci a filmu s tuctovým hrdinou, který vbuzuje netuctové sympatie.

* středa, 27. dubna 2016  *

Denní na ambasádě v úplném poklidu a pohodě, žádná vzrůša či komplikace. A to ani cestou domů.

.

„Červánky soumraku nad mlýnem“:

.

Doma jsem vyzvedl Yossariana z výběhu a ještě jsem s ním vyrazil na cyklopovenčení do Podholí, aby se trochu proběhl.

.

„Výprodej textilu – džíny s Číny“:

.

A po lehkém pozévlingu na netu jsem  si na dobrou noc pustil film:

.

   .  

* Schmitke * / f – ČR, Spolková republika Německo/ r.: Štěpán Altrichter

 

Tato českoněmecká koprodukce je režisérův absolventský film a je to velice příslibný počin. Nizkorozpočtový snímek umně pracuje s atmosférou a atraktivní syrovostí prostředí Krušných hor. Kde ústřední lokací je vysloužilá větrná elektrárna. To je opravdu nádherný technický artefakt. Divím se, že jsem ještě nenarazil na žádného „šotouše“ přes větrný elektrárny. Pro mě je ten film navíc ještě zajímavý také tím, že v něm hraje Johanka, dcera kamarádky Hany z Jinýho kafe, se kterou se znám a která mi byla dokonce i párkrát povenčit Šestýho, i Joše. A hraje jednu z dvou filmových Julií opravdu dobře a výrazně.

.

.

Vůbec herecké výkony neokoukaných herců jsou dalším silným kladem filmu. Představitel hlavního hrdiny Peter Kurth (Schmidke) má tak tuctovou tvář, až se stává jeho výrazným rysem. Film o dvojici německých opravářů, kteří přijedou opravit vysloužilou větrnou elektrárnu v zapadlé díře Krušných hor je silný svou mystickou atmosférou s minimalistickou konverzací.

.

„Johanka – filmová Julča“:

.

A Schmitkeho hledání ztraceného kolegy v cizím českém prostředí připomíná kafkovské hledání cesty Josefa K. na Zámek. Kdy chování českých „domorodců“ je pro něj podobně nesrozumitelné. Krom podmanivého prostředí Krušných hor s hororovou psycho atmosférou je dalším výrazným prvkem filmu hudba. Jediné co mu chybí je nějaké přesvědčivější rozuzlení příběhu, katarze, či pointa.  Ale je to ten druh filmu, který dokáže zaujmout a bavit i bez silné narativní linie příběhu. Mě tedy bavil a asi si ho časem pustím ještě jednou…

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Dva zamilované fakáče“: