O dokončení Jošova výběhu, marném pokusu o návštěvu knihovny s lahváčema a dobrém muzikantském filmu.

* středa, 6. dubna 2016  *

Když jsem se po ránu potkal s Leonem, tak mi oznámil, že už dnes vyrážejí na cestu někam na jih. Ještě přesně nevědí kam…  Tak jsem mu popřál „bon voyage“,  a pak jim zamával. Takže teď jsem na parkovišti zcela osiřel.

.

„Bon voyage Nono, Leone a Ewene“:

.

Konečně jsem se tedy pustil do dodělávky výběhu pro Joše. Tedy že jsem navozil hlínu k podehnutému pletivu, aby se nemohl podhrabat.

.

„Nakládačka“:

.

Hlínu jsem si nabral z hromady, kterou kluci vykopali, když dělali přítok z potoka do husího rybníčku. Nebyla ještě tak slehlá, abych jí musel nakopat krumpáčem. Zvládla to lopata.

.

„Jen doufám, že to nebyla nějaká zakopaná válečná sekyra…“:

.

Našel jsem v té hromadě hlíny zasypanou sekyrku! Ještě nestihla moc zreznout.A Yossarian se vcelku tvářil, že se mu nová úprava jeho voliéry líbí.

.

„Podlaha s pletivovou výztuží“:

.

Nakonec těch potřebných koleček bylo docela dost, takže mě to natolik zmohlo, že jsem si po fajrontě hodil lehčího šlofíka.

.

„Hotovson, tak jak se ti Joši bude uvnitř líbit?“:

.

Po kterém  jsme s Jošem vyrazili na venčící výlet na kole, tentokrát do Kovár, podívat se po té knihovně s pivem, o které básnil Roman, když jsme u něj byli s Jarboe-Lenkou a Vlaďkou na večírku.

.

„Támhle leží, aport Joši“:

Bylo krásně teplo, ale na cestu nazpátek jsem si sebou vzal mou oblíbenou červenou větrovku, kterou jsem vecpal do držáku na flašku. No ale najednou, kousek před vodní nádrží, jsem si všiml, že košík na flašku je prázdnej 😦 . Ó má milovaná červená větrovka, kterou mám už léta, párkrát jsem jí někde zapomněl, ale vždy se ke mně vrátila. Inu cesta je hrbolatá, bunda měkká, při pádu nezahlučí…

.

„Graffiti výklenek“:

.

Honem jsem to otočil, ve všední den je tu minimální provoz, ale pár cyklistů před tím proti mně projelo. Naštěstí jsem jí ale našel.

.

„Řidiči, v Kovárech třicítka stačí!“:

.

Zato jsem pak v Kovárech nemohl najít tu knihovnu. Povedlo se mi odchytnout jednoho chlapíka, který sice prý není zdejší, ale, že prej by to mělo být támhle, „říkaj tomu Studovna a choděj tam na pivo“.  Ukázaným směrem jsme ale našli jen zamčený a nijak neoznačený dveře.

.

„Tohle nevypadá moc jako knihovna…“:

.

Ještě jsme s Jošem propátrali okolí. Ale  knihovnu jsme nikde nenalezli, jen „hasičárnu“, která také nevypadala moc funkčně. Spíš tak na zasquatování. Odchytli jsme jednoho domorodce, který nám potvrdil, že ta „knihovna“ je to ono, kam nás předtím poslal ten nedomorodec. Ale jak tam kdy kdo bejvá to prý neví.

.

„Hasičárna…“:

.

Znovu jsme se tedy vrátili k té knihovně/neknihovně. Dveře byly furt zamčené, ale povedlo se mi přes matné sklo nahlédnout dovnitř matným drátěným sklem. Jo, uvnitř jsou nějaká křesílka, lednice i knihy. Ale já jsem to z toho Romanova vyprávění mylně pochopil, jako že je to regulérní pobočka knihovny, kterou si jen místní vylepšili o ledničku s lahváčema. Ale tohle je evidentně něco jako neoficiální soukromý klubík. No jo, tak nic…

.

„Pohled dovnitř, skrz matné sklo“:

.

Po návratu domů jsem si pak tedy místo lahváče v knihovně/studovně nalil pivko z petky a pustil si k němu film:

 .

* V nitru Llewyna Davise (Inside Llewyn Davis) * / f – USA, Lucembursko, Velká Británie, Francie, 2012 / r.: Ethan a Joel Coen

.

Tahle „Coenovka“ je nečekaně něžná, ba až romantická, na rozdíl od většiny jejich filmům, kde o nějakou tu drsárničku nebývá nouze.  I když tedy příběh klasického folkového zpěváka dylanovského typu začíná hustou „nakládačkou“, ke které se na konci filmu, příběh těžce se životem protloukajícího se lůzra, snícího svůj sen o muzikantském úspěchu, zase vrátí.

.

.

Hlavní hrdina Llewyn, (i jeho představitel Oscar Isaac), je od pohledu sympaťák, jen trochu neumí vycházet s lidmi, stejně jako s kocoury. A tak se neustále dostává do problémů. Ale na Coeny je to opravdu téměř romantický film, byť tedy není úplně optimistický, či happyendový. Ale přes jistou nadsázku působí velice opravdově a já si při jeho sledování říkal – kolik asi z těch stovek a tisíců muzikantů, kteří se snažili jít za svým hudebním snem, ale nedošli k němu, si prošlo podobnými zážitky.

.

Film, který má atmosféru, má kouzlo, a je v něm hodně příjemné muziky určitě stojí za vidění.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Foukni… …mi ho tam, ať očima mihotám“:

O malém českém záškodnictví, o tom že červenat se nemusí být zdravé, o šíleném televizním hybridu v Bažině a skvělém dokumentu o křehce zranitelné silné drsňačce.

* úterý, 5. dubna 2016  *

Cestou z háku jsem ještě stihl prudkou návštěvu Kaufu, pro „tekutý chléb“. Po chvilce pátrání jsem dokonce ještě našel i ten akční Bráníček 11°, (posledních pár petek). A taky vaničku s masem pohozenou mimo chladící regál. To mi přijde, jako takový typický „malý český záškodnictví“ v duchu „z cizího krev neteče“, respektive „jen ať teče, když je to z cizího“. Navíc to má i ten ekologicky plýtvací aspekt: „ať se JIM ta planeta vyčerpá a zkurví, těm hajzlům“. V českých supermarketech na to lze narazit poměrně často. Zajímalo by mě, jestli se to  děje i jinde než v „Čelaskavsku“?

.

„Slušně české úložiště“:

¨.

Nakonec jsem svou návštěvu „Země nákupů“ zvládl tak rychle, že když jsem vylezl před „chrám konzumu“ bylo ještě 9 minut do odjezdu busu z Kulaťáku. Tak to bych tam mohl dojet, pomyslel jsem si, když jsem uviděl právě přijíždět autobus na zastávku. Usedl jsem na sedačku a zaposlouchal se do zpráv ve sluchátkách. Najednou jsem si uvědomil, že se ta sedačka nějak dlouho nepohybuje, tedy jsem popatřil kupředu z okna co se děje a… „no jo, já blbec zapomněl!“, že je ranní špička, kdy Bémka vyvrhne na Coolatyho náměstí tisíce aut a tím  se tamější kruháč totálně ucpe – chucpe! Cesta tak z Podbaby na Evropskou netrvá minutu jako jindy, ale třeba i čtvrt hodiny! Honem jsem poprosil řidiče, aby mi otevřel dveře, vyskočil jsem z autobusu a zamířil opačným směrem na Podbabskou zastávku. Nakonec, vždyť je všední den a takhle po ránu bejvá bus narvanej, jen o víkendech. Vždyť si v pohodě sednu, i když pojedu z týhle zastávky.

.

„Zacpané až na Kulaťák, aneb Pájo děkujeme!“:

.

Yossariana jsem našel v jeho výběhu v pořádku a tvářícího se spokojeně. Po obvyklém ranním venčícím kolečku jsem se zaparkoval k noťasu a vyčkal přívozu granulí. Od té doby, co jsem změnil dopravce z České pošty na PPL, tak mi je vozej úplně v pohodě.

.

„Fotbalový románek…, vlastně Románek (a Dagmar)“:

.

Následně jsem se složil k lehké dospávce a po probuzení jsem popatřil na svůj cemr a uviděl, že to místo, kde jsem měl přisáté to klíště trochu zčervenalo…, na sakra, tak doufám, že… Jaké jsou příznaky těch veselých infekcí, jako jsou encefalitida, meningitida, borelióza, lenora a jim podobných, které tito milí tvorečkové rozdávají?

.

„Zátiší v Bažině“:

.

Večer jsme s Yossarianem vyrazili na „venčící projížďku“ do Bažiny.  Ten závěr cesty cca 300 metrů, který je potřeba absolvovat po silnici téměř bez krajnic je trochu náročnej. Musel jsem to vzít raději pěšmo, ale Još úplně vzorně kráčel vedle kola.

.

„Dvořáci kde ste? Laďa“:

.

V hospě jsem si dal dvě pivka a v bedně u toho fascinovaně koukal, tuším že na TV Barrandov, na pořad/seriál Nejvyšší soud (viz klik). Je to takový pozoruhodně hybridní útvar, o jehož existenci jsem dosud neměl tušení, (ó ta sladká televizní nevědomost).  Je to televizní inscenace mixnutá s reality show, předstírající reálný soudní případ banálního občanského sporu, (hluk z dětského hřiště). To mi tedy přišlo obzvlášť úchylný. To snad i pořady typu „Pošta pro dege“ jsou pro „televizní populaci“ méně mentálně devastující.

.

„Poslední soud televizního vkusu“:

.

Dalším výrazným rysem tohoto patvaru byly nápadně slabé (ne)herecké výkony. Netuším, nakolik jsou těmto hercům(?) vlastní a nakolik to byl „režijní záměr“ pro navození větší autenticity.  Každopádně Brrr! I to přispělo k tomu, že jsem po druhém pivu tentokrát už zdrhl. Ale na Bažinu jsem nezanevřel, jen to chce jí navštěvovat v čase fotbalů, nebo hokejů 😛 Jinak je to tu slušnej podnik, ve kterém mají i papírové útěrky na stole.

.

„Zřejmě slušnej podnik…“:

.

Cesta nazpátek po tmě byla docela náročná. Má čelovka nedává takový šajn, aby se při ní jelo na štěrkové cestě po tmě bezpečně. Za denního světla je to v pohodě, ale za tmy jsem se na tom štěrku cítil poměrně vratce. Nebo že by to bylo těmi dvěmi pivy? Naštěstí aspoň, že pro Joše mám svítící obojek a tak jsem ho viděl, když měl tendenci zamířit mi před přední kolo, takže jsme dojeli k maringotce bez držkopádu.

.

No a doma jsem si pustil na spravení divácké chuti, ještě na dobrou noc dokumentík:

.

* Mallory * / f – dokument, ČR, 2015 / r.: Helena Třeštíková

 

Z  trilogie „persony na hranici zákona“, dokumentárních portrétů Heleny Třeštíkové – René, Katka, Mallory, je mi ta poslední rozhodně nejsympatičtější.

.

„Křehká drsňačka“:

.

Příběh dívky, která nebyla blbá, ošklivá, ani zakřiknutá, ale měla to prostě v životě těžký, jak jinak, než i zásluhou drogové závislosti.  Dokument je to velice silný a jeho hlavní hrdinka ve mně vzbuzuje sympatie.

.

„Moje auto – můj domov“:

.

Zejména tím, jak se nakonec dokázala z toho největšího bahna vyhrabat, (na rozdíl od Katky a Reného). A to i s náhodnou pomoci Jiřího Bartošky, kterého zoufalá  Mallory jednou, těhotná a s návykem, v noci oslovila na Karlově mostě.   A Barťák jí nejen furiantsky přispěl vysokou částkou, ale později jí pomohl i svou „celebritální“ přímluvou, aby mohla dokončit školu.  Respekt Georgy!  Klůny hadr! Navíc Třeštíková předkládá  příběh, křehce zranitelné, silné drsňačky Mallory, bez falešného patosu, neokázale, nebulvárně a proto tak uvěřitelně. Opravdu dobrej dokument, na který je radost popatřit.

.

„S mnohými životními názory Mallory se ztotožňuji 🙂 „:

.

.

.

Funny foto na dobrou  moč –

„Ať nezajde
láska na úbytě,
v závodě prasat v žitě
versus holé řitě“:

O konečně zbastlených dvířkách do Jošova výběhu a o pracovním dvoufilmovém večeru.

* pondělí, 4. dubna 2016  *

Včera jsem se nad tím Zelenáčovým filmem dost zasekl. Pustil jsem si ho už dost pozdě a tak mě chytl, že jsem ho musel dokoukat a šel spát skoro v půl třetí. Kupodivu jsem se ale probral už v devět. Sušný!

.

„Drátěný pant“:

.

Ranní koupel už přestává být otužovací, zato začíná být víc „odvažovací“, občas má ta voda podezřelou barvu a na hladině pěnové bubliny Že by už v osadě Colorado, co je proti proudu, už s letní sezónou začali houfně umývat nádobí?

.

„Zavírání na karabinku“:

.

Po snídani jsem lehce poškádlil deníček a pak se konečně – vrh! vrh!, vrhnul na zbastlení té branky k Jošově výběhu. Ztloukl jsem z prken jednoduchý obdelník a obalil ho pletivem. Místo pantů jsem udělal závěsy z vázacího drátu a místo petlice zavírání na poutko s karabinou.  No vypadá to vcelku jako funkční branka do výběhu, sice trochu fušerská, ale zavírá. Asi bych jí dole měl přidělat ještě trámek, jako protipráh, kdyby se Još chtěl dobývat ven, ale tak uvidím, třeba se dobývat nebude. Hlavně doufám, že se to nebude snažit přeskočit. Je to sice jen 160 cm, kdyby to byl pevnej plot, na kterej by mohl vyskočit předníma packama a zadníma se od něj odrazit, tak by to asi přeskočil jak nic. Ale jak je to z toho lesního pletiva, tak se od něj neodrazí a musel by to skočil leda jako „čistou vejšku“ a to ho snad ani nenapadne. To bych měl strach, aby se při tom nezranil.

.

„Joši, tak to vyzkoušíme, jo?“:

.

Zkušebně jsem ho do výběhu na chvíli zavřel a šel na mlejn a Još se tvářil v pohodě jako: „no jasně já tady zůstanu, vždyť jsem tady u boudičky zvyklej.“

.

„Veselý návrat ze školy“:

.

Pak jsme vyrazili na již tradiční cyklovenčení k té vodní nádrži na potoce. Cestou jsme  nejprve potkali veselé školáky vracející se na mlejn. A potom i kachny…

.

„Né Joši, ty se taky nehoněj, stejně jako slepice a pávy na mlejně“:

.

Cestou jsme našli deku, asi o víkendu vypadlou z kočárku? Ale nebyla nic moc, byla v ní i jedna díra, pro tu se nikdo vracet nebude, ale pro Yossariana by mohla bejt dobrá na jeho pozorovatelnu před boudičkou.   Tak jsem jí zrecykloval.

.

„Jošova koupel“:

.

U vodní nádrže se Yossarian opět vykoupal, ale jak měl pak minule problém vylézt zpátky na břeh, tak tentokrát zvolil fikanější výlez. 😀

.

„Na lepší vylejzací trase“:

.

Joše jsem ještě večer nezavřel premiérově  do výběhu na volno,  protože ještě není dodělaná podlaha. Tedy zasypání hlínou toho zahnutého pletiva, proti podhrabání. Takže jsem ho ještě připnul na řetěz a vyrazil na noční. Cestou mě na kole dojel Venca a tak jsem krátce pokecli. Mimo jiné jsem se mu pochlubil, že už jsem byl v té hospodě Bažina.

.

„S Vencou k busu…“:

.

V háku jsem se v bedně mrknul na dva filmy. Nejprve na:

.

  

* Předčítač (The Reader) * / f – USA, Německo, 2008/ r.: Stephen Daldry

Pamatuju se, že v době svého uvedení se o filmu dost mluvilo, ale já ho nějak prošvihl. A teď jsem tedy zjistil, že to byla chyba. Film je to opravdu dobrý, silný tématem i zpracováním. V poválečném příběhu starší ženy Hanny, (Kate Winslet), která si užívá románek s velmi mladým hochem středoškolákem Michaelem, (ve filmu ho hraje tehdy 17-letý David Kross, ve starším věku Ralph Fiennes), je Winsletka opravdu skvělá a ve své roli velmi přesvědčivá. Hanna chce po Michaelovi, krom sexu, (který jí pochopitelně rád poskytuje), také to, aby jí předčítal z knížek, které právě probírají ve škole. Ve filmu je i dost odvážných erotických scén, které jsou ale velice kultivované.

.

.

Jejich románek náhle skončí, když Hanna bez vysvětlení zmizí. Michael se s ní setká až po pár letech, coby student práv, když přijedou se svým profesorem, sledovat proces s dozorkyněmi z koncentračního tábora a Hanna je jednou z nich.

.

.

Onoho profesora hraje Bruno Ganz, herec který se nejprve proslavil rolí anděla u Wima Wenderse a později ještě víc, jako Adolf Hitler ve filmu Pád třetí říše, z něhož je slavná scéna z berlínského bunkru dodnes hojně parafrázována. U procesu Hanna vypovídá bezelstně upřímně, na rozdíl od svých spolupachatelek a ty se rozhodnou hodit na ní největší část viny. Když má napsat text pro porovnání rukopisu, tak raději, než aby se přiznala, že je analfabetka, tak přizná svou vinu. A tak jako jediná dostane doživotí.

.

.

Opravdu silnej příběh se skvělými hereckými výkony a snesitelným patosem. Po Hanině uvěznění se Michael znovu stane předčítačem a začne jí posílat audiokazety s nahranými knihami. Podle kterých se Hanna ve vězení naučí číst.  Úplné rozuzlení prozrazovat nebudu, pro ty, kteří film ještě neviděli.

.

Druhým mým televizním filmem pak byl:

  

* Neslušný návrh (Indecent proposal) * /f – USA, 1993/ r.:Adrian Lyne

Ani hvězdné obsazení a dobré herecké výkony film nezachrání, když je blbej příběh. A příběh manželské dvojice Diany, (Demi Moore) a Davida, (Woody Harrelson), blbej je.

.

.

Mladí manželé se ocitnou ve finančních nesnázích, a z důvodu neschopnosti splácet hypotéku přijdou o svůj vysněný dům. Načež se v kasinu, při zoufalém pokusu sehnat peníze výhrou, potkají s multimilionářem Johnem, který jim nabídne milion dolarů, když s ním krásná Diana, (jo, Demi to ve filmu fakt sluší!), stráví jednu jedinou noc.

.

.

Takováhle story je prostě děsná červenoknihovní limonáda, na kterou jsem se vydržel dívat, jen kvůli těm fakt dobrým hereckým výkonům. Ale nakonec jsem byl zklamán, neb božská Demi Můra tu neukázala ani jedno ňadro 😦 😛

.

.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Dívka v polských barvách“:

O „zvržení“ v občerstvovně, „kruhu“ na mlejně a „Ztracení“ v Mnichově.

* neděle, 3. dubna 2016   *

Ráno mě kolega Pussyn přišel vystřídat brzy. A tak jsem stihl bus už v 7:35

.

„Demonstrace síly a inteligence“:

.

Još u boudičky, jako obvykle v pohodě. Po menším venčícím okruhu na kole, jsem si doma dopřál vydatnou snídani, po které jsem dolepil jeden den v Krkuldeníčku a zalehl k dospávce.

.

„Naše parkoviště z nadhledu“:

.

No a odpoledne, v krásně jarním počasíčku jsme s Yossarianem vyrazili alternativní cestou lesem nad maringotkou směrem na Okoř.

.

„Cesta byla místy zarůbaná“:

.

Les je to místy opravdu poněkud pralesní a né zcela snadno prostupný.  Ale povaluje se v něm dost popadaného dřeva na otop.

.

„Tady mi někdo to dřevo už přímo nachystal 🙂 „:

.

Cestou jsme v lese potkali krásný srub, který je zřejmě součástí té kdysi dávno trampské osady „Colorado“, kde maj dnes závoru, aby jim tam nejezdila cizí auta 😛 „Tramping forever!“.

.

„Srubíček pěkňoch“:

.

Pokračovali jsme dál po zalesněném hřebenu a kde byl les špatně průchozí, tak po okraji pole, až jsme došli na krásnou vyhlídku, na okořské údolíčko a ruinku. Zrovna se tu kochali…, pro své polské přátele zdůrazňuji, že výhledem, (!), Terka ze mlejna s nějakým kamarádem. Ovšem nějaká cesta dolů nikde. Buď v sestupu bránil příkrý sráz a nebo ploty. Ale když jsem se později Terky ptal, tak prej tam, ještě před tou vyhlídkou, nějaký slez dolů je. Tak třeba ho najdem příště 😛

.

„Jedna okořská zřícenina vyfocená „na Vrabčáka“:

.

Nakonec nám nezbylo, než dojít až na silnici, kus před Okoř. A vzít to do podhradí po asfaltu.

.

„No pasaran, Joši, tady cestu nevyčenicháš…“:

.

Po cestě obloukem nazpátek k maringotce jsme potkali již otevřené „letní občerstvení“ Ella a tak jsem do něj s chutí zamířil na jedno. Měli sice Géčko, ale za neturistických jen 19,- kč (sic!).

.

„Hola Ella – občerstvení kde mají plot, i já 😦 „:

.

Když mi barmanka podala kýžený mok do okýnka, tak u mě došlo k nějakému chvilkovému zatmění, black-outu, či jakémusi motorickému přehmatu, a já jsem ten půllitr rukou neuchopil, leč do té sklenice rukou vrazil a složil jí na pult jak kuželku. Vzápětí jsem jí tedy hned narovnal, ale to už bylo tak 5 šestin obsahu vylito. Sakra, takový trapas. Navíc tedy ta dívenka za pultem, byla z toho mého  vrhu nadšená jak: „osina v rektu“, a tvářila se, jako bych jí zbořil rodnej barák a spláchl ho do senkrovny. „No teď to tady budu muset všecho vytřít!?!“, spustila na mě vyčítavě. A nebohého cyklistu, který právě dorazil a hrnul se žíznivý k okénku, zpražila výkřikem: „Končím, zavíráme!“ Tedy i mně bylo jasné, že tady se mi druhého pokusu, o tentokrát úspěšný úchop sklenice, už nedostane. Kopnul jsem do sebe tedy ten poslední hlt, co se mi povedlo ve sklenici zachránit, (jen ve mně zasyčel, na géčko chutnal velice slušně, ale možná to bylo tou vyžíznivělostí a ovlivnění smyslových senzorů post traumatickým šokem, po té „nehodě“). Spráskaně jsem se odplížil pryč s vědomím, že tedy v té „občerstvovně“ mám „plot“.  A na pivo se sem můžu znovu odvážit leda, až bude za okénkem někdo jinej.

.

„Branka, co už ničemu nebrání, ale mě by se do Jošova výběhu hodila 😛 „:

.

Když jsme dorazili zpátky na mlejn vytanulo mi na mysl, neměl on bejt dneska „kruh“? Tak jsem se zašel podívat do mlýnice a zjistil, že měl a že už se na něj osazenstvo mlejna pomalu slejzá. Zaparkoval jsem tedy Joše u boudičky, něco málo zhltnul v maringotce a vyrazil po delší době zas jednou na „kruh“. Většinou totiž bývá v neděli a to já často bývám v háku.

.

„Si tak člověk jde lesem a zakopne o dlažku“:

.

Začalo se probíráním né zcela příjemných témat ohledně toho, kdo kolik co, dluží na nájemném/parkovném. Dozvěděl jsem se taky, že Leon a Nono se chystají zvednout kotvy. A protože Akima taky někam odfrčel, tak to na parkovišti osiřím…

.

„Výhled na okořský rybník“:

.

Pak se přešlo na agrární problematiku, co se kam zasadí a jak se opraví skleník. No já jsem původně taky uvažoval, že bych si zahrál na mičurina, ale teď se mi do toho najednou nějak…, no né jako, že línej, ale… …ale ještě si to nechám projít hlavou. Je ale fakt, že příroda nepočká a sázecí termíny běží…

.

„Češi mají přírodu rádi a rádi se s ní podělí o své statky i tretky – chtělo by to úklid nejen u nás na mlejně“:

.

Nakonec se ještě poplánovalo, co kde je potřeba uklidit a naplánovala se uklízecí brigáda na sobotu, kdy by do Noutonic měl dorazit kontejner na „nebezpečný odpad“, takže by byla příležitost, zbavit se vrakoidních ledniček vedle stodoly.

.

„Zdrojovna naší potravy na této planetě“:

.

No docela se ten „kruh“ protáhl. Takže už jsem pak v maringotce jen honem objednal na netu granule pro Yossariana, (tentokrát žádná akce 15 + 3 kg, tak budeš muset Joši držet dietu 🙂 ). Na noc jsem si ještě pustil film, při jehož sledování, jsem objevil, že mám na břiše přisáté klíště. No jo no, to je ten první jarní výlet do lesa. Zkontroloval jsem i Joše, ale tomu lumpovi jsem žádný kleště, ani  jinou veš v kožichu nenašel. Zato mně, jak se jednou zakousne tenhle nebezpečný predátor do mé hroší kůže, tak je to vždycky velký boj ho vypáčit. Zjistil jsem že nemám žádnej Septonex, tak jsem ho zakapal Joxem a pak i namazal Canesporem, ale držel se ten přisátec, jak helvétská víra, (tohle úsloví jsem podědil po babičce a oblíbil jsem si ho, přestože, nebo právě proto, že mi ho babička nedokázala vysvětlit, jinak než: „no to se tak prostě říká“). Lomcoval jsem s ním do leva, do prava, nahoru, dolu, po směru hodinových ručiček, proti směru hodinových ručiček, i po směru digitálního displeje a nic. Až po víc než čtvrthodině páčení se mi ho povedlo vytřepat ze špeku.

.

* Ztraceni v Mnichově * /f – ČR, 2015/ r.: Petr Zelenka

 

Tak po třech českejch filmech, které pro mě byly diváckým masochismem, konečně něco, na co byla radost se koukat. V úvodu skvěle vykresluje groteskní svět českého mediálního světa, s nádhernou mystifikační nadsázkou typického zelenkovského humoru.

.

„Hlavní hrdinové“:

.

To vše ještě podpořeno skvělými hereckými výkony Martina Myšičky, Marka Taclíka, Jitky Schneiderové, papouška a dalších. Když se pak film překlopil do „groteskního světa českého filmu“, tak mi to přišlo skoro líto. Na jednu stranu, samozřejmě pohled na děj kolem kamery je vždy atraktivní a nabízí k rozehrání spoustu minipříběhů a odhalovaní „jak to chodí“, ale na druhou stranu „filmů ve filmu“, už byla natočená děsná spousta.

.

„Jak sere, (filmový), pták…“:

.

Mně se ta úvodní pasáž ještě neodhalené mystifikace líbila nejvíc. Poté už mi to přišlo trochu „přemystifikovaný“ a už toho „brechtovského zcizování“, bylo trochu moc. Ale každopádně byla radost se na takový film koukat. Konečně jsem si zase spravil českou chuť. Jen houšť a větší kapky!

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„No to si děláš…, prsty!“:

O „Václaváku“ na cyklostezce a fotbalové sobotě.

* sobota, 2. dubna 2016   *

Když jsem šel ráno z háku na domlejnský bus, tak už otevíraly stánky na sobotním „farmářském tržišti“ na Kulaťáku. Měl jsem 6 minut čas, tedy jsem je vyrazil zkontrolovat 😛 Posledně jsem si tu koupil skvělej chleba, ale toho mám doma ještě zásobu. Ale neodolal jsem, když jsem u jednoho stánku objevil dezert Božská koule a koláč hoboj, (čti: oboe) á 15,- kč. Beru na snídani. V maringotce jsem si k nim udělal kafe a Bohova koule byly božská a koláč skvělý!

.

„Statkářské trhy na Coolatyho skvéru“:

.
Tentokrát jsem Yossariana povenčil tím, že jsem mu chvíli házel míček na louce, aby se vylítal.

.

„Cesta světlu vstříc“:

.

A pak jsem se po opulentní snídani svalil do pelíšku k dospávce.

.

„Je to dobrý Joši, jsme za vodou“:

.

Odpoledne jsem pak s Yossarianem vyrazil na naše oblíbené cyklovenčení. Jenže tentokrát jak bylo jarně krásně a víkend, tak na cyklostezce byly davy, jak na Vajglaváku.

.

„Prosím vás, nevíte kam to vede? Vím, támhle je směrovka, vede to „Přes potok a doleva“ 😀 „:

.

Museli jsme se mezi nima kličkovatě proplétat. Ale Još tak aspoň potkal spoustu kamarádů, naštěstí to vždy zůstalo u kamarádství, jen s jedním kámošem na sebe trochu zavrčeli. A dokonce se na druhé zavolání i odtrhl od jedné hárající fenky 😛

.

„Já jsem si pití sebou nevzal. ale Još se napil přímo ze zdroje“:

.

Tentokrát jsme to na „cyklokřižovatce“ vzali do leva přes potok, přes který je na přejezd na kole adrenalinový mostek, ale záhy jsme zjistili, že tudy cesta nikam moc nevede. Aspoň pro cyklisty, kteří nejsou milovníci obzvlášť horských terénů.Na jednu stranu jsme brzy skončili v lese. A na druhou stranu jsem objevil za podjezdem pod  tratí pozoruhodně osamělé stavení, které vypadá spíš rekreačně, než trvale obydlené.

.

„Jako na Václaváku…“:

.

Jelikož o víkendu je řidší autobusový jízdní řád, tak jsem do háku musel vyrazil o hodinu dřív, a ještě ke všemu tak narvaným „výletním“ busem, že jsem musel celou cestu stát.

.

Předčasný příjezd do Práglu jsem alespoň využil k tomu, že jsem si ještě před napochodováním do háku skákl do „Zeměnákupu“ , (čti: Kaufland), a pokoupil v něm nějaké zásoby požravin.

.

„Dvojitý spalovač penalt“:

.

V háku jsem si pak udělal fotbalový večer. Nejprve jsem čouhal na českou „super mega“ ligu: Plzeň – Jihlava 2:0 Což nebyl nijak strhující fotbal. Vypadalo to, jako když Plzeň hraje na půl plynu, ale vítězství si v pohodě pohlídala. Kuriozitou byla dvojitě zahozená penalta. Kterou na poprvé Daniel Kolář kopl dost laxně a jihlavský brankář Hanuš mu jí lapil. Ovšem rozhodčí nechal pokutový kop opakovat, ani nevím jestli si vybral, že kvůli tomu, že brankář vyběhl z brankové čáry vstříc exekutorovi a nebo to, že jeho spoluhráči vběhli do pokutového území předčasně. Obé bylo evidentní.  Jenže opakovanou pentli kopl Kolář ještě hůř než při prvním pokusu a brankář mu jí zase chytil. I když upřímně řečeno ani tentokrát nestál Hanuš úplně na brankové čáře, jak velí pravidla 😦  Ale to už by asi bylo na rozhodčího moc. Každopádně si nepamatuju, že bych takovou situaci někdy ve fotbale viděl. To že na poprvé exekutor gól dá a opakovaně už ne, to jo, ale takhle jí zahodit dvakrát za sebou… Ale před tím dal Kolář pojišťovací druhý gól ze hry, který byl dokonce jeho 70. jubilejní v lize, takže si zas tolik drbat pohlaví nemusel.

.

„Klasický kop“:

.

No a pak byl v bedně ještě druhý fotbal a to španělské derby „El clásico“ : FC Barcelona – Real Madrid 1:2

A byl to fotbal, na který byla opravdu radost se koukat. V obou týmech maj hráče, který do tý meruny fakt kopat uměj. V úvodu výrazně lepší Barca šla do vedení, ale z výrazné převahy v prvním poločase nevytěžila ani jeden gól. Až ve druhém poločase šla do vedení, jenže to netrvalo dlouho a Madridským se povedlo vyrovnat.  A  v závěru se najednou situace otočila, (Barce došly síly?). Real spustil drtivý tlak a přestože mu rozhodčí, (kvůli údajnému faulu ve výskoku), neuznaný regulérní gól a po zbytečném faulu byl vyloučen jeho kapitán Ramos. Tak nakonec přeci jen Cristiano Ronaldo skóre zápasu definitivně otočil A Madrid Barcelonu porazil. A ukončil tak její sérii 39. (!) zápasů bez porážky.

Ale nevím, jestli je rozumné vysílat takovýto FOTBAL s velký „F“, hned po přenosu z naší ligy. To srovnání je trochu kruté…

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Pohledem zebry, zamysli se nad svými bedry“:

O předčasném justičním aprílu, cyklovenčení a dokumentu o „paní fotografce“.

* pátek, 1. dubna 2016  *

Ranní hygienickou návštěvu mlejna jsem musel dopoledne zopakovat ještě celkem třikrát… Co jsem to sakra včera nebezpečnýho zkonzumoval?

.

Taky jsem mohl zamávat Akimovi, který se svým obytným korábem někam odfrčel. A tak už mám na parkovišti za sousedy jen Francouze.

.

„Akimův odjezd“:

.

Dnes je tedy „aprílový den“, ale ani jsem nezaznamenal příliš pokusů někoho „vyvést aprílem“. Tedy krom toho největšího aprílu, kterým vyvedl ČSSD Městský soud v Praze už včera. Dnes jsem v televizi i rádiu vyslechl několik příspěvků na toto téma. Vesměs se zaobíraly tím, kde na to ČSSD vezme, jestli je to pro ně likvidační, či není, a tak podobně… A nikdo, NIKDO se nepozastavil nad tou absurdní výší oné sporné náhrady…?!?
.
To mi vážně přijde NEUVĚŘITELNÉ a naprosto absurdní.  Měla by to přeci být náhrada za poctivě odvedenou PRÁCI, kterou ten ctihodný advokát pro ČSSD vykonal a ta se zpěčovala mu jí zaplatit, neb jí výše té odměny přišla příliš vysoká a zásluha advokáta Altnera na vítězství v soudním procesu, prý malá. A soud tento spor řešil neuvěřitelných 16, nebo kolik let? Neměl by si za tak dlouhou a usilovnou práci, taky přiznat nějakou náhradu?

.
Nakonec to, že takhle rozhodne nějaký soud, to mi po soudci Berdychovi a soudkyni Langerové, ani tolik nepřekvapuje. Ale to, že to  NIKOMU nepřijde jako absolutní výsměch demokracii a protispolečenská sabotáž, když SOUD, tedy JUSTICE, což by mělo znamenat SPRAVEDLNOST, přisoudí onomu nebohému, o odměnu za vykonanou PRÁCI připravenému advokátovi, (navýšenou o jakési absurdní pokuty), náhradu  ve výši, která znamená průměrný plat v této zemi za přibližně 1100 let? TISÍC a STO let!!!
Tisíc a sto let – to je celých JEDENÁCT STOLETÍ !!!

? ! ? ! ? ! ? ! ? To je to, co zhola nechápu.

 .

.

Dovedete si představit, že byste se třeba soudili o výši požadované částky za jeho práci, třeba s nějakým řemeslníkem, nebo vaším zubařem a soud by, po neuvěřitelně dlouhé době, rozhodl, že mu máte jako náhradu, za jeho PRÁCI, zaplatit částku ve výši průměrného platu, za víc než TISÍC let???? Já jsem si to tedy musel několikrát přepočítávat, jestli jsem někde neudělal chybu v desetinné čárce a neudělal, je to opravdu, víc než tisíc let!

Kdybychom předpokládali, že na tomto případu pan ctihodný právník Altner, (v době vynesení rozsudku na něj byl vydán zatykač v jiném případu údajné zpronevěry, /sic!/), usilovně pracoval celý jeden rok, včetně sobot, nedělí i svátků, (tedy 365 dní), a to každý den rovnou 12 hodin, pak jeho hodinový plat za tuto práci by byl, (něco přes): 86 tisíc !?! 86 000 na hodinu… Pánové a dámy, kdo z vás to má?

.

Když začali v naší zemi fungovat „šmejdi“ se svými podvodnými předváděcími akcemi, na kterých zákeřně očesávali důvěřivé seniory. Tak to trvalo sice hodně dlouho, ale nakonec se přeci jen přijaly zákony, které by jim v tom měly zabránit. To byly částky tisícové, maximálně desetitisícové. Teď jde o částku řádově násobně vyšší a nikdo proti tomu neřekne ani „ň“ ? Že je možné dát si do smlouvy, absolutně lichvářské „smluvní pokuty“ a naše justice to shledá jako spravedlivé?!?

Já to fakt naprosto nechápu a přijde mi nebezpečné žít ve společnosti, která má takto nastavené mantinely spravedlnosti. Ale zas tak udivující to není, když nikomu, (kromě mě), nepřijde podobně divné, že naše dětské domovy můžou opouštět, čerstvě dospělí s obrovskými dluhy, které jim v dětství naskákaly za odvoz odpadků v nějaké obci, kde nežili, (protože byli v tom děcáku) a ty služby prokazatelně nekonzumovali. Jen proto, že v nějakém úředním písmu svatém, mají v této obci uvedený tzv. trvalý pobyt. A taky nikdo v tomto případě nemá snahu řešit podstatu věci. Tedy to, že děti jsou prostě děti, nemůžou legálně kouřit, nemůžou legálně pít alkohol, nemůžou legálně řídit auto, nesmí se s nimi legálně souložit a tak ani nemůžou mít legálně dluhy a basta! Nota bene za služby, které prokazatelně nevyužívaly.

.

Inu žijeme v bláznivém nespravedlivém světě a nikomu to nevadí. Jediné, co s tím můžu dělat je, že si řeknu: „se s tim smiř!“, a nebudu si toho všímat a otravovat si tím život 😛

.
„Pole už výrazně orašilo“:

.

Odpoledne jsme s Jošem vyrazili na cyklovenčení a tentokrát jsem to na křižovatce cyklostezek za Podholím, vzal nahoru do kopce směrem na Hole.

.

„Co to je za ozimy, jako bývalý pražák, netušim. Ňáká řepa?“:

.

Do kopce jsem supěl na 2:1 a pod vrcholem jsme potkali dámu vedoucí koně s mladým jezdcem na hřbetě. Kůň vypadal trochu neklidně a tak jsem Joše navigoval: „běž, běž, vůbec si ho nevšímej“ a Yossarian vzorně poslechl.

.

„Hole na obzoru“:

.

Dívenka mě povzbudila slovy: „My sme vás vytrhli z transu, (to úplně nevím co tím myslela, zřejmě to byla narážka na výraz v mém obličeji), já vás stejně obdivuju, že to vyjedete…“. Na což jsem jen procedil: „no tím si ještě nejsem jistej“. Ale vyjel a ani jsem nemusel přeřadit na 1:1.

.

„Holská kaplička na rozcestí“:

.

Nahoře jsem tedy přijel do malebné obce Hole, s pár barákama a kapličkou na křižovatce. A taky s barákem, který měl na fasádě zajímavou reklamu, u které jsem si nebyl jist jestli je novodobá, nebo retro…

.

„Krémová elipsa“:

.

Pojal jsem úmysl sjet po silnici dolů směrem ke Svrkyni na křižovatku, a udělat tak okruh. Protože tu nebyl skoro vůbec žádný provoz a Yossarian běžel vzorně po kraji silnice.

.

„Beautiful Hole – Malebná díra“:

.

Ale asfaltka nás zavedla jen k bráně nějakého statku. Aha. Tak jsme to otočili nazpátek tou samou cestou, kterou jsme přijeli/přiběhli.

.

„Obecní vývěska a já“:

.

A večer jsem vyrazil na noční. Kde jsem si krom pečlivého plnění všech pracovních povinností, pustil v noťasu dokument o Anče Líbovic.

.

* Annie Leibovitz: Život objektivem (Annie Leibovitz:  Life Trough A Lens) * / f – dokument, USA, 2006/ r.: Barbara Leibovitz

Je to naprosto klasický, opěvný dokument. Nakonec je to točeno z úhlu obdivného  pohledu mladší sestry. Ukazuje jak Annie, coby fotografka časopisu Rolling Stones, absolvovala turné se stejnojmennou kapelou, v jejím zřejmě nejdivočejším období.  A tak si z turné si přivezla spoustu ikonických fotek Mick Jaggera a spol., které pomohly pozvednout jejich i její mediální slávu, ale také drogový návyk.

.

.

Později od reportážních fotek přešla k inscenovaným portrétům celebrit.  Pro časopisy Vanity Fair a Voque.

.

.

A v tomto oboru se jí geniálně povedlo propojit reklamní fotku, s vrcholně uměleckou.  Byť některé ty inscenace se později nebezpečně přiblížily hranici kýče.

.

Dokument je tedy hodně televizně konvenční, spousta hlav  ukecanejch o tom, jak je Annie skvělá fotografka. Ale dobrej je v tom, že ukazuje na obrazovce spoustu jejich fotek, i to jak vznikaly.

.

.

A taky víc než přátelský vztah se Susan Sontag, spisovatelkou, (zejména esejí), a teoretičkou fotografie, která jistě Annie silně ovlivnila i jako fotografku. Bohužel jejich partnerství předčasně ukončila Susanina smrt. Každopádně poučný dokument nejen pro fotografy a milovníky fotografií.

.

.

Zajímavý pohled do historie fotografie, do doby, kdy se fotilo na filmový pás a vyvolávat fotky, neznamenalo sedět u počítače.

.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Je jaro, už kvetou kočičky“:

O jedné smutné zprávě, které se nechce uvěřit a o jedné absurdní zprávě, které nedokážu uvěřit.

* čtvrtek, 31. března 2016   *

.

Po včerejších 7 pivech, ráno výskok bezbolestný. A zřejmě v té Bažině není to pivo tak strašný, když ani nemám, žádnou dramatickou sr… …ozumitelně řečeno řidkost. Cestou do práce jsem si vychutnal své oblíbené serpentiny smrti v Roztokách, o kterých sním, že bych si je jednou projel na kole „na Sagana“, když by byl uzavřenej silniční provoz. Z kopce tedy, samozřejmě! Opačně o tom nesním…

.

„Do zatáčky smrti“:

.

Denní na ambasádě. Velkovezír je opět někde fuč. Pracovně žádný zádrhelly, dokonce i brána se bez námitek dálkově otvírala, la, la.

.

„Užít si ty serpentiny dolů na plný ko… lo“:

.

Akorát, že když jsem odpoledne nastartoval noťas, tak z něj na mě vyskočila smutná zpráva, že umřel Honza Badalec. To je…, éééh, teda byl, ten bezdomovec, se kterým jsem absolvoval tu bezdomoveckou průvodcovskou procházku-přednášku, které organizuje Pragulic. A od té doby jsem se s ním potkával na různých akcích.  Sakra!?! Ještě nedávno jsem ho viděl na Klinice a vypadal v pohodě. Co ho tak najednou zkosilo?
.

„Honza ve svém živlu – v roli průvodce-vypravěče“:

.

Když jsem dorazil domů, vyzvedl jsem Yossariana od boudičky a vyrazili jsme na obvyklý venčíci okruh. Když jsem po jeho absolvování zasedl k noťasu. Našel jsem tam „žhavou mediální novinku“, o tom, že ČSSD prohrála soud ve sporu o výši odměny advokátu Zdeňku Altnerovi za jeho služby v kauze o navrácení Lidového domu, a  má mu vyplatit přes 300 milionů! Snad dokonce 377 milionů!?!

.

„Velmi pracovitý právník Altner…“:

.

Žijeme v opravdu groteskně humorném světě… Já fakt nemůžu uvěřit tomu, že Městský soud v Praze rozhodl, že právník, který, (netuším jak dlouho), „tvrdě pracoval“ na tom, aby ČSSD dostala zpátky v restituci Lidový dům, si za svou práci zaslouží odměnu 377 milionů, (i s úroky, respektive „smluvní pokutou“!). Což je cca 13 391 průměrných měsíčních platů v ČR, (na které pravda asi 2/3 občanů nedosáhne). Tedy je to v průměrných platech mzda za víc než 1000 roků! Deset století!, (vlastně jedenáct).  Tomu říkám dobře rozevřené nůžky! To vážně všem přijde normální? Takhle vypadá spravedlnost!
.

„Co znamená spravedlivá odměna, za dobře odvedenou práci…“:

.

Tak takovýho věku bych se chtěl dožít, slavný soude! Nemáte pocit,  že si z nás slavní soudci, ze slavného soudu, (s průměrným platem 114 847,- kč/měsíčně), dělají bohapustou prdel??? Ale asi jsem jediný(?), komu to přijde naprosto zvrácené a absurdní. Ostatním to možná přijde normální. Alespoň jsem nikde žádnou reakci v tomto smyslu nikde v médiích nezaregistroval. Od žádného novináře, ani politika. A když jsem v tomto duchu, s tím poukazem na víc než  tisíciletý průměrný plat,(sic!!!), napsal na Xichtníku status, tak na to vůbec nikdo nezareagoval ?!?

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Cesta leda kam…“:

Jaxme s Ejmlsem skončili v Bažině, ve které já se porochnil s chutí…

* středa, 30. března 2016   *

.

Yossariana jsem našel u boudičky na řetězu opět zcela spokojeného, takže si čím dál tím víc začínám klást otázku, jestli vůbec mám ten jeho výběh dokončovat 😛 Dal jsem si s ním tedy po ránu obvyklý menší venčící okruh.

.

A pak se v maringotce zaparkoval k noťasu. Ve virtuální poštovní chránce jsem našel dopis, (čti: mail), od Ejmlse, že prý by zase někdy rád dorazil na pokec do maringotky a na procházkovou návštěvu hospůdky.  Tož jsem mu poslal rozpis šichet a informaci, že by to eventuelně šlo i rovnou dnes.

.

A za chvíli se ozval telefon, že by tedy dorazil dnes. No tak doraž!  Já se mezitím tedy ještě na chvíli stulím do pelíšku.

.

„Nejde-li kaplička k Ejmlsovi, jde Ejmls ke kapličce“:

.

Když Ejmls dorazil, dali jsme nejprve jednu petku piva v maringotce a pak vyrazili procházkou do té Bažiny, která mě začíná lákat, tím víc, co mě od návštěvy někteří odrazujou. Ejmls už tentokrát přišel bez berlí a běhá jako kamzík, takže nám cesta trvala o poznání méně, než minule.

.

„Svatá Lída, Sv.enca a 2996 obětí“:

.

Cestou jsme potkali pozoruhodnou kapličku, která je evidentně novodobá. A krom svaté Ludmily a svatého Václava, spolu se svatým Vojtěchem a svatou Anežkou českou připomíná také oběti z útoku na newyorkská dvojčata.

.

„Ale (b)děte…, protože Joši nikdy nevíš, kdy se ti vrátí páníček“:

.

Když jsme došli k odbočce na Hole, tak jsme se nachomítli k dopravní kuriozitce, kdy jedna ženská s osobákem musela odcouvat cca 100 metrů, aby na křižovatce kolem ní mohl projet obří traktor. Ty současný traktoři jsou fakt kolosy. I když možná, že ta ženská byla jen moc vyplašená a minout se mohli i na té silnici.

.

„Moudřejší, (a menší), ustoupí…“:

.

No a pak jsme tedy dorazili k té boudě u rybníčka, které se říká Bažina. Nesměle jsem nakoukl dovnitř a byli jsme srdečně pozváni dál. Není to tedy oficiální hospoda, ale „soukromý klub“.

.

„To je ona, ta klubová „Bažina“:

.

A mě se tedy to undergroundově/punkové prostředí uvnitř náramně líbilo. Já mám takovéto prostory raději, než ty načinčané s bílými ubrusy na stolech.

.

„Vlevo pan klubovník, vpravo nahoře „oltář nové doby“:

.

Ale jinak to funguje jako celkem normální hospoda, točený pivo za dvacku a na zdi velká televize s hokejem.

.

„Klubovní kronika“:

.

A když jsme se později dali do řeči s panem hospodským, respektive klubovníkem a paní hospodskou klubovníkovou, tak se ukázalo, že je to bývalý pomocník Ladislava Čepeláka, významného grafika a kreslíře, který byl dlouhá léta profesorem na AVU a který po sametu vrátil tituly „zasloužilý umělec“ a „zasloužilý učitel“. A tady ve Svrkyni také působil a jezdili sem za ním jeho žáci. Pokud si to dobře pamatuju tak u něj studoval i můj dávný kamarád Jirka Grossmann a také „flatmate“, z nuselského bytu na Synkáči, (respektive v Čestmírce), kde jsme bydleli společně ve třech, ještě s další malířkou Jitkou Anlaufovou.

.

„Hudební plakát na koncert na mlejně, před skoro 18 lety“:

.

Tak hele mě se tady začíná líbit čím dál tím víc. A protože je to tady klub a né nějaká hospoda, tak tu také mají klubovou kroniku. Pan klubovník zná i náš mlejn a dokonce na něm byl kdysi dávno na nějakých koncertech. Visí tu na zdi i jeden plakát mlejnského koncertu. Ovšem z dob natolik dávných, že tam tenkrát ještě nikdo ze současných obyvatel asi určitě nebydlel.

.

„Ze Svrkyňské historie“:

.

V příjemné atmosféře jsem tu do sebe naklopil pět kousků a jedno bídísko a před desátou jsme vystartovali na autobusy. Ejmls na ten pár minut před desátou do Práglu a my s Jošem na ten pár minut po desáté, do Noutonic. Tak já myslím, že z Bažiny by se mohla stát naše oblíbená venčící hospoda, é teda pardon venčící klub!

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Jedna lžička stačí!“:

O úspěšných postřižinách, neboli „face liftu“ a o též úspěšném cyklovenčení.

* úterý, 29. března 2016   *

Vyspávečku jsem si tentokrát dopřál hnedle do půl jedenáctý. Dobře já!

.

„Je jaro!“:

.

Po návštěvě mlejnské toalety a koupelny jsem vzal Joše vyvenčit na kopeček nad mlejnem. Kolem všechno už krásně jarně pučí…

.

„Napravený stromek“:

.

Našel jsem tu povalený malý stromeček, kolem kterého je pletivo, aby ho ne(p)okousali hlodavci-predátoči. Po chvilce zápolení se mi ho povedlo pět vztyčit, tak snad se udrží.

.

„Nový kotec Darliny a Cheera“:

.

Pak jsme s Jošem šli poobdivovat kotec pro Darlinu s Cheerem, kterej jim holky vyrobily z toho zbytku pletiva, co jsem jim věnoval. Tedy asi jim s tím spíš někdo pomohl. Dotyčný tvůrce chytře využil kout vedle stáje, kde už byly sloupky od stojanů na věšení prádla a podlaha je vydlážděná, takže se nepodhrabou. Paráda.

.

„Jak jsou ty vrátka udělaný?“:

.

Okouknul jsem taky vrátka do kotce, jak jsou vytvořená, abych se inspiroval. Taky ty své plánuju bez pantů, jen zavěšená na drátěných okách.

.

„Drátů dost…“:

.

A mě na branku k Jošově kotci zbylo pletiva ještě víc než dost.

.

„Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je na mlejně nejfousatější…?“:

.

Před ranní potoční koupelí jsem se ještě pustil do zkrácení mého vousu. Přeci jen chci být za hipstera a né za džihádistu. Našel jsem se tu, po holkách punko-technařkách (Elze, nebo Blánš), povalovat zrcadlo. A tak jsem si ho přidělal na stěnu maringotky, vytáhl svůj stříhací strojek, nastavil na něm „sáňky“ na tu největší délku a objel si strojkem tlamu. Výsledek byl ucházející. Respektive: „lepší už to nebude“.

.

„A takhle ten face lift xichtu dopadl“:

.

Po zušlechťovací procedůře jsem se trochu poflákl na netu a pak se vydal do stodoly oprášit své kolo. Které tedy zas tak zaprášené není, neb si ho půjčuje Akima. Dokonce ho ani nebylo třeba dohustit.

.

„Hurá do sedla!“:

.

A tak jsem s Yossarianem vyrazil na venčící projížďku. Akorát ve stoupáníčku za mlejnem mi „prostřelil“ řetěz a koupil jsem šlapkou přímo do brňavky – jauvajs!, jauvajs! To může mít tři příčiny, buď je už vytahanej řetěz, nebo má pastorek už  vohoblovaný zuby a nebo je blbě seřízená přehazovačka. Na tu bych se mohl mrknout, akorát, že moje dosavadní cykloservistická zkušenost je, že kdykoliv jsem se to pokusil poštelovat, tak to pak bylo horší než před tím 😦 😛

.

„Živý plot u mostku už pučí“:

.

Još byl z toho, že může běžet vedle kola viditelně nadšenej. Tahle hra na honěnou ho baví a dokonce se mi ani zas tak moc nemotá před přední kolo. Vzali jsme to přes mostek u brodu po cyklostezce směrem na Kováry. Dojeli jsme až k místu, kde cyklostezka ústí na silnici a kde je taky ta podivná nádrž na potoce.

.

„Joši!, já myslel jen napít…!“:

.

Vyzval jsem Joše, který měl po tom běhu vyplazený jazyk, aby se do nádrže šel napít: „Joši, vodička!“ A on tam rovnou hupsnul a dopřál si krom napití i koupel.

.

„Jaká byla vodička Joši?“:

.

Ale zjevně je z této verze cyklovenčení nadšenej a tak to budem opakovat častěji. I já jsem se s chutí po delší době projel a beru to jako trénink na plánované zahájení dojíždění do práce na kole.

.

„Aha, tak už to vim, vole…“:

.

Zatím jsem ale do háku vyrazil tradičně autobusem. V něm mě zastihl telefonát od Marti (tedy v tom háku, né v autobuse), a tak jsme si příjemně rodinně  pokecli. Jinak jsem se v bedně mrknul na přípravný fotbalový zápas naší reprezentace:

.

„Zlatan proti Česku“:

.

Švédsko – Česko 1:1

.

No na to, že tu „naši hoši“ měli příležitost bojovat o nominaci na blížící se Euro, hráli dost vlažně. Žádnou velkou snahu a bojovnost jsem neviděl. To zajímavější se odehrálo v první půlhodině.  Hned v úvodu měla obrovskou šanci největší domácí hvězda, (s typickým švédským jménem), Zlatan Ibrahimovič, kterému přihrávku „namazal“  náš obránce Sivok, ale brankář Vaclík ho skvěle vychytal.  Přesto ve 14. minutě šli reprezentanti „země muslimským uprchlíkům zaslíbené“ do vedení. Ale ve 29. minutě se Matějovi Vydrovi  z reprezentace země „Nikoho v ČR nechceme – sami máme málo!“, povedlo hlavou vyrovnat. A to s vydatným přispěním švédského obránce, který jeho hlavičku směřující těsně mimo tečoval do branky :-D. A s tímto výsledkem asi byly spokojeny obě strany, protože pak už se utkání tak nějak vlažně dohrálo.

Švédové možná byli trochu blíže vítězství, ale výborný Tomáš Vaclík v brance náš tým podržel a oslavil tak úspěšně své dnešní narozeniny.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Kdo by si nechtěl cucnout…?“:

O veselém velikonočním čínském pondělí, stráveném pracovně svátečně odpočinkově.

* pondělí, 28. března 2016   *

.

No a na „Velikonoční pondělí“ jsem opět vyrazil do háku. Měl jsem teď ty šichty dost na husto – denní ve středu, v pátek a v neděli i pondělí. Vzniklo to tím, že jsem chtěl vyhovět kolegovi Hromondřejovi „ortodoxnímu křesťanovi“, a prohodil si to s ním, aby si mohl ty jejich svátky užít. I když to dnešní pondělí, to už prej vlastně žádnej křesťanskej svátek není. Jak mi tedy říkal Hromondřej, že to je prý jen nějaký pohanský přílepek. Tak to je hezký, že i my pohani máme svátek. A ještě hezčí je, že s náma tyto křesťanské svátky solidárně drží i moji muslimové z ropné ambasády. A tudíž je na ambasádě pusto a klid.

.

„Sadistické nástroje“:

(f) – z internetu

.

Paradoxně ale v tento „křesťanský NEsvátek“, na rozdíl od Velkého pátku, kdy jsem si normálně cestou do práce nakoupil, tak dnes jsou opravdu všechny obchody zavřený. A to nejen Albert, ale i vietnamsko-čínský všechnošopy, (na ty jsem spoléhal). 😦 Ještě, že kolegovi, kterého jsem střídal, zbyla patka chleba a přenechal mi jí 🙂

.

Jinak k tomuto tématu: práce/nepráce o svátcích. Já nejsem striktně proti, byl bych ale pro, aby bylo v zákoníku práce, (existuje ještě vůbec ten socialistický relikt, nebo už ho odborářští bossové vyměnili za své prebendy?), zakotveno – že ve svátky má každý pracovník nárok na volno a zaměstnavatel mu  nemůže v tyto dny směnu nařídit. Ale pokud zaměstnavatel mermomocí chce mít ve svátek otevřeno a zaměstnanec s tím souhlasí(!), tak budiž, ale musí mu to solidně zaplatit, (řekněme + 100%), to by mi  přišlo férový.

.

Ony tedy nějaké ty sváteční příplatky pro „supermarketové otroky“ snad i jsou. Já to tedy takhle nemám, (v naší „firmě“ platí univerzální „zákoník práce“: když se vám to nelíbí, tak…), ale zase mi práce v nekřesťanský svátek nijak nevadí, spíše naopak – pro ten sváteční klid.

.

Ze kterého mě vyrušila jen sms od Julie ze mlejna. Jestli bych jí nepřenechal kus pletiva, z toho zbytku, co se mi válí vedle Jošova výběhu. Odpověděl jsem jí: „No já už budu potřebovat jen max 1,6m na vrátka, (když pletivo dám dvojitě), taxi zbytek klidně vem.“.

.

„Oběti barbarského rituálu dopadeny“:

(f) – foto z internetu

.

Na Facebooku se, (v mé bublině), dnes žhavě řešila otázka barbarsky sexisticky sadistického zvyku: pomlázky, vyšupávání, šmigrustu,  a jak jinak všelijak se tomu ještě říká. Zejména feministky proti tomu brojily. Jedna přidala frustrující zážitek z dětství, jak úkorně vnímala, když jí nějací debilové bolestivě seřezali.

.

Mně se při tom vybavila jiná historka, když jsme kdysi vyrazili s partou dejvičáků, (a okolních), na lyže na hory, někdy v půlce „osumdesátejch“. Přespávali jsme u takového starého pána v Jablonečku, (Jablonec nad Jizerou?), možná trošku mašíbla, který u sebe nechával zdarma, nebo skoro zdarma, přespávat tlupy študáků, (a studentek zejména 😀 ). Byl trochu na mladý holky, ale co vím, tak je jen okukoval a nikdy je nijak neobtěžoval. Vedl si i návštěvní kroniku, (měl tam spoustu zápisů i z ciziny – za komančů!). No a večer po lyžování jsme vyrazili do místní hospody na venkovskou zábavu. Bylo to na velikonoční neděli a úderem půlnoci, kdy nastalo „velikonoční pondělí“, místní hoši vytáhli pomlázky a začali nahánět přítomné holky. Samozřejmě nejvíc ty hezký a jak byli připitý, tak některý místní krásky šly asi domů v slzách s jelitama, (takže to pro ně mohlo být podobné trauma, jako pro tu dívenku vis major). Ale my s Járou jsme si všimli, že ty ošklivější nikdo moc nevyšupává, všichni se honěj za těma hezkejma a ony jsou z toho smutný. Tak jsme si od jednoho místního borce půjčili pomlázku a začali jsme obcházet i ty ošklivky, tlusťošky a starší. Dodnes si vybavuju, jakou jsme jim tím udělali radost a jak nám byly vděčný. Teda vybavuju…, …vybavuju si už jen čas nedlouho po půlnoci, protože nás některé z těch holek, z vděčnosti, (nebo z vilnosti?), pozvaly na panáka a… …a pak už se mi to dost ztrácí v mlze. Ale na půdě u „dědy“ jsem se nepoblil já, (to byl Luděk! bonz, bonz), já sem se poblil už cestou…

.

Tož, někdy je to s těmi surově sadistickými rituály i tak, že někomu udělaj radost.

.

„Utíkej, honí tě sadista divokej…“:

(f) – foto z netu

.

Já bych tedy ty tradiční rituály šmahem nezavrhoval. Včetně onoho „sadisticko-erotického spanku“. Nakonec má to být rituální a symbolické, (tedy né sadistické!), omlazování. Takže já jsem pro zachování těchto tradic. Ovšem s tím, že:
za a) by se mělo ostražitě hlídat, aby to nepřerostlo v exces, a  za b) by se mělo absolutně respektovat právo kohokoliv se těchto rituálů nezúčastnit.

.

A co se týče machismu v tomto rituálu, tak já bych se tedy samozřejmě nebránil zrovnoprávění, ať mě holky taky přiměřeně vypráskaj, či polejou. Ostatně v některých krajích tyhle zrovnoprávňující verze zvyků bývaly, (kluci na pomlázku ráno, holky odpoledne, nebo aspoň holky v přestupný rok), ale postupně to nějak vymizelo. A kamarád Frenki mi vyprávěl „feministickou“ verzi podobného rituálu, zřejmě v rámci nějakého masopustního veselí, či co. Byli prý, ještě za komančů, v nějaké vesnici, tuším asi někde na Moravě na montáži, a tam probíhal tradiční riruál, při kterém ženské chodily po vsi s nůší, do které „lovily“ chlapy a když je usadily do té nůše, tak je v této poloze „vykulčovávali“,  (tedy provedly jim ruční kontrolu jejich varlat, ‚!?! 😛 ). Pro Frenkiho parťáka to byla tak frustrující představa, že by měl podstoupit takovýto rituál, že před těma rozjařenejma ženskejma vylezl po žebříku na střechu.

.

„Změna je život – změna je demokracie! Free Tibet!“

(f) – Vrabčák

.

No a krom rozjímání nad velikonočními zvyky, jsem ještě i na Facebooku sledoval dění kolem příjezdu čínského prezidenta. Zprávy o „úpravách“ vlezdoprdelistické výzdoby Prahy a dění kolem dobře organizovaných čínských vítacích bojůvek.

.

„Vítání čínského vůdce“:

.

A taky jsem pochopil na jakou akci mě to včera Jáňa od ekoteroristů lákala, když se mě po telefonu ptala, jestli bych neměl zítra čas. Poté, co jsem jí uviděl na Evropský, (pro dnešek tedy spíše opět na Lenince), připoutanou ke kandelábru s tibetskou vlajkou a nahoře na sloupu zavěšeného Janka, jak převěšuje čínskou vlajku tou tibetskou. Paráda!, to prosvětlilo můj velikonoční den.

.

„Janička pod ochranou“:

(f) – Vrabčák

.

Z čeho mi ale naopak běhal mráz po zádech, to byla suverenita a drzost, s jakou se tady chovaly ty čínské autobusové zájezdy. Bez zábran a rozpaků napadali lidi s tibetskými vlajkami, z vysoka s… …e nenechali ovlivnit příkazy českých policistů. Při čemž tedy čeští „pomahači a ochránci“ byli mnohem přísnější na české občany, kteří přišli demokraticky vyjádřit svůj názor na poklonkování představiteli čínského totalitního režimu, než na ty dobře organizované oddíly čínských vítačů.

.

„Čínská agentka útočí na Ondru: Tady je to naše! Běž pryč ty provokatére!“

.

Napadli i fotoreportéra Deníku Referendum Ondřeje Mazuru, protože měl na sobě tibetskou vlajku, kterou se mu pokusili ukrást. Ale ubránil jí. Následně Policie ČR Ondru, (!) zadržela a odvezla na služebnu. Když se dožadoval vysvětlení z jakého důvodu ho zadrželi, (a zabránili mu tak dělat jeho práci), tak mu nakonec řekli, že to bylo z důvodu jeho bezpečnosti… (sic!).

.

„Křehká agentka byla na Ondru málo, tak nastoupil ostřejší soudruh, ale ani ten nakonec neuspěl. Až česká policie zařídila čínskému lidu klid na vítání svého vůdce“:

(f) – Vrabčák

.

Samozřejmě, že Janičku, Janka a spol. fízlové též chrabře odvlekli na Barťák, (údajně byl zadržen i JEDEN čínský „nápadník“ českých občanů), při čemž jeden saďour v policejní uniformě se vyžíval v kroucení rukou holkám natolik, že jejich „tiskové mluvčí“ pochroumal ruku a musela s ní do nemocnice. Teď jen jestli si při tom ten ochránce zákona a pořádku sám nenamohl zápěstí a nepůjde se hodit marod, to by mohlo mít děvče průšvih. Podobný precedens by tu už byl

.

„Už je vlečou – vítání čínského totalitního vůdce si narušovat nenecháme!“:

.

Příznačně, pro naší pomahačskou a poslušnou policii, je, že sebrali spolu s „protibetskými aktivisty“, i jednu starší dámu, která se vyšla v pantoflích a teplácích zvědavě podívat, co se to venku děje. Přičemž si nevšimla, že mezitím policie ČR vypáskovala kolem jejich baráku „pročínskou zónu“, do které zakázala českým občanům vstup, aby mohl být čínský mocipán nerušeně přivítán svými fanatickými čínskými příznivci. Nic jí nepomohlo, že ostatní „protibetští provokatéři“ polici říkali: „ta k nám nepatří“. Statečná Policie ČR byla neoblomná: „Rozkaz zněl jasně!, každýho kdo…“

.

„Vopatrně paní s tou provokací, abyste neskončila na služebně“:

.

Smutné a varovné je, že většina z těch oddaných vítačů totalitního čínského vlůdce jsou zřejmě naši spoluobčani, kteří tu s námi,  v naší dosud demokratické zemi, žijí a podnikají. Při pohledu na to, jak suverénně a drze násilnicky se tu pod ochranou  naší, (tedy spíše jejich), policie roztahujou, jsem se začal cítit trochu „tibetsky“ 😦 .

.

„Však mi tě od toho sloupu dostanem mrcho!“

.

Jestli mi zejtra ten „číňan“ z noutonického krámku, neodpřísáhne, že je Vietnamec, tak si od něj nic nekoupím a začnu si tahat piva z Kauflandu, (který nepodporuje Ortela).

.

Ilustrační fotky jsem  ukradl Vrabčákovi z jeho reportáže na Xichtníku (klik!). Doufám, že novomatka Šutra má teď plno starostí s čerstvorozenkou Matyldou a nemá čas číst můj deníček a tak mu to nenapráší 😛

.

.

Aspoň, že Yossariana jsem doma u boudičky našel v pohodě. Po venčícím okruhu jsem pak doma „na dobrou noc“  masochisticky dokoukl, ten hroznej českej film ze včerejška, (Lovci a oběti). Byla to taková příznačná tečka za tím dnešním čínským velikonočním dnem.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč –

„Možná všichni brzy budem v… dortu made in China“: