O minohledači v lese, rozšířeném povědomí o partyzánech na mlejně a o opět rozšířených televizně kulturních obzorech v Bažině.

* sobota, 16. dubna 2016  *

.

Ranní cyklocesta domů proběhla za mírného mrholení a chladného profukování, takže než jsem dojel pod Suchdolský kopec, tak mi byla kosa. Ale v něm jsem se zahřál dostatečně a později postupně naštěstí poprchávat přestalo.

.

„Vlhko u přívozu“:

.

Tak snad převozník, který vedle své převoznické maringotky chystal venkovní gril a další občerstvovací atrakce, něco utrží.

.

„Ale převozník přesto občerstvení chystá“:

.

Udělal jsem si lehkou zastávečku v Lidlumilu. Ale jen decentní,  pro chleba a brambory. Pak už jsem svižně dosvištěl k maringotce. Yossariana jsem tentokrát povenčil házením míčku na louce a pak se svalil do pelíšku.

.

„Husákovi děti“:

.

Z dospávky mě vytrhl Venca, který mi přišel vrátit půjčenou stovkou. No jupí!, teď se to akorát hodí, když mám do vejplaty už jen 80,- kč. Po dospávce jsem nejprve došel s kanystrem na mlejn doplnit si vodojem v maringotce  a pak jsme s Yossarianem vyrazili na malý pěší venčící okruh.

.

„Ssssss….ypej pryč od mých dětí!“:

.

Na mlejnském dvoře už se objevil Husák s Husákovou a malými husáčaty.

.

„Jestli nevypadneš, tak ti poštípu zadek!“:

.

Je s nima sranda. Husák je děsnej hrdina ochránce. Syčí na mě, ale od té doby, co jsem ho dvakrát profackoval, tak už se úplně nepřibližuje. Když se však obrátím zády, tak to se na mě statečně výhrůžně rozeběhne, ale jak se otočím, tak zase zařadí zpátečku.

.

„Né, já nic neříkal, já si tu jen tak jdu s rodinkou kolem…“:

.

Vydali jsme se s Jošem tentokrát přes nebezpečně vratkou lávku bez zábradlí, nad temně hučící Nijagárou. Ono tam původně tedy zábradlí bylo, ale buď velká voda, nebo červotoči ho vzali.

.

.

Vede na takovou mokřadovou louku, ze které pramení přítoky našeho potoka.

.

„Vodní zdroje“:

.

A na okraji té louky u lesa jsou malebný chatky, který asi nejsou celoročně obývané, i když zásobu dřeva na zimu maj slušnou.

.

„Chaloupky tetičky Tomky“:

.

A jedna z nich je taky dobře pojištěná, jak proti řádění sparťanských chuligánů, tak proti ohni.

.

„Dobře pojištěno u Slávie i Hasičů“:

.

Za nimi vede cestička do hustého lesa, kterým se dá prodrat nazpět k mlýnu. Doufám, že tou cestou zarůbanou se do mě zase nezaklesne nějaké klíště.

.

„Dřeva dost“:

.

Potkali jsme tu také pátrače s minohledačkou (tady, sic ?!?). Dal jsem s ním žoviální klábos na téma, že tady asi houbaři moc dvacetikorun nepoztráceli a historická bitva se tu, pokud vím, taky žádná neodehrála. Ale překvapil mě informací, že prý tady na Vokurkově mlýně byli za války partyzáni… Fakt?!? No neke…   To jsou mi věci. Za války partyzáni, dneska chuligáni…, é teda chci říct křesťanští hipíkové, (až na malé agnostické vyjímky).

.

„Pohled z lesa na partyzánský mlýn, v popředí s hlídkovací maringotkou“:

.

Nazpátek do maringotky jsme dorazili akorát na konec „Fed cupového“ tenisu: Karolína Plíšková – Viktoria Golubic 1:2. Plechovka vyhrála první set a v tom druhém už vedla nad Holubičkou 4:2, ale Křepelka to otočila a  tak je skóre po prvním dnu 1:1. Což se možná i očekávalo, ale s tím, že Barbora Strýcová rupne s Timeou Bacsinszkou a Pleška vyklepne Holubičku. Leč stalo se naopak. Jinak pro ty, co se v tenise tolik neorientují a nepoznali to podle typicky germánských příjmení, tak Golubic a Baczinszky jsou Švýcarky.

.

„Viktorka Holubička – nečekaná švýcarská jestřábice“:

.

No a večer jsme ještě s Jošem vyrazili na další cykloovenčící výlet do Bažiny. Vzhledem k tomu, jak je posledních cca 300 metrů po silnici bez krajnice s kolem a ještě s Jošem nepříjemných, tak jsem tentokrát zamknul kolo ke sloupu elektrického vedení na konci té polňačky a zbytek jsme došli pěšky.  Jen mi nedošlo, že dnes je sobota a tudíž skoro žádný provoz, takže by i ta cesta po krajnici byla tentokrát v pohodě.

.

V sobotu byl v Bažině skoro nával a tak byly obsazeny oba stoly, ale u toho druhého jsme s Jošem ještě místo našli, vedle dvou místních dívenek, (sic!).

V televizi běžel tentokrát film Na samotě u lesa, ze kterého sice rád cituji legendární slogan: „chčije a chčije“, ale vlastně  jsem ho nikdy neviděl celej. Byť jsem tedy na nějakou jeho část v televizi, kde bývá hojně reprízován, popatřil již vícekrát. Tentokrát jsem si ho tedy, bez pár úvodních minut, dopřál skoro celej a uvědomil si při tom, že mi poměrně dost dlouho trvalo, než jsem tomu svěrákovsko-smoljakovskému humoru, (námět a scénář filmu), přišel na chuť.  A taky to byl jeden z posledních filmů, co tady před svou emigrací natočil Jan Tříska. Jakto, že komančové film nešoupli do trezoru?

.

„Na obrazovce další opus z cyklu – „Svěrákovská klasika“:

.

Když film: „To jsou blechy psí, ty na člověka nejsou“ skončil. Přepli to v Bažině na Novu. A tak se mi zde opět rozšířily masově kulturní obzory. Tentokrát jsem shlédl pořad: „Tvoje tvář má známý hlas“, což je formát, ve kterém se čeští zpěváci snaží co nejvěrněji napodobit nějakého zahraničního interpreta a jeho hit. Mě tedy přišlo tohle „poloprofesionální karaoke“, jako hodně úchylná záležitost. Leč osazenstvo Bažiny, které do té doby televizi moc nesledovalo, teď divácky zjevně ožilo a začalo zasvěceně komentovat.

.

„Kterou vystřídal pořad z temných hlubin televizní zábavy“:

.

První „reinkarnaci“,  kterou jsem na obrazovce spatřil, byl Adam Mišík, (syn Vladimíra Mišíka), který se tu prezentoval jako Adam Levine, což je někdo, o kom jsem před tím nikdy neslyšel, a když jsem si ho pak našel na TyTrubce, tak jsem se ujistil, že to bylo dobře. Adam Levine zpívá hláskem konipáskem přeslazený popík pro pubertální dívenky, což tedy k tomu „mladému Mišíkovi“ pasuje. Vzpomněl jsem si při tom, jak jsem kdysi v bedně viděl rozhovor s Vláďou Mišíkem, o tvorbě jeho syna. Ten se nad ní rozplýval. Což mě vzhledem k tomu, že jeho syn Adam zpívá úděsný komerční sračky ve stylu „hoších kapel“, (v čemž se tedy výrazně nepotatil), tak mě to docela dost překvapilo. Od starého bigbíťáka, který má za sebou spoustu opravdu kvalitní muziky. A kladl jsem si otázku, jestli je to projev „otcovské slepoty“, respektive tedy „hluchoty“, a nebo prostě rodičovsky solidární snaha podpořit své dítě, ať už dělá, co dělá…, protože je to prostě MOJE dítě.  Ale tak je fakt, že je ten sladkej Adámek ještě hodně mladej a je šance, že z toho vyroste.

.

„Adam – syn z Mišíkova žebra“:

.

Druhou transkou večera byla Iva Pazderková, kterou mám docela rád, ta se jala proměnit v „ošklivku s krásným hlasem“, Susan Boyleovou, poraženou, (sic!), finalistkou britské televizní superstárské soutěže, („Britain’s Got Talent“). Tak proměna to byla docela zdařilá. Tedy vizuálně, hlasově pochopitelně již méně.  Byť kouzliči ve studiu nažhavili mašinky, co to šlo. Třetí „soutěžící“, (ono se v tom totiž „soutěží“, v pořadu vystupuje porota a její promluvy, patří k tomu nejtrapnějšímu, co se dá v tomto „formátu zábavného pořadu“, vidět a slyšet), byla mě do té doby neznámá zpěvačka Hana Holišová, která se chystala předvádět Michela Jacksona.

.

„Iva Susan Boyle-Pazderková“:

.

Na to jsem ale již neměl psychických sil, dopil jsem své třetí pivo a vyrazili jsme k domovu. Kolo jsem našel u sloupu v pořádku. Reflexní pásek na řidítkách šajnil do dálky i ve světle čelovky, která jinak svítí už dost chabě. Ale cestu nazpět v nebezpečném štěrku, a s Jošem pletoucím se, (se svítícím obojkem na krku), občas před přední kolo,  jsem zvládl v pohodě.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Kdo tlačí – má za tři“:

O krátkém „mezinočním“ dnu a o „na piču“ postavených fotovoltaických panelech.

* pátek, 15. dubna 2016  *

.

Přes noc to auto nezmizelo 😦 A nevysmahlo ani po ránu, než mě přišli vystřídat. Takže jsem kolegovi Hromondřejovi předal „problém“. Ten se tedy pokusil zavolat fízly, ale ti jsou v této záležitosti dost laxní… Argumentují tím, že máme smazané bílé zákazové čáry na asfaltu.

„Jak my máme? Jsou to snad naše čáry?!? To vy máte smazaný čáry!“ „To je záležitost správy silnic, ty pod nás nepatřej…“. „Ale je tam svislá značka, ta je rozhodující, né?“. “No to je, ale když tam nemáte ty čáry…“.

.

„Veselé Grüße aus Deutschia od Lachende bestien“:

.

Po ránu mi to domů docela svištělo. Jel jsem bez zastávky v Ludmilu. Nepodíval jsem se na startovní čas, ale mám pocit, že jsem to k maringotce zvládl za míň než hodinu.

.

Jak jsem byl rozjetej, tak jsem dal ještě s Jošem venčící okruh na kole. A po něm koupel v potoce.

.

„Do koupelny mě pravidelně chodí kontrolovat syčící soudruh Husák“:

.

Protože se trochu ochladilo, tak jsem tentokrát v kamnech zatopil, i když spíš proto, abych mohl usušit oblečení. Po lehkém poflaku na netu a posrku trochy piva jsem se svalil k dospávce.

.

Po probuzení jsem povenčil Joše a hurá zase do háku. Den mezi dvěma nočníma uteče hodně rychle. Poprvé jsem tedy v jednom dni jel na kole z háku i nazpět. Takže jsem najel 30 km. Sakra, kde jsou ty časy, kdy mi třicetikilometrová vyjížděčka byla příliš krátká? Není to tak dávno, pár let, ale od té doby má cykloforma drasticky uvadla.

.

„Fotovoltaický parčík postavený neortodoxně „na piču“:

.

Ale i nazpátek se mi jelo v poho. Jak jsem jel to stoupání od Černýho vola, tou alternativní polňačkou, tak jsem se z ní mohl pokochat pohledem na „fotovoltaický park“ (!?!). No tedy spíš parčík, ale stejně mě tady překvapil. Jednak tím, jak jsou ty panely postavený „na piču“, tedy chci říct „na koso“, a pak tím, že jsou de fakto na stavební parcele. Kousek od Práglu, kde má ta parcela jistě milionovou hodnotu.  Ale zřejmě ty cinknuté dotace vynesou víc.

Jen v závěru, na posledním kilometru,  na těch nepříjemných dlažkách kolem Slamníku, už mi to netáhlo, respektive se mi to táhlo.

.

„Má oblíbená cyklozastávka, polňačka jí míjí ale při cestě nazpátek si někdy rád trochu „zajedu“:

.

Od kolegy jsem se dozvěděl, že s tím autem to nakonec dopadlo v pohodě. Dřív než přijeli fízlové a  hlavně dřív, než začali přijíždět diplomati, se objevila jeho řidička a odfrčela. Prý to sem zaparkovala jedna krá… …sná žena, která to už předtím několikrát udělala. Takže s fotbalovými fanoušky to nemělo nic společného. Jen se mezi ně vmísila.

.

„Česká hruď zastavuje švýcarský puk“:

.

V háku jsem v bedně počouhl na hokej Česko – Švýcarsko 2:1. Ale na to, že se v tomto zápase měli hráči prát o nominaci na MS, tak to spíš vypadá, že se do Ruska nikomu nechce. Vlažný hokej s minimální bojovností. Naši většinu zápasu vedli 1:0 a Švajcové vyrovnali až při power play, necelou minutu před koncem základní hrací doby. A naší pak pro změnu rozhodli vítězným gólem 17 vteřin, před koncem prodloužení.

.

.

Nějak jsem neměl chuť na žádný film z noťasu, (cyklistická únava?). A tak jsem jen v bedně pohodil okem na další dva díly, (vysílá to ČT po dvou dílech), seriálu Batesův motel. No, není to marný, takový lynchovský, s latentní hororovou atmosférou. Má to být inspirováno Chitchcockovou klasikou nejklasičtějí Psychem.  Zajímavý, civilně tajemný příběh je podpořen skvělými hereckými výkony.  Mezi tímto a českými seriály je fakt dost široká propast. Že bych se po tom mrkl, jestli se to nedá někde na Polož.to stáhnout a podíval se na to celý?

.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Horor na dobrou noc“:

O očistném vnitřním procesu, vylepšení dopracovní cyklotrasy a o neukázněných fotbalových fanoušcích, co svou „plechovku“ pohoděj, kde je napadne :-(

* čtvrtek, 14. dubna 2016  *

Po ránu jsem musel některé hygienické prvky jít na mlejn zopakovat  třikrát… No ta včerejší závěrečná plzeň v Family chutnala divně, ale zase je fakt, že já tyto čistící procesy mám skoro po každém pivu…

 .

Dopoledne jsem se pustil do velkého prádla, čímž mám na mysli, že většina mých triček a trenkoslipů je velikosti začínající minimálně jedním X. Co to vlastně znamená ten termín „velké prádlo“ ? Jakože je ho hodně?

.

„Mlejnští paviáni“:

.

Kolem poledne jsme si s Yossarianem dopřáli pěší venčící výlet pro pivo do krámku a po návratu jsem se ještě pustil do vařby mého oblíbeného UHO z lilku, cukety a čerstvých kopřiv.

.

Pobolívaj mě trochu záda a tak jsem si je nakonec na dvacet minut natáhl na postel a podložil pohankovým polštářkem. Tedy né, že bych si myslel, že zrovna pohanka má nějaké léčivé účinky na záda, ale má ten polštářek, (který jsem od někoho dostal), takovou ideální velikost, na rovnání zad.  Pak už jsem se oblékl do cyklodresu a na nosič naskládal proviant na večeři do práce, (to zeleninově-kopřivové UHO se mi náramně povedlo).  Ještě jsem se jel  lehce s Yossarianem projet, abych ho trochu proběhl, než ho zavřu do výběhu.

.

„No není to skoro umělecký artefuckt?“:

.

Pak už jsem se tedy vyhoupl do sedla a vyrazil do háku. Dnes bylo o poznání chladněji a tedy jsem vyrazil v dlouhém rukávu a šusťákovejch kalhotách. Největší fušku mi nakonec možná dá vždy ten výjezd lesem ze mlejna. Pak už se rozjedu a jde to. Tentokrát jsem vzal ten stoupák za Černým volem alternativní cestou, né po silnici a ta zkratka se ukázala být náramně skvělá. Po polňačce jsem dojel až ke kruháči u Lidla. Tím jsem se vyhnul pěknýmu kusu po frekventované silnici.

.

„Zkratka – vyhejbačka“:

.

V závěru cesty začalo i trochu mrholit, ale naštěstí se úplně nerozpršelo. Cesta mi dneska trvala 57 minut.

.

„Někdo: „Pomáhá a chrání“, a někdo: „Nesoudí a pomáhá“:

.

V háku jsem si po ošplouchnutí a převlečení do pracovních montérek užil obvyklé problémy s parkovačema na „našich“ vyhražených místech, před ambasádou. Neb je dnes večer na Letné odveta čtvrtfinále Evropské ligy. První dva se mi povedlo odehnat, ale než jsem se pak stihl vyčurat, tak tam byli čtyři jiný a nezbylo mi než rezignovat a doufat, že za a) mezitím nepřijede žádný diplomat, (na což takhle večer slušná šance je) a za b) že brzy po skočení fotbalu všichni vysmahnou.

.

A sám jsem si ten fotbal užil v bedně.

.

Sparta – Villarreal 2:4

 

Sparta si z prvního zápasu ve Španělsku přivezla „nadějnou prohru“ 1:2. Takže by jí doma stačilo k postupu vyhrát i jen 1:0. Jenže si taky přivezla plno marodérů a vykartovaných hráčů. Tedy nastoupila v silně improvizované sestavě. A když hned v úvodu dostala gól bylo prakticky rozhodnuto. K postupu by v té chvíli musela dát tři.  Ale hrála sympaticky odvážně útočně a dobře. Šance si vytvářela, ale nedávala a v závěru poločasu dostala dva rychlé góly a bylo vymalováno.  Když pak v úvodu druhého poločasu dostala už čtvrtý gól, začalo to hrozit krutým debaklem.  Jenže Sparta se nezabetonovala ve snaze nedostat bůra, ale hnána domácími diváky dál statečně útočila. Po letech se mi stalo, že jsem, coby vyléčený sparťan, Spartě upřímně fandil. A nakonec Dočkalem a Krejčím zkorigovali na přijatelnější výsledek a měli tolik šancí, že mohli i vyrovnat. Klobouk dolu! Rozhodně to tedy byl fotbal na který nebyla ani minutu nuda se koukat. Respekt!

.

„Neplač Lopato, byl to statečný výkon!“:

.

Po fotbale to na kamerách vypadalo, že všichni parkovači zmizeli. Ale kamery nevidí na všechna ambasádě vyhražená parkovací místa. A když jsem pak v noci obcházel barák a podíval se v patře z okna, tak: „A sakra! Šmarjaláh! Buddha jeho!“. Jedno auto tam zůstalo, do prčic! Vždyť už je dvě hodiny po fotbale, jaktože nevysmahlo? Že by dotyčný šel zapít žal a auto tu nechal? Snad do rána zmizí…

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Řekněte ÁÁÁááá!“:

O úspěšném cyklonávratu se zastávkou v Lidlumilu a u převozníka. A o neméně úspěšné návštěvě Emila a Standy v maringotce.

* středa, 13. dubna 2016   *

.

Po ránu bylo docela chladno a tak mi při cyklonávratu lehce mrzly kolena. Rozehřál jsem je až při stoupání do suchdolského kopce.

.

„Přívoz je zjevně hojně využívaný“:

.

Ve směru k Suchdolu podél řeky, vyhrazený pruh pro busy, taxi a cyklisty není, ale zase se dá jet v pohodě po chodníku.

.

„Pan převozník ve slušivém oblečku“:

.

Ještě před „horskou prémií na Hnojárnu“, jsem se zastavil omrknout přístav Podbabského přívozu.

.

„Že bych si podobnou cedulku taky pořídil? „Poutníci k Okoři prosíme…“:

.

Přívozník je zjevně  nějaký „bavič“, který že nejenže má námořnický obleček, ale i přívoznickou maringotku vyzdobil různými artefakty.

.

„Naši chovanci vyrobili…“:

.

Jako je například fotovýstavka modýlků. Mě ovšem víc zaujala freeshare knihovnička, podobná těm, které jsou na zastávkách autobusu po cestě ze mlejna do Práglu. To je skvělý, jen ať se tento zvyk šíří. I když mi to připomnělo, že jsem teď v televizi viděl rozhovor s nějakým nakladatelem a ten byl prvním, kdo si povzdechl, že knihovny snižují zisky nakladatelů. Né tedy, že by přímo plakal, jako kšeftaři s muzikou, lkající že „kopírování, zabíjí hudbu“, ve smyslu: „půjčování knih zabíjí literaturu“, to né. Říkal, že je rozhodně pro existenci knihoven, ale…,  …ale ten lehký povzdech tam byl.

.

„Palubní knihovnička“:

.

Na tabulce pan převozník, bílé na modrém, potvrzoval, že je dnes dost kosa, (ve vodě i na vzduchu). A také to, jak je na tom teplotně on, jestli jeho stav „exaktně nestandartní“ měl být přiznávací coming out, nebo seznamovací inzerát, nad tím jsem raději nehloubal.

.

„Teplota převozníka: „Exaktně nestandartní“, co tím chtěl básník…?“:

.

Je dobrý, že, krom úvodu, se to stoupání k „Universitě hnoje, močůvky a siláže“ dá jet taky po chodníku.

.

„Sympatická nabídka“:

.

U kruháče jsem si udělal zastávku v Lidlumilu. Kam jsem se zastavil hlavně pro chleba, ale jak jsem v Ludmilu delší čas nebyl, tak při zjištění, že tu stále v nabídce mají levné ochucené tofu a ty skvělé rostlinné pomazánky, včetně škvarkové, která neobsahuje škvarky, tak jsem se trochu neudržel… Navíc se tu nově objevily dva druhy pomazánky cizrnové, tak ty jsem musel taky vyzkoušet.

.

„Tak „Zuzemák“ se nesmí jmenovat rum, „Pomazánkové“ se nesmí jmenovat máslo a škvarková bez škvarků bejt může?!?“:

.

Na další cestu jsem vyrazil s nejenom poněkud zatíženým boxem na nosiči, ale i batůžkem. Zato jsem ale nosiči odlehčil o šusťákové kalhoty, které jsem si navlékl na sebe, ať mě prdel nezebe! (Estéti prominou, ale rým na kolena mě žádný nenapadl).

.

„Polní zkratka, aneb daleko od hlučícího (auto)davu“:

.

Još ve výběhu opět v pohodě a tak jsem ho honem vzal na malý cyklovenčící okruh a pak ještě na chvíli do pelíšku.

.

Z dospávky  mě probrala smska od Ejmlse, že jeho plánovaná návštěva v maringotce  platí a dorazí ještě s kamarádem Standou.

.

Když  Emil se Standou dorazili, chvilku jsme poseděli v maringotce nad poslední petkou Unětického piva, co jsem dostal za pletivo. Abstinující Standa tedy nad mattonkou. Je mi nějakej povědomej, asi jsme se už někde viděli, ale že bych si vzpomněl kde, to samozřejmě né.

.

„Cestou na Okoř: Někdo mě asi má rád…, je to mladá kráska, nebo ňákej chlap?“:

.

Já jsem tedy navrhoval opět procházku do Bažiny, ale Ejmls by si prý rád rozšířil obzory a zkusil i nějakou jinou hospodu.

A tak jsme vyrazili do Dělové bašty. Kam jsme ale dorazili zrovna, když se lehce rozmrholilo. A psi už dovnitř, jak vím od minulé návštěvy s holkama, nesmí 😦 Naštěstí, když jsem se optal barmanky jestli bychom si mohli venku roztáhnout sklopený deštníko-slunečník. Tak opáčila, že ona to sice neumí, ale pokud to zvládneme, tak klidně. Naštěstí v tom nebyl žádný háček, jen malá jednoduchá západka.

.

„Se Standou a Ejmlsem v suchu“:

.

A tak jsme se zaparkovali nejprve částečně pod slunečník a částečně pod stříšku, což se neukázalo být úplně praktické a tak jsme se přesunuli zcela pod deštník. Yossarian si zkušeně našel boudičku pod stolečkem.

.

„Još si našel místečko v suchu hned“:

.

V suchu a pohodě jsme si tu u piva a nealkopiva poklábosili o životě, politice i muzice. Standa s Ejmlsem poslouchaj hudbu na Spotify, o tom já jen matně zaslechl, tak na to bych se taky někdy mohl mrknout, respektive slechnout. Klábosilo se nám tu příjemně i ta přeháňka se brzy přehnala a tak jsme tu strávili pár kousků.

.

„Nejlepší výhled na d na okořskou zříceninu je od hospodského stolu“:

.

První pokus s odjezdovým busem nám nevyšel, (no jo, já je mám psaný z Noutonic, takže ten, na který jsme vyrazil zjevně neměl výjezdní point z Okoře).  A tak jsme ještě zaskákli na jedno do Family hotýlku. Druhý pokus s autobusem už se vydařil a tak Ejmls se Standou odfrčeli do Práglu a já s Jošem do maringotky.

.

V té už jsem jen nad noťasem zhltnul slané sušenky a poté vytuhl do pelíšku.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Chtít, či nechtít být…. v kleci, to jsou ty věci, oč tu klečí…“:

.

O první cyklocestě do práce, i úspěšnou zkratkou a o velkém fotbale a příjemném filmu.

* úterý , 12. dubna 2016   *

.

Dopoledne jsem se pustil do dělávky té vyhlazovací brigádičky, v prostoru vedle maringotky.  Teď ovšem ještě tu haldičku vedle cirkulárky pořezat a nanosit do kotelny.

.

„Na hrubo vyčištěno“:

.

A taky  dopaběrkovat dřevěné zlomky, které hodlám ještě spálit v maringotkových kamnech. Jestli tedy na to ještě vůbec bude příležitost. Už teď bylo pár dní, kdy jsem vůbec nezatopil. Ale třeba na to dojde ještě o „zmrzlých mužích“.

.

„Ještě dopaběrkovat…“:

.

A pak jsem se pustil do ušití si slušivé a praktické čelenky z rozdrbaného froté ručníku. Potřebuju jí totiž pod cyklistickou přilbu, ve které mi Još rozkousal vymezovací pásek v dobách, kdy jsem ho zavíral, při odchodu do práce do maringotky.

 .

„Se slušivou i praktickou čelenkou“:

.

A pak jsem si ještě z praktické plastické krabice od pracího prášku vyrobil  epesní box na cyklonosič. Tím, že jsem jí provrtal a vázacím drátem připevnil na nosič.

 

„Praktický úložný box na nosič“:

.

A teď mi tedy již nic nebrání vyrazil do háku poprvé na kole. Ještě jsem tedy s Yossarianem provedl zkušební jízdu cyklovenčením. Přilba na hlavě i úložný box na nosiči drží.

.

„Vzhůru do sedla!“:

.

Před tím, než jsem poprvé vyrazil na kole do háku, jsem důkladně prozkoumal Google mapu, včetně satelitní verze a objevil „zkratku“ z okraje Přílep do Statenic, po polní cestě. Tedy není to ani tak zkratka, jako hlavně vyhejbačka silnici s hustým provozem. A ukázala se být perfektní. Následně jsem po sjezdu do Statenic trošku zabloudil, ale né nějak tragicky. Stoupák od Černýho vola k Lidlu nebyl tak strašnej, ale byl tu dost velkej provoz, takže to nebylo moc příjemný. Na mapě jsem objevil ještě jednu „zkratku“, kterou bych se mu mohl vyhnout,  ale dnes už jsem neměl odvahu riskovat další bloudění, (zas tak velkou časovou rezervu jsem neměl), tak tu si nechám na příště.

.

„Cesta pro přespolní…“:

.

Přes Suchdol to taky bylo s větším provozem, ale zase sjezd ze Suchdola dolů k řece byl příjemným odpočinkem. A z pod něj pak vede vyhražený pruh pro autobusy, taxíky a cyklisty. Tak to je parádička! Bus za celou dobu kolem mě projel jeden jedinej a taxi žádný 😀

.

Před Podbabou jsem uhnul podél řeky k čističce a úzkým železničním podjezdem, (kde je taky dost hustej provoz), a kolem Bubenečský nádražky, kde jsem byl kdysi s Járou, Honzou a Markem na koncertu Byl psa, a kolem dalšího koncertního bodu v hostinci Na Slamníku, hurá do cíle. Akorát kolem toho Slamníku jsou dost hnusný dlažky, ale zase už mě, krom kočičích hlav, do zadku nakopává i vidina cíle.

.

Tak trvala mi ta cesta celkem, i s malým bloudeníčkem, rovnou hodinu. Což je nakonec dokonce o maličko rychlejší než busem. Na bus potřebuju od maringotky vyrážet v 17:25 a na kole mi stačí v 17:45 a ještě v háku stihnu zaparkovat kolo do pro auta nepoužívané garáže, ošplouchnout se do půl těla v umyvadle a převléci se do pracovního dresu.

.

V háku pohoda s fotbalem v bedně:

.

Čtvrtfinále Ligy Mistrů: Real Madrid – Wolfsburg 3:0

 

V prvním zápase vyhráli 2:0 vlčáci z Vlčákova, ale dnes na madridském pažitu v týmu bílého baletu, jako primabalerín zářil Ronaldino, který dal hattrick a Madrid tak postoupil.

.

„Král Ronaldino Největší“:

.

A pak jsem  si ještě dopřál v bedýnce filmeček:

.

* 3 sezony v pekle * / f – ČR, SR, Německo, 2008/ r.: Tomáš Mašín

 

Tenhle film jsem si s velkou chutí zopákl. Přišel mi o to víc vhod, že je volně inspirován vztahem básníka Egona Bondyho s femme fatale Janou (Honzou) Krejcarovou. A já právě dočetl knížku o Mileně Jesenské, kteréž je to dcera, která se zjevně dost pomamila. I když tedy mám pocit, že ta filmová inspirace byla velmi volná.

.

.

Film je každopádně hodně zdařilý. Retro atmosféra je velice přesvědčivá a ten bod zlomu poválečných nadějí zlaté umělecké mládeže, (často levicové! sic), s nastupující komunistickou totalitou, je tu zachycen velice sugestivně. Navíc, ať si kdo chce, co chce… Kryštof Hádek tu hraje Bondyho/Ivana Heinze opravdu skvěle A jeho polská partnerka Hruška, (Karolina Gruszka), je jako Honza/Jana opravdu úchvatná. Radostné pokoukáníčko.

.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč  –
„Sem z tý silnice musela utéct, bylo to tam nebezpečný“:

O velice zábavné a poučné filozofické přednášce o sexu u úst Míry „Postavy z Cimrmana“.

* pondělí, 11. dubna 2016   *

Po obvyklých ranních rituálech jsem se pustil do likvidace té haldy dřeva, co se mi celou zimu povalovala vedle maringotky.

.

„A teď tu „coolničku na dříví“ odsunout k cirkulárce“:

.

Ona se tedy již dost zmenšila, neb z ní „budovatel verandy“,  odebral použitelná prkna a trámy. S „verandomejkrem“ jsem se už několikrát bavil, ale jelikož jsem v těhle věcech „asociál“, tak jsme se nepředstavili. A to mi při tom ochotně půjčil pajcr a palici na páčení prken.

 .

„Ještě mi tu pár prken zbylo na zejtra“:

.

Původně to byla ohrada kolem Žlutých lázní. Teď už tu tedy zbylo jen dřevo použitelné leda na ztopení. A to jsem tedy pomocí vozejku přesunoval k cirkulárce. Pár trámů a prken jsem tam ale našel ještě použitelných a tak jsem je dal stranou s tím, že si z nich vyrobím přístřešek na dřevo.

.

„Yossarianem objevená černozem“:

.

A zatímco já jsem usilovně pracoval, tak Yossarian se zabavil hloubením díry na tom placu kde byla hromada dřeva. A překvapivě se ukázalo, že je tu docela úrodně vypadající černozem.  Že bych tu pak něco vysadil? Je to sice v polostínu, ale…

.

„Viewegh na ocet…“:

.

Nakonec jsem hromadu odvozil skoro celou, ale ještě jsem  si nechal trošku na zítra.  Dal jsem se trochu do pucu a vyrazili jsme s Jošem na přednášku, „kolegy Zelmírského dobrovolníka“, JaroMíry Vavrocha o sexu na Kliniku! V rodině „postavy z Cimrmana“, (pro zapomnětlivé a neznalé: „Ale tu lípu nedám!“), ho oslovují po vzoru rodiny Bosákovi, a né Jardo, jako u Jágrů.

.

„Dan a jeho vážková vášeň“:

.

Na zastávce jsme stále našli „altruistickou knihovničku“, byla už trochu probraná, ale kupodivu tu zůstal na ocet Májkl Vjůg a jeho „Účastníci zájezdu“. No vida, a v knihovnách se o něj ženský perou.

.

„Oblíbený kněz undergroundu“:

.

Knížky jsme potkali i na přestupu na Vajglaváku. Kde měli ve výloze reklamu na knihu o vážkách, kde byl jako spoluautor uveden i nejznámější český „vážkolog“ Dan Bárta. A pak taky reklamní plakát na „rozhovory nad Biblí“ s undergroundovým knězem a zpěvákem Johnem Harrym, (vystupujícím také pod jménem HaryJán). S tím se dost často potkávám na „sluníčkářských“ akcích.

.

„Laďa Ian Herry a jeho kniha“:

.

Když jsme dorazili na Mírovu přednášku, vyfotil jsem si tradičně Kliniku zvenčí, když se to uvnitř nesmí

.

„Klinika dnes uvádí“:

.

Sexualita a vztahy (pohled do dějin a filosofie)

Vztah jako zásadní možnost trvalého, celoživotního rozvoje duše, sexualita z hlediska historie, přítomnost: sexualita v okovech norem, ztráta posvátného vztahu k vlastní sexualitě, co s námi dělá pornografie, jak se dá se sexualitou pracovat, význam „tantrického“ přístupu, vzestup a zrovnoprávnění ženy.

Přednáší Jaromír Vavroch.

.

.

Našli jsme klinický sáleček úplně narvaný. No vida jak ten sex stále táhne. Prosmýkl jsem se s Jošem a pulitrem úplně dopředu a tam jsme usedli na zem, akorát včas. Míra zrovna dokončil rozdávání pamlsků, co mu napekla maminka a přednáška začala.

.

Byl jsem na to zvědavej čeho se od Míry  dočkám. Je to takovej ten „bóžovskej typ“ a já si ho v Greenpeace hned oblíbil. Původně vystudoval divadelní vědu, ale je to takový filozofující mudrlant, který se zajímá o kde co.  Přednášku začal představením dvou mýtů o vzniku pohlaví. Jednak ten křesťanský, o první ženě Lilith, kterou Bůh stvořil stejně jako Adama, takže se cítila být mu rovna a odmítala s ním spát v „misionářské poloze“, v duchu feministického: „jsem ti rovna, proč bych měla spát pod tebou?!?“. Takže mezi nimi docházelo k „partnerským rozmíškám“, a nakonec Lilith Ádovi zdrhla. Ten tento „vadný výrobek“ u Boha reklamoval, takže tento mu vytvořil nový model, z jeho vlastního žebra a tudíž jemu podřízený, který neremcal. V některých verzích se pak Lilith proměnila v hada a pomstila se Adamovi tím, že to byla ona, kdo Evě podal ono zakázané jablko. Z oficiální verze Bible byl tento mýtus pochopitelně vypuštěn.

.

„Tak to né dívenky, kam se hrnete, na White media?“:

.

Druhým, Mírou zmíněným mýtem, pak byl mýtus antický o tom, že původně se na Zemi vyskytovali bytosti o dvou hlavách, čtyřech rukách a čtyřech nohách. A tyto „dvojbytosti“ existovaly ve třech verzích: „muž-muž“, „žena-žena“ a „muž-žena“. Tyto bytosti byly velice šikovné a chytré, (víc hlav víc rozumu), takže se ta antická boží partička kolem Dia a Zeuse začala obávat, že by je mohli z jejich Olympiády svrhnout. A tak se rozhodli oslabit je tím, že je bleskem rozčísnou na polovinu. Takže z nich vznikly nové „rozdělené“ bytosti muž a žena. A podle toho, co bylo původně tou jejich druhou polovičkou, tak podle toho se odvíjejí jejich sexuální preference. Z původního muže-muže vznikli homosexuálové, z ženy-ženy lesby a z těch co byli původně muž-žena, tak z těch vznikli zvrhlíci, kteří preferují křížení pohlaví.

.

No hezké mýty, že? Vůbec byla ta přednáška dobrá a zajímavá. Fakt mě bavila. Posléze Míra přešel k opěvování Michela Foucaulta a jeho Dějin sexuality, (mimo jiné je to také autor Zrození Kliniky 🙂 sic!). A také k tomu, jak lidskou sexualitu devastuje vliv pornografie. Ta přednáška byla fakt zajímavá a přednášená mile chaotickým způsobem. Místy to mělo kvalitu divadelního představení jednoho herce.  Akorát ale udělal Míra na začátku jednu zásadní chybu – a to, že vyzval přítomné, že když bude někomu něco nejasné, nebo s něčím bude nesouhlasit, nebo bude mít potřebu něco podotknout, či upřesnit – ať se směle ozve. A ještě k tomu i sám poňoukal řečnickými otázkami. A takovýto „smělý prudiči“, se v publiku vyskytovali. Jednak jeden, zjevně Mírův kamarád, pak jeden typ „megachytrého profesora s megaegem“, který měl neustále potřebu polemizovat a zpochybňovat to, co Míra pronesl. Od pohledu i poslechu, to byl takový ten typ „Jaromír Chytrák“, (shoda jména s přednášejícím čistě náhodná), který ve svých proslovech používal „pseudovědecký newspeak“, plný né zcela frekventovaných cizích slov. No a když se ještě s kritickými poznámkami začal ozývat i Janek z Greenpeace, který taky později dorazil, (to je ten, kterého jste mohli vidět viset na kandelábru na Evropský, společně s tibetskou vlajkou), usoudil jsem, že přednáška skončila. A už to bude jen žvanírna. Takže jsem si šel pro druhé pivko na bar a už tam setrval.

.

„Úžasná improvizace“:

.

Před barem tam půvabně povlávala mladá dredařka, která se prezentovala, jako vystudovaná opravářka kytar a jala se opečovávat zde se povalující kytary.

.

Krom ní mě tu také okouzlily nádherně zbastlené dveře. Tedy já jsem taky velký a dost neortodoxní bastlič-improvizátor. Ale to, jak tady někdo vyřešil situaci, že má užší dveře, než je díra mezi furtrama, to mě naprosto odrovnalo a nadchlo. Dokonce tak, že jsem se šel zeptat na bar o svolení, jestli bych si ty dveře mohl vyfotit. Svolení se mi dostalo. Ale na poprvé došlo k „průšvihu“, když mi do záběru nečekaně vstoupily dvě dívenky. Ale vzhledem k tomu, jaké z toho měly pobavení je podezírám, že se takto snažily „procpat“ na White media 😛 Žádný takový, to si musíte pěkně aktivisticky zasloužit. Dám vám přes oči maskování!

.

„Všechnu moc imaginaci! – Klinika žije!“:

.

V autobuse na mlejn jsem pak Mírovi poslal esemesku, že se mu přednáška moc líbila, ale že mu radím pro příště, aby na začátku striktně vymezil: „svobodná debata o tématu ano, ale až na konci! A během přednášky držte laskavě zobáky!“.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Si na tu temnou sexualitu posvítíme!“:

O v elkovezírově obědě s vejslužkou a malé knize o velké ženě, která byla víc než Kafkovou milenkou.

* neděle, 10. dubna 2016   *

Když jsem ráno dorazil na zastávku, přivítala mě tam taková „guerrilová verze“ té sdílené knihovničky.

.

„Rozdávačná knihovnička“:

.

S potěšením jsem jí prolustroval a objevil tři kousky, které jsem si s radostí vzal.

.

„Tři ůlovečky“:

.

A cestou do háku jsem přímo před Městským úřadem Prahy 6 potkal dáreček od egoistického psího páníčka. A vzpomněl jsem si, že už jsem dlouho neudělal akci své „guerrila cleaningové“ facebookové skupiny „Nese…me na to!“. A tak jsem vylovil z náprsní kapsy šitpytlík a proměnil se ve Viktora Čističe.

.

„Šance pro Viktora Čističe“:

.

V háku denní na residenci. Velkovezír tentokrát nikde netrajdá, ale byl ve svém residenčním domově. Naopak,  dnes u sebe doma uspořádal oběd. Takže dorazili nějací návštěvníci a já měl trochu vzruchu.

.

„Vejslužka s velkovezírova oběda“:

.
A když oběd u velevyslance skončil, tak jsem od kuchaře dostal vejslužku. Na dnešní směně teda určitě nezhubnu.  V takové „sabdží“ omáčce s rejží byly kousky něčeho, co na pohled vypadalo jako kousky manga. Ale mango to nebylo. Co to bylo netuším, mělo to takovou jemnou chuť, že by  nějaký batáty, či co? No, mlasknul jsem si.

.

Yossariana jsem doma našel opět zcela v pohodě. Obešel jsem s ním obvyklé večerní venčící kolečko a zapluli jsme do pelíšku.

 .

V autobuse jsem si dočetl knížku:

* Marta Marková Kotyková – Mýtus Milena Jesenská *

Tuhle knížečku jsem našel v knihovničce na zastávce v Big Přílepech. Vypadá tak lacině pejprbekově, ale uvnitř se skrývá poctivá literárně vědná práce zpracovávající životní osudy Mileny Jesenské, která je dnes celosvětově známá hlavně jako milenka Franze Kafky a adresátka jeho dopisů, které vyšly knižně jako „Dopisy Mileně“.

Marková-Kotyková upozorňuje na to, že ten mýtus osudové Kafkovy milenky, je paradoxní v tom, že pro Milenu Jesenskou  byl vztah s Kafkou, v jejím bohatém milostném životě, vcelku nevýznamná avantýra. Milena byla pozoruhodná, emancipovaná žena a v erotických záležitostech byla značně volnomyšlenkářská. Možná by se její vztah k sexu dal opsat eufemismem, že byla „veselá v rozkroku“. V obou svých manželstvích měla mimomanželské vztahy, které jí manželé toleroval (!).  Její manžel Ernst Pollack o jejím vztahu s Kafkou věděl a to že ten jí dopisy posílal k její přítelkyni, bylo hlavně kvůli Kafkovi. V době, kdy se nějakým hipíkům v Americe ještě o žádné sexuální revoluci a volné lásce ani nesnilo. Paradoxní je, že krom Franze Kafky byla také milenkou Julia Fučíka, (sic!), který jí také prý psal velice vášnivé erotické dopisy. Ale pokud vím, tak ty nikde nevyšly. Není zcela vyloučeno, že dokonce, mezi její „zářezy“ patřil i Kléma Gottwald, (sic na třetí!).

Ale neměla s muži jen erotické avantýry. také například se Závišem Kalandrou redigovala časopis Tribuna. V koncentráku pak byla s Máňou Zápotockou, (ženou prezidenta Tondy Zápotondy) a také s Gustou Fučíkovou, ale s tou se nesnášely. Vzhledem k techtlým mechtlím Mileny s Julkem Práskačem není divu. A setkala se v Ravensbrücku, též s Rosou Thalmännovou, ženou Ernesta Thälmanna.

.

.

V době své krátké známosti s Kafkou byla úspěšnou novinářkou a překladatelkou, (s Frantou Kafkojc se seznámila tak, že přeložila do češtiny jeho povídku, byl to vůbec první překlad Kafky do češtiny), i literátkou. Byť její nejúspěšnější knihou byla kniha receptů. Nedá se ale říci, že by měla Milena Jesenská zrovna snadný život a jeho závěr, kdy podlehla útrapám v koncentračním táboře,  už vůbec ne. Rozhodně to byla velice zajímavá osobnost, kterou by bylo chybou vnímat jen jako „milenku Kafky“. Já jsem tedy z knihy akcentoval hlavně bulvární pikošky, ale Marta Marková-Kotyková jí zpracovala velice seriózně včetně poznámkového aparátu a ukázek z tvorby Mileny Jesenské. Rozhodně knížka, která stojí za přečtení.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Osud má různé tváře, tváře mají různé osudy“:

O sobotní mlejnské brigádičce, „Tour de Hole“ a jak se mnou laškoval noťas i celá maringotka. A o nečekané příjemné návštěvě, která mě čekala na schodech.

* sobota, 9. dubna 2016   *

Ráno jsem před odjezdem busu stihl krátký jukec na Farmářské trhy na Kulaťáku a opět jsem neodolal a koupil si jednu tu „božskou kouli“, co minule a jeden šmik sladkého řezu.

.

„Božské koule“:

.

Yossarian ve výběhu opět v pohodě. Zjevně se vůbec nesnaží uprchnout a tak asi ani nebudu těm dvířkám dělat práh, aby je dole nemohl odtlačit.

.

„Né abyste to Jošovi práskli, že jemu jsem na Farmarketu nic nekouil“:

.

¨Po ránu se tu objevil obří náklaďák s další várkou dřeva. No tak to ta louka dlouho uklizená nezůstala, ale aspoň jsem udělal místo na novou hromadu.

.

„Co znamená: Vyklopit na dřevo“:

.

Obvyklý ponoční program:  krátké povenčení, lehký pozévl na netu a pak dospávka.

.

„Ty koule byly fakt božský…“:

.

Probral jsem se v jednu a po opětovné chvilce zévlení na netu jsem uslyšel z venku šrumec. Aha, sobotní mlejnská brigádka už začala.

.

„Co píšou na tý tabulce?“:

.

Sandy najel s tranzitem a nacpali jsme do něj čtyři lednice z toho tři hodně velký. Ovšem do toho přišel Tomáš s informací, že na ten „nebezpečnej odpad“ má před noutonický krámek přijet jen dodávka, takže nám vezmou max jednu lednici.  Protože se dá očekávat, že zájemců bude hafo. Ale tak, když už byly lednice naložený, tak Sandy prohlásil, že je zkusí nějak ukecat.  A nakonec se vrátil zpět jen s jednou, takovou tou velkou prosklenou hospodskou. Ostatní se mu podařilo jim vnutit. Přeci jen přivezli kontejner, ale né moc velkej. A sjeli se k němu lidi z širokýho okolí.

.

„Aha, tak tyhle hyeroglify nepřečtu…“:

.

A zrovna když došla řeč na Akimu a na můj dotaz kdy se vrátí se mi dostalo odpovědi, že to nikdo neví, tak kde se vzal tu se vzal, jeho obytný vůz se objevil na příjezdové cestě. Tak už nebudu na parkovišti sirotek.

.

„Akima is back!“:

.

Pustil jsem se pak do výroby kotle zeleninové polívky z cibule, mrkve, brambor, zelí a tuřín už se mi tam nevešel.

.

„Cesta do Hole, vede přes pole, pěšky i na kole“:

.

A poté jsem vyrazili s Jošem na cyklovenčení. Napadlo mě, že když jsem minule v těch Holích zabloudil, tak ten okruh vezmu obráceně, cestou do Holí od Svrkyně, kterou znám a v těch Holích už pak tu polňačku, po který jsem do nich přijel minule najdu. Yossarian ten úsek po silnici běžel vzorně po kraji.

.

„Né Joši nechoď k tý hromadě udělat to, na co myslíš…:-) „:

.

Nahoře na kraji Holí se povaluje kupa štěrku, ta by se mi před maringotku hodila. Za kupou štěrku se pak povaluje koňskej ranč, i s vývěsním štítem hospody. Ovšem, když jsem jí šel omrknout., tak dveře byly zamčený.na pozdější dotaz se mi dostalo odpovědi. že bývá otevřena jen příležitostně, při nějakých akcích. Škoda, to by byla ideální venčící hospoda.

.

„Ranč s hospodou“:

.

A cestou jsem na verandě minul okno, za kterým se právě převlékala mladá koňařka, byla zrovna v kalhotkách a podprsence. Podívala se na mě zaskočeně, kde se tam beru, ale když jsem na ní udělal rozpačitě omluvné gesto, tak se mi odpověděla pohledem, ve kterém se vůbec nedalo přečíst: „och, jak se to ale moc stydím, že se na mě kouká cizí chlap“.

.

„Výcvik mladých klisen“:

.

V Holích u kapličky jsem zjistil, že jsme minule měli jet za ten „reklamní barák“, že se za ním silnice stočí správným směrem.  Yossarian tu potkal kámoše, ale ten byl za plotem, nějakej smutnej…

.

„Nebuď smutnej, utěšoval ho Još, třeba tě páníček vezme taky proběhnout“:

.

Ze známé polňačky, na které jsme opět potkali koňské jezdce, jsme to vzali na cyklostezku, která byla takovej sešup, že to bylo na hranici toho, co si ještě troufnu sjet. Opačným směrem bych to ani asi nevyšel bez cepínu.

.

„Tahle cesta je slepá, vede jen do nějakýho moderního statku, nebo čeho“:

.

Po návratu jsem provedl zátop a když jsem pak vyrazil na mljen s kanystrem pro vodu, tak mě po návratu čekaly na schodech tři petky unětického piva, (jedna 10° a dvě 12°), od holek za to pletivo. Když se mě Julie ptala: „co za to budu chtít…“, teda aby vás hned nenapadaly zcestné myšlenky, opravuji: „kolik za to budu chtít?“, tak jsem jí řekl že nic a když naléhala, odbyl jsem jí slovy: „tak šest piv“. A měl jsem na mysli šest bráníčkovejch lahváčů. Tak takhle  to byl dobrý prodej…

.

„Tudy jsme měli minule jet, (běžet)…“:

.
Ovšem, když jsem si jednu petku na večer odšrouboval, načekal mě relax, ale  „stávkování přístrojů“.  Nejdřív si noťas začal hrát na „vrtačku“. Zhasnul a začal vydávat vrčivý zvuk. Nereagoval na žádnou klávesu, ale naštěstí po odpojení baterie zase normálně naskočil. A chvíli poté mi zhasla celá maringotka. Navíc venku lilo a tak jsem se s čelovkou  na hlavě vydal pátrat v dešti. Na mlejně jističe v pohodě. Přívodní zástrčku mi taky nikdo nevytáhl.  Na rozvodnou bedýnku na kabelu ve stodole jsem ve světle čelovky moc neviděl, v jaký poloze jsou  její jističe. Nakonec na druhý pokus o procvakání se mi rozsvítilo…. V maringotce..

 .

„Nečekaná příjemná návštěva“:

.

Pak už tedy konečně pohoda u noťasu s pivkem. Ale film jsem si už nepustil, bylo už pozdě. Dneska maj ty filmy běžně přes dvě hodiny a nemůžu moc dlouho ponocovat, když ráno vstávám do háku..

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Holka samá ruka“:

Jak mě vlastní lenost a předpovídači počasí odradili od sportovního výkonu a tak jsem si dopřál jen ten televizní.

* pátek, 8. dubna 2016   *

A nepršelo tedy ani ráno, takže jsem se rosníky a jejich lhavou předpovědí nechal odradit od cesty na kole zbytečně.

.

„Graffiti uklízečky crew“:

.

Ale aspoň jsem takto po ránu mohl zaskáknout do Kaufu pro pivko. Neměli ovšem, už ty akční bráníčky a to jak 11°-ky, tak ani 10°-ky 😦 Vzal jsem si tedy místo toho 2 petky  Van Puru 7,2 % alc., ten je jako hypnotikum přivolávající ospalost nejúčinnější.

.

„I když není hadrák, jako hadrák…“:

.

Još po první noci ve výběhu na volno čekal spořádaně u jeho branky. A tvářil se naprosto spokojeně.  Pašák! Teď jen co to s ním udělá, až někdo přide na mlejn s háravou fenkou 😛

.

Popadl jsem kolo a udělali jsme si spolu venčící okruh kolem pole za viaduktem.

.

„Ale já jsem chtěl jít na mlejn… 😦 „:

.

Pak  jsem se lehce poflákl na netu, požil trochu toho pivního uspávadla a svalil se k dospávce.

.

„Kdo to tam ťuky buchy?“:

.

Z té mě o pár hodin později probral nějaký lomoz přes potok. A když jsem vyhlédl z okénka spatřil jsem že u Layli se buduje verandička. No tedy spíše to bude pěkně velká veranda. To je dobrej nápad. Který mi připomněl, že bych si měl nad schody k maringotce taky vyrobit nějakou stříšku.

.

„Jo zastřešená veranda…, to je dobrej nápad!“:

 .

Před třetí hodinou jsem znovu vskočil do sedla a vyrazili jsme s Yossarianem na pořádné cyklopovenčení k vodnímu dílu. Tentokrát se do něj Jošovi na koupel nechtělo.

.

„Živý plot u mostku už pučí“:

 

Ono také stále nebylo počasí nic moc a jeho předvídači stále věštili déšť. A tak jsem ani tentokrát neosedlal k cestě do háku svého cyklooře, ale vyrazil na autobus.

.

„Još kontroluje zálivku“:

.

Cestou jsem se zastavil v Albim, pro tři akční mattonky á 9,90 kč.  Objevil jsem taky vánočku za slušnou cenu 21,90 kč, ale u pokladny se ukázalo, že za ní po mě chtějí 35,- kč.  A protože už minule mě takhle nachytali s chlebem, tak jsem  jim jí demonstrativně vrátil. Jo, Alboš tyhle šméčka s cenovkovým omylem zkouší celkem často… Tak samozřejmě, že jim věřím, že to rozhodně nebylo úmyslně, ale zajímavý je, že se mi to nikdy nestalo v Lidlumilu, nebo Kaufu… Ale jedině to, že si zákazník odmítne takovýmto podvodem do košíku nalákané zboží koupit, je jediná cesta, jak je od používání tohoto falešného triku odradit. Tedy respektive, přimět je k tomu, aby byli pečlivější při cenovkování 😛 Protože to samozřejmě nedělají schválně…

.

„A vítězem dovednostní soutěže se stává…“:

.

V háku mi v Brankách, Bodech, Dokun… é Vteřinách, sdělili že hokej Plzeň – Sparta se prodlužuje za stavu 2:2. Pilsenští vyrovnali těsně před koncem. A tak jsem to přepl na to prodloužení. Tu chvíli to čumění na reklamy na ledě vydržím. I když ta chvíle může být i dost dlouhá… Letos se prodloužení hraje, až do té doby dokud nepadne gól a na samostatné nájezdy nedojde, neb hráči vůči nim mají  antipatii s tím, že takto rozhoduje „dovednostní soutěž. Já si tedy myslím, že celé hokejové utkání je „dovednostní soutěž“, v umění vstřelit gól,  stejně tak jako samostatné nájezdy, ale budiž. V prodloužení byla Sparta výrazně lepší a aktivnější. Po dvou nastřelených tyčích nakonec zaslouženě šťastný Pech vstřelil branku a pecha, tak měli oba týmy, ale toho šťastného s velkým P, jen Sparta, která postupuje do finále.

.

„Snaha byla“:

.

Z hokeje to v bedně přepojili rovnou na fotbal Brno – Bohemians 2:1. ČT to přepojila, (kvůli prodloužení toho hokeje), už za stavu 0:1 pro klokany. Fotbal to byl sice trochu „holomajzna“, ale oba týmy hrály s dobrým nasazením. Byl to oboustranně aktivně útočný fotbal a tak se na to dalo koukat. Brno skóre nakonec otočilo. Nejprve vyrovnalo ze standartky, když si Bohemáci dali vlastňák.  A v závěru, nejprve rozhodčí neuznali Bohemce gól kvůli ofsajdu, který nebyl.  A pak Klokani dostali gól po trestňáku za faul, kdy se drželi za dresy oba hráči, a ten brněnský bohemáka dokonce o trochu víc 😦 Určitě Hollan podplatil rozhodčí prachama z hazardu! Hambáááá! Jestli kvůli tomu Bohemka sestoupí, tak si na protest v Brně přestanu kupovat burek! No to jsem přehnal…, tak protestně přestanu pít Sralobrno!, (to už stejně nepiju 😀 ).

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Všem se všechno líbit nemůže…“:

O pracovním záchvatu a setkání s rybáři v koupelně.

* čtvrtek, 7. dubna 2016  *

.

Dnes jsem měl po ránu nějakou pracovní náladu… Nejsem nemocnej?

.

„Halda železného šrotu na parkovišti“:

.

A tak jsem se s předstihem pustil do brigádičkového úklidu těch věcí, o kterých se mluvilo na kruhu. Tedy nejprve jsem se popral s haldou železného odpadu na parkovišti a odvláčel ho za stodolu.

.

„Abraka dabra!… a halda šrotu za stodolou“:

.

A pak jsem odvozil k cirkulárce zbytek té hromady dřeva, co byla na louce. No hned to tady vypadá krásněji.

.

„Je libo zaparkovat?“:

.

Još mi v tom celkem vzorně pomáhal, tím že se motal kolem mě a kolem Darliny a Cheera v kotci. Zdá se že pochopil, že když je s pracujícím páníčkem na mlejně, tak se nemá nikam vzdalovat.

.

„Kolečko ke kolečku…“:

.

Není divu, že taková stachanovská aktivita mě unavila natolik, že jsem si pak musel hodit malého šlofíčka.

.

„Když se prkno k pařezu přiloží… najednou je tu poslední kolečko“:

.

Po hlubinné relaxaci jsme s Yossarianem vyrazili na tradiční cyklovenčení k vodní nádrži u Kovár. U té tentokrát byla partička rybářů… sic! Tím se vysvětluje ten ještě doutnající ohníček na divném místě, který jsme tu našli minule.

.

„A máme čistý stůl…, tedy louku“:

.

Prohodil jsem s nimi pár žoviálních slov. A prej tu na potoce opravdu ryby jsou, dokonce i pstruzi a raci! Já ale v koupelně ještě žádného nepotkal. Ale v tom případě v tom potoce zas tak špinavá voda snad nebude…

.

„Z cyklovenčení“:

.

No a pak jsem vyrazil do háku a Joše jsem tedy poprvé nechal na volno v jeho již dokončeném kotci. Tak jsem na něj zvědavej… Sakra!, ještě před tím jsem mu chtěl obtáhnout to telefonní číslo na obojku a pak na to zapomněl. Tak doufám, že nikam nezdrhne.

.
„Rozcestník bez pocestníka“:

.

Uvažoval jsem i o tom, že bych zároveň také poprvé vyrazil do háku na kole. Ovšem odradila mě deštivá předpověď počasí. Nakonec ale večer  nepršelo, respektive jen 6 kapek na metr čtvereční. A navzdory předpovědi nepršelo ani druhý den ráno. Takže jsem si nadával do zemanů, že jsem se nechal nachytat. To jsem ale ovčáček!

 .

V háku jsem pak v bedně zčouhnul fotbal:

 

Villarreal – Sparta 2:1

 

Hned v úvodu zápasu přišla hustá minela brankáře Bičíka-Pičíka, který tak dlouho otálel s odkopem, až mu do něj „forčekující“ útočník vložil nohu a jeho výkop skončil v jeho vlastní brance. Následovala drtivá převaha španělského týmu, s tunou vyložených loženek, ale… Pičíkovi se dařilo svou úvodní vloudilku bohatě odčiňovat a chytil několik tutovek. Doslova čaroval, jak Kalousek s rozpočtem a jeho branka zůstávala prázdná, jak státní pokladna. A na konci poločasu, už v nastaveném čase, z první kloudné šance, respektive tuším že  z vůbec prvního rohu Spařky v zápase, matláci z Letný vyrovnali!  Fotbal nemá logiku!

.

„Bičík – pičík, vteřinu před tím, než buzarem dopraví míč do své sítě 😛 „:

.

V druhé půli se pak hra Spařky výrazně zvedla. A paradoxně možná právě proto, že začali hrát se Španěly vyrovnanější partii, tak dostali gól na 2:1. A tak se pak zase stáhli před vlastní pokutové území a úporně bránili. V závěru opět rozpoutali Vi(d)llarrealáci drtivý tlak, ale nic z něj nevytěžili. Takže si sParta odváží na Letnou nadějný výsledek do odvety. Bohužel si ale také zpátky odváží dost rozsáhlý lazaret + hráče karbaníky, kteří nebudou moci v odvetě kvůli žlutým kartám hrát, takže… Takže asi za Spartu bude muset nastoupit půlka juniorky.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Mám rád holky co dodržujou pravidla…“: